Cla jsou jen příznakem hlubší krize pod povrchem. Světový řád, na který jsme si zvykli se drolí a pokud to politici neuřídí, může být výsledek horší než pouhá recese.

Debaty o clech, obchodních válkách a recesi jsou dnes tím nejpalčivějším tématem, ovšem tato pozornost se neupírá směrem, který by vysvětlil původ všeho současného chaotického dění. Je celní válka důsledkem iracionálního rozhodování Trumpovy administrativy, nebo je to důsledek podstatné transformace světového řádu pod povrchem o které se nemluví? Dosavadní politický a ekonomický řád, který byl nastaven po druhé světové válce (v čele s USA) a zajišťoval stabilitu a předvídatelnost se nyní zásadním způsobem mění. Pandemie Covid-19, vysoká inflace, extrémní politická polarizace a chaotická celní válka to vše je pouze symptomem této probíhající transformace.

Cla jako symptom, nikoli příčina

Americký prezident Trump uvalil cla na mnohé státy s cílem podpořit domácí průmysl a rozpočet, vytvořit pracovní místa, a především omezit závislost na Číně a Evropě v oblasti strategické výroby. Záměr je tak z hlediska amerického elektorátu a měnícího se světového řádu pochopitelný, ale provedení bylo velmi chaotické a přineslo více otázek než odpovědí. Nutnost celní politiky tkví v tom, že se Čína formuje do velmi pozoruhodné ekonomické, politické a vojenské velmoci, která významně ohrožuje americkou hegemonií. Podle našeho názoru nikdy nebylo skutečným cílem Donalda Trumpa přesunout veškerou výrobu do USA, celní válka je převážně hrou k dosažení politických a finančních cílů. Neméně důležitá je v tomto ohledu dluhová situace, která se po pandemií Covid-19 vymyká Spojeným státům z rukou. Proto je nyní v zájmu USA co nejrychleji ukončit drahý konflikt na Ukrajině a soustředit se pouze na Čínu a vlastní dluhovou situaci. Pokud bych měl obrazně vylíčit stav amerického dluhu, popsal bych jej jako vysoce obézního jedince na jednotce intenzivní péče, kterému se rapidně zhoršuje zdraví a bez okamžitého zásahu mu hrozí v horším případě i smrt.

Současná celní válka prezidenta Trumpa tak nemusí být izolované rozhodnutí „jednoho šílence“, ale symptomem hlubokých politických a finančních nerovnováh, které již dlouho bobtnají pod povrchem a jejich příchod byl ještě urychlen Bidenovou expanzivní politikou. „Jsme v počátku rozpadu stávajícího peněžního, politického i mezinárodního řádu. To se v historii opakuje jen zřídka, ale vždy za podobných okolností: příliš mnoho dluhu, příliš málo důvěry a narůstající rozkoly uvnitř států i mezi nimi“ řekl v nedávném rozhovoru slavný makroekonom Ray Dalio. Dnešní doba tak podle Dalia připomíná 30. léta minulého století. Byla to doba, kdy nárůst dluhů, obchodní války a rostoucí extrémy vedly ke kolapsu starého světového řádu a vzniku nového, což celé kulminovalo druhou světovou válkou. A pokud současní politici nenajdou způsob, jak vést odpovědnou fiskální a měnovou politiku, může být výsledkem v horším případě kolaps důvěry v samotnou hodnotu peněz. Období globalizace přispělo k nerovnosti v příjmech a bohatství obyvatelstva, což vytváří sociální tlak, který se přelévá do politické radikalizace. Tím se mechanicky zvyšuje náchylnost k populismu, protekcionismu a konfliktům uvnitř států, ale i mezi nimi. To pramení z rostoucí nespokojenosti převážené části obyvatelstva daných zemí.

Dolar ztrácí status bezpečného přístavu

Ještě donedávna byl americký dolar považován za nedotknutelný základ globálního finančního systému. Dnes to ale přestává pomalu platit. Důvod? Dolar se stal geopolitickým nástrojem, a mnoho států už nechce držet svá aktiva v měně, kterou lze ze dne na den zmrazit nebo zablokovat. Příkladem je Rusko, které po západních sankcích převedlo značnou část svých rezerv ze státních dluhopisů USA do zlata a jiných měn. Stejným směrem se ubírá i Čína. Tento proces, známý jako de-dolarizace, by mohl vést k zásadní změně toho, v čem obchodujeme, jak investujeme a co vlastně považujeme za „bezpečné“ aktivum. Obavy z toho, co přijde po dolaru, sílí i mezi institucionálními investory. Pokud bude americká politika pokračovat v současném duchu „moderního merkantilismu“, může to odradit globální investory a urychlit odliv kapitálu z USA ve prospěch Evropy, jiných rozvojových zemí nebo alternativních aktiv. Proto je zlato či Bitcoin vysoce úspěšným aktivem v posledních letech, je to na úkor slábnoucí pozice amerického dolaru. Trumpova administrativa se netají tím, že chce slabší dolar, který by ve spoustě věcech zjednodušil plavbu USA v těchto "nových vodách".

Státní dluh USA jako slon v místnosti

Spojené státy dnes hospodaří se státním deficitem přes 7,0 procent HDP ročně. Jen na úrocích z celkového dluhu platí ročně přes 1 bilion dolarů (pro představu, stejnou částkou financují celou svoji armádu). Pokud nebude rozpočet USA rychle umenšen, ideálně směrem ke 3,0 procentům HDP, jak se to podařilo v 90. letech, pak hrozí ztráta důvěry v americké finance. To může vést k tomu, že trh začne požadovat vyšší výnosy za držení amerických dluhopisů, což zhorší celou situaci, a ještě více zvedne náklady na splátky a emisi nového dluhu. Tím vzniká nebezpečná dluhová spirála: vyšší dluh vede k vyšším úrokům, což zvyšuje výdaje na obsluhu dluhu, a to ve výsledku vytváří ještě vyšší dluh. A ve chvíli, kdy se do mixu přidá geopolitické napětí a slábnoucí ekonomika, jsou USA na nejlepší cestě k nové finanční krizi, nikoli kvůli jedné bance nebo realitní bublině, ale kvůli nedůvěře v samotný finanční systém. To by vedlo ke slabé poptávce po americkém dluhu, což by mohlo de facto zbankrotovat Spojené státy v extrémním případě. Existují nástroje, jak se tomuto scénáři dočasně bránit, ale žádný z nich s sebou nepřinese blahobyt, ba naopak.

Snížit státní schodky je tedy nyní jedním z nejdůležitějších úkolů Trumpovy administrativy. Snížení obchodního deficitu zavedením cel, propouštěním státních zaměstnanců, ukončením války na Ukrajině a snižováním výnosů dluhopisů USA se Trumpova administrativa snaží tento úkol splnit. Zatím se ale zdá, že to nezvládá na jedničku, konflikt na Ukrajině se táhne i nadále a americký dluh v posledních týdnech výrazně zdražil. Je naším přesvědčením, že v absenci dluhových problémů USA by podpora Ukrajině i nadále pokračovala a celní války by nebyly potřeba. Na finančních trzích stále převládá víra, že se svět vrátí do starého režimu nízké inflace, nízkých výnosů a přívětivého prostředí pro finanční aktiva. Ovšem podle zkušeností i současné praxe velkých institucionálních investorů je mnohem pravděpodobnější, že nás čeká období vyšší inflace, zvýšené volatility a proměnlivého růstu. Staré přístupy ke správě financí tedy již nemusí fungovat v této „nové éře“.

Ponaučení z historie

Když se podíváme zpět, podobná kombinace problémů: nadměrný dluh, protekcionismus, technologické změny a rozpad spolupráce mezi velmocemi vedla v minulosti k velkým krizím: Velké depresi ve 30. letech, druhé světové válce, nebo k rozpadu systému Bretton Woods v roce 1971. Každá taková změna ale zároveň vedla k vytvoření nového řádu, jiných pravidel peněz, moci i obchodu. Stejně jako tehdy, i dnes bude záležet na tom, jak rychle a chytře dokážeme na změny reagovat. V současné situaci je to tak méně o clech a více o strukturálním přeuspořádání světa. Pro běžné lidi to znamená větší důraz na finanční rezervy, diverzifikaci a informovanost. Pro investory je nutností přehodnotit strategie, které fungovaly posledních deset let. A pro státy? To největší riziko není inflace ani růst Číny, ale vlastní nečinnost.