Novela zákona o zdravotních službách

V říjnu 2024 nabyla účinnosti novelou zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“), která v zákoně zakotvila definici telemedicíny a zjednodušila podmínky pro vedení elektronické zdravotnické dokumentace. Pojďme se blíže podívat na hlavní přínosy této novely.

Telemedicínské zdravotní služby

Jednou z hlavních novinek novely zákona o zdravotních službách je výslovná právní úprava poskytování tzv. telemedicínských služeb. Ačkoliv byly telemedicínské služby v praxi poskytovány již před účinností novely, nyní došlo k výslovné úpravě tohoto institutu a k nastavení jasných podmínek pro poskytování telemedicínských služeb, což v dnešní digitální době lze jen uvítat. Podle novely zákona se telemedicínskými zdravotními službami rozumí zdravotní služby, které jsou poskytovány na dálku za použití informačních a telekomunikačních technologií nebo zdravotnického prostředku (např. konzultace s lékařem prostřednictvím videokonference apod.).

Telemedicínské zdravotní služby bude možné poskytovat pouze za předpokladu, že budou splněny technické požadavky na kvalitu a bezpečnost komunikace, komunikační kanál bude šifrovaný a dojde k ověření totožnosti komunikujících stran. Prováděcí právní předpis následně staví konkrétní technické požadavky na šifrování komunikačního kanálu, na způsob prokázání identity komunikujících stran, jakož na způsob projevení souhlasu či nesouhlasu pacienta s nahráváním záznamu komunikace. Záznam elektronické komunikace totiž bude možné nahrávat poskytovatelem zdravotních služeb jen se souhlasem pacienta.

Základním principem pro ověření identity komunikujících stran by měl být předem domluvený způsob identifikace (např. vizuálně, kontrolní otázkou, ukázáním dokladu totožnosti při videohovoru apod.). Obdobně i způsob poskytnutí souhlasu s nahráváním komunikace by měl být ponechán na vůli stran za předpokladu, že souhlas bude udělen výslovně nebo jakýmkoliv jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o projevu vůle pacienta. Co se týče šifrování elektronické komunikace, tato bude muset být zajištěna vždy minimálně po dobu poskytování zdravotních služeb.

Telemedicínské zdravotní služby bude možné poskytovat i mimo zdravotnické zařízení, pokud půjde o jejich poskytování bez účasti pacienta (např. teleradiologie nebo telepatologie, tedy čtení a popis radiologických snímků nebo bioptických vzorků na dálku), nebo pokud půjde o tzv. telemonitoring, tedy sběr a přenos údajů o zdravotním stavu pacienta. V každém případě je třeba zdůraznit, že telemedicínské zdravotní služby nepředstavují žádný nový druh zdravotních služeb, který by podléhal jiným zákonným podmínkám či oprávněním. Jedná se o zcela běžné zdravotní služby, které mohou být poskytovány pouze oprávněnými poskytovateli – s tím rozdílem, že budou poskytovány skrze prostředky elektronické komunikace.

Elektronická zdravotnická dokumentace

Novela zákona o zdravotních službách také zavádí konkrétní definici zdravotnické dokumentace, která v zákoně doposud chyběla. V praxi toto činilo výkladové problémy při rozlišování, co vše do pojmu zdravotnické dokumentace spadá a co už nikoliv. Zdravotnická dokumentace je nově definována jako soubor informací vedených, zpracovávaných a uchovávaných poskytovatelem zdravotních služeb, za účelem poskytování zdravotních služeb konkrétnímu pacientovi, a to bez ohledu na to, jakým způsobem byly získány (např. od pacienta, laboratoře, jiného poskytovatele apod.) a v jaké jsou podobě (např. v listinné, elektronické, fotografické či audio).

Vedle uvedeného pozitivního vymezení pojmu zdravotnické dokumentace došlo také k jeho negativnímu vymezení. Za zdravotnickou dokumentaci se podle novely zákona nepovažují takové informace, které nejsou zpracovávány za účelem poskytnutí zdravotních služeb pacientovi. Jako příklad dokumentů nespadajících do režimu zdravotnické dokumentace lze uvést účetní doklady (např. objednávky, faktury), vedení stížnostní agendy, podklady pro právní spory, lékařské posudky, doklady zpracovávané pro pojišťovny apod.

Další důležité změny

Mezi další novinky novely zákona patří například zavedení povinnosti opatřit každý záznam do elektronicky vedené zdravotnické dokumentace tzv. identifikátorem záznamu ve stanoveném formátu, jakož i povinnosti tyto záznamy autorizovat, za účelem zajištění průkaznosti zdravotnické dokumentace. Novelou bylo do zákona rovněž vtěleno oprávnění poskytovatele zdravotních služeb záznamy zdravotnické dokumentace anonymizovat. V důsledku anonymizace takto vzniklé záznamy totiž „vypadnou“ ze zákonného režimu vedení zdravotnické dokumentace a bude možné s nimi nakládat pro účely vědy a výzkumu. V neposlední řadě novelou došlo také k zavedení nových požadavků na informační systémy, v nichž je elektronicky vedena zdravotnická dokumentace, aby umožňovaly převod zdravotnické dokumentace do standardizovaného výstupního datového formátu – za účelem jednoduššího sdílení dokumentace mezi poskytovateli zdravotních služeb.

Závěrem

Novela zákona o zdravotních službách přinesla změny především v oblasti digitalizace poskytování zdravotních služeb, což můžeme bezesporu uvítat. Současně vnesla i jasnější pravidla pro poskytování zdravotních služeb na dálku (např. online), a to v reakci na sílící trendy v dané oblasti. Telemedicína totiž významně šetří čas nejen lékařům, ale hlavně pacientům, kteří v řadě případů již nemusí poskytovatele zdravotních služeb navštěvovat osobně, ale stačí jim krátký videohovor s lékařem, který je v dnešní době schopen jim na dálku i předepsat potřebnou medikaci.

JUDr. Jiří Matzner, Ph.D., LLM., zakladatel advokátní kanceláře Matzner & Vítek