Kdyby nebylo ECB, ČNB by byla nejbezradnější centrální bankou na kontinentě

Kdyby nebylo Evropské centrální banky, Česká národní banka by byla asi nejbezradnější centrální bankou na kontinentě. Na inflaci zareagovala příliš pozdě a příliš náhle. Celá měnová politika ČNB se už od 90. let se nese v duchu hesla „ode zdi ke zdi“, řekl pro Roklen24 ekonom Pavel Kohout. Co je podle něj příčinou současné inflace? A jak vnímá Aleše Michla na pozici guvernéra ČNB? Přečtěte si rozhovor.

Tématem číslo jedna, na které jste se zaměřil i na svém blogu, je inflace. Co je podle vás hlavní příčinou současného tempa růstu cen?

Je to v první řadě hysterická odpověď světových centrálních bank na pandemii, v druhé řadě disrupce obchodních vztahů kvůli neméně hysterickým vládním politikám lockdownů ve většině zemí. Když napumpujete do ekonomiky peníze a zároveň omezíte výrobní kapacity, co asi tak můžete očekávat?

Ve stejném textu zmiňujete diskusi ekonomů o tom, jak inflaci správně měřit. Jak byste na tuto otázku odpověděl vy konkrétně?

Jsou různé metody měření inflace. Metodicky velmi nedokonalá je pravděpodobně HICP (harmonizovaný index spotřebitelských cen, pozn. autora) používaná v eurozóně, ale skvělá není ani metodika CPI (index spotřebitelských cen) používané v USA a v Česku. Tyto metodiky obsahují řadu triků, aby vycházely „hezky“. Není to žádná konspirační teorie, dokonce ani odborná literatura nezastírá, že změny v letech 1983 a 1996 byly provedeny s účelem ulevit federálnímu rozpočtu Spojených států. Zejména, pokud jde o valorizace penzí a podobných dávek.

S rostoucí inflací se potýká i Česká národní banka. Jak hodnotíte její dosavadní kroky?

Můj názor: příliš pozdě a příliš náhle. Sazby měly být zvyšovány mnohem dříve, pak by se možná nemuselo jít tak vysoko. V současné době zaznamenáváme deflaci likvidních peněz a velmi drsný pokles nově poskytnutých hypotečních úvěrů. Ale celá měnová politika ČNB již od 90. letech se nese v duchu hesla „ode zdi ke zdi“. Kdyby nebylo ECB, ČNB by byla asi nejbezradnější centrální bankou na kontinentě.

Co přesně si máme představit pod měnovou politikou v duchu hesla „ode zdi ke zdi“?

Rok 1997: extrémní, naprosto zbytečná restrikce za účelem zachránit nezachranitelné, tedy fixní kurz koruny. 2008: rekordní posílení koruny, exportéři si zoufají, ČNB nedělá nic. 2013: extrémní uvolnění spojené s devalvací koruny, naprosto zbytečný a nákladný krok; údajně na pomoc exportérům. 2020: nulové úrokové sazby, velmi proinflační politika v prostředí lockdownu a poklesu výroby. 2022: „hrdinský“ boj proti inflaci, kterou ČNB sama pomáhala vyvolat, bez ohledu na již probíhající monetární deflaci a dosti temný vývoj na hypotečním trhu.

Jak vnímáte Aleše Michla na pozici příštího guvernéra ČNB? Kde jsou podle vás jeho plusy a kde naopak mínusy?

Plus: je to člověk s relevantní finanční praxí v oblasti úvěrů i investic, má i svoji podnikatelskou zkušenost. To je velmi dobře, protože největší škody v měnové politice nám způsobili teoretici, kteří znají realitu nanejvýše z pozice zaměstnanců.

Mínus: Alešův styl mluvy a jednání je pro někoho až příliš „lidový“. Někdy to s popularizací až přehání.

Častá kritika Aleše Michla je spojená s fondem Quant, který jste s ním zakládal. Ke spekulovanému střetu zájmů jste se vyjádřil v textu pro Hospodářské noviny s tím, že žádný není. Zmínil jste konkrétně měnovou politiky, ČNB ale provádí i regulaci a dohled na kapitálovým trhem. Ani tam střet zájmů nevidíte?

Často se zapomíná, že regulaci a dohledu podléhá i správce, administrátor a depozitář fondu. Je to právě správce, kdo je ze zákona odpovědný za jednání fondu, nikoli majitel. ČNB jakožto regulátor nemůže dělat nějaké výjimky nebo ulehčení pro společnost Conseq, která v daném případě je správcem fondu. To je naprosto vyloučené. Kritika z hlediska střetu zájmů je naivní.

Aktuální prognóza ČNB pracuje s poklesem HDP ve třetím a čtvrtém čtvrtletí. Dostane se podle vás česká ekonomika do recese? A proč?

Nevím, neprovádím prognózy vývoje české ekonomiky a neznám nikoho, kdo by to uměl. Včetně ČNB.

Stejná prognóza předpokládá obrat v příštím roce, kdy by ekonomika měla růst více než tříprocentním tempem. Je tento scénář podle vás reálný vzhledem ke všem rizikům? Jaký je váš výhled pro letošní rok a ten příští?

Většina makroekonomických prognóz nemá žádný význam a je zbytečné jimi trávit čas. Před časem jsem počítal historickou spolehlivost prognóz ČNB a pro porovnání ještě Sveriges Riksbank, centrální banky Švédska, která mimochodem uděluje pamětní Nobelovu cenu za ekonomii. V obou případech se ukázalo, že prognózy jakž takž velmi zhruba vycházejí jen tehdy, když se nic zvláštního neděje. Jakmile ale přijde krize nebo nějaký jiný velký šok, ať už endogenní či exogenní, všechny prognózy jdou k šípku. Víte, kdyby ekonomové opravdu uměli předpovídat vývoj ekonomiky, byli by bohatí. Jenže oni bohatí nebývají.

Přesuneme-li do světa investic, jakou investiční strategii zvolit v současném ekonomickém prostředí? Kterým aktivům dát přednost a kterým se naopak vyhnout?

Nikdy neradím s investicemi na dálku a bez znalosti klienta. Lékaře se přece také nikdo neptá jaké prášky jsou teď populární a co byste měli brát. Nejprve je vhodné pacienta vyšetřit, pak diagnostikovat, teprve potom předepsat nějaké léky.

Pokud bychom si pod oním „pacientem“, kterého zmiňujete, představili například 24letého čerstvého absolventa vysoké školy, který nastupuje na svůj první plný úvazek s čistým příjmem 25 tisíc korun, z čehož je schopen ušetřit kolem 5 až 7 tisíc. Na účtu má volnou hotovost 30 tisíc korun. Jaké „léky“ byste mu předepsal?

Stále nemám dostatek informací, především jsem klienta osobně neviděl. Etický kodex velí, že v případě nedostatku informací má poradce doporučit bezrizikový nástroj a počkat na možnost provedení detailnější analýzy.

Nicméně předpokládejme, že jsme tuto analýzu provedli a zjistili zhruba toto: klient má schopnost snášet riziko akciového trhu, jeho pracovní pozice je poměrně bezpečná, šance na růst platu jsou slibné, má vlastní bydlení, neuvažuje o založení rodiny dříve než za pět let, klientovy znalosti finančních trhů jsou nad průměrem běžné populace, má technické nebo ekonomické vzdělání a sám již několikrát investoval (výsledky zde nejsou tak podstatné). Investiční horizont je minimálně pět let, spíše delší.

Za takovýchto podmínek bych nejspíše doporučil nějakou formu pravidelného investování s významnou akciovou složkou orientovanou převážně na vyspělé trhy. Fondy, nikoli jednotlivé akcie. Za posledních třicet let jsme zažili řadu krizí a pádů akciových trhů. Investice do indexů rozložené v průběhu více let fungovaly vždy, dokonce i v případě, kdybyste začali investovat v tu nejnevhodnější možnou dobu, tedy v březnu roku 2000 nebo na podzim roku 2007.

Ale pro naprosto konkrétní doporučení by bylo třeba ještě více informací, včetně takových záležitostí, jako je osobní dojem. Existují klienti, kteří splňují všechny papírové předpoklady pro agresivní formy investic – a pak při prvním zakolísání trhu nemohou spát a pociťují existenční tíseň. Dobrý poradce takového klienta pozná podle řady indicií: nelze to obejít investičním dotazníkem.

Mám dvě zásady: vždy klienta velmi pečlivě a velmi obšírně seznámit s riziky. Raději přehánět, i za tu cenu, že klient couvne a nechá si peníze na spořícím účtu. Investor musí mít v první řadě klidné spaní, vše ostatní je vedlejší. Je lepší klienta nezískat než mít nespokojeného klienta.

Jste jedním z řečníků na konferenci Money Expo 2022. Jaké jste si vybral téma? Na co se mohou potenciální návštěvníci těšit?

Inflace a panika. Dvě dominantní témata roku.