O adhezním nároku zvlášť zranitelné oběti pokusu vraždy bude odvolací soud rozhodovat znovu

Ústavní soud se zabýval rozhodnutím soudu o adhezním nároku zvlášť zranitelné oběti pokusu vraždy. Soud přiznal stěžovateli náhradu škody a bolestné. S nárokem na náhradu za ztížení společenského uplatnění jej však odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť měl za to, že tento nárok není možné posoudit dříve, než rok od vzniku újmy, a požadovaná částka byla podle něj zjevně nepřiměřená. Svůj požadavek na zkoumání trvalosti zhoršení zdravotního stavu poškozeného až po roce od vzniku újmy, stejně jako závěr o zjevně nepřiměřené výši požadované náhrady, nicméně řádně neodůvodnil a dopustil se i dalších pochybení.

Městský soud v Praze rozsudkem uznal obžalovaného vinným ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování, zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví ve stadiu pokusu v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví, a zvlášť závažného zločinu vraždy ve stadiu pokusu. Městský soud obžalovaného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 11,5 let a uložil mu zaplatit stěžovateli částku 37 444 Kč jako náhradu škody, částku 43 580,32 Kč jako bolestné a částku 1 566 593 Kč jako náhradu za ztížení společenského uplatnění, to vše včetně úroku z prodlení. Se zbytkem nároku odkázal poškozeného stěžovatele na řízení ve věcech občanskoprávních. Z podnětu odvolání obžalovaného Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem rozsudek městského soudu ve výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy ve vztahu mezi obžalovaným a stěžovatelem zrušil a znovu rozhodl tak, že uložil obžalovanému, aby stěžovateli zaplatil na náhradě škody částku 37 444 Kč a na náhradě bolestného částku 43 580,32 Kč, spolu s úrokem z prodlení. Se zbytkem nároku včetně celého nároku na náhradu ztížení společenského uplatnění odkázal stěžovatele na řízení ve věcech občanskoprávních.

Třetí senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Daniela Zemanová) stížnosti stěžovatele vyhověl a zrušil část rozsudku Vrchního soudu v Praze, kterou byl stěžovatel se svým nárokem na náhradu za ztížení společenského uplatnění odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, protože jím byla porušena stěžovatelova ústavní práva.

Vrchní soud nedostál své povinnosti chránit a naplňovat práva stěžovatele jakožto zvlášť zranitelné oběti. Soud řádně neodůvodnil svůj požadavek na zkoumání trvalosti zhoršení zdravotního stavu poškozeného až po roce od vzniku újmy, ani závěr o zjevně nepřiměřené výši požadované náhrady. Dále svůj neodůvodněný požadavek nerespektoval, a ač mohl, nedoplnil dokazování k vyhodnocení důvodnosti požadovaného nároku. V rámci svého postupu libovolně a nepřípustně dezinterpretoval závěry znalce, na což stejně jako i na výše uvedené závěry stěžovatele předem neupozornil.

Právní věty:

I. Odvolací soud poruší právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže vyhodnotí důkazy provedené soudem prvního stupně jinak, než jak učinil soud prvního stupně, aniž by je sám provedl a dal účastníkům řízení možnost se k nim vyjádřit. Pokud nadto odvolací soud na základě jiného hodnocení důkazů věc i zcela jinak právně posoudí, ačkoliv toto jiné právní posouzení nikdo z účastníků v řízení nenavrhoval a odvolací soud je na ně ani neupozornil, rozhodne překvapivě, čímž rovněž poruší právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Soud poruší právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud své rozhodnutí, kterým nepřizná poškozenému v trestním řízení jím uplatněný nárok, řádně neodůvodní.

Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1388/24 je dostupný zde (478 KB, PDF).