Česká ekonomika se loni propadla teprve pošesté v celé novodobé historii země od roku 1993. Letos opět nelze vyloučit pokles, byť pravděpodobnější je mírný růst

Česká ekonomika loni klesla, a to reálně o 0,4 procenta. Loňský rok tak představuje teprve šestý rok historie novodobé České republiky od roku 1993, kdy její hospodářství vykázalo pokles. Předtím se tak stalo v letech 1997 a 1998, v důsledku tehdejších finančních otřesů, dále pak v letech 2009 a 2012, vlivem nejprve světové finanční krize a následně evropské dluhové krize, resp. reakcí Česka a jeho vlád na ně. Naposledy se pak česká ekonomika propadla v roce 2020, a to kvůli covidové pandemii a souvisejícím restrikcím a omezením mezinárodního obchodu.

V posledním loňském čtvrtletí ekonomika ČR mezičtvrtletně rostla, a to o 0,2 procenta. Meziročně o 0,2 poklesla. Tato čísla jsou v souladu s očekáváními. Lze předpokládat, že koncem loňska oživovala spotřeba domácností, byť dlouhodobě je související sentiment stále znatelně podprůměrný. Tržby maloobchodu a sektoru služeb vykazovaly v posledních měsících loňska zlepšení, stejně tak inkaso DPH. Průmyslu zase svědčilo odeznívání potíží v mezinárodní logistice, které s různou intenzitou přetrvávají ještě od zmíněné covidové pandemie.

V letošním roce by se tuzemská ekonomika měla definitivně ze spotřebitelské recese vymanit. A to zejména díky výraznému poklesu inflace a souvisejícímu růstu reálných mezd, prvnímu za dva roky. Podstatnou část z tohoto vzestupu reálných výdělků ovšem zase vezmou dopady konsolidačního balíčku v podobě vyšších daní a odvodů. Tuzemská ekonomika by tak měla sice růst, ale poměrně slabě, o 1,1 procenta. Při zhmotnění některého z číhajících rizik, zejména geopolitických, se ovšem poměrně snadno může její výkon „zhoupnout“ dokonce opět do záporného pásma.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom / Chief Economist, Trinity Bank