USA dnes volí prezidenta/prezidentku. Jak funguje volitelské shromáždění, dopady na českou ekonomiku

Dnes probíhají v USA prezidentské volby osobní formou (písemnou formou probíhají už cca měsíc). Podle posledních průzkumů těsně vedla Harrisová.

Zdroj: NY Times

Prvotní výsledek by měl být znám snad už během středy našeho času. V případě těsného rozdílu v některých státech, a tedy nutnosti hlasy přepočítat, může být finální výsledek znám až za řadu dní. Zpoždění může nastat také v důsledku různých stížností na průběh voleb, tedy ohledně voličských seznamů a podobně (už teď je podáno přes 100 stížností). V roce 2000 trvalo přepočítávání (a to na Floridě) přes měsíc, než ho předčasně ukončil federální Nejvyšší soud.

Volby se vedle obsazení prezidentské funkce týkají řady dalších místních, státních a federálních funkcí a témat. 

Vedle Harrisové a Trumpa jsou na prezidenta leckde i další kandidáti (v dalším textu budeme voličem, prezidentem, kandidátem, volitelem a nevěrníkem rozumět i voličku, prezidentku, kandidátku, volitelku a nevěrnici).

Jak funguje volitelské shromáždění

Přímo o jménu prezidenta hlasuje volitelské shromáždění, kam každý z 50 států USA vysílá určitý počet volitelů. Jde o součet počtu členů obou komor Kongresu za daný stát, tedy poslanců a senátorů (ti sami ale být voliteli nemohou). Počet volitelů za daný stát orientačně odpovídá jeho lidnatosti: nejvíc (54) má Kalifornie, nejméně (3) mají málo lidnaté státy jako Wyoming, Aljaška, Severní Dakota nebo Washington DC. Ale z hlediska populace počty volitelů zřetelně zvýhodňují malé státy: například Kalifornie má 65krát větší populaci, ale jen asi 14krát více volitelů.

Volitele za daný stát vysílá do shromáždění ta strana, jejíž kandidát získal v daném státě nejvíc hlasů (trochu složitější pravidla pro hlasování volitelů platí jen ve státech Maine a Nebraska). Volitelský mezistupeň byl zaveden na počátku existence USA jako odraz toho, že by tehdy bylo obtížné sbírat hlasy z rozsáhlého a řídce osídleného území s nedostatečnou komunikační infrastrukturou. Systém vyhovoval zejména jižním státům s velkou populací otroků – ti nemohli hlasovat, ale počítali se do počtu obyvatel, takže uměle zesilovali vliv hlasů volitelů z těchto států.

Aby kandidát byl jmenován prezidentem, musí pro něj hlasovat prostá většina volitelů, tedy minimálně 270 volitelů (celkově má volitelské shromáždění 538 členů). Může se tak stát, že kandidát získavší v USA jako celku v součtu nejvíc hlasů nakonec volby nevyhraje, a to pokud zřetelně vyhraje v několika státech, ale těsně prohraje ve vícero státech. V praxi se toto stalo v roce 2016 (Trump porazil Clintonovou o minus tři miliony hlasů), v roce 2000 (Bush porazil Gora o minus víc než půl milionu hlasů) a třikrát v 19. století.

V 33 státech jsou volitelé povinni (pod pohrůžkou výměny nebo pokuty) hlasovat pro kandidáta, který v daném státě vyhrál, ve zbylých státech nikoliv. Volitelé nehlasující pro kandidáta strany, která je do shromáždění vyslala, takzvaní nevěrníci, se v minulosti našli: za celou historii USA ale šlo jen o cca desetinu procenta všech volitelských hlasů a s jedinou výjimkou šlo o hlasování pro kandidáta, který vůbec nebyl ve hře (nikoliv pro kandidáta protistrany).

Výjimka z téměř neexistující nevěrnosti se objevila až v roce 2016, kdy bylo nevěrných hned sedm (což ale výsledek tehdy nezměnilo): dva republikáni resp. tři demokrati volili nikoliv Trumpa resp. Clintonovou, nýbrž jiné členy dané strany, kteří tehdy nekandidovali ani v primárkách. Čtvrtý demokrat volil Sanderse, kterého Clintonová porazila v primárkách. Pátý demokrat volil indiánskou aktivistku Faith Spotted Eagle (Věra Tečkovaný Orel) známou z boje proti výstavbě ropovodů. 

V případě rovnosti hlasů ve volitelském shromáždění volí prezidenta dolní komora parlamentu. Na tuto situaci došlo zatím jen v roce 1824, kdy dostali stejný počet volitelských hlasů dokonce hned čtyři kandidáti.

Pro kandidáty je výhodou volitelského systému to, že se můžou soustředit jen na státy, kde nemají vcelku bezpečnou většinu, tedy takzvané swing (houpavé, kývavé) státy – letos Arizona, Georgia, Michigan, Nevada, Pennsylvania a Wisconsin. Při přepočítávání hlasů je výhodou hlasování „po státech“ fakt, že stačí se zaměřit na státy s těsnými výsledky hlasování. Nevýhodou je už zmíněná možnost, že vyhraje kandidát s menším celkovým počtem hlasů, což v některých Američanech vzbuzuje pocit, že na jejich hlasu nezáleží.

V roce 2020 se poprvé v historii USA objevil pokus – v sedmi státech, kde vládli republikáni, ale kde vyhrál Biden – podstrčit vice-prezidentovi (který oficiálně sčítá hlasy volitelů) jiné, pro-trumpovské záznamy z volitelských shromáždění v daných státech. Vyšetřování těchto případů pokračuje. 

Shrnutí dopadů na českou ekonomiku

Trump nás může poškodit

• zvýšením cel na dovoz z Evropy do USA,
• zvýšením cel na dovoz z Číny do USA (takže by Čína dovážela víc do Evropy),
• přiškrcením imigrace do USA (což by snížilo růst tamní ekonomiky),
• snížením obranných záruk pro Evropu (což by znamenalo vyšší riziko agrese ze strany Ruska, a tedy vyšší tlak na další výdaje na zdejší armádu),
• oslabováním globálních institucí, které usnadňují mezinárodní obchod (zejm. Světová obchodní organizace),
• zmatečností, která bude vnášet do (americké, a tedy celosvětové) ekonomiky nejistotu, a tím bude snižovat ochotu investovat.

Harrisová se u řady ekonomických otázek vyjádřila méně vyhraněně. V mnohém uvedeném by postupovala podobným směrem, ale nejspíš méně radikálně.

Oba kandidáti mají v plánu pokračovat v masivní fiskální expanzi, což bude bránit Fedu v rychlejším snižování úrokových sazeb; to bude oslabovat korunu, a tedy zpomalovat snižování úrokových sazeb ze strany ČNB. 

Michal Skořepa, analytik České spořitelny