Maďarsko a euro. Jak jde toto dohromady?

Od dubnových parlamentních voleb v Maďarsku uběhl již více jak měsíc. Ústavní většinou vyhrála strana Tisza a novým premiérem se stal P. Magyar. Primárně se v případě Maďarska nyní řeší politické otázky a napravování vztahů s Evropskou unií (EU). Trochu pod pokličkou se však skrývá to, že se eurozóna může za několik let rozrůst o dalšího člena. Nová maďarská vláda totiž signalizuje, že členství v Evropské měnové unii pro ni bude skutečně jednou z hlavních priorit.

Motivace Tiszy pro vstup Maďarska do eurozóny je převážně ekonomická, ale zároveň má i zřetelný politický rozměr. Podle Eurbarometru podporuje hospodářskou a měnovou unii s eurem 72 % Maďarů. To by tamní vládě umožňovalo prezentovat euro nikoli jako technokratickou záležitost, nýbrž jako součást návratu Maďarska do hlubší evropské integrace. V případě podniků by se zavedením eura došlo k výraznému omezení kurzového rizika, protože volatilita forintu zvyšuje nejistotu při obchodu, investicích i financování v eurech. Přijetí jednotné měny by proto mohlo snížit transakční náklady, rizikovou prémii i dlouhodobé úrokové sazby. Euro má samozřejmě i svoji odvrácenou tvář, což rozebírám dále.

Jak se lze vlastně do eurozóny dostat? Formálně musí Maďarsko splnit tzv. maastrichtská konvergenční kritéria, která ověřují, zda je ekonomika schopna vstoupit do měnové unie bez nadměrných makroekonomických nerovnováh. Kritéria se týkají cenové stability, dlouhodobých úrokových sazeb, zdravých veřejných financí a stability směnného kurzu. Fiskální část je zvlášť podstatná a pro Maďarsko v současném stavu nejobtížněji splnitelná. Schodek veřejných financí by měl být pod 3 % HDP a dluh pod 60 % HDP, případně se musí k této hodnotě dostatečně rychle přibližovat. Země zároveň nesmí být v proceduře nadměrného schodku. Vedle ekonomických kritérií je nutná i právní konvergence, zejména slučitelnost legislativy centrální banky s pravidly Eurosystému. Momentálně Maďarsko žádné z maastrichtských kritérií nesplňuje.

Zvláštní význam má mechanismus ERM II, protože je povinnou mezistanicí mezi národní měnou a eurem. Země v něm musí strávit alespoň dva roky bez závažného napětí ve směnném kurzu a bez devalvace centrální parity vůči euru. Při vstupu do ERM II se dohodne centrální kurz měny k euru a kurz se standardně může pohybovat v pásmu ±15 %, přičemž případné intervence koordinují národní centrální banka a Evropská centrální banka (ECB). ERM II není jen technickým kurzovým režimem, ale testem, zda fiskální, měnová a mzdová politika dokážou fungovat bez opory v častém kurzovém přizpůsobení. Pokud by se Maďarsko opravdu hodně snažilo, tak by mohlo do mechanismu ERM II teoreticky vstoupit již v roce 2027.

Časově je vstup Maďarska do eurozóny do roku 2030 možný, ale vyžadoval by velmi disciplinovaný sled kroků. Nejobtížnější překážkou není samotná legislativa, protože ústavní většina Tiszy riziko právní blokace snižuje, nýbrž fiskální pozice a udržitelnost inflace. Pokud by vláda chtěla euro přijmout na konci mandátu, musela by relativně brzy stabilizovat deficit, přesvědčit partnery o věrohodnosti hospodářské politiky a vstoupit do ERM II nejpozději s dostatečnou dvouletou rezervou. Prakticky by tedy šlo méně o otázku, zda lze kritéria jednorázově splnit, a více o to, zda bude zlepšení veřejných financí, inflace a úrokových sazeb považováno za trvalé.

Výhodnost eura pro Maďarsko závisí na podmínkách vstupu. Argumenty pro jsem zmiňoval výše, takže se v tomto odstavci zaměřím na nevýhody společné evropské měny. Proti vstupu do eurozóny stojí ztráta samostatné měnové politiky, riziko nevhodně zvoleného konverzního kurzu a možnost, že bez strukturálních reforem by euro pouze zakrylo, nikoli odstranilo domácí nerovnováhy. Pokud by navíc bylo přijetí eura uspíšeno před fiskálním ozdravením a institucionálním ukotvením, mohl by se z integrační kotvy stát zdroj nových napětí. A to by si nepřála ani eurozóna, ani samotné Maďarsko.