Turecko - Zemědělství a potravinářství, příležitosti pro český export. Mapa globálních oborových příležitostí 2025/2026

I v roce 2024 se Turecko považuje za potravinářského giganta – soběstačného v dodávkách většiny produktů. Růst zemědělského sektoru dosáhl 3,9 % a překonal tak celkový růst ekonomiky, který byl 3,2 %. Podíl zemědělského sektoru na HDP výsledně činil 4,4 %. V sektoru bylo v roce 2024 zaměstnáno 14,7 % práceschopného obyvatelstva t. j. 4,9 mil. osob.

Sektor zemědělství byl v roce 2024 ovlivněn třemi základními určujícími faktory: inflací, následky tragického zemětřesení v předchozím roce a snahou státu více kontrolovat export strategických plodin. Podle oficiálních údajů dosáhla roční inflace potravin úrovně 43,6 %, a to zejm. kvůli rostoucím cenám vstupů tj. zejména ropy, energií a hnojiv.

Turecko vyváží mnoho zemědělských produktů, jako jsou obiloviny, luštěniny, technické plodiny, cukr, ořechy, čerstvé a sušené ovoce, zelenina, olivový olej a živočišné produkty. Zemědělství se provozuje ve všech tureckých regionech. V hornatých východních oblastech je hlavní činnost založena na chovu zvířat, který má čtvrtinový podíl na hrubé hodnotě celkové zemědělské produkce. V současné době je snaha zaměřena především na umělou inseminaci, šlechtění, včelařství, chov ryb, výrobu krmiv a mléka.

Kromě digitalizačních a dalších technologických řešení vedoucích k zefektivnění produkce, je možné šance pro zahraniční dodavatele hledat ve vakcinačních látkách a celkově potřebách pro domácí mazlíčky. V posledních měsících se také opětovně oživila turecká poptávka po živém skotu.

Česká republika je v Turecku považována za zemi s moderní zemědělskou i potravinářskou produkcí. České firmy umí reagovat na poptávku po nových technologiích, jako jsou např. systémy zavlažování, modernizace a řízení provozů, pokročilé veterinární postupy a kvalitní genetický materiál i osiva.

Zejména pak v živočišné výrobě mají čeští chovatelé velmi dobré jméno, i když omezováním dovozu skotu z turecké strany i klesající spotřebou hovězího masa na turckém trhu způsobenou na jedné straně změnou návyků spotřebitele – maso se stává příliš drahé, nedochází k plnému rozvoji obchodního potenciálu. Svoji roli zde hraje také skutečnost, že turecké administrativě se nedaří dostatečně účinně motivovat domácí chovatele skotu k vlastní produkci. Výsledkem tohoto mixu je tedy nejen dlouhodobě klesající import živého skotu, ale také pokles dobytku chovaného přímo v Turecku.

Český agrární vývoz do Turecka v roce 2024 činil cca 46,7 mil. USD, na čemž se vývoz živého skotu podílel cca 22,1 mil. USD.

Z hlediska specifických odvětví je možné upozornit i na neustále rostoucí turecké exporty ryb – i zde je možné stále rozvíjet R&D projekty a navazovat na úspěšně běžící spolupráci mezi univerzitami obou zemí, Turecko v této oblasti nabízí i řadu investičních příležitostí. Jedná se o obecně platnou skutečnost v živočišném průmyslu, která se týká mimo jiné i drůbeže. V roce 2024 Turecko vyvezlo do téměř 100 zemí ryby a rybí produkty v hodnotě více než 2 mld. USD.

Dle vyjádření Ministerstva zemědělství a lesnictví narostl počet domácích mazlíčků v posledních třech letech o 30-40 % (v Turecku ale neplatí povinnost své psy registrovat jako např. v ČR, takže přesné statistiky o počtu psů a koček v zemi neexistují a vychází se spíše z dat založených na údajích o poptávce; vedle toho v TR existuje obrovská populace toulavých psů a koček). Zde opět Turecko nedisponuje domácími kapacitami na uspokojení vlastních potřeb a to nejen v oblasti vakcinace psů a koček, ale také v oblasti jejich krmiv, kde obzvláště movití majitelé domácích mazlíčků preferují zahraniční produkty před těmi domácími.

Při dovozu vakcinačních prostředků či krmiv do Turecka je třeba brát v potaz poměrně složité certifikační procedury. Odpovědnou institucí je v tomto směru Ministerstvo zemědělství a lesnictví, konkrétně „ General Directorate of Food and Control/Veterinary Health Products Department “. Existuje zde také celá řada domácích společností specializujících se na právní pomoc v průběhu certifikačního procesu. Obecně je cestou také využití prověřeného tureckého importéra, který tyto záležitosti obstará za zahraniční společnost.

Článek je součástí projektu MZV Mapa globálních oborových příležitostí