Konec anonymních podnětů a stížností na zaměstnavatele se nekoná. Úřady se jimi budou muset zabývat i nadále

Ministerstvo práce a sociálních věcí avizovalo záměr zrušit zákonnou povinnost, na jejímž základě se Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty musí zabývat i anonymními podněty a stížnostmi podávanými na zaměstnavatele. Záměr odůvodnilo zejména neúměrným nárůstem těchto podnětů (z necelých 5 500 v roce 2021 na více než 10 000 v roce 2025) a potřebou zajistit ochranu firem před často šikanózním jednáním anonymů. Jak však upozorňuje Pavel Koukal, advokát z poradenské společnosti Rödl, tak žádný ucelený legislativní návrh, který by podstatným způsobem měnil stávající právní úpravu zákona o inspekci práce anebo kontrolního řádu zatím nebyl předložen.

Jedinou připravovanou novinkou, která byla předložena do připomínkového řízení, je dílčí změna zákona o inspekci práce v rámci návrhu nového zákona o platformové práci. Podle této novelizace by měly inspektoráty práce do budoucna povinnost písemně informovat o výsledku kontroly pouze ty osoby, které se při podání podnětu plně identifikovaly, tj. uvedly své jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu.

„Taková změna by ovšem v žádném případě neznamenala, že by se orgány inspekce práce měly napříště věcně zabývat výhradně jen písemnými podněty, jejichž autoři se plně identifikovali,“ uvádí Pavel Koukal. „Navrhovatelé více méně výslovně odkazují na obsahové náležitosti podání, které jsou již nyní obecně upraveny ve správním řádu.“ K zásadnímu úbytku podnětů proto podle jeho názoru navrhovaná úprava automaticky nepovede, umožní však snížit administrativní zátěž kladenou na orgány inspekce práce.

Rozhoduje obsah podnětu, nikoli identifikace podávajícího

Kontrolní činnost správních orgánů je obecně vykonávána z úřední povinnosti, přičemž relevantním podnětem mohou být pro kontrolní orgány jak poznatky získané v rámci úřední činnosti, tak i informace získané z podnětů či stížností fyzických i právnických osob.

„Právní úpravu kontrolní činnosti proto není podle mého názoru možné nastavit tak, aby se orgány inspekce práce anonymními podněty a stížnostmi automaticky vůbec nezabývaly a bez dalšího je odkládaly jako bezpředmětné,“ dodává Pavel Koukal. „Inspekce může v tomto směru odložit jen podněty, které jsou zjevně neodůvodněné nebo neopodstatněné. Klíčový je jejich reálný obsah, nikoli identifikace autora.“

Zákon o ochraně oznamovatelů (whistleblowingu) se nemění

Plnou identifikaci oznamovatele naopak i nadále vyžaduje zákon o ochraně oznamovatelů, který se vztahuje na kvalifikovaná oznámení podaná v tzv. pracovním kontextu a týkající se podezření z možného protiprávního jednání. Další podmínkou, kterou musí oznámení naplnit, je mimo jiné to, že se týká přestupku, za který je zákonem stanovena pokuta s horní hranicí alespoň 100 000 Kč.

„Podmínka minimální sazby pokuty je přitom v podstatě splněna u všech přestupků upravených v zákoně o inspekci práce, ať už jde o přestupky zaměstnavatelů v oblasti rovného zacházení, ochrany soukromí a osobních práv zaměstnanců, jakož i v oblastech odměňování, pracovní doby, dovolené anebo na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,“ uzavírá Pavel Koukal, advokát z poradenské společnosti Rödl. Zákon na ochranu oznamovatelů je tak možné využít pro naprostou většinu prohřešků, které zaměstnance v praxi trápí nejčastěji.

Ve všech těchto případech může zaměstnanec podat oznámení v režimu zákona o ochraně oznamovatelů, a to nejen prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému zaměstnavatele nebo oznamovacího kanálu Ministerstva spravedlnosti, což jsou nejvyužívanější způsoby, ale i přímo orgánu inspekce práce.

Nezávisle na způsobu podání a na tom, komu je oznámení adresováno, se totiž potom na oznamovatele vztahuje plná právní ochrana včetně zajištění důvěrnosti oznámení, ochrany jeho totožnosti a zákazu odvetných opatření ze strany zaměstnavatele.