Inflační tlaky sílí, trhy tak čekají zvyšování úrokových sazeb (Komentář)

Z hlediska ekonomických dat byl tento týden ve znamení zejména indikátorů sentimentu, které nadále odrážely zvýšené obavy z důsledků konfliktu na Blízkém východě. Zveřejněny byly předběžné odhady PMI z Evropy i USA, Ifo index podnikatelské důvěry a spotřebitelský sentiment pro eurozónu i samotné Německo. Většina ukazatelů se týkala měsíce května a ukázala buď na stabilizaci či mírné prohloubení poklesů z předchozích dvou měsíců, ve srovnání s tržními odhady ale k zásadnímu překvapení nedošlo. Zhoršení ekonomického sentimentu následovalo po vypuknutí konfliktu na Blízkém východě v závěru února. Výrazně vyšší ceny ropy a zemního plynu v důsledku omezení dopravy v Hormuzského průlivu jsou rizikem pro oživení v průmyslovém sektoru. Ke zdražení navíc došlo také u některých dalších výrobních vstupů, k čemuž přispívá i dílčí zhoršení situace v dodavatelských řetězcích. V odvětvích obchodu a služeb pak rezonují obavy z negativního působení zvýšených inflačních rizik na výdaje spotřebitelů. Již začátkem roku byla domácí poptávka v eurozóně poměrně slabá. Zatímco zpřesněný odhad německého HDP za první letošní čtvrtletí potvrdil mezičtvrtletní růst tamní ekonomiky o 0,3 %, spotřeba domácností zůstala beze změny a její mezičtvrtletní dynamika tak významně zpomalila z 0,6 % v Q4 25. Fixní investice dokonce o 1,5 % q/q klesly. Kompozitní PMI je v eurozóně aktuálně nejnižší za poslední zhruba dva roky, spotřebitelská důvěra je pak nejslabší od přibližně začátku roku 2023. Německý Ifo index vlivem blízkovýchodního konfliktu odmazal předchozí nárůst optimismu, který pravděpodobně souvisel s částečným oživením tamního průmyslu, a vrátil se na nízké úrovně z přelomu roku. Srovnání PMI z eurozóny a USA potom podtrhuje rozdíly ve zranitelnosti obou zemí, když americké indexy zůstávají významně vyšší a bezpečně v pásmu expanze. USA jsou čistým vývozcem energií a jejich zranitelnost vůči současnému šoku je tak oproti EU o poznání nižší.

Cenové statistiky z výrobní sféry potvrdily sílící inflační tlaky. Ceny průmyslových výrobců v Česku i Německu v dubnu stejně jako v březnu rostly silným meziměsíčním tempem. To přispělo k další akceleraci meziroční dynamiky, která předčila očekávání trhu. V Česku byly výrobní ceny v dubnu meziročně vyšší o 1,0 %, v Německu pak o 1,7 %. V ČR bylo zvýšení cenové dynamiky patrné zejména v odvětvích přímo napojených na zpracování ropných produktů či těch, která jsou více energeticky náročná. Naopak v potravinářském průmyslu zatím k výraznému cenovému nárůstu nedošlo, ačkoliv ceny zemědělských výrobců již částečné zvýšení zaznamenaly. Rychle se nadále zvyšovaly ceny stavebních materiálů, jejichž meziroční růst se již dostal na téměř 5 %. Více jsme dubnový vývoj tuzemských výrobních cen komentovali zde: https://bit.ly/PPI_Apr26. Celkově popsaný vývoj představuje rizika ve směru dalšího nárůstu spotřebitelské inflace v ČR, včetně její jádrové složky. ČNB zatím o zvyšování úrokových sazeb příliš nehovoří, data ovšem tímto směrem stále více ukazují.

Hlavním geopolitickým tématem zůstává vyjednávání o ukončení konfliktu na Blízkém východě, které ale hmatatelné výsledky dosud nepřineslo. Nových informací z této oblasti navíc tento týden příliš nenabídl a cena ropy se tak po jeho velkou část pohybovala v relativně úzkém koridoru mezi 105 a 110 USD za barel. Americký dolar v tomto týdnu vůči euru posílil o mírných 0,2 %. Podporu mu poskytly vyšší tržní sazby zohledňující narůstající proinflační rizika. Výnosy třicetiletých státních dluhopisů se v USA dokonce dostaly na nejvyšší úroveň od roku 2007. Zranitelnost USA vůči energetickému šoku je sice menší, z hlediska cenového vývoje ale v důsledku globálního charakteru energetických trhů ovšem čelí podobným rizikům jako Evropa. Tamní ekonomika je navíc více proinflační, což dokazuje i vyšší výchozí úroveň inflace. Přispívá k tomu stále silná poptávka amerických spotřebitelů podpořená působením expanzivní fiskální politiky, která je navíc rizikem pro dlouhodobou udržitelnost amerických veřejných financí. To tlačí směrem vzhůru právě i úrokové sazby s dlouhou splatností. Zatímco tak do nedávna americká centrální banka zvažovala snižování úrokových sazeb, nyní se spíše posouvá ve směru jejich možného zvýšení, jak naznačuje i záznam z posledního zasedání Fedu. Finanční trh ale první zvýšení zaceňuje až začátkem příštího roku, a to nejspíše i vlivem nejistoty kolem směřování centrální banky po změně jejího vedení. To v eurozóně finanční trh počítá s prvním zvýšením sazeb vesměs již na následujícím červnovém zasedání a v ročním horizontu pak čeká ještě další dvě zvýšení. Skutečnost, že sazby ECB půjdou v červnu zřejmě vzhůru naznačily v tomto týdnu také výroky představitelů centrální banky. Navzdory dosud opatrné komunikaci ČNB finanční trh i pro tuzemskou centrální banku zaceňuje v ročním horizontu tři až čtyři zvýšení sazeb. To pomáhá držet českou korunu na silných úrovních poblíž 24,30 CZK/EUR, což centrální bance v současné situaci zvýšených rizik hraje do karet. Pokud by ovšem ČNB toto zvyšování sazeb nedoručila, mohlo by případné oslabení koruny naopak proinflační rizika ještě zesilovat. Tento týden tuzemská měna vůči euru přidala 0,1-0,2 %. Ve stejném rozsahu posílil i polský zlotý, zatímco maďarský forint zpevnil o silnějších 0,8 %, když mu stále mohou pomáhat dozvuky tamních parlamentních voleb.

Přečtěte si také k úrokovým sazbám