Vývoj počtu a struktury bytových domácností

Navzdory přelomovým změnám ve způsobu zjišťování, odvozování a zpracování dat za domácnosti v posledních dvou sčítáních ^[1] lze provést relativně spolehlivé srovnání retrospektivního vývoje bytových domácností jako celku i jejich jednotlivých typů. Polistopadový vývoj byl u bytových domácností ve znamení trvalého růstu jejich počtu a markantní proměny jejich struktury. Počet bytových domácností se mezi sčítáními 1991 a 2021 zvýšil o více než pětinu a přiblížil se již 4,5 milionu. Za tímto trendem lze spatřovat jak zvětšující se početnost bytového fondu, tak i radikální změny ve skladbě domácností probíhající na pozadí socioekonomické transformace české společnosti.

Tab. 1 Vývoj zastoupení bytových domácností podle typu mezi sčítáními 1991 a 2021

Co do významu nejrozsáhlejší změnou je strmý nárůst domácností jednotlivců, kterých za posledních 30 let přibylo v absolutním vyjádření přes 755 tisíc. Díky tomu vzrostlo jejich zastoupení v množině bytových domácností o 13 procentních bodů, nejvíce ze všech porovnávaných typů domácností, a dosáhlo 35,7 %. Jednočlenné domácnosti tak v roce 2021 představovaly nejvýznamnější typ bytových domácností ^[2] . Za tímto novodobým fenoménem stojí jak zlepšující se úmrtnostní poměry u seniorské populace v kombinaci s mužskou nadúmrtností, tak odkládání založení vlastní rodiny do pozdějšího věku u mladších generací (tzv. singles).

Zcela opačný trend než domácnosti jednotlivců zaznamenaly domácnosti tvořené úplnou rodinou se závislými dětmi. Jejich úbytek oproti roku 1991 o bezmála 330 tisíc vyústil v pokles jejich zastoupení na všech bytových domácnostech z 33,6 % na 20,4 % v posledních třiceti letech. Propad by byl ještě výraznější nebýt pozitivního vývoje v posledním desetiletí, kdy se naopak počet úplných rodin se závislými dětmi zvýšil bezmála o 120 tisíc. To může být způsobeno jak zvýšeným počtem živě narozených dětí mezi posledními dvěma cenzy oproti předchozímu období, tak i častějším setrváváním již dospělých dětí v domácnosti se svými rodiči např. v průběhu studia.

Významný úbytek v novém tisíciletí vykázaly i bytové domácnosti tvořené 2 a více hospodařícími domácnostmi, jejichž zastoupení pokleslo na 3,2 %. Snižující se úroveň spolubydlení domácností po roce 2001 lze vnímat určitě pozitivně. Kromě vlivu změny metodiky zjišťování a zpracování dat za domácnosti se může jednat o důsledek zlepšující se situace na trhu s byty, kdy si naprostá většina domácností může dovolit bydlet v bytě samostatně.

Kromě jednočlenných domácností se trvale zvyšuje absolutní počet úplných rodin bez závislých dětí, kterých od roku 1991 přibylo necelých 250 tisíc. Možnou příčinou je prodlužující se naděje dožití u obou pohlaví, díky čemuž žijí oba partneři déle spolu. V relativním vyjádření si tato skupina udržuje stabilní, více než čtvrtinový podíl v množině bytových domácností.

Dalším rostoucím typem domácnosti v absolutním i relativním vyjádření jsou neúplné rodiny se závislými dětmi, jejichž počet se mezi sčítáními 1991 a 2021 zvýšil o více než 98 tisíc a tvořily 6,2 % všech bytových domácností. Vzhledem k protichůdným porevolučním vývojovým trendům u úplných a neúplných rodin se závislými dětmi se výrazně proměnila jejich vzájemná relace. Zatímco v roce 1991 připadalo na jednu neúplnou rodinu se závislými dětmi přibližně 7 úplných rodin se závislými dětmi, o 30 let později to byly jen více než 3 úplné rodiny se závislými dětmi na jednu neúplnou rodinu se závislými dětmi.

Za zmínku stojí i rapidní nárůst vícečlenných nerodinných domácností, jejichž absolutní počet se po roce 1991 zvýšil více než šestinásobně, nicméně jejich zastoupení zůstává nadále marginální (1,9 %). Srovnání jejich počtu v čase však nelze kvůli rozdílné metodice jejich odvození a zpracování na rozdíl od ostatních typů domácností považovat za zcela vypovídající.

Struktura bytových domácností podle velikostních skupin obcí

Pro analýzu charakteristik bydlení bytových domácností a interpretaci zjištěných výsledků je velmi důležité zmapovat zastoupení jednotlivých typů bytových domácností podle populační velikosti obcí. První možností je posoudit relativní rozložení typů bytových domácností napříč všemi velikostními kategoriemi obcí, zda se daný typ domácnosti vyskytuje nadprůměrně spíše ve venkovských obcích, menších a středních městech, nebo ve velkoměstech. Druhý přístup pak nabízí srovnání skladby bytových domácností v rámci jednotlivých velikostních skupin obcí.

Při zaměření se na jednotlivé typy bytových domácností a jejich rozložení podle velikosti obcí lze poměrně jednoznačně identifikovat, které typy domácností se koncentrují spíše do velkých měst a které dominují převážně v menších sídlech venkovského typu. Nejvyšší koncentraci do velkoměst nad 100 tisíc obyvatel vykázaly vícečlenné nerodinné domácnosti, kterých zde žily dvě pětiny z jejich celkového počtu. Nadprůměrné zastoupení v této velikostní skupině obcí zaznamenaly i domácnosti jednotlivců s 30% podílem. Jednočlenné domácnosti se obecně vyskytovaly převážně ve větších městech, když téměř dvě třetiny z nich žily ve městech s 10 a více tisíci obyvateli (podíl všech bytových domácností v nich byl jen 56,0 %). Dominantní zastoupení ve městech lze zaznamenat i u neúplných rodin se závislými dětmi, které měly nadprůměrné zastoupení oproti podílu všech bytových domácností u velikostních skupin obcí s 5 tisíci a více obyvateli. Celkem mělo obvyklý pobyt v obcích této velikosti 70,1 % neúplných rodin se závislými dětmi, přestože v nich žilo 64,8 % bytových domácností. Vyšší hodnoty vykázaly již zmíněné domácnosti jednotlivců (72,5 %) a především vícečlenné nerodinné domácnosti (75,2 %).

Naopak ve venkovských obcích a menších městech do 10 tisíc obyvatel se nadprůměrně vyskytovaly domácnosti tvořené 2 a více rodinami. Pouze u nich ze všech porovnávaných typů domácností nebylo nejvyšší zastoupení dosaženo ve velkoměstech se 100 tisíci a více obyvateli, ale v obcích s 2 až 5 tisíci obyvateli (15,4 %). Celkem dvě třetiny z nich pak bydlely v obcích do 10 tisíc obyvatel.

Tab. 2 Rozložení jednotlivých typů bytových domácností podle velikostních skupin obcí (v %)

Podobně, i když méně výrazně se profilovaly domácnosti tvořené 2 a více hospodařícími domácnostmi v bytě. V obcích do 10 tisíc obyvatel jich žilo 59,0 % oproti 44,0 % u bytových domácností celkem. Nadpoloviční zastoupení v těchto menších velikostních skupinách obcí zaznamenaly ještě úplné rodiny se závislými dětmi (51,1 %). Nadprůměrné relativní hodnoty v obcích do 10 tisíc obyvatel oproti celku lze spatřit ještě u úplných rodin bez závislých dětí a neúplných rodin bez závislých dětí. V jejich případě však nadpoloviční většina bytových domácností žila ve městech s 10 a více tisíci obyvateli (51,8 %, resp. 53,3 %).

S výše popsanými poznatky koresponduje i relativní zastoupení jednotlivých typů bytových domácností v rámci jednotlivých velikostních skupin obcí. Od skupiny obcí se 2 až 5 tisíci obyvateli byly nejrozšířenějším typem domácností domácnosti jednotlivců, přičemž s rostoucím počtem obyvatel obce se jejich zastoupení zvyšovalo. Zatímco v obcích se 2 až 5 tisíci obyvateli tvořily 30,0 % všech bytových domácností, ve velkoměstech se 100 tisíci a více obyvateli dosahoval jejich podíl již 43,0 %. V malých obcích do 2 tisíc obyvatel byly dominantním typem domácností úplné rodiny bez závislých dětí. Nejvyšší podíl vykázaly v nejmenších venkovských obcích do 199 obyvatel (30,8 %), přičemž s rostoucí velikostí obce jejich podíl plynule klesal až na hodnotu 23,2 % u největších měst se 100 tisíci a více obyvateli. Třetím nejrozšířenějším typem bytových domácností ve všech velikostních skupinách obcí za domácnostmi jednotlivců a úplnými rodinami bez závislých dětí byly ve Sčítání 2021 úplné rodiny se závislými dětmi. Jejich zastoupení se pohybovalo od 17,5 % u měst s 50 až 100 tisíci obyvateli a velkoměst se 100 tisíci a více obyvateli po 25,5 % u obcí s 1 až 2 tisíci obyvateli.

Rozptyl u ostatních typů domácností není vzhledem k jejich nižšímu zastoupení v jednotlivých velikostních skupinách obcí již tak významný. U neúplných rodin bez závislých dětí se pohyboval mezi 4,0 % u velkoměst se 100 tisíci a více obyvateli a 5,1 % u nejmenších obcí do 199 obyvatel. Naopak neúplné rodiny se závislými dětmi měly nejnižší podíl v obcích do 199 obyvatel (4,2 %) a nejvyšší ve městech s 20 až 50 tisíci obyvateli (7,2 %). Zajímavostí však je, že odlišný vzorec vykazovaly neúplné rodiny bez ohledu na výskyt závislých dětí podle pohlaví rodiče. Zatímco neplné rodiny s osamělou matkou se relativně nejvíce vyskytovaly ve městech s 20 až 50 tisíci obyvateli (10,1 %), tak neúplné rodiny s osamělým otcem měly nejvyšší podíl u venkovských obcí do 500 obyvatel (2,0 %).

Graf 1 Zastoupení typů bytových domácností v rámci jednotlivých velikostních skupin obcí (v %)

V souladu se závěry z porovnání rozložení jednotlivých typů bytových domácností napříč všemi velikostními skupinami obcí se i v tomto srovnání potvrzuje nejvyšší relativní výskyt domácností tvořených 2 a více rodinami v nejmenších venkovských obcích do 199 obyvatel (2,9 %), přičemž s rostoucí populační velikostí obce jejich podíl klesá na 0,8 % u velkoměst se 100 tisíci a více obyvateli. Víceméně opačný trend lze pozorovat u vícečlenných nerodinných domácností, jejichž zastoupení se pohybovalo od 1,3 % u velikostních skupin obcí mezi 200 až 5 tisíci obyvateli po 3,0 % u největších měst se 100 tisíci a více obyvateli.

Struktura bytových domácností podle druhu domu

Nadpoloviční většina bytových domácností obývala dle Sčítání 2021 byty v bytových domech (54,3 %). Podíl bytových domácností bydlících v rodinných domech činil 44,1 % a jen 1,6 % bytových domácností žilo v bytech nacházejících se v ostatních budovách ^[3] . V polistopadovém vývoji lze však pozorovat jednak postupné zmenšování rozestupu mezi bytovými domácnostmi žijícími v bytových a rodinných domech, jednak trvalý nárůst zastoupení bytových domácností v ostatních budovách. Rozdíl mezi podílem domácností bydlících v bytech v bytových a rodinných domech se snížil z 16,8 p. b. ve Sčítání 1991 na 10,2 p. b. v roce 2021. Příčiny těchto konvergenčních tendencí lze spatřovat v dynamickém rozvoji individuální bytové výstavby rodinných domů po roce 1991 na jedné straně a ve výrazném omezení státem či obcemi subvencované výstavby bytových domů na straně druhé. Podíl domácností obývajících byty v ostatních budovách, mezi které patří různá hromadná ubytovací zařízení s byty či provozní budovy s byty, se mezi lety 1991 a 2021 sice více než zdvojnásobil, avšak jejich zastoupení na celkovém počtu bytových domácností zůstává nadále marginální.

Tab. 3 Vývoj bytových domácností podle druhu domu mezi sčítáními 1991 a 2021

Při srovnání bydlení jednotlivých typů bytových domácností v roce 2021 podle druhu domu hrála klíčovou roli populační velikost obcí, v nichž se daný typ domácnosti převážně vyskytoval. Obecně totiž platí, že byty v rodinných domech převažují ve venkovských obcích a městech do 10 tisíc obyvatel, zatímco ve městech nad 10 tisíc obyvatel v obydleném bytovém fondu dominují byty v bytových domech.

Největší koncentrace bytových domácností v bytech v rodinných domech byla proto zaznamenána u domácností tvořených 2 a více rodinami, které společně hospodaří v jedné domácnosti (76,9 %), a u 2 a více hospodařících domácností v bytě (71,2 %), které se nadprůměrně vyskytovaly ve venkovských obcích a menších městech. Logicky se pak u těchto dvou typů domácností nacházelo nejméně domácností v bytech v bytových domech (22,3 %, resp. 27,3 %), což lze vysvětlit tím, že rodinné domy nabízí pro vícerodinné či vícegenerační bydlení obecně příhodnější podmínky než bytové domy.

Tab. 4 Struktura bytových domácností podle druhu domu (Sčítání 2021, v %)

Mírně převažující bydlení v rodinných domech nad bytovými domy vykazovaly už jen úplné rodiny se závislými dětmi (55,8 %) a úplné rodiny bez závislých dětí (52,1 %), u nichž je to dáno v české společnosti rozšířenou poptávkou po vlastním a prostornějším rodinném bydlení, které si díky lepším finančním možnostem i nástrojům (např. stavební spoření, hypotéční úvěry) v porevolučním období mohla řada rodin dovolit.

Všechny ostatní typy bytových domácností žily převážně v bytech v bytových domech. Nejvýrazněji byly v tomto druhu domu zastoupeny vícečlenné nerodinné domácnosti a domácnosti jednotlivců, u kterých žily v bytových domech více než dvě ze tří domácností. Příčinu lze spatřovat jednak v dominanci obou typů domácností ve velkých městech s nadprůměrným výskytem bytů v bytových domech. Podstatnou roli hraje ale i skutečnost, že pro obě tyto skupiny domácností představují byty v bytových domech z praktického i ekonomického hlediska optimální a často i jediné možné řešení.

Podobný poměr zaznamenaly i neúplné rodiny se závislými dětmi, kterých 33,0 % bydlelo v bytech v rodinných domech oproti 65,5 % v bytových domech, což je zřejmý důsledek obecně horšího socioekonomického postavení a finanční situace těchto rodin. Zajímavostí však je odlišná druhová skladba domu podle pohlaví rodiče v neúplné rodině. Zatímco u neúplných rodin osamělých matek se závislými dětmi i bez nich bylo dominantní bydlení v bytových domech (62,6 %), tak neúplných rodin osamělých otců žilo více v rodinných domech (51,4 %) než v bytových domech (47,4 %). Tato disproporce zřejmě souvisí s lepší ekonomickou situací otců v čele neúplných rodin, kteří si mohou dovolit financovat dražší bydlení v rodinných domech, které jim často zůstane po rozpadu rodiny. Pokud se zaměříme pouze na skupinu neúplných rodin bez závislých dětí, tak zde byla převaha bydlení v bytových domech (53,0 %) nad bydlením v rodinných domech (46,0 %) už nepatrná.

Graf 2 Zastoupení typů bytových domácností v rámci jednotlivých druhů domu (v %)

Pokud jde o bydlení v ostatních budovách, jako jsou například provozní budovy s byty (např. škola s bytem), ubytovny, zařízení sociálních služeb, penziony či domovy pro seniory, tak v nich nejčastěji bydlely domácnosti jednotlivců. Jejich podíl na všech bytových domácnostech žijících v ostatních budovách činil 57,5 %, což výrazně převyšuje zastoupení domácností jednotlivců v celé množině domácností (35,7 %). Také byty v bytových domech obývaly nejčastěji domácnosti jednotlivců (44,4 %), následované úplnými rodinami bez závislých dětí (23,1 %) a úplnými rodinami se závislými dětmi (16,2 %). V případě rodinných domů bylo však pořadí hlavních typů domácností zcela odlišné. Nejpočetnější skupinu domácností bydlící v rodinných domech představovaly úplné rodiny bez závislých dětí (31,6 %), na druhé pozici se umístily úplné rodiny se závislými dětmi (25,9 %) a domácnosti jednotlivců byly s podílem 24,1 % až na třetím místě. I tento druhý pohled na zastoupení kategorií bytových domácností podle jednotlivých druhů domu potvrzuje dříve zjištěné závěry o dominantní orientaci domácností jednotlivců na bytové domy na straně jedné a převažující koncentraci úplných rodin s i bez závislých dětí v rodinných domech na straně druhé.

[1] Od sčítání v roce 2011 došlo k zásadní změně v metodice odvozování domácností, která v souladu s mezinárodními doporučeními zařazuje osoby do jedné hospodařící domácnosti na základě společného místa obvyklého pobytu, tzn. nikoliv podle shodného trvalého bydliště jako v minulosti. Využití společného formuláře pro celou domácnost ve sčítání v roce 2021 zase přineslo možnost zjišťování vzájemných vztahů všech společně bydlících osob mezi sebou navzájem.

[2] Platí pro zde aplikované vymezení typů domácností v závislosti na výskytu závislých dětí u rodinných domácností. V případě posuzování úplných rodin bez ohledu na přítomnost závislých dětí je absolutně i relativně nejvýznamnější tato kategorie domácností.

[3] Ostatní budovy zahrnují všechny další druhy budov kromě rodinných a bytových domů. Řadí se mezi ně zejména provozní budovy s byty a různá zařízení určená k bydlení či dlouhodobému ubytování (penziony a domovy pro seniory, dětské domovy, azylové domy a noclehárny, ubytovny apod.).