Maláčová chce v čase enormního zadlužování vytáhnout z peněz daňových poplatníků dalších skoro 9 mld. na důchody „navíc“, Babiš příliš nezaostává. Nesmysl

Především otázky spojené se státním rozpočtem na příští rok by měla na dnešním jednání probírat koaliční rada ANO a ČSSD. Zabývat by se tak podle ministryně práce Jany Maláčové (ČSSD) měla mimo jiné navýšením důchodů v příštím roce, aby kabinet předpis schválil nejlépe na svém pátečním jednání. 

Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) koncem dubna po schválení konvergenčního programu oznámila, že by se příští rok důchody mohly podle zákonných pravidel zvýšit v průměru o 450 korun. Maláčová chce, aby všichni penzisté dostali navíc 300 korun, premiér Andrej Babiš (ANO) dříve mluvil o 200 korunách. 

K 31. prosinci 2020 bylo v ČR celkem 2,4 milionu starobních důchodců. Navýšení důchodů nad rámec valorizace průměrně o 300 korun, jak navrhuje Maláčová, tak pro stát znamená dodatečné roční výdaje čítající 8,6 miliardy korun. Pokud by se důchody navyšovaly nad rámec valorizace o 200 korun, jak navrhoval premiér Babiš, půjde o dodatečný výdaj 5,8 miliardy korun ročně.  

Navíc musíme uvážit, že z důvodu populačního stárnutí se počet starobních důchodců navyšuje, v uplynulých deseti letech o zhruba sedm procent. Jednou navýšené důchody už zůstanou takto navýšené navždy, navíc se tedy zvýší okruh jejich příjemců. To vše v čase, kdy Česko bude muset napřít značné úsilí k tomu, aby po pandemii konsolidovalo své veřejné finance. Varovný prst už začínají zvedat ratingové agentury, jejichž potenciální zhoršení známky českého dluhu zvedne náklady jeho obsluhy.  

Starobní důchodci přitom nejsou socioekonomickou skupinou, kterou by pandemická situace čistě z finančního hlediska jakkoli poškodila. I když loni čelili poměrně výrazné inflaci, ta stále byla o něco slabší, než by byla nebýt pandemie. Příjmy důchodců například na rozdíl od řady OSVČ nebyly nijak poníženy, naopak se loni koncem roku dočkali takzvaného rouškovného ve výši 5000 korun na hlavu. 

Ekonomická situace penzistů samozřejmě celkově není nijak zářná. Řešením by však měla být systémová změna financování penzí, která by zlepšila vyhlídku udržitelnosti tuzemských veřejných financí. Nesystémové „přihazování“ nad rámec valorizace, které navrhují Maláčová či Babiš, tak postrádá ekonomické opodstatnění a racionalitu. Jedná se zjevně o součást snahy vládních stran si před blížícími se volbami koupit hlasy početné a spolehlivé voličské skupiny seniorů.  

Pokud by ale vládní politici měli blaho seniorů skutečně tak moc na srdci, vehementněji by se zasadili o realizaci důchodové reformy. Čas na to měli.  

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Národní ekonomická rada vlády (NERV)