Zprostředkovatelé energetických aukcí musí podléhat kontrole a regulaci. Stejně jako dodavatelé energií

Všichni, kdo jednají s konečným spotřebitelem o dodávce energií, ať už zastupují konkrétního obchodníka nebo jsou v pozici aukčního zprostředkovatele, by měli podléhat stejným pravidlům. Spotřebitele jako slabší stranu obchodu musíme chránit před nekalými praktikami bez ohledu na to, kdo za nimi stojí. 

Etické kodexy Energetického regulačního úřadu ani Asociace nezávislých dodavatelů energií zde nic nezmohou. Pravidla musí být vymahatelná. Centropol, přední dodavatel elektřiny a plynu, jednoznačně lobuje za povinné vzdělávání a povinnou certifikaci spojenou se složením zkoušky, kterou bude garantovat státní autorita, a bez které nebude možné jakoukoli formu prodeje energetických komodit realizovat, ať už přímo nebo jako zprostředkovatel.  Inspiraci lze hledat například v pojišťovnictví, kde se nekalé praktiky podařilo tímto způsobem výrazně omezit. 

 Pokud spotřebitel podepíše pod nátlakem, nereálnými sliby nebo jakýmkoliv jiným “vábením” smlouvu s dodavatelem energií, dokonce i když ji podepíše po zralé úvaze a propočtech, zákon ho proti velkým a silným firmám chrání a dává mu možnost své rozhodnutí za předem stanovených podmínek změnit. Podle energetického zákona dokonce do 15 dní od zahájení dodávky energií. 

 Pro energetické aukce tento zákon neplatí. Když se spotřebitel upíše aukčnímu zprostředkovateli, je chycen. Jeho protistranou totiž není velká a silná energetická společnost s informační převahou, ale obyčejný zprostředkovatel. A pro něj energetický zákon neplatí. A když spotřebitel skočí na exkluzivitu v aukčním prodeji a dá zprostředkovateli plnou moc k výběru dodavatele, je chycen nadvakrát, někdy dokonce na několik let dopředu. Nechť tedy pravidla platí pro všechny stejně.