Mrtvé peníze Čechů: Přes bilion korun leží na účtech bez výnosu, upozorňuje 4fin

Češi a Češky nikdy neměli na bankovních účtech víc peněz než dnes. Celkový objem vkladů obyvatel se na konci loňského roku přiblížil hranici 3,8 bilionu korun a meziročně narostl o více než 170 miliard. Na první pohled jde o důkaz, že domácnosti myslí na rezervy a snaží se chovat zodpovědně. Jenže podle odborníků z 4fin je za rekordními čísly zároveň vidět i jeden velký problém českých financí: obrovské množství peněz leží bez pohybu na běžných účtech, kde postupně ztrácí hodnotu.

Jen na běžných účtech mají Češi aktuálně uložených více než 1,17 bilionu korun. Peníze, které prakticky nejsou úročené, mezitím dál ukusuje inflace. Podle propočtů společnosti 4fin přišli Češi jen během loňského roku kvůli inflaci o více než 29 miliard korun. V přepočtu to znamená ztrátu přes šest tisíc korun ročně na jednoho člověka s úsporami.

„Češi mají pocit, že když peníze nechají na účtu, chovají se bezpečně a odpovědně. Jenže v realitě často volí jistou ztrátu. Peníze na běžném účtu sice nominálně zůstávají stejné, ale jejich reálná hodnota se každý rok snižuje,“ říká Libuše Dvořáková, oblastní ředitelka společnosti 4fin.

Podle ní je český přístup k financím typický extrémní opatrností. Domácnosti si rezervy vytvářejí, ale často je drží ve výrazně vyšších částkách, než skutečně potřebují. Zatímco odborníci doporučují mít na spořicím účtu rezervu ve výši tří až šesti měsíčních výdajů, řada lidí nechává na běžných a spořících účtech násobně vyšší částky, které nijak nepracují.

„Na západ od našich hranic je běžné, že lidé část úspor investují a dlouhodobě pracují s tím, jak si majetek chránit před inflací. V Česku pořád převládá představa, že investování je něco riskantního nebo určeného jen pro bohaté. Přitom právě dlouhodobá nečinnost bývá nejdražší,“ vysvětluje Dvořáková.

Za nízkou ochotou investovat podle ní stojí hlavně nedůvěra, špatná finanční gramotnost a strach ze ztráty peněz. Svoji roli hrají i investiční podvody, se kterými má zkušenost stále více lidí. Výsledkem je situace, kdy Češi raději nechávají obrovské částky ležet na účtech bez výnosu, protože jim tento přístup připadá bezpečnější než jakákoli investice.

Právě to je ale podle odborníků jeden z největších finančních paradoxů současnosti. Češi totiž historicky patří mezi velmi spořivé národy, jenže v momentě, kdy mají s penězi aktivně pracovat, často zůstávají stát na místě.

„Lidé si pořád myslí, že investování znamená obchodování s akciemi nebo mají potřebu mít statisíce na účtu. Ve skutečnosti lze začít i s malými částkami. Důležitější než výše první investice je pravidelnost a čas,“ říká Dvořáková.

Jako příklad uvádí běžné drobné výdaje, nad kterými většina lidí ani nepřemýšlí. Sto korun týdně za sázení, několik káv s sebou nebo každodenní nákupy drobností mohou během let představovat překvapivě vysoké částky. Pokud by člověk investoval například 100 korun týdně při průměrném ročním zhodnocení šest procent, za deset let by měl přibližně 71 tisíc korun. Za dvacet let by hodnota investice vzrostla téměř na 200 tisíc korun, přestože by reálně vložil jen něco přes sto tisíc.

Podle 4fin by se lidé měli nejdříve zaměřit na základní „úklid“ osobních financí. Na běžném účtu ponechat peníze na provoz domácnosti, vytvořit si pohotovostní rezervu a teprve poté řešit dlouhodobé investice podle svých možností a cílů.

„Investování nemá být stres ani honba za rychlým zbohatnutím. Má fungovat jako dlouhodobý nástroj ochrany majetku. Nejhorší rozhodnutí je často žádné rozhodnutí neudělat,“ uzavírá Libuše Dvořáková.