Velvyslanec Kmoníček pro iDnes: 21. století ovládne Asie. Pro Česko tam vede cesta přes Vietnam

„Asie bude skutečně dominantní silou 21. století. Dnes produkuje zhruba 45 procent světového hrubého domácího produktu (HDP). USA a Evropa dohromady 36 procent a jejich síla klesá. Přitom ještě v osmdesátých letech vznikalo až 80 procent produkce v našem kulturním prostředí,“ citoval data v Rozstřelu Kmoníček.

Evropská a americká dominance končí

„Když se podíváme na deset největších světových ekonomik v roce 1980, tak mezi nimi byla jediná asijská ekonomika – japonská. Americké hospodářské projekce na rok 2075 konstatují, že největší ekonomikou bude Čína, druhá bude Indie a až třetí USA. Pak bude následovat Indonésie. Tři ze čtyř budou asijské země. Pak následuje Nigérie, Pákistán, Egypt, Brazílie a teprve dvě poslední místa v první desítce mají patřit Německu a Velké Británii,“ popisuje velvyslanec ve Vietnamu.

Tyto predikce podle něj ukazují, že evropská a americká dominance skončí a začne éra asijské dominance. Nadstandardní vztahy s Vietnamem dávají České republice šanci na tomto asijském rozvoji participovat. „Historii tvoří emoce a emoce nevyvrátíte rozumem. Nás mají Vietnamci prostě rádi. Je jim úplně jedno, jak blízký je náš režim jejich přesvědčení.“

„Mají nás rádi jako zemi, jako národ a navíc jsou i z našeho českého pohledu menšinou, která v Česku uspěla, přestože na to skoro nikdo nesázel, protože nám jsou poměrně značně kulturně vzdáleni. Vietnamci mohou být skutečně vnímáni jako modelová menšina, samozřejmě i se všemi problémy, které s tím jsou spojené. Českou populací jsou přijímáni jako někdo, kdo učinil náš život lepším,“ pokračuje Kmoníček.

Auta a zbraně - šance pro Česko

„Protože bez nich si prostě večer nikde nenakoupíte. Našli si své místo v komplikované české duši, která není úplně nakloněna něčemu, co není české. Navíc dokázali najít zdravou míru toho, že jejich komunita žije hodně uvnitř sebe sama, se svými problémy, ale zároveň jimi nezatěžuje vnější českou komunitu,“ doplňuje Kmoníček.

„Roční obchod Česka s Vietnamem v současnosti činí 2 miliardy a 300 milionů dolarů. S třináctkrát větší Indií je náš obchod jen o třetinu větší a jde o větší obchod než s Tchaj-wanem,“ popisuje české ekonomické vazby na Vietnam Hynek Kmoníček. Podle něj sice v minulosti dlouhodobě převažoval vietnamský vývoz do ČR, ale to by se mohlo brzy změnit. Realizované investiční projekty totiž mají generovat výrazně vyšší exportní čísla pro Česko.

„Třeba mladoboleslavská Škoda tam už v těchto měsících vyrobila prvních tisíc aut. Zahajuje ve Vietnamu montování některých modelů, které se původně vyráběly v Indii. Škoda tak poprvé po letech přichází na vietnamský trh, který je nesrovnatelně větší než ty, které jsme se v posledních letech snažili ovládnout. Má navíc emocionální výhodu v náš prospěch a zároveň je české auto vnímáno jako západní vůz. Úspěch teď bude záviset na tom, jestli se jim podaří správně nastřelit cenu, protože je jasné, že české vozy budou dražší než korejská auta, která tam jinak vládnou,“ míní ambasador.

Druhou, z dlouhodobého pohledu navíc podstatně strategičtější záležitost pro český obchod s Vietnamem, představují podle něj české vojenské zakázky. „Samozřejmě nemohu říct všechno, co se chystá. Ale řekněme, že jenom dodávky podzvukových letadel L-39 nové generace, které se realizují od tohoto roku, jsou začátkem dlouhého procesu.“

Po Hanoji bloudil Medveděv

„Vietnamci postavili zhruba 70 procent armády na sovětských technologiích a teď s tím mají problém, protože sovětské technologie potřebují upgradovat, což představuje s ohledem na sankce na Rusko problém. Vietnamci jsou velmi opatrní a v rusko-ukrajinském sporu vyhlašují, že jsou neutrální. V praxi nejsou neutrální, jsou o něco více proruští než proukrajinští, ale je to podstatně složitější. Takže z jedné strany nám teď po Hanoji bloudil Dmitrij Medveděv a z druhé strany je na cestě Joe Biden,“ konstatuje Kmoníček.

„Američané v zásadě chtějí, abychom to byli my, kdo částečně nahradí Sověty ve výstavbě vietnamské armády,“ uvádí velvyslanec. „Když se totiž člověk podívá, kdo je toho technicky schopen, tak skončí možná u Bulharska, Slovenska, Izraele. To jsou naši konkurenti, kteří mají do budoucna šanci to realizovat. A záleží na nás, jestli budeme schopni vše vyrobit v patřičné kvalitě, za solidní ceny a srovnatelných podmínek. Ale předpokládám, že Vietnam bude radši nakupovat u nás než třeba v Bulharsku. Protože tady mají více příbuzných, takže mohou tuto výhodu spojit.“

Hynek Kmoníček pak v Rozstřelu připomněl historii vietnamské komunity v ČR. „Jako čtvrtý stát na světě jsme uznali Vietnamskou socialistickou republiku a v polovině padesátých let k nám přišla první stovka vietnamských dětí z revolučního severu, konkrétně do sirotčince v Chrastavě. Mimochodem mnozí z nich ještě dneska žijí, všichni se do Vietnamu vrátili a já s nimi minimálně jednou za půl roku dělám v Hanoji slavnostní obědy.“

„Někteří z nich dodnes mluví česky a vzájemně si říkají svými českými jmény. U nich začala tradice, že vietnamská jména jsou pro nás často nevyslovitelná a nezapamatovatelná. Pro vychovatele vypadali všichni stejně a stejně se jmenovali. Takže oni jim tenkrát dali čísla, ale samozřejmě po měsíci či dvou už viděli rozdíly mezi jednotlivými dětmi a začali k nim mít emocionální vztah. Tak už na ně nechtěli volat čísly a začali jim dávat česká jména a děti to přijaly.“

Vychovávali jsme vietnamské kádry

A to je podle velvyslance dodnes ve vietnamské komunitě, která prošla Československem, typické. „Mimochodem těchto lidí je na severu Vietnamu okolo 300 tisíc a většina z nich používá i mezi svými vietnamskými přáteli svá česká jména a udržuje si znalost češtiny. Jsme skutečně v první desítce států, které jsou pro Vietnam významné, a to proto, že řada z nich v Česku má nějaké příbuzné.“

„K té historii ještě doplním, že zhruba v sedmdesátých letech došlo k dohodě Československa s Vietnamem o výchově kádrů, takže sem přijížděli vesměs na šest roků s tím, že tři roky studovali nějaký učňovský obor, pak tři roky pracovali a po šesti letech se museli vracet. Mimochodem tady třeba nemohli mít děti. Pokud byla Vietnamka těhotná, musela se okamžitě vrátit zpět do Vietnamu,“ navazuje Kmoníček.

„Po revoluci v roce 1989 Československo vypovědělo Vietnamu kontrakt,“ vzpomíná ambasador. „V tu chvíli u nás bylo asi 30 tisíc Vietnamců a skoro všichni se vrátili, až na posledních devět tisíc. Socialistický podnik, kde pracovali, tehdy zkrachoval, takže jsme je v podstatě donutili k tomu, aby začali prodávat na tržištích. To byla ta první nákupní centra v devadesátých letech. Poslední velkou změnou pak bylo roky 1994 a 1995, kdy Česká republika začala dovážet z Vietnamu pracovní sílu. Ti už tady nestudovali, ani se neučili předem česky. Ti už sem šli přímo za prací. A tím pádem jsme se dostali k dnešnímu číslu, tedy zhruba 70 tisíc.“

Do tohoto čísla ale nejsou započítány jejich děti, které se tu již narodily, ani Vietnamci, kteří přišli z jiných států v rámci jednotného Schengenského prostoru.

Vietnamci stále mluví o jídle

„Zájem o víza do Česka je obrovský. Když je v Hanoji den registrace pro pohovor na víza, což ještě vůbec neznamená, že ho tito lidé dostanou, tak se nám většinou přihlásí tolik lidí, že to zcela zaplaví ulici před naší ambasádou. Tam je vietnamská policie srovná, že sedí na zemi, a vypadá to jako evakuace po pádu Saigonu nebo obsazení kambodžského Phnompenhu Rudými Khméry. Zájem je obrovský, a vesměs to jsou hodně mladí lidé, kteří chtějí na Západ,“ říká Hynek Kmoníček.

A jak si dnes žijí běžní Vietnamci? „Lidi mé generace ve Vietnamu si ještě pamatují přídělový systém a většina z nich vám řekne, že asi tak půlku svého života se nevyspali, protože je zrovna někdo bombardoval, a chodili spát hladoví. Dnes to je poprvé za 200 let, kdy Vietnamec může spát tak dlouho, jak potřebuje, a jíst tolik, kolik chce. A obojího si nesrovnatelně užívá. Prostě Vietnam prožívá obsesi kultu jídla. Všichni pořád jedí nebo mluví o jídle. Je to konzumní společnost.“

Vietnam je komunistickou zemí s jedinou vládnoucí stranou, která si udržuje monopol moci. Zároveň však strana umožňuje malé a střední podnikání v duchu konfucianismu, který ve zdejších poměrech po vzoru Číny usiluje o maximalizaci bohatství. Ale rozhodně nelze hovořit o svobodné pluralitní společnosti.

Demonstrující babičky

„Já vždycky říkám, že Vietnam je absolutně svobodná společnost, kde můžete dělat cokoliv chcete, ale nesmíte to dělat více než ve třech lidech. Pak by to mohlo být vnímáno jako protistátní činnost. Zcela jistě by vás někdo udal. Takže z jedné strany můžete naložit lednici a 12 dětí na jednu motorku a jezdit po centru hlavního města. Ale kdybyste se tam rozhodli udělat demonstraci o ochraně žab a přišlo víc než pět lidí, už by byl problém,“ vysvětluje Kmoníček.

„Třeba u prezidentského paláce se každý den scházejí demonstranti. Roste počet obyvatel, potřebují stavět nové bytovky. Na to se musí zabírat zemědělská půda. Ze zákona za to postiženým zemědělcům dává stát asi pětinásobek toho, co by ročně vydělali. Ale ti lidé nechtějí měnit svůj život a bydlet ve městě, a tak protestují, že pozemky nechtějí za tuto cenu prodat. A řeší to příznačně,“ vypravuje velvyslanec.

„Vietnamská rodina prostě pošle na demonstraci nejstarší babičku. Tyto babičky se sejdou na rohu prezidentského paláce, vytáhnou svoje transparenty, jak je jim ubližováno a že chtějí, aby se o ně poslanci postarali. Mezi nimi vždycky bloudí 20 mladších protestujících v jednotném tričku, a to jsou policisté. V jednom okamžiku policisté zavelí, zřejmě když už jsou babičky moc hlasité, naloží je do autobusu a odvezou je za Hanoj. Ony se vrátí domů a druhý den se to opakuje,“ uzavírá Kmoníček.

Mají Vietnamci podnikavé oligarchy? Píší svým vlastním písmem nebo latinkou? Existují stále rozdíly mezi severem země a jihem, který v minulosti ovládali Američané? A v čem velvyslance Vietnam mile překvapil a naopak zklamal? I o tom hovořil Hynek Kmoníček v Rozstřelu.

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/hynek-kmonicek-velvyslanec-vietnam-armada-asie-vyzbrojeni-cesko.A230811_090613_zahranicni_vov