Inflace v eurozóně potvrdí zářijový “cut” ECB

Širší desinflační vývoj a pokles sazeb v USA jako signál pro ECB.

Předběžné odhady inflace v Německu a Španělsku naznačují, že dnes zveřejněný výsledek za celou eurozónu může překvapit směrem dolů. Zatímco ve Španělsku poklesla meziroční míra inflace z 2,8 % na 2,4 %, v Německu cenové tlaky zvolnily ještě viditelněji – z 2,6 % na 2,0 % (tržní koncensus počítal se snížením na 2,2 %), což je nejnižší hodnota od března 2021.

Za zvolněním inflačních tlaků u našich sousedů stojí primárně příznivý efekt srovnávací základny z titulu levnějších energií (meziročně -5,1 %), ale také nižší ceny zboží. Služby mezitím stále zdražují meziročním tempem 3,9 % a zůstávají tak podobně jako jinde v Evropě nejpersistentnější složkou inflace, jejíž ústup je relativně pozvolný. Z pohledu měnové politiky ostře sledovaná jádrová inflace v meziročním vyjádření mírně zvolnila z 2,9 % na 2,8 %.

Trhy očekávají, že inflace v eurozóně v srpnu poklesla z meziročních 2,6 % na 2,2 %, zatímco jádrová inflace by měla podobně jako v Německu zvolnit o desetinu procentního bodu na 2,8 %. To bude z našeho pohledu jasný signál pro Evropskou centrální banku, aby po červencové pauze přistoupila v září k dalšímu snížení úrokových sazeb o 25 bazických bodů na 3,5 %.

Vedle širšího desinflačního procesu může hrát v rozhodování ECB roli také dění na druhé straně Atlantiku. Fed totiž v září (před zasedáním ECB) přistoupí k prvnímu snížení úrokových sazeb, které může být rovnou o půlprocentního bodu. V takovém případě by trhy mohly zvýšit tlak na ECB a začít sázet na razantnější krok také v eurozóně, i vzhledem k tomu, že růstová dynamika je již po delší dobu malátná a ani předstihové indikátory neslibují výrazný obrat kurzu.

Přestože by tento krok měl své opodstatnění a snížil by riziko, že ECB zůstane tzv. za křivkou a ekonomiku eurozóny utlumí až příliš, považujeme jej za velmi málo pravděpodobný vzhledem k deklarované opatrnosti a nemalé míře mentální rigidity uvnitř Rady guvernérů.