Vládní důchodová odvaha

Vláda schválila návrh zákona s reformou penzí. Novela počítá s řadou významných změn. Zaprvé obsahuje navyšování důchodového věku nad 65 let podle prodlužování života. Cílem je, aby lidé trávili v důchodu cca 21,5 roku. Důchodový věk roste i v současnosti, ale tento růst je zastropován limitem 65 let (bude dosažen ve 30. letech).

Zadruhé vláda navrhuje v období 2026-2035 snižování náhradového poměru, tedy poměru mezi prvním důchodem a posledním pracovním výdělkem. Započítávat by se měla postupně každý rok menší část výdělku. Částka do první příjmové hranice se teď započítává do důchodu ve výši 100 procent, po novu by se po deseti letech započítávalo jen 90 procent. Za každý odpracovaný rok by se důchod zvyšoval nikoliv 1,5 procenta výpočtového základu, nýbrž jen o 1,45 procenta.

Novela obsahuje i další změny, jako je nastavení minimálního důchodu ve výši 20 procent průměrné mzdy, zrušení sociálních odvodů u pracovních výdělků samotných důchodců, dobrovolně sdílený vyměřovací základ z odvodů pro výpočet penze manželů či dřívější důchod za práci v rizikovém prostředí (takzvaná čtvrtá kategorie zaměstnání a ta část ze třetí kategorie, kde je fyzická zátěž, vibrace, chlad a teplo) spjatý ovšem s vyššími odvody. 

Zavádět takové změny ve volebním roce 2025 je docela odvážné. Vláda se proto snaží o maximální politickou opatrnost: na následující tiskové konferenci bylo zdůrazněno, že změny se nedotknou nynějších penzistů – těm starobní důchody dál porostou každý rok o inflaci a třetinu růstu reálných mezd.

Beze změn tohoto typu by z nastavení českých důchodů plynuly v dalších desetiletích rostoucí schodky veřejných rozpočtů. Například MF ČR v čerstvě zveřejněném Konvergenčním programu odhaduje, že saldo samotného systému státních důchodů by se – ve scénáři beze změn – zvýšilo nad tři procenta HDP, tj. v dnešních penězích hodně přes 200 miliard korun (k tomu je ovšem třeba připočíst i nedůchodové schodky veřejných financí, aktuálně další zhruba dvě procenta HDP neboli kolem 150 miliard korun).  

Vyjmenované vládní návrhy se tedy z hlediska udržitelnosti českých veřejných financí zdají tuze pěkné. Nicméně opozice návrhy odmítá. Zřejmě cítí, že v Česku existuje významná skupina obyvatel (voličů), která si takové změny nepřeje, protože buď nevidí v nastavení důchodového systému žádný problém nebo si představuje nějaké úplně jiné řešení.

Zatím to tedy vypadá tak, že pokud by se dnešní opozice dostala po parlamentních volbách příští rok na podzim (nebo třeba po dalších volbách za pět let) k moci, právě oznámené změny budou zrušeny, buď všechny, nebo přinejmenším mnohé z nich. Do rakve nadějí na jasnou, stabilní a věrohodnou představu o budoucím nastavení českých důchodů tak přibyde další hřebíček.

Všichni ti, kteří zatím v důchodu nejsou a kteří se snaží odpovědně nastavit příspěvky na budování svých dobrovolných úspor na důchod (penzijní připojištění, doplňkové penzijní spoření, dlouhodobý investiční produkt a podobně), tak budou i nadále tápat.