Kdo bude mít prospěch ze spořivosti Čechů?

Češi jsou spořivý národ, kde průměrná domácnost dokáže odkládat na horší časy téměř 20 procent svých hrubých příjmů. Ponechme stranou, co znamená "průměrná" domácnost, neboli jak míra úspor domácností závisí na výši jejich příjmu. Každopádně ke kvantovému skoku v míře úspor z dřívějších 12% došlo v pandemickém roce 2020. To ještě bylo Česko v rámci EU veskrze průměrnou zemí. V téměř celé Evropě pandemie vytvořila obrovské vynucené úspory kvůli nemožnosti utrácet a mimořádným sociálním transferům.

Kdy se český příběh od zbytku Evropy začal odlišovat, byl rok 2021. Většina vlád tehdy z covidových penězovodů couvala, v předvolebním Česku ale domácnosti obdržely od politiků dárek v podobě zrušení superhrubé mzdy. Přidání bezmála 100 miliard do ročních příjmů domácností vyšponovalo jejich míru úspor až nad úroveň předchozího roku. Což se z patnáctky zemí EU, pro něž Eurostat poskytuje relevantní data, podařilo kromě Česka jen Řecku, tam však z nuly na stále mizivá 4%. Další roky až do loňského včetně ponechaly nůžky v míře úspor mezi Českem a průměrem EU široce rozevřené. Češi se stali dokonce evropským lídrem. O prvenství soupeří jen s Němci, nad nimiž v roce 2023 zvítězili o prsa, za první tři kvartály 2024 pak lehce zaostali. Rozdíly v míře spořivosti mezi zeměmi jistě souvisejí s národní mentalitou a možná také se zaměstnaností cizinců. Data naznačují, že domácnosti v zemích s vyšším podílem zahraniční pracovní síly zpravidla vykazují vyšší tvorbu úspor. Nic z toho ale nevysvětluje českou anomálii posledních let. Za ní podle všeho dominantně stojí daňová změna roku 2021.

Těžší než změnu identifikovat je ovšem rozhodnout, zda je prospěšná. Okolnosti jejího vzniku nadělaly víc škody než užitku, a to nejen proto, že byla financovaná na dluh. Postupem času začíná ale vypadat hodnocení méně jednoznačně. Na jednu stranu, co je uspořeno, není utraceno – vyšší míra úspor tedy snižuje spotřebu a potažmo HDP. Na druhou stranu, úspory mohou ochránit domácnosti před riziky a omezovat výkyvy v jejich budoucí spotřebě. Pokud se navíc přetaví finančními nástroji do dlouhodobých investic, mohou pomáhat nejen jejich tvůrci. Jen kvůli omezené roli kapitálového trhu v české ekonomice moc neumíme zařídit, aby byly beneficientem spíš místní komunity než třeba Elon Musk.

Pavel Sobíšek, hlavní ekonom UniCredit Bank CZ+SK