Může se zaměstnanec v pracovním právu odkazovat na dobré mravy?

V souvislosti se zastupováním klientů v pracovněprávních sporech jsme nejednou řešili otázku, nakolik může zaměstnanec tvrdit, že při svém jednání jednal zaměstnavatel v rozporu s dobrými mravy.

Co to dobré mravy jsou?

Velmi stručně je lze shrnout jako soubor etických a morálních zásad, na nichž jsou postaveny společenské. resp. právní vztahy. Nejsou přesně definovány v žádném právním předpise, ale jedná se o obecný právní princip aplikovaný soudy a uznávaný právní teorií. Dobré mravy obecně chrání spravedlnost, čestnost, poctivost a rovnost mezi lidmi. Do výkladu dobrých mravů se obvykle zahrnují tyto hodnoty:

• Čestnost a poctivost v právních vztazích
• Ochrana slabší strany (např. zaměstnance vůči zaměstnavateli, nájemce vůči pronajímateli a další)
• Zákaz zneužití práva (tj. využívání právní normy k dosažení nespravedlivého výsledku)
• Zákaz lichvy a neetického jednání
• Ochrana rodiny a lidské důstojnosti

Aplikace dobrých mravů v českém pracovním právu

Aplikace dobrých mravů v českém pracovním právu není výslovně upravena v jednom konkrétním ustanovení, ale vychází z obecnějších právních principů a judikatury. Klíčové právní základy zahrnují:

(i) Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.)

• § 6 odst. 1: „Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“
• § 6 odst. 2: „Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu."
• § 580 odst. 1: „Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje."

Tyto principy se vztahují i na pracovní právo, protože pracovněprávní vztahy jsou vztahy soukromoprávními a řídí se i občanským zákoníkem tam, kde to zákoník práce výslovně neupravuje.

(ii) Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.)

• § 261 odst. 3: „Škodu je povinen nahradit i zaměstnanec, který ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům.“
• §265 odst. 1: „Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.“

Judikatura a aplikace v praxi

Soudy běžně aplikují zásadu dobrých mravů v pracovněprávních sporech, například:

• Neplatnost výpovědi, pokud je v rozporu s dobrými mravy (např. diskriminace, šikana).
• Neplatnost konkurenční doložky, pokud by byla nepřiměřená a zaměstnance neúměrně omezovala.
• Ochrana zaměstnance před neoprávněným postihem zaměstnavatelem (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 456/2018).

Shrnutí

Dobré mravy jsou v českém pracovním právu aplikovány zejména díky zásadám zakotveným v úvodních ustanoveních občanského zákoníku, ale svůj odraz nalézají i v zákoníku práce. Používají se jako korektivní princip při řešení pracovněprávních sporů, kdy se posuzuje, zda určité jednání není v rozporu s obecně uznávanými etickými hodnotami a spravedlností.

Zaměstnavatelé by tedy měli mít nastavené své pracovní prostředí tak, aby k porušování dobrých mravů nedocházelo – a v rámci kontrolních mechanismů by měli dohlížet nad jejich dodržováním. To se (převážně ve velkých korporacích) děje prostřednictvím etických kodexů chování. V poslední době takto problematika rezonuje např. i díky oznamovacím kanálům v rámci whistleblowingu, kde si zaměstnanci mohou i na porušení dobrých mravů stěžovat. V krajních případech může být jednání zaměstnavatele v rozporu s dobrými mravy stiženo i neplatností.

Mgr. Jaroslav Hroza, partner
Mgr. Lucie Šalanská, právník

Přečtěte si také