MF ČR (Ministerstvo financí ČR)
Energie  |  18.04.2024 10:09:43

Vývoj cenové regulace v jednotlivých odvětvích (18.4.2024)

Historický vývoj cenové regulace a cen ve vybraných odvětvích
 
  • Elektrická energie

    1991

    1. 1. 1991 maximální ceny pro domácnosti a ostatní odběratele v cenové úrovni roku 1990; např. maximální cena pro domácnosti 0,48 Kčs/kWh, pro ostatní odběratele 0,85 Kčs/kWh.

    1. 4. 1991 zvýšeny maximální ceny pro ostatní odběratele o 80 %, tj. na 1,53 Kčs/kWh.

    1. 10. 1991 zvýšeny maximální ceny pro domácnosti o 70 %, tj. na 0,81 Kčs.

    1993

    1. 1. 1993 zvýšení maximálních cen o 5 % zavedením DPH; maximální cena pro domácnosti se zvýšila na 0,85 Kč/kWh, pro ostatní odběratele na 1,61 Kč/kWh.

    1994

    1. 6. 1994 zvýšení maximálních cen pro domácnosti o 10 %, tj. na 0,93 Kč/kWh.

    1995

    1. 6. 1995 byly zvýšeny maximální ceny pro domácnosti v průměru o 12 % s vyšším zvýšením u přímotopného vytápění (o 14 %) a nižším u sazby BS (o 8 %). Průměrná cena za 1 kWh dosáhla 0,99 Kč.

    1996

    1. 8. 1996 se zvýšily maximální ceny pro domácnosti o 15 % a průměrná cena 1 kWh dosáhla 1,07 Kč.

    Ke stejnému datu byly upraveny (zvýšeny) i stálé měsíční platy.

    1997

    1. 7. 1997 se zvýšily maximální ceny pro domácnosti o 15 %. Průměrná cena 1 kWh dosáhla 1,23 Kč. Současně se zvýšením cen došlo i ke zvýšení stálých měsíčních platů ve všech sazbách (např. měsíční plat u sazby B stoupl ze 40,00 Kč na 43,00 Kč).

    1998

    1. 1. 1998 byly zvýšeny maximální ceny pro domácnosti i ostatní spotřebitele o 16,2 % z titulu přechodu tohoto výrobku ze zvýhodněné sazby DPH 5 % na obecnou sazbu 22 %.

    1. 7. 1998 se zvýšily maximální ceny elektrické energie dodávané domácnostem v průměru o 24 %. V rámci konkrétních tarifů se ceny kWh zvýšily diferencovaně v intervalu 23 % až 26 %, stálé měsíční platy vzrostly o 14 % až 18 %.

    Maximální ceny pro ostatní odběratele se nezměnily.

    1999

    15. 1. 1999 byly stanoveny maximální ceny elektrické energie dodávané společností ČEZ, a. s. osmi distribučním společnostem. Ceny distribučních společností při dodávkách domácnostem se nezměnily.

    2000

    1. 1. 2000 byly zvýšeny maximální ceny pro dodávky domácnostem o 15 %, pro maloodběratele o 1,9 % a pro velkoodběratele z velmi vysokého napětí o 4,4 %. U dodávek velkoodběratelům z vysokého napětí se ceny snížily o 3,3 %.

    21. 2. 2000 nabyly účinnosti nové předací ceny elektřiny ze společnosti ČEZ, a.s., do osmi elektrárenských společností.

    1. 5. 2000 byly provedeny dílčí úpravy předacích cen přerozdělením zisku v závislosti na nákladovosti jednotlivých elektrárenských společností.

    2001

    1. 1. 2001 se zvýšily ceny elektřiny pro domácnosti v průměru o 14 %, a to v dosavadní tarifní struktuře. Zavedení nové tarifní soustavy, včetně pravidel pro přechod ze stávajících tarifů na nové, vyhlásil následně Energetický regulační úřad (dále jen „ERÚ“).

    Ceny pro ostatní odběratele se zvýšily při odběru ze sítí velmi vysokého napětí o 4,4 % a u maloodběru podnikatelů o 1,8 %. Naopak poklesly ceny odběru ze sítí vysokého napětí o 3,8 %.

    2002

    1. 1. 2002 počítal ERÚ se zavedením diferencovaných cen pro domácnosti. Od tohoto kroku bylo upuštěno a maximální ceny elektrické energie u dodávek pro domácnosti vzrostly o 9,4 %. Obdobně vzrostly ceny i u dodávek pro ostatní odběratele.

    2003

    K 1. 1. 2003 ERÚ zavedl individuální ceny pro jednotlivé regionální distribuční společnosti i pro kategorie domácností. Tím došlo k úplnému odstranění křížových dotací mezi jednotlivými kategoriemi odběratelů. U jednotlivých distribučních společností a kategorií odběratelů došlo k těmto změnám cen:

    Změny cen u jednotlivých distribučních společností
    Distribuční společnost Domácnosti Podnikatelé Velkoodběr z vysokého napětí
    JČE 0 0 -4,5
    JME -9,1 -5 -5,4
    PRE -1,7 -3,1 -5,6
    SČE -5,6 -2,1 -2
    SME -8,8 -4,3 -5,7
    STE -0,6 -1,1 -5,8
    VČE -3,1 -5 -4,3
    ZČE 0 0 -7,5

     

    2004

    K 1. 1. 2004 byly zvýšeny ceny elektrické energie regionálních distribučních společností pro jednotlivé typy odběratelů v procentech takto:

    Změny cen u jednotlivých distribučních společností
    Distribuční společnost Domácnosti Podnikatelé Velkoodběr z vysokého napětí
    JČE 6,6 5,1 2,5
    JME 1,4 2,6 4
    PRE 0 0,7 4,1
    SČE 5,1 3,5 2,1
    SME 4,4 3,6 1,5
    STE 4,9 5 3,9
    VČE 5,9 3,1 2,3
    ZČE 2,3 2,3 3,5

    K 1. 5. 2004 pak ceny klesly z důvodu snížení sazeb DPH z 22 % na 19 % o 2,5 %.

    2005

    K 1. 1. 2005 došlo ke zvýšení průměrné ceny dodávek elektřiny maloodběru pro domácnosti o 4,3 % podle sdělení ERÚ (dle údajů ČSÚ došlo k nárůstu 4,9 %). Nejvyšší nárůst byl na jižní Moravě o 7,6%, na severní Moravě a ve východních Čechách o 5%, ve středních a severních Čechách o 4,9 %. Naopak elektřina zlevnila v jižních Čechách o 5,8 %.

    2006

    K 1. 1. 2006 došlo k průměrnému navýšení cen dodávek elektřiny pro domácnosti o 8,9 %. K nejnižšímu nárůstu cen dodávek elektřiny došlo v regionu středních Čech (o 4,2 %). Naopak k nejvyššímu nárůstu cen došlo u domácnosti ze severní Moravy (o 13,3 %).

    2007

    Celkové průměrné meziroční zvýšení cen k 1. 1. 2007 za dodávku elektřiny činilo u domácností 7,9 %. Průměrný nárůst regulovaných položek byl pouze 1,2 %, neregulovaná cena silové elektřiny vzrostla v průměru o 16 %.

    2008

    Celkové průměrné meziroční zvýšení cen k 1. 1. 2008 za dodávku elektřiny činilo u domácností 9,1 %. Průměrný nárůst regulovaných položek byl 1,8 %, neregulovaná cena silové elektřiny vzrostla v průměru o 17 %.

    2009

    Celkové průměrné meziroční zvýšení cen k 1. 1. 2009 za dodávku elektřiny bez vlivu daňových položek činilo u domácností 11,9 %. Průměrný nárůst regulovaných položek byl 7,3 %, neregulovaná cena silové elektřiny vzrostla v průměru o 15,6 %. V případě maloodběru podnikatelů na hladině nízkého napětí byl celkový průměrný meziroční nárůst bez vlivu daňových položek 13,4 %.

    2010

    Celkové průměrné meziroční snížení cen k 1. 1. 2010 za dodávku elektřiny bez vlivu daňových položek činilo u domácností 3,6 %. Průměrný nárůst regulovaných položek byl 11,72 %, neregulovaná cena silové elektřiny klesla v průměru o 14,8 %. V případě maloodběru podnikatelů na hladině nízkého napětí byl celkový průměrný meziroční pokles bez vlivu daňových položek o 4,21 %.

    2011

    Průměrné meziroční zvýšení cen k 1. 1. 2011 za dodávku elektřiny bez vlivu daňových položek činilo u domácností 4,6 %. Průměrný nárůst regulovaných položek činil 15,3 %, neregulovaná cena silové elektřiny klesla v průměru o 5,7 %.

    Dle údajů ČSÚ celkové zvýšení spotřebitelských cen elektřiny za rok 2011 (prosinec 2011/prosinec 2010) vzrostlo o 4,8 %.

    2012

    Předpokládané celkové průměrné meziroční zvýšení cen k 1. 1. 2012 za dodávku elektřiny bez vlivu daňových položek činilo u domácností 3,4 %. Průměrný nárůst regulovaných položek činil 0,5 %, neregulovaná cena silové elektřiny vzrostla v průměru o 7,3 %. V případě maloodběru podnikatelů na hladině nízkého napětí se předpokládal celkový meziroční nárůst bez vlivu daňových položek o 4,3 %.

    Dle údajů ČSÚ bylo vykázáno celkové zvýšení spotřebitelských cen elektřiny za rok 2012 (prosinec 2012/prosinec 2011) o 4,2 %.

    2013

    Předpokládané celkové průměrné meziroční zvýšení cen k 1. 1. 2013 za dodávku elektřiny bez vlivu daňových položek činilo u domácností 2,4 %. Průměrný nárůst regulovaných položek činil 9,4 %, neregulovaná cena silové elektřiny klesla v průměru o 5,2 %. V případě maloodběru podnikatelů na hladině nízkého napětí se předpokládal celkový meziroční nárůst bez vlivu daňových položek o 3,1 %.

    Dle údajů ČSÚ bylo vykázáno celkové zvýšení spotřebitelských cen elektřiny za rok 2013 (prosinec 2013/prosinec 2012) o 2,7 %.

    2014

    Celková průměrná meziroční změna cen k 1. 1. 2014 za dodávku elektřiny bez vlivu daňových položek činila u domácností snížení o 10,9 %. Průměrné snížení regulovaných položek činilo 10,8 %, neregulovaná cena silové elektřiny klesla v průměru o 11,1 %. V případě maloodběru podnikatelů na hladině nízkého napětí se předpokládal pokles ceny bez vlivu daňových položek o 10,6 %.

    Dle údajů ČSÚ bylo vykázáno celkové snížení spotřebitelských cen elektřiny za rok 2014 (prosinec 2014/prosinec 2013) o 9,6 %.

    2015

    Průměrná meziroční změna cen k 1. 1. 2015 za distribuci elektřiny bez vlivu daňových položek u domácností znamenala snížení o 0,6 %. Průměrné snížení všech regulovaných položek pro domácnosti činí 1,2 %, neregulovaná cena silové elektřiny klesla v průměru přibližně o 5 %. V případě domácností tvořil v roce 2015 podíl regulovaných složek ceny elektřiny 55 % z celkové platby za elektřinu. U podnikatelů připojených na hladinu nízkého napětí tvořil v roce 2015 tento poměr cca 58,2 % z celkové platby za elektřinu.

    Dle údajů ČSÚ v roce 2015 došlo k průměrnému snížení cen elektřiny o 0,4 % a meziroční pokles v prosinci (prosinec 2015/prosinec 2014) dosahoval 0,6 %.

    2016

    Regulované ceny elektřiny stanovené pro rok 2016 se v průměru udrží na stejné úrovni jako v roce 2015. Na výši ceny mají také vliv daňové položky – tj. daň z elektřiny ve výši 28,30 Kč/MWh (tzv. ekologická daň) a následně také daň z přidané hodnoty.

    Cena na úhradu nákladů spojených s podporou elektřiny byla pro rok 2016 stanovena v maximální výši dané zákonem o podporovaných zdrojích energie na 495 Kč/MWh. S účinností od 1. 1. 2016 došlo k podstatné změně, kdy se mění způsob stanovení výše této platby: nově se výše této regulované platby stanoví u odběrů elektřiny z hladiny velmi vysokého napětí a vysokého napětí podle sjednaného rezervovaného příkonu v odběrném místě zákazníka a u odběrů elektřiny na nízké napětí podle velikosti jističe před měřicím zařízením zákazníka. Další změna spočívá v tom, že tato platba je koncipována jako „složka ceny distribuce elektřiny“ na podporu elektřiny. Zákazníci tak jsou povinni hradit platbu na podporu elektřiny pouze za elektřinu odebíranou z distribuční soustavy.

    Podle údajů ERÚ se regulované ceny elektřiny změnily měnit takto:

    Odhady změn regulovaných cen pro domácnosti dle ERÚ (bez vlivu daňových položek)
    Oblast Změna regulované ceny (v %)
    Celá ČR 1,8
    ČEZ Distribuce, a.s. 1,4
    PRE Distribuce, a.s. 2,5
    E.ONDistribuce, a.s. 2,8

    Zdroj: ERÚ

    Dle údajů ČSÚ došlo v roce 2016 k průměrnému nárůstu spotřebitelských cen elektřiny o 1,2 %.

    2017

    Výslednou cenu pro rok 2017 ovlivnilo proinvestiční prostředí v energetice, kdy pro tento rok byly naplánovány investice do zvýšení bezpečnosti a spolehlivosti dodávky ve výši téměř 20 mld. Kč, které se odrazily v mírném růstu cen za zajišťování přenosu a distribuce elektřiny. Dále se do výše cen promítly nízké ceny silové elektřiny na krytí ztrát, kdy cena silové elektřiny na krytí ztrát v distribučních soustavách meziročně poklesla o 19,5 %. Tyto náklady mají přímý vliv na změnu regulované ceny, kterou hradí koneční spotřebitelé v ČR.

    Výsledná cena dodávek elektrické energie pro konečné zákazníky se skládá z regulovaných cen stanovovaných ERÚ (distribuce a související regulované ceny) a z neregulované ceny silové elektřiny nabízené jednotlivými dodavateli (obchodníky s elektřinou a výrobci elektřiny), tedy ceny bez ERÚ. Na výši ceny mají dále vliv daňové položky – tj. daň z elektřiny ve výši 28,30 Kč/MWh (tzv. ekologická daň) podle zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a následně také daň z přidané hodnoty, která se v roce 2017 nezměnila.

    Průměrné změny regulovaných cen pro domácnosti v jednotlivých distribučních území (bez vlivu daňových položek)
    Oblast Změna regulované ceny (v %)
    Celá ČR 0,2
    ČEZ Distribuce, a.s. - 1,7
    PRE Distribuce, a.s. 1
    E.ONDistribuce, a.s. 4,7

    Zdroj: ERÚ

    Dle údajů Českého statistického úřadu (dále jen „ČSÚ“) došlo v roce 2017 k průměrnému nárůstu spotřebitelských cen elektřiny o 0,3 %.

    2018

    V lednu roku 2018 došlo k prodloužení stávajícího tříletého regulačního období na pětileté, tzn. u současných zásad cenové regulace platných pro období 2016 – 2018 byla prodloužena platnost i na roky 2019 a 2020. V rámci této změny nebyly v zásadách cenové regulace provedeny žádné úpravy a na metodiku regulace pro rok 2018 neměl tento krok žádný dopad.

    Výsledná cena dodávek se pro konečné zákazníky skládala z regulovaných cen stanovovaných Energetickým regulačním úřadem (distribuce a související regulované ceny) a z neregulované ceny silové elektřiny nabízené jednotlivými dodavateli (obchodníky s elektřinou a výrobci elektřiny), tedy ceny bez vlivu Energetického regulačního úřadu “). Na výši ceny měly dále vliv daňové položky – tj. daň z elektřiny ve výši 28,30 Kč/MWh (tzv. ekologická daň) podle zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, a následně také daň z přidané hodnoty, která byla pro rok 2018 ve výši 21 %.

    Procentní změna regulované části ceny 2018/2017 u domácností
    Oblast Změna regulované ceny (v %)
    Celá ČR + 2,5
    ČEZ Distribuce, a.s. + 2,5
    PRE Distribuce, a.s. + 2,9
    E.ON Distribuce, a.s. + 2,2

    Zdroj: ERÚ

    Dle údajů ČSÚ došlo v roce 2018 k průměrnému nárůstu spotřebitelských cen elektřiny o 4,35 %.

    2019

    U současných zásad cenové regulace platných pro období 2016 – 2018 byla prodloužena platnost i na roky 2019 a 2020. Rok 2019 byl tedy prvním rokem prodlouženého regulačního období.

    Celkové plánované regulované ceny elektřiny pro rok 2019 v porovnání s předchozím rokem v průměru klesly pro zákazníky připojené na hladinách velmi vysokého napětí o 4,0 % a pro zákazníky připojené na hladinách vysokého napětí o 2,2 %. Pro zákazníky připojené na hladině nízkého napětí naopak plánované regulované ceny elektřiny mírně vzrostly, a to o 2,1 %.

    Podle typu odběru tvořila v roce 2019 regulovaná část na základě plánu v případě zákazníků připojených na hladině nízkého napětí přibližně 56 %, na hladině vysokého napětí přibližně 35 % a na hladině velmi vysokého napětí přibližně 22 % z výsledné celkové ceny elektřiny.

    Na neregulovanou složku ceny nemá ERÚ vliv, její výše je dána vývojem cen energií na velkoobchodním trhu a obchodním modelem jednotlivých dodavatelů.

    Dle údajů Českého statistického úřadu došlo v roce 2019 k průměrnému nárůstu spotřebitelských cen elektřiny o 10,6 %.

    2020

    Rok 2020 byl poznamenán pandemií COVID-19 a vyhlášením nouzového stavu. Na tuto skutečnost Energetický regulační úřad reagoval vydáním tří cenových rozhodnutí pro tuto oblast pro období od dubna do června 2020, kdy došlo k největšímu útlumu ekonomiky. Změny cenových rozhodnutí proběhly především v částech týkajících se rezervovaných kapacit za přenos a distribuci elektřiny. Přinesly tak zákazníkům úlevy v oblastech fixních nákladů.

    V červnu 2020 zveřejnil Energetický regulační úřad Zásady cenové regulace pro regulační období 2021–2025 pro odvětví elektroenergetiky, plynárenství, pro činnosti operátora trhu v elektroenergetice a plynárenství a pro povinně vykupující, ale pro rok 2020 se však regulované ceny elektřiny a plynu ještě řídily Zásadami cenové regulace pro období 2016–2018 s prodlouženou účinností do 31. prosince 2020.

    Celkové plánované regulované ceny elektřiny na rok 2020 v průměru vzrostly pro zákazníky připojené na hladinách velmi vysokého napětí o 0,67 % a pro zákazníky připojené na hladinách vysokého napětí o 1,68 %. Pro zákazníky připojené na hladině nízkého napětí v průměru regulované ceny na rok 2020 vzrostly o 1,55 %.

    Podle typu odběru tvořila v roce 2020 regulovaná část v případě zákazníků připojených na hladině nízkého napětí přibližně polovinu celkové ceny, na hladině vysokého napětí a hladině velmi vysokého napětí tvořila regulovaná část přibližně čtvrtinu z výsledné celkové ceny elektřiny.

    Dle údajů Českého statistického úřadu (dále jen „ČSÚ“) došlo v roce 2020 k průměrnému nárůstu spotřebitelských cen elektřiny o 7,1 %.

    2021

    Konec roku 2021 byl ovlivněn extrémním nárůstem cen komodit na velkoobchodních trzích s elektřinou a plynem, který měl za následek významné zvyšování neregulovaných cen elektřiny a plynu včetně přechodu velkého počtu zákazníků k tzv. dodavatelům poslední instance po ukončení činnosti některých dodavatelů. Uvedený nárůst cen komodit však neovlivnil klasické regulované ceny elektřiny na rok 2021, tedy ceny za související službu v elektroenergetice. Situace na velkoobchodních trzích se však významně promítla do cen tepelné energie, a to částečně již ke konci roku 2021.

    Rok 2021 byl prvním rokem V. regulačního období a ceny byly stanoveny v souladu se Zásadami cenové regulace pro regulační období 2021–2025 pro odvětví elektroenergetiky, plynárenství, pro činnosti operátora trhu v elektroenergetice a plynárenství a pro povinně vykupující.

    Celkové plánované regulované ceny elektřiny na rok 2021 v průměru vzrostly oproti roku 2020 pro zákazníky připojené na hladině velmi vysokého napětí o 11,5 % a pro zákazníky připojené na hladině vysokého napětí o 6,52 %. Pro zákazníky připojené na hladině nízkého napětí v průměru plánované regulované ceny na rok 2021 klesly o 1,68 %.

    Podle typu odběru tvořila v roce 2021 regulovaná část v případě zákazníků připojených na hladině nízkého napětí přibližně polovinu celkové ceny (bez daní), na hladině vysokého napětí 40 % a na hladině velmi vysokého napětí tvořila regulovaná část přibližně 30 % z výsledné celkové ceny elektřiny bez daní.

    Dle údajů Českého statistického úřadu došlo v roce 2021 k průměrnému poklesu spotřebitelských cen elektřiny o 4,3 %.

    2022

    Rok 2022 byl ovlivněn nárůstem cen komodit na velkoobchodních trzích s elektřinou a plynem, který měl za následek významné zvyšování neregulovaných složek cen elektřiny a plynu. Do regulovaných složek elektřiny a plynu na rok 2022 se tento nárůst projevil z menší části v podobě rostoucích nákladů na krytí technických ztrát elektřiny a plynu v soustavách a nákladů na poskytování podpůrných služeb, které navyšovala pouze počáteční fáze změny cen elektřiny a plynu na velkoobchodních trzích s elektřinou do doby stanovení regulovaných cen.

    V průběhu roku 2022 byl novelizován zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, kde bylo vloženo nové ustanovení § 19d Mimořádná tržní situace. Podle tohoto ustanovení lze v případě, kdy nastane mimořádná tržní situace na trhu s elektřinou nebo plynem, umožnit vládě stanovit nařízením ceny elektřiny nebo plynu dodávané zákazníkům nebo jiným účastníkům trhu s elektřinou nebo plynem. Platnost této změny je od 30. 9. 2022, účinnost od 1. 10. 2022. Další změna energetického zákona je platná od 30. 11. 2022 (s účinností od 1. 12. 2022). Do § 19d zákona byl doplněn odstavec 4, který umožňuje vládě současně se stanovením cen určit nejvyšší přípustný rozsah majetkového prospěchu, jehož může účastník trhu s elektřinou nebo plynem, který není spotřebitelem, nabýt dodávkou nebo odběrem elektřiny či plynu za stanovenou cenu.

    V roce 2022 došlo změnou energetického zákona k zavedení možnosti regulovat ceny činností obstarávaných provozovatelem přenosové soustavy. Na tuto úpravu ERÚ reagoval vydáním cenového rozhodnutí č. 5/2022, kterým se stanovují ceny služeb výkonové rovnováhy obstarávaných provozovatelem přenosové soustavy na denním trhu.

    Další úpravou energetického zákona v roce 2022 došlo ke změně způsobu stanovování cen dodavatele poslední instance z věcného usměrňování na stanovení závazného postupu pro tvorbu ceny dodavatele poslední instance, na což ERÚ reagoval vydáním cenového rozhodnutí č. 6/2022.

    Zároveň v roce 2022 došlo na základě změny zákona o podporovaných zdrojích energie a vydání nařízení vlády k navýšení prostředků státního rozpočtu na podporu elektřiny.

    V návaznosti na toto navýšení vydal ERÚ cenové rozhodnutí č. 8/2022, kterým byla od října 2022 stanovena nulová složka ceny na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů energie.

    S účinností od 1. 1. 2023 stanovila vláda svým nařízením maximální cenu elektřiny ve výši 5 000 Kč/MVh.

    Podle typu odběru tvořila v roce 2022 regulovaná část v případě zákazníků připojených na hladině nízkého napětí 35 % celkové ceny bez daní, na hladině vysokého napětí necelých 28 % a na hladině velmi vysokého napětí tvořila regulovaná část přibližně 16 % z výsledné celkové ceny elektřiny bez daní.

    Dle údajů ČSÚ došlo v roce 2022 k průměrnému nárůstu spotřebitelských cen elektřiny o 15,9 %.

  • Plynná paliva

    1991

    1. 1. 1991 stanoveny maximální ceny pro domácnosti na úrovni roku 1990, tj. např. u zemního plynu v průměru 0,93 Kčs/m3. Pro ostatní odběratele uplatněn režim věcného usměrňování cen - průměrná cena 3,35 Kčs/m3.

    1. 5. 1991 v souvislosti se zrušením dotací zvýšeny maximální ceny zemního plynu pro domácnosti o 134 % (tj. na 2,17 Kčs/m3) a svítiplynu pro domácnosti o 64 %.

    1. 9. 1991 ceny zemního plynu pro výrobce tepelné energie dodávané domácnostem ze zdrojů pod 6 MW se sjednocují s cenami pro domácnosti.

    1992

    Ceny pro ostatní odběratele poklesly v průměru o 0,20 Kčs (tj. 3,15 Kč/m3), pro domácnosti nezměněny.

    1993

    1. 1. 1993 ceny zvýšeny o DPH 5 %. V průměru ceny pro domácnosti dosahovaly maximální výše 2,28 Kč/m3, pro ostatní spotřebitele v průměru 3,30 Kč/m3.

    1994

    1. 5. 1994 stanoveny maximální ceny zemního plynu a svítiplynu pro dodávky z Českého plynárenského podniku do distribučních sítí a maximální ceny z těchto sítí ostatním spotřebitelům, kromě domácností. Průměrná maximální cena pro domácnosti beze změn, pro ostatní spotřebitele se ceny v průměru pohybovaly okolo 3,39 Kč/m3.

    1. 6. 1994 zvýšení maximálních cen pro domácnosti o 10 %, tj. v průměru na 2,51 Kč/m3 zemního plynu a 1,10 Kč/m3 svítiplynu a zavedení nového stálého platu ve výši 5,00 Kč při spotřebě do 900 m3 zemního plynu a svítiplynu do 1 500 m3.

    1995

    Maximální ceny pro domácnosti byly k 1. 6. 1995 zvýšeny u zemního plynu o 10 %, což je v průměru na 2,76 Kč/m3 a u svítiplynu o 15 %, v průměru na 1,27 Kč/m3. Maximální ceny pro ostatní spotřebitele stouply v průměru o 4 %.

    1996

    K 1. 8. 1996 byly zvýšeny maximální ceny zemního plynu pro domácnosti o 15 %. Průměrná cena 1 m3 zemního plynu tak dosáhla 3,09 Kč. Současně byl zvýšen stálý měsíční plat při spotřebě do 900 m3 za rok z 5,00 Kč na 7,00 Kč.

    Maximální ceny pro ostatní odběratele se zvýšily v průměru o 7 %.

    1997

    1. 7. 1997 byly zvýšeny maximální ceny zemního plynu pro domácnosti o 15 %. Průměrná cena 1 m3 dosáhla 3,56 Kč. Stálý měsíční plat při spotřebě do 900 m3 za rok stoupl ze 7,00 Kč na 8,00 Kč, nad tuto spotřebu se neměnil (93,00 Kč).

    1998

    1. 1. 1998 byly zvýšeny maximální ceny zemního plynu pro domácnosti i ostatní odběratele o 16,2 % vlivem změny sazby DPH z 5 % na 22 %.

    1. 7. 1998 se zvýšily maximální ceny zemního plynu dodávaného domácnostem v průměru o 27 %, v tom stálé měsíční platy v průměru o 4,1 % a maximální cena za 1 m3 plynu v průměru o 29,8 %.

    Maximální ceny distribučních společností pro ostatní odběratele (mimo domácnosti) stouply o 10 %.

    Maximální ceny mezi společností Transgas, s. p. a regionálními distribučními společnosti se v průměru zvýšily o 9,4 %.

    1999

    1. 1. 1999 se snížily maximální ceny zemního plynu dodávaného společností Transgas, s. p. distribučním společnostem o 10 %. Stálý plat se nezměnil.
    Ceny plynu dodávaného domácnostem se neměnily. Pro ostatní odběratele se snížily o 8 % v průměru.

    1. 9. 1999 byly dále sníženy ceny plynu dodávaného společností Transgas, s. p. distribučním společnostem o cca 4 %.

    2000

    1. 1. 2000 se zvýšily maximální ceny pro dodávky domácnostem o 15 %, velkoodběratelům o 4,2 %, středním odběratelům o 11,3 % a maloodběratelům o 10,6 %. Současně byla zavedena nová tarifní stupnice pro konečné spotřebitele.

    1. 4. 2000 se zvýšily předací ceny ze společnosti Transgas, s. p. distribučním společnostem. V návaznosti na ně stouply maximální ceny pro ostatní odběratele v průměru o 14 %. Ceny dodávek domácnostem se nezměnily.

    2001

    1. 1. 2001 byly zvýšeny ceny zemního plynu (MF) – zde uvedeno průměrné zvýšení pro jednotlivé kategorie odběratelů:

    • velkoodběratele 10,7 %
    • střední odběr 16,0 %
    • maloodběr podniků 16,3 %
    • domácnosti 24,1 %

    Ceny u společnosti Transgas, s. p. pro dodávky distribučním společnostem vzrostly o 19,9 %.

    1. 7. 2001 zvýšil Energetický regulační úřad (dále jen „ERÚ“) – jako nezávislý regulátor (změna kompetence v regulaci cen energií) ceny plynu dodávaného domácnostem o dalších 11,7 % v průměru.

    2002

    1. 1. 2002 došlo k plnému odstranění křížových dotací mezi cenami jednotlivých kategorií odběratelů, k odstranění křížové dotace mezi společností Transgas, s. p. a distribučními společnostmi a k zavedení individuálních cen pro regionální distribuční společnosti a domácnosti.

    V průměru se zvýšily ceny pro jednotlivé kategorie odběratelů:

    • velkoodběr 1,8 %
    • střední odběr 0,8 %
    • maloodběr podniků 3,9 %
    • domácnosti 4,7 %

    1. 4. 2002 se snížily ceny (průměr pro jednotlivé kategorie odběratelů):

    • velkoodběr 9,2 %
    • střední odběr 9,3 %
    • maloodběr podniků 8,7 %
    • domácnosti 8,2 %

    1. 10. 2002 došlo ke snížení cen (průměr pro jednotlivé kategorie odběratelů):

    • velkoodběr - 10,3 %
    • střední odběr - 10,1 %
    • maloodběr podniků - 8,2 %
    • domácnosti - 7,3 %

    2003

    1. 1. 2003 se zvýšily ceny (průměr pro jednotlivé kategorie odběratelů):

    • velkoodběr 6,82 %
    • střední odběr 5,26 %
    • maloodběr podniků 3,88 %
    • domácnosti 3,56 %

    1. 4. 2003 se zvýšily ceny (průměr pro jednotlivé kategorie odběratelů):

    • velkoodběr 10,91 %
    • střední odběr 9,96 %
    • maloodběr podniků 9,28 %
    • domácnosti 8,94 %

    1. 10. 2003 došlo ke snížení cen (průměr pro jednotlivé kategorie odběratelů):

    • velkoodběr - 4,03 %
    • střední odběr - 3,65 %
    • maloodběr podniků - 3,40 %
    • domácnosti - 3,05 %

    2004

    1. 1. 2004 se ceny změnily takto (průměr pro jednotlivé kategorie odběratelů):

    • velkoodběr + 1,0 %
    • střední odběr - 0,2 %
    • maloodběr podniků - 1,8 %
    • domácnosti - 2,95 %

    1. 4. 2004 se snížily ceny (průměr pro jednotlivé kategorie odběratelů):

    • velkoodběr - 4,4 %
    • střední odběr - 4,25 %
    • maloodběr podniků - 4,0 %
    • domácnosti - 3,5 %

    1. 5. 2004 byly ceny sníženy o cca 2,5% z důvodu snížení sazby DPH z 22% na 19%.

    1. 10. 2004 došlo ke zvýšení cen (průměr pro jednotlivé kategorie odběratelů):

    • velkoodběr 14,55 %
    • střední odběr 13,40 %
    • maloodběr podniků 12,98 %
    • domácnosti 11,00 %

    2005

    K 1. 1. 2005 se zvýšily ceny zemního plynu pro domácnosti v průměru o 1,4 % (v rozmezí od – 1,4 % do + 3,7 %).

    K 1. 4. 2005 se snížily ceny zemního plynu pro domácnosti o 2,3 %, u distribučních společností o 2,5 % a předacích cen od společnosti RWE Transgas o 3,5 %.

    K 1. 7. 2005 došlo ke zvýšení cen zemního plynu pro domácnosti o 4,3 % vlivem růstu předacích cen od společnosti RWE Transgas o 7,1 %.

    K 1. 10. 2005 došlo ke zvýšení cen zemního plynu pro domácnosti o 17,4 % vlivem růstu předacích cen od společnosti RWE Transgas o 27,6 %.

    2006

    K 1. 1. 2006 se zvýšily ceny zemního plynu pro domácnosti v průměru o 4,8 % (od 2,7 % do 8,9 %).

    K 1. 4. 2006 se zvýšily ceny zemního plynu pro domácnosti o 1,4 %.

    K 1. 7. 2006 nebyly ceny plynu měněny z důvodu nezměněných podmínek na trhu s plynem.

    K 1. 10. 2006 došlo ke snížení cen zemního plynu pro všechny kategorie odběratelů. Pokles činil 5 % v průměru za všechny kategorie zákazníků, přičemž pro kategorii domácnosti se ceny snížily o 5,5 %.

    2007

    K 1. 1. 2007 se snížily ceny zemního plynu pro domácnosti v průměru o 4,2 %.

    K 1. 4. 2007 se zvýšily ceny zemního plynu pro domácnosti o 1,3 %.

    K 1. 7. 2007 došlo ke zvýšení cen zemního plynu pro domácnosti o 1,7 %.

    K 1. 10. 2007 došlo ke zvýšení cen zemního plynu pro domácnosti o 4,8 %.

    2008

    K 1. 1. 2008 se zvýšily ceny zemního plynu pro domácnosti v průměru o 7,8 %.

    K 1. 4. 2008 se zvýšily ceny zemního plynu pro domácnosti o 3 %.

    K 1. 7. 2008 došlo ke zvýšení cen zemního plynu pro domácnosti o 9,7 %.

    K 1. 10. 2008 došlo ke zvýšení cen zemního plynu pro domácnosti o 10 %.

    2009

    K 1. 1. 2009 se cenová hladina nezměnila.

    K 1. 4. 2009 se snížily ceny zemního plynu pro domácnosti o 3 %.

    K 1. 7. 2009 došlo ke snížení cen zemního plynu pro domácnosti o 6,3 %.

    K 1. 10. 2009 došlo ke snížení cen zemního plynu pro domácnosti o 2,8 %.

    2010

    K 1. 1. 2010 se cenová hladina poklesla o 0,6 %.

    K 1. 4. 2010 vzrostly ceny zemního plynu pro domácnosti o 3,3 %.

    K 1. 7. 2010 vzrostly ceny zemního plynu pro domácnosti o 4,2 %.

    K 1. 10. 2010 došlo ke snížení cen zemního plynu pro domácnosti o 0,2 %.

    2011

    Ceny plynárenské firmy již nemění čtvrtletně, ale průběžně celý rok. Ceny plynu za celý rok 2011 vzrostly o 22,4 %. K nejvyššímu růstu došlo v listopadu o 5,2 % a prosinci o 3,2 %, zejména vlivem zvýšení cen ropy a poklesu kursu koruny.

    2012

    Dle údajů ČSÚ byl v roce 2012 ČSÚ vykázán celkový nárůst cen plynu o 4,3 % (prosinec 2012/prosinec 2011). K nejvyššímu nárůstu došlo v lednu (o 4,2 %).

    2013

    Dle údajů ČSÚ byl v roce 2013 vykázán celkový pokles cen plynu u dodávek pro domácnosti o 7,0 %.

    2014

    Dle údajů ČSÚ byl v prosinci 2014 vykázán celkový nárůst cen plynu o 2,4 % (prosinec 2014/prosinec 2013) a v případě průměrné hodnoty ročního indexu spotřebitelských cen byl zaznamenán pokles cen o 2,3 %.

    2015

    Pro rok 2015 byly regulované ceny v oblasti plynárenství stanoveny v souladu s platnou metodikou regulace a pravomocemi ERÚ. Pro zákazníky došlo k nárůstu průměrné ceny distribuce (včetně přepravy) o 7,44 %. Pro velkoodběratele a střední odběratele (tj. zákazníci s ročním odběrem nad 630 MWh) došlo k růstu cen za distribuci (včetně přepravy) v průměru o 6,66 % a domácnosti a maloodběratelé (tj. zákazníci s ročním odběrem do 630 MWh) pak zaznamenali průměrný nárůst 8,29 %. Změny ceny distribuce a meziroční změny jsou rozdílné v závislosti na technickém stavu jednotlivých distribučních oblastí a struktuře připojených zákazníků.

    Cena za služby operátora trhu pro všechny kategorie odběratelů plynu v České republice byla pro rok 2015 stanovena ve výši 1,16 Kč/MWh, kdy součástí této ceny je i poplatek na činnost Energetického regulačního úřadu dle § 17d zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů.

    Průměrné ceny dodávky plynu pro průmyslové odběratele v Kč/MWh zobrazuje následující tabulka:

    Průměrné ceny dodávky plynu pro průmyslové odběratele v Kč/MWh (bez daňových položek)
    Rok 1. čtvrtletí 2. čtvrtletí 3. čtvrtletí 4. čtvrtletí
    2013 892,12 900,42 901,51 886,97
    2014 881,63 861,27 835,17 853,46
    2015 820,29 800,52 791,93 781,06

    Zdroj: ERÚ

    Dle údajů ČSÚ došlo v roce 2015 (prosinec 2015/prosinec 2014) k nárůstu cen za plyn o 1,7 % a v případě průměrné hodnoty ročního indexu spotřebitelských cen došlo k nárůstu o 3,1 %.

    2016

    Výši průměrných regulovaných cen v roce 2016 v jednotlivých distribučních územích a v celé ČR pro konečné zákazníky zobrazuje následující tabulka:

    Průměrná výše regulované složky ceny a její meziroční změna (bez daňových položek)
    Oblast Průměrná regulovaná složka (v Kč/MWh) Změna regulované složky (v %)
    Celá ČR 199,97 2,7
    Pražská plynárenská distribuce, a.s. 231,04 8,87
    E.ON Distribuce, a.s. 319,94 4,08
    RWE GasNet, s.r.o. 189,53 1,74

    Zdroj: ERÚ

    Výslednou konečnou cenu služeb dodávky plynu tvoří přibližně 80 % neregulovaná část a 20 % regulovaná část.

    Podle údajů ČSÚ v roce 2016 spotřebitelské ceny plynu v síti klesly o 4,8 %

    2017

    I pro rok 2017 platí, že výslednou konečnou cenu služeb dodávky plynu tvoří přibližně 80 % neregulovaná část a 20 % regulovaná část. Největší část výsledné ceny plynu je tvořena neregulovanou cenou za komoditu a obchod a cenou za ostatní služby dodávky. Tato cena se odvíjí především od velkoobchodní pořizovací ceny vlastní komodity (plynu) a celkové situace na trhu s plynem. Neregulovaná část ceny na maloobchodním trhu je výsledkem vzájemné dohody obchodníka s plynem a spotřebitele a ERÚ do tohoto vztahu nijak nezasahuje.

    Výši průměrných regulovaných cen v roce 2017 v jednotlivých distribučních územích a v celé ČR pro konečné zákazníky zobrazuje následující tabulka:

    Výše průměrných regulovaných cen v roce 2017 v jednotlivých distribučních územích a průměrná regulovaná složka za ČR pro konečné zákazníky (ceny jsou bez vlivu daňových položek)
    Oblast Průměrná regulovaná složka (v Kč/MWh) Změna regulované složky (v %)
    Celá ČR 205,3 2,67
    Pražská plynárenská distribuce, a.s. 233,25 0,96
    E.ON Distribuce, a.s. 331,74 3,69
    RWE GasNet, s.r.o. 194,76 2,75

    Zdroj: ERÚ

    Podle údajů ČSÚ v roce 2017 spotřebitelské ceny plynu v síti klesly o 2,7 %.

    2018

    Základní princip regulace zůstává pro rok 2018 stále stejný: výsledná cena služeb dodávky plynu pro zákazníky se skládá z regulované a neregulované složky. Neregulovanou složkou byla pro rok cena za komoditu a ostatní související služby dodávky, která vycházela ze vzájemné dohody mezi obchodníkem s plynem a zákazníkem. Dalšími složkami ceny byly cena za službu přepravy plynu z hraničního předávacího bodu do domácího bodu České republiky přepravní soustavou, cena za služby distribuční soustavy a cena za činnosti operátora trhu v plynárenství, tyto složky jsou regulovány ERÚ. Velkoobchodní i maloobchodní trh s plynem je plně otevřen, což znamená, že každý zákazník má právo vybrat si svého obchodníka s plynem. Cena nabízená obchodníkem s plynem není ERÚ regulována a závisí na tom, s jakými náklady se obchodníkovi podaří komoditu nakoupit, na jeho obchodní strategii a na situaci na trhu s rozvinutým konkurenčním prostředím.

    V odvětví plynárenství byl rok 2018 třetím rokem IV. regulačního období, které původně mělo být tříleté, ale po nástupu Rady Energetického regulačního úřadu bylo prodlouženo na pětileté. Hlavními důvody pro prodloužení Zásad cenové regulace pro období 2016-2018 na období 2016-2020 byly návrhy změn právních předpisů v oblasti energetiky v rámci zimního balíčku, kdy v průběhu roku 2017 bylo evidentní, že tento návrh bude mít rozsáhlé dopady do fungování elektroenergetického trhu i regulace cen v elektroenergetice a došlo rovněž k významným technologickým změnám, jakož i k propojování trhů na základě požadavků právních předpisů EU.

    Výši průměrných regulovaných cen v roce 2018 v jednotlivých distribučních územích a průměrnou regulovanou složku za ČR pro konečné zákazníky zobrazuje následující tabulka:

    Průměrná výše regulované složky ceny a její meziroční změna (bez daňových položek)
    Oblast Průměrná regulovaná složka (v Kč/MWh) Změna regulované složky (v %)
    Celá ČR 211,05 + 2,8
    Pražská plynárenská distribuce, a.s. 226,64 - 2,84
    E.ON Distribuce, a.s. 333,61 + 0,56
    GasNet, s.r.o. (dříve RWE GasNet,s.r.o.) 202,43 + 3,94

    Zdroj: ERÚ

    2019

    V odvětví plynárenství byl rok 2019 čtvrtým rokem IV. regulačního období, které původně mělo být tříleté, ale po nástupu Rady Energetického regulačního úřadu bylo prodlouženo na pětileté (shodně jako v případě elektroenergetiky).

    Výsledná cena služeb dodávky plynu pro zákazníky se skládá ze čtyř základních složek. Neregulovanou složkou je cena za komoditu a ostatní související služby dodávky, která vychází ze vzájemné dohody mezi obchodníkem s plynem a zákazníkem. Dalšími třemi složkami ceny jsou cena za službu přepravy plynu z hraničního předávacího bodu do domácího bodu České republiky přepravní soustavou, cena za služby distribuční soustavy a cena za činnosti operátora trhu v plynárenství, tyto složky jsou regulovány ERÚ.

    Velkoobchodní i maloobchodní trh s plynem je od roku 2007 otevřen a zákazníci mají právo zvolit si svého dodavatele (obchodníka s plynem). Cena nabízená tímto obchodníkem není ze strany ERÚ regulována a závisí na každém jednotlivém dodavateli a na jeho obchodní politice a strategii.

    Výslednou konečnou cenu služeb dodávky plynu tak tvoří přibližně z 80 % neregulovaná část a z 20 % regulovaná část, která se skládá z ceny služby přepravy plynu, ceny služby distribuční soustavy a ceny za činnost zúčtování OTE. Cena služby přepravy plynu je integrována do ceny služby distribuční soustavy. Neregulovaná složka ceny na regulovaný rok je stanovena na základě vývoje velkoobchodních cen obchodů na energetických burzách pro dané období.

    Některé skupiny odběratelů dále platí daň z plynu, přičemž osvobozen od daně je plyn použitý pro výrobu tepla v domácnostech a domovních kotelnách, k výrobě elektřiny, pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla a pro další způsoby využití stanovené právními předpisy.

    Podle údajů ČSÚ v roce 2019 spotřebitelské ceny plynu vzrostly v průměru o 3,2 %.

    2020

    Na skutečnosti kolem pandemie COVID-19 a vyhlášením nouzového stavu Energetický regulační úřad reagoval vydáním cenových rozhodnutí, které se promítly zejména do částí týkajících se přepravy a distribuce plynu a přinesly tak zákazníkům úlevy v oblastech fixních nákladů.

    Celkové plánované regulované ceny plynu na rok 2020 v průměru vzrostly pro zákazníky kategorie velkoodběr a střední odběr o 0,77 % a pro zákazníky kategorie maloodběr a domácnost o 0,68 %.

    V roce 2020 tvořila regulovaná část v v případě velkoodběru a středního odběru přibližně jednu pětinu celkové ceny a u maloodběru tvořila regulovaná část přibližně jednu čtvrtinu celkové ceny plynu.

    Podle údajů ČSÚ v roce 2019 spotřebitelské ceny plynu klesly v průměru o 0,5 %.

    2021

    Konec roku 2021 ovlivnil extrémní nárůst cen komodit na velkoobchodních trzích s elektřinou a plynem, který měl za následek významné zvyšování neregulovaných cen elektřiny a plynu včetně přechodu velkého počtu zákazníků k tzv. dodavatelům poslední instance po ukončení činnosti některých dodavatelů. Uvedený nárůst cen komodit však neovlivnil klasické regulované ceny plynu na rok 2021, tedy ceny za související službu v plynárenství. Situace na velkoobchodních trzích se však významně promítla do cen tepelné energie, a to částečně již ke konci roku 2021.

    Celkové plánované regulované ceny plynu na rok 2021 v průměru vzrostly pro zákazníky kategorie velkoodběr a střední odběr o 3,04 % a pro zákazníky kategorie maloodběr a domácnost o 1,54 %.

    V roce 2021 tvořila regulovaná část v případě velkoodběru a středního odběru přibližně jednu pětinu celkové ceny a u maloodběru tvořila regulovaná část přibližně jednu čtvrtinu celkové ceny plynu.

    Podle údajů ČSÚ v roce 2021 spotřebitelské ceny plynu klesly v průměru o 4,7 %.

    2022

    Rok 2022 byl ovlivněn nárůstem cen komodit na velkoobchodních trzích s plynem a elektřinou, který měl za následek významné zvyšování neregulovaných složek cen plynu a elektřiny. Do regulovaných složek plynu a elektřiny na rok 2022 se tento nárůst projevil z menší části v podobě rostoucích nákladů na krytí technických ztrát plynu a elektřiny v soustavách a nákladů na poskytování podpůrných služeb, které navyšovala pouze počáteční fáze změny cen plynu a elektřiny na velkoobchodních trzích s elektřinou do doby stanovení regulovaných cen.

    V průběhu roku 2022 byl novelizován zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, kde bylo vloženo nové ustanovení § 19d Mimořádná tržní situace. Podle tohoto ustanovení lze v případě, kdy nastane mimořádná tržní situace na trhu s plynem nebo elektřinou, umožnit vládě stanovit nařízením ceny plynu nebo elektřiny dodávané zákazníkům nebo jiným účastníkům trhu s plynem nebo elektřinou. Platnost této změny je od 30. 9. 2022, účinnost od 1. 10. 2022. Další změna energetického zákona je platná od 30. 11. 2022 (s účinností od 1. 12. 2022). Do § 19d zákona byl doplněn odstavec 4, který umožňuje vládě současně se stanovením cen určit nejvyšší přípustný rozsah majetkového prospěchu, jehož může účastník trhu s plynem nebo elektřinou, který není spotřebitelem, nabýt dodávkou nebo odběrem plynu či elektřiny za stanovenou cenu.

    V oblasti plynárenství bylo vydáno několik cenových rozhodnutí. Na začátku roku 2022 ERÚ vydal cenové rozhodnutí č. 2/2022, které stanovilo nulové ceny za rezervovanou přepravní kapacitu pro virtuální zásobníky plynu. Cílem bylo podpořit vtláčení plynu do zásobníku plynu před zimou 2022/2023.

    Další úpravou energetického zákona v roce 2022 došlo ke změně způsobu stanovování cen dodavatele poslední instance, na což ERÚ reagoval vydáním cenového rozhodnutí č. 7/2022.

    S účinností od 1. 1. 2023 určila vláda svým nařízením maximální cenu plynu ve výši 2 500 Kč/MVh.

    Celkové plánované regulované ceny plynu na rok 2022 pro zákazníky kategorie velkoodběr a střední odběr klesly průměrně o 0,1 % a pro zákazníky kategorie maloodběr a domácnost vzrostly průměrně o 2,4 %.

    Podle typu odběru tvořila v roce 2022 regulovaná část ceny v případě velkoodběru a středního odběru přibližně 6 % celkové ceny (v předchozích letech to byla zhruba jedna pětina), u maloodběru a domácností tvořila regulovaná část přibližně 17 % (v předchozích letech přibližně jedna čtvrtina) celkové ceny plynu. Snížení podílu regulované části ceny je způsobeno především růstem cen plynu na velkoobchodním trhu.

    Podle údajů ČSÚ v roce 2022 spotřebitelské ceny plynu vzrostly v průměru o 66,6 %.

  • Tepelná energie

    1991

    1. 1. 1991 maximální ceny pro domácnosti ve výši 31,50 Kčs/GJ (tj. na úrovni před liberalizací), pro ostatní odběratele uplatněna regulace cen věcným usměrňováním.

    1. 5. 1991 zrušeny dotace k cenám tepelné energie, realizované formou záporné daně z obratu, státní rozpočet vyrovnává pouze rozdíl mezi cenou pro domácnosti a cenou pro výrobce tepla; zvýšení maximálních cen cca o 240 %, tj. na 107,00 Kčs/GJ.

    1993

    1. 1. 1993 státní dotace jsou směrovány vlastníkům objektu (do té doby výrobcům tepla); maximální cena dodávek pro domácnosti zvýšena o 12 % včetně DPH a činila 120,00 Kč/GJ.

    1994

    1. 1. 1994 zvýšeny maximální ceny pro domácnosti o 16 % na 139,00 Kč/GJ.

    1995

    1. 1. 1995 byly zvýšeny maximální ceny pro domácnosti o 10 % a k 1. 9. 1995 o dalších 7 % a dosáhly 163,00 Kč/GJ.

    K 1. 1. 1995 byly zrušeny ve věcném usměrňování cen výrobců a distributorů některé restrikce (uvolnění v oblasti správní režie a zvýšení podílu zisku určeného na investice).

    Věcně usměrňovaná cena tepelné energie dodávaná domácnostem, ke které byla poskytnuta dotace ze státního rozpočtu, dosáhla v průměru výše 253,30 Kč/GJ a proti roku 1994 byla vyšší o 9,7 %.

    1996

    1. 7. 1996 byly zvýšeny maximální ceny pro domácnosti o 10 %, tj. na 180 Kč/GJ (na vstupu do vytápěného objektu).

    S účinností od 1. 1. 1996 bylo stanoveno, že věcně usměrňované ceny tepelné energie pro domácnosti dodávané výrobci a distributory vlastníkům (správcům) domovních objektů a vlastníkům blokových a domovních kotelen, nesmí být vyšší než ceny tepelné energie pro domácnosti v roce 1995 zvýšené o 3,5 %.

    1997

    1. 7. 1997 byly zvýšeny maximální ceny pro domácnosti o 39 %, tj. na 250,00 Kč/GJ. Následně bylo rozhodnuto o převedení cen tepla dodávaného domácnostem do věcného usměrňování s účinností od 1. 1. 1998.

    Limit růstu věcně usměrňovaných cen tepelné energie pro domácnosti dodávané výrobci a distributorovi vlastníkům bytových objektů a vlastníky blokových a domovních kotelen byl stanoven na 3,9 % proti roku 1996.

    1998

    1. 1. 1998 byly zrušeny maximální ceny tepelné energie dodávané domácnostem a zavedeno věcné usměrňování cen. V rámci pravidel věcného usměrňování bylo stanoveno nejvýše přípustné zvýšení cen pro rok 1998 o 3,9 % proti úrovni předchozího roku.

    Ke stejnému datu vstoupila v platnost zpřesněná pravidla věcného usměrňování cen výroby a distribuce tepelné energie.

    1999

    1. 1. 1999 bylo zpřísněno pravidlo pro maximálně možné meziroční zvýšení věcně usměrňované ceny tepla dodávaného domácnostem (u cen do 350,00 Kč/GJ to bylo 3,9 %, u cen nad 350, 00 Kč/GJ 2,9 %). Skutečný růst cen v roce 1999 byl v průměru 2,9 %.

    2000

    1. 1. 2000 byl v rámci pravidel věcného usměrňování cen snížen limit možného meziročního růstu průměrné ceny dodávek domácnostem z 3,9 % na 3,5 %. Výrazně byla omezena možnost výjimek z tohoto pravidla.

    2001

    1. 1. 2001 byla v dohodě s Ministerstvem průmyslu a obchodu (zastupujícího budoucí Energetický regulační úřad (dále jen „ERÚ“)) vyhlášena přísnější pravidla pro dodávky tepla domácnostem s regulačním limitem možného zvýšení věcně usměrňované ceny o 3,5 % proti úrovni roku 2000.

    Podle údajů Českého statistického úřadu (dále jen „ČSÚ“) však ceny vzrostly v průměru o 7,6 % za celý rok 2001 a to z důvodu řady výjimek, které byly ERÚ povoleny (zejména z důvodu promítnutí změn cen zemního plynu).

    2002

    ERÚ v rámci věcného usměrňování cen tepelné energie stanovil meziroční možný nárůst ceny u dodávek pro domácnosti maximálně o 16,00 Kč/GJ.
    Podle údajů ČSÚ v roce 2002 došlo k nárůstu cen tepelné energie o 1,6 % - tento relativně menší nárůst cen ovlivnilo dvojí snížení cen zemního plynu v průběhu roku 2002.

    2003

    ERÚ v rámci věcného usměrňování cen tepelné energie stanovil meziroční možný nárůst ceny u dodávek pro obyvatelstvo maximálně o 3,50 Kč/GJ bez vlivu paliva a bez vlivu sjednocování cen pro domácnosti a pro ostatní odběratele.

    Podle údajů ČSÚ v roce 2003 došlo k nárůstu cen tepelné energie o 0,2 %, což je vůbec nejnižší nárůst cen tepelné energie od liberalizace cen k 1. 1. 1991.

    2004

    ERÚ stanovil, že nárůst meziročních nákladů, které jsou kalkulovány do cen, má odpovídat pouze meziročnímu růstu odpisů majetku souvisejícího s výrobou a rozvodem tepelné energie a meziročnímu nárůstu pojistného majetku. V lokalitách, kde dodavatelé tepelné energie dosud uplatňují rozdílné ceny pro domácnosti a ostatní odběratele, pokračovalo postupné sjednocení cen tepelné energie pro dodávky na stejné úrovni a se shodným charakterem. Rozdíl cen za příslušné dodávky tepelné energie určené v konečné spotřebě domácnostem a za dodávky ostatním odběratelům bude v roce 2004 snížen na polovinu.

    Podle údajů ČSÚ došlo v roce 2004 k nárůstu cen tepelné energie o 2,5 %.

    2005

    Od 1. 1. 2005 došlo v jednotlivých lokalitách k odlišné změně cen tepelné energie, především ve vazbě na změnu cen paliv použitých k výrobě tepla, a to v průměru do 3 % u cen tepelné energie vyrobené z uhlí a v průměru do 7 % u cen tepelné energie vyrobené z ostatního paliva, zejména z důvodu nárůstu ceny zemního plynu. ERÚ v následujících letech pokračoval ve vykonávání pravidel věcného usměrňování cen, přičemž docházelo k následujícímu vývoji cen tepelné energie.

    Podle údajů ČSÚ došlo v roce 2005 k nárůstu věcně usměrňovaných cen tepelné energie o 6,5 %.

    2006

    Podle údajů ČSÚ došlo k nárůstu věcně usměrňovaných cen tepelné energie v průměru o 10,7 %.

    2007

    Podle údajů ČSÚ došlo k nárůstu věcně usměrňovaných cen tepelné energie za celý rok 2007 o 3,6 %.

    2008

    Podle údajů ČSÚ došlo k nárůstu věcně usměrňovaných cen tepelné energie za celý rok 2008 o 14,4 %.

    2009

    Podle údajů ČSÚ došlo k nárůstu věcně usměrňovaných cen tepelné energie za celý rok 2009 o 3,9 %.

    2010

    Podle údajů ČSÚ došlo k nárůstu věcně usměrňovaných cen tepelné energie za celý rok 2010 o 3,4 %.

    2011

    Podle údajů ČSÚ došlo k nárůstu věcně usměrňovaných cen tepelné energie za celý rok 2011 o 1,9 %.

    2012

    Podle údajů ČSÚ došlo k nárůstu věcně usměrňovaných cen tepelné energie za celý rok 2012 o 8,4 %.

    2013

    Podle údajů ČSÚ došlo k nárůstu věcně usměrňovaných cen tepelné energie za celý rok 2011 o 3,8 %.

    2014

    Podle údajů ČSÚ došlo k nárůstu cen tepelné energie v průměru o 0,5 %, hodnoty ročního cenového indexu v prosinci 2015 (prosinec 2014/prosinec 2013) dosáhly 100,6.

    2015

    Podle údajů ČSÚ došlo k nárůstu cen tepelné energie v průměru o 1,9 %, meziroční změna v prosinci 2015 (prosinec 2015/prosinec 2014) vzrostla o 2,4 %.

    2016

    Změna ceny tepelné energie závisí především na vývoji cen uhlí a zemního plynu, které jako náklady na palivo pro výrobu tepelné energie mají největší podíl na její výši. Od roku 2016 byla v cenovém rozhodnutí ERÚ stanovena limitní cena ve výši 152,86 Kč/GJ bez DPH. Na ceny tepelné energie kalkulované a uplatňované pod touto výší se nevztahují podmínky věcného usměrňování cen tepelné energie.

    Podle údajů ČSÚ došlo k nárůstu cen tepelné energie v průměru o 1,0 %, meziroční změna cen v prosinci 2016 (prosinec 2015/prosinec 2014) vzrostla o 1,1 %.

    2017

    V roce 2017 nebylo pro oblast tepelné energie vydáno žádné nové cenové rozhodnutí. Od roku 2016 byla v cenovém rozhodnutí ERÚ (Cenové rozhodnutí ERÚ č. 4/2015 ze dne 6. 11. 2015, kterým se mění cenové rozhodnutí ERÚ č. 2/2013 ze dne 1. 11. 2013 ) stanovena limitní cena ve výši 152,86 Kč/GJ bez DPH, kdy se na ceny tepelné energie kalkulované a uplatňované pod touto výší nevztahují podmínky věcného usměrňování cen tepelné energie.

    Tabulka - Průměrné ceny tepelné energie pro konečné spotřebitele (včetně DPH) v Kč/GJ
    – údaje za rok 2017 jsou k 1. 1. 2017 a jde o předběžné ceny Ceny tepelné energie (včetně DPH) v Kč/GJ
    Rok Z uhlí Z ostatních paliv Vážený průměr
    2016 563,04 585,64 573,77
    2017 566,77 574,57 570,45

     

    Podle údajů ČSÚ poklesly průměrné roční ceny tepla17 v roce 2017 o 1,7%.

    2018

    Změna ceny tepelné energie závisí především na vývoji cen uhlí a zemního plynu. Dalším důvodem změny ceny tepelné energie může být i cena emisní povolenky (dále jen „EP“), která se v roce 2018 výrazně navýšila.

    Tato skutečnost vedla v roce 2018 k vydání změnového cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu s jedinou změnou, a tou byl přepočet oprávněného nákladu EP do ceny tepla, přepočtený na základě aktuálních dat za poslední roky, a to při ceně emisní povolenky ve výši 500 Kč, je do 47,00 Kč/GJ (0,170 Kč/kWh) bez DPH na vyrobenou tepelnou energii z uhlí a do 16,00 Kč/GJ (0,058 Kč/kWh) bez DPH na vyrobenou tepelnou energii z ostatních paliv.

    K 1. 1. 2018 se průměrná předběžná cena tepelné energie zvýšila oproti výsledné průměrné ceně za rok 2017 vyrobené z uhlí o 1,35 %, v případě tepelné energie vyrobené z ostatních paliv se průměrná cena zvýšila o 1,25 % oproti výsledné průměrné ceně za rok 2017 vyrobené z ostatních paliv.

    ČSÚ vykázal za celý rok 2018 mírný pokles cen tepelné energie v průměru o 0,05 %, roční inflace v prosinci 2018 (prosinec 2018/prosinec 2017) 1,0 %.

    2019

    V roce 2019 bylo účinné cenové rozhodnutí ERÚ č. 2/2013 ze dne 1. listopadu 2013, k cenám tepelné energie, ve znění cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2015 ze dne 6. listopadu 2015 a č. 5/2018 ze dne 6. listopadu 2018.

    Změna ceny tepelné energie závisí především na vývoji cen uhlí a zemního plynu, které tvoří největší podíl z ceny. Další významnou položkou mohou být náklady na nákup emisních povolenek (u vybraných dodavatelů), jejichž cena za poslední dva roky čtyřnásobně vzrostla (průměrná cena emisní povolenky v roce 2017 byla ve výši 144 Kč/t CO2 a v roce 2019 byla 607,45 Kč/t CO2).

    V průběhu roku 2019 ERÚ vyhodnocoval nastavení cenové regulace, zejména se zabýval možnostmi výpočtu ekonomicky oprávněných nákladů na nákup emisních povolenek, přiměřenou výši zisku, dělení nákladů při kombinované výrobě elektřiny a tepla, dále analyzoval oblast neuznatelných nákladů v ceně tepelné energie či zohlednění výnosu z provozní podpory v ceně tepelné energie, přičemž pro následující období, tj. s účinností od 1. 1. 2020, se ERÚ rozhodl nepřistoupit k úpravě podmínek věcného usměrňování cen tepelné energie v cenovém rozhodnutí.

    V roce 2018 byl meziroční nárůst průměrné ceny tepelné energie vyrobené z uhlí o 17,53 Kč/GJ, tj. 3,11 %, v případě tepelné energie vyrobené z ostatních paliv se průměrná cena meziročně zvýšila o 9,34 Kč/GJ, tj. 1,67 %. K 1. 1. 2019 se průměrná předběžná cena tepelné energie zvýšila oproti výsledné průměrné ceně za rok 2018 vyrobené z uhlí o 12,48 Kč/GJ, tj. o 2,15 %, v případě tepelné energie vyrobené z ostatních paliv se průměrná cena zvýšila o 16,62 Kč/GJ tj. o 2,93 % oproti výsledné průměrné ceně za rok 2018 vyrobené z ostatních paliv.

    Podmínky věcného usměrňování cen tepelné energie se nevztahují na ceny tepelné energie kalkulované a uplatňované nižší než je limitní cena, která je stanovena v cenovém rozhodnutí ve výši 152,86 Kč/GJ. Podmínky pro kalkulaci ceny tepelné energie umožňují zohledňovat jednotlivým dodavatelům specifické podmínky při výrobě anebo rozvodu tepelné energie.

    2020

    V odvětví teplárenství je cena tepelné energie regulována formou věcného usměrňování. Do ceny tepelné energie může dodavatel tepelné energie promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady nezbytné pro výrobu anebo rozvod tepelné energie, přiměřený zisk a daň z přidané hodnoty.

    V první polovině roku 2020 zahájil Energetický regulační úřad práce na nové koncepci regulace teplárenství, která je reakcí na probíhající transformaci trhu s tepelnou energií. Ta je spojena zejména s možností zákazníka vybrat si jiný zdroj tepelné energie, legislativními změnami v návaznosti na energetické-klimatickou politiku EU, snižováním emisí skleníkových plynů, odklonem od uhlí, rozšiřováním nových technologií a zvyšováním účinnosti a úspor energie. Některé aspekty nové koncepce regulace teplárenství Energetický regulační úřad již zapracoval do cenového rozhodnutí č. 6/2020 ze dne 29. září 2020, k cenám tepelné energie s účinností od 1. 1.2021.

    S účinností od 1. 1. 2020 došlo k přeřazení dodávky tepla a chladu z první snížené sazby DPH 15 % do druhé snížené sazby DPH 10 %, přičemž u dodání teplé vody k tomuto kroku došlo až od 1. 5. 2020. Snížení sazby daně DPH způsobil meziročně mírný pokles předběžných cen tepelné energie pro konečné odběratele o cca 2,90 %. Předběžná cena tepelné energie při vyjádření bez DPH však mírně rostla u všech paliv s výjimkou ceny z biomasy a jiných obnovitelných zdrojů energie, a to v celkovém průměru o 1,51 %. U předběžné ceny teplené energie z biomasy a jiných obnovitelných zdrojů energie (dále také „OZE“) došlo k významnému poklesu o 8,96 % při vyjádření bez DPH.

    Na vývoj průměrných cen tepelné energie má vliv postupná změna palivového mixu při výrobě tepelné energie, kdy podíl uhlí na výrobě tepelné energie klesá, naopak podíl biomasy a zemního plynu roste. V posledních letech je také zřejmá změna cen jednotlivých paliv, jejichž podíl v ceně tepelné energie tvoří 50 % a více. V případě nákladů na uhlí dochází k nárůstu, kdy při výrobě tepelné energie z uhlí hraje významnou roli dále náklad na nákup emisních povolenek, jejichž cena za poslední tři roky vzrostla 4,5 krát. Na druhé straně jde o pokles nákladů na biomasu a jiných OZE a také vliv podpor.

    Regulace upravená v cenovém rozhodnutí se nevztahuje na ceny tepelné energie kalkulované a uplatňované nižší, než je limitní cena, která byla i pro rok 2020 stanovena ve výši 152,86 Kč/GJ.

    2021

    V roce 2021 byla situace v teplárenství ovlivněna extrémním nárůstem cen komodit na velkoobchodních trzích s elektřinou a plynem koncem roku, což se promítlo do růstu cen tepelné energie.

    Mnohým dodavatelům se během velmi krátké doby výrazně zvýšily vstupní náklady, konkrétně palivové náklady související s nákupem zemního plynu a dále u zdrojů zařazených pod evropský systém obchodování s emisními povolenkami o rostoucí náklady spojené s nákupem těchto emisních povolenek. Dodavatelé zemního plynu, kteří nezvládli extrémní nárůsty cen na burze, měnili smluvní podmínky – ceny pro odběratele, ukončovaly dodávky pro některé odběratele, či v horších případech ukončili svoji činnost úplně. Dotčení dodavatelé tepelné energie pak byli nuceni zajišťovat ve velmi krátkém časovém horizontu vstupní palivo za aktuální ceny na burze, což se ve většině případů projevilo změnou ceny tepelné energie ještě před koncem roku 2021. Obdobná extrémní situace s nárůstem vstupních nákladů na paliva během krátkého období nastala pro dodavatele tepelné energie zařazené pod evropský systém obchodování s emisními povolenkami.

    Cena tepelné energie je regulována formou věcného usměrňování. Do ceny tepelné energie může dodavatel tepelné energie promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady nezbytné pro výrobu anebo rozvod tepelné energie, přiměřený zisk a daň z přidané hodnoty.

    Regulace upravená v cenovém rozhodnutí se nevztahuje na ceny tepelné energie nižší, než je limitní cena, která byla i pro rok 2021 stanovena ve výši 152,86 Kč/GJ.

    V roce 2021 byly dokončeny práce na nové koncepci regulace teplárenství, které byly zahájeny počátkem roku 2020, a které se promítly do cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2020 ze dne 16. 9. 2021, k cenám tepelné energie, účinného od 1. 1. 2022.

    Průměrné roční ceny tepelné energie dle údajů ČSÚ za rok 2021 vzrostly o 0,2 %.

    2022

    Situace na trzích s energiemi se v roce 2022 začala výrazně promítat do cen tepelné energie v podobě nárůstu nákladů na nákup paliva na výrobu tepelné energie, a to nejen v případě plynu, případně elektřiny, ale i ostatních druhů paliv, kterými jsou zejména uhlí, biomasa a další. Vzhledem ke skokovým změnám cen paliv v krátkých časových obdobích přikročila řada dodavatelů ke změně ceny tepelné energie i několikrát během roku 2022.

    V oblasti teplárenství byla v roce 2022 vydána dvě cenová rozhodnutí: cenové rozhodnutí č. 4/2022, kterým se stanovuje podpora pro podporované zdroje energie, a cenové rozhodnutí č. 10/2022, k cenám tepelné energie.

    Podmínky regulace se nevztahují na ceny tepelné energie nižší, než je limitní cena, která byla stanovena pro rok 2022 ve výši 155,61 Kč/GJ bez DPH.

    Průměrné roční ceny tepelné energie dle údajů ČSÚ za rok 2022 vzrostly o 19,7 %.

  • Doprava osobní vnitrostátní autobusová

    1991

    1. 1. 1991 maximální ceny jízdného stanoveny na předliberalizační úrovni.

    1992

    1. 7. 1992 maximální ceny jízdného zvýšeny:

    • u obyčejného o 20 %
    • u dělnického o 100 %

    1993

    1. 1. 1993 zrušena kategorie dělnického jízdného.

    1. 4. 1993 maximální ceny jízdného zvýšeny o 10 %.

    1. 9. 1993 zvýšeny maximální ceny obyčejného jízdného o 10 %, jízdného pro tělesně postižené občany o 40 %, žákovského jízdného o 100 %.

    1994

    1. 7. 1994 zrušeny maximální ceny obyčejného jízdného a ceny převedeny do věcného usměrňování.

    1. 9. 1994 zvýšeno žákovské jízdné o 100 %.

    1995

    1. 1. 1995 byla v rámci věcného usměrňování cen jízdného pro účely propočtu zisku aktualizována pořizovací cena autobusu ze 1,5 mil. Kč na 1,7 mil. Kč. Toto opatření se odrazilo v navýšení cenové hladiny jízdného v pravidelné autobusové dopravě od 1. 1. 1995 o cca 4 %.

    1996

    1. 1. 1996 byla pro účely věcného usměrňování cen zvýšena pořizovací cena autobusu ze 1,7 mil. Kč na 2,1 mil. Kč a současně zkrácena doba odpisování vozového parku z 10 na 8 let. V návaznosti na toto opatření stouply ceny (jízdné) v osobní autobusové dopravě v průměru o 16 %.

    1997

    1. 1. 1997 byla upravena pravidla věcného usměrňování cen osobní vnitrostátní autobusové dopravy. V rámci nich byla opět aktualizována pořizovací cena autobusu z 2,1 mil. Kč na 2,5 mil. Kč. Ceny jízdného se zvýšily o cca 7,5 %.

    1998

    1. 1. 1998 byla v rámci pravidel věcného usměrňování cen osobní vnitrostátní autobusové dopravy pro účely propočtu zisku a oprávněných nákladů aktualizována pořizovací cena autobusu z 2,5 mil. Kč na 2,79 mil. Kč a současně reagováno na vzestup cen nafty v předchozích dvou letech a změnu spotřebních daní pro rok 1998. Odhad navýšení celkové cenové hladiny linkové autobusové dopravy se pohyboval okolo 9 %. Skutečnost roku 1998 však dosáhla pouze cca 4 %.

    1999

    K 1. 1. 1999 byla aktualizována výchozí cenová základna pro věcné usměrňování cen v roce 1999 podle skutečně realizovaných průměrných cen za všechny dopravce v roce 1998. Současně byla z pravidel věcného usměrňování vypuštěna možnost promítání růstu provozních nákladů (příznivý vývoj cen pohonných hmot). Zvýšení cen se odhadovalo na cca 8 %. Skutečný vykázaný růst jízdného však byl pouze 2,4 %.

    2000

    Věcně usměrňované ceny se v průběhu roku zvýšily v průměru o 6,9 %.

    2001

    Pokračovalo věcné usměrňování cen. Během roku se ceny zvýšily o cca 8 %.

    2002

    1. 1. 2002 - v rámci pravidel věcného usměrňování cen osobní vnitrostátní autobusové dopravy pro účely propočtu přiměřeného zisku a ekonomicky oprávněných nákladů byla aktualizována pořizovací cena autobusu z 3 mil. Kč na 3,2 mil. Kč a současně snížením koeficientu růstu provozních nákladů (z 1,08 v roce 2001 na 1,01 v roce 2002) reagováno na příznivý vývoj cen pohonných hmot. Dále byla upravena základna pro propočet věcně usměrňované ceny jízdného v roce 2002 podle skutečně realizovaných cen jízdného za všechny dopravce v roce 2001. Odhad možného navýšení jízdného byl cca 8%, skutečnost r. 2002 však dosáhla cca 1,7 %.

    2003

    Pokračovalo věcné usměrňování cen. Snížením koeficientu růstu provozních nákladů (z 1,01 v roce 2002 na 1,00 v roce 2003) bylo reagováno na příznivý vývoj cen pohonných hmot.

    V roce 2003 dopravci neprovedli úpravy cen jízdného a jízdné nezvyšovali.

    2004

    V rámci pravidel věcného usměrňování cen pro účely propočtu přiměřeného zisku a ekonomicky oprávněných nákladů byl pro rok 2004 koeficient růstu provozních nákladů z důvodu zvýšení spotřební daně pohonných hmot zvýšen z 1,00 v roce 2003 na 1,02 v roce 2004. V roce 2004 někteří dopravci provedli úpravy cen jízdného, změnami jízdného došlo k navýšení jízdného o cca 1,6 %.

    K 1. 7 2004 se pro občany – držitele průkazů ZTP a ZTP/P v souladu s novelou vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, změnila sleva z jízdného z 62 % na 75 %. Zlevněné jízdné pro tuto skupinu cestujících je maximálně ve výši 25 % plného (obyčejného) jízdného stanovené dopravcem.

    K 1. 9. 2004 bylo v souladu s usnesením vlády č. 624/2003 zavedeno zlevněné jízdné pro žáky a studenty všech škol v ČR do věku 26 let, kteří plní povinnou školní docházku nebo se soustavně připravují na budoucí povolání ve střední, vyšší odborné nebo speciální škole v denní nebo prezenční formě studia k dojíždění z místa trvalého pobytu do místa sídla školy k účasti na školním vyučování nebo praktickém vyučování, praktické přípravě či praktické výuce a praxi.
    Žáci škol ve věku do 15 let se přepravují za zlevněné jízdné – maximálně za 37,5 % plného (obyčejného) jízdného uplatňovaného dopravcem, žáci a studenti škol ve věku od 15 let do 26 let se přepravují za zlevněné jízdné – maximálně za 75 % plného (obyčejného) jízdného uplatňovaného dopravcem.

    2005

    Jízdné zůstává nadále regulováno věcným usměrňováním ceny s tím, že dopravci jsou povinni poskytovat slevy pro určité kategorie cestujících. V rámci pravidel věcného usměrňování cen pro účely propočtu přiměřeného zisku a ekonomicky oprávněných nákladů byl pro rok 2005 koeficient růstu provozních nákladů zvýšen z 1,02 v roce 2004 na 1,03 v roce 2005 a byla zvýšena základna pro propočet věcně usměrňované ceny jízdného v průměru o cca 2,18 %.
    1. 9. 2005 - upraveny určené podmínky pro žákovské jízdné a nárok na žákovské jízdné byl rozšířen i pro žáky a studenty denního studia navštěvující školu v zahraničí, tj. těmto žákům a studentům je přiznávána sleva z místa trvalého bydliště do státní hranice.

    2006

    V rámci pravidel věcného usměrňování cen pro účely propočtu přiměřeného zisku a ekonomicky oprávněných nákladů byl pro rok 2006 koeficient růstu provozních nákladů zvýšen z 1,03 v roce 2005 na 1,05 v roce 2006 a byla zvýšena cena autobusu z 3,2 mil. Kč na 3,3 mil. Kč.

    K 1. 1. 2006 byla v souvislosti s přijetím zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů, zrušena bezplatná přeprava důchodců – držitelů průkazů vydaných Ústředním výborem Českého svazu bojovníků za svobodu, Konfederací politických vězňů České republiky, Ústřední radou Svazu PTP-VTNP a Sdružením bývalých politických vězňů České republiky.

    2007

    V rámci pravidel věcného usměrňování cen pro účely propočtu přiměřeného zisku a ekonomicky oprávněných nákladů byl pro rok 2007 koeficient růstu provozních nákladů zvýšen z 1,05 v roce 2006 na 1,10 v roce 2007 a byla zvýšena cena autobusu z 3,3 mil. Kč na 3,5 mil. Kč. Pro účely výpočtu přiměřeného zisku byl doplněn vzorec pro jeho výpočet, který tak nahradil dosud použitý slovní popis, a dále byly nadefinovány investice související s provozováním linkové dopravy.

    K 1. 1. 2007 byly u žákovského jízdného upraveny určené podmínky pro trvalý pobyt žáka a studenta tak, aby na tuto slevu dosáhly i děti ve střídavé péči rozvedených rodičů, kdy dítě může prokázat pouze jedno trvalé bydliště, nebo děti cizích státních příslušníků na území ČR, kde mohou plnit povinnou školní docházku nebo se připravovat na budoucí povolání na střední nebo vysoké škole (za stejných podmínek jako občané ČR).

    2008

    V rámci pravidel věcného usměrňování cen pro účely propočtu přiměřeného zisku a ekonomicky oprávněných nákladů byl pro rok 2008 koeficient růstu provozních nákladů změněn z 1,10 v roce 2007 na 1,083 v roce 2008 a byla zvýšena cena autobusu z 3,5 mil. Kč na 4,0 mil. Kč. V souladu se změnou výše daně z přidané hodnoty z 5 % na 9 % byly s účinností od 1. 1. 2008 upraveny ceny pro propočet plného (obyčejného) věcně usměrněného jízdného.

    2009

    V rámci pravidel věcného usměrňování cen pro účely propočtu přiměřeného zisku a ekonomicky oprávněných nákladů byl pro rok 2009 koeficient růstu provozních nákladů změněn z 1,083 v roce 2008 na 1,063 v roce 2009 a byla zvýšena cena autobusu ze 4,0 mil. Kč na 4,4 mil. Kč.

    2010

    V rámci pravidel věcného usměrňování cen pro účely propočtu přiměřeného zisku a ekonomicky oprávněných nákladů zůstal pro rok 2010 koeficient růstu provozních nákladů 1,063. Z důvodu zvýšení snížené sazby DPH z 9 % na 10 % s účinností od 1. 1. 2010 byly upraveny ceny pro propočet plného (obyčejného) věcně usměrňovaného jízdného.

    2011

    K 1. 2. 2011 byla na základě přijatého zákona č. 425/2010 Sb., změna zákonů o platu a dalších náležitostech představitelů státní moci, zrušena bezplatná přeprava představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců.

    2012

    Pravidla pro věcné usměrňování cen pro účely propočtu přiměřeného zisku a ekonomicky oprávněných nákladů nebyla měněna pro rok 2012 a i koeficient růstu provozních nákladů zůstal ve výši 1,063. Ve vzorci pro výpočet zisku se pouze upravila vstupní pořizovací cena autobusu ze 4,4 mil. Kč na 4,5 mil. Kč. V určených podmínkách pro přiznání nároku na žákovské jízdné byl upraven termín „bydliště“ žáka a byla vypuštěna podmínka místa trvalého pobytu žáka na území ČR. Ceny pro propočet plného (obyčejného) věcně usměrňovaného jízdného byly upraveny o dopad ze zvýšení snížené sazby DPH z 10 % na 14 %.

    2013

    Pravidla pro věcné usměrňování cen pro účely propočtu přiměřeného zisku a ekonomicky oprávněných nákladů nebyla měněna pro rok 2013 a i koeficient růstu provozních nákladů zůstal ve výši 1,063. Ceny pro propočet plného (obyčejného) věcně usměrňovaného jízdného byly upraveny o dopad ze zvýšení snížené sazby DPH z 14 % na 15 %.

    2014

    Pravidla pro věcné usměrňování cen pro účely propočtu přiměřeného zisku a ekonomicky oprávněných nákladů nebyla měněna pro rok 2014 a i koeficient růstu provozních nákladů zůstal ve výši 1,063. Ceny pro propočet plného (obyčejného) věcně usměrňovaného jízdného nebyly upravovány.

    ČSÚ vykázal za rok 2014 nárůst cen osobní autobusové dopravy o 0,6 %.

    2015

    V celém období let 2006 – 2015 byla osobní vnitrostátní doprava regulována věcným usměrňováním ceny s tím, že dopravci byli povinni poskytovat slevy pro určité kategorie cestujících. V pravidlech pro věcné usměrňování cen pro účely výpočtu přiměřeného zisku a ekonomicky oprávněných nákladů byl upraven postup pro určení počtu vozidel dopravce nezbytných pro zajišťování linkové dopravy, na základě kterého je v počtu vozidel zohledněna jeho velikost rozdílnou výší koeficientu, a to v členění pro autobusy, mikrobusy a osobní automobily. Ceny pro propočet plného (obyčejného) věcně usměrňovaného jízdného pro rok 2015 nebyly upravovány.

    2016

    V roce 2016 nedošlo k žádné zásadní změně v oblasti pravidel pro výpočet věcně usměrňovaných cen obyčejného (plného) jízdného s tím, že dopravci jsou povinni poskytovat slevy pro určité kategorie cestujících.

    2017

    V rámci pravidel pro výpočet věcně usměrňovaných cen jízdného se zvýšil koeficient „n“ zohledňující roční růst provozních nákladů z 1,063 v roce 2016 na 1,19 v roce 2017, a to ve vazbě na výsledek jednání vlády, zaměstnavatelů a odborů o odměňování řidičů v linkové dopravě (přeřazení řidičů z 3. skupiny do 5. skupiny prací v příloze k nařízení vlády č. 567/2006 Sb.). Pro účely výpočtu přiměřeného zisku byla zvýšena cena vozidla na 4,7 mil. Kč.

    Podle údajů ČSÚ se průměrná cena v osobní silniční linkové dopravě v roce 2017 nezměnila.

    2018

    Vláda dne 27. března 2018 přijala usnesení č. 206/2018 o zavedení nové slevy z jízdného ve vlacích a autobusech pro seniory, děti, žáky a studenty. V této souvislosti Ministerstvo financí vydalo novelu Výměru MF č. 01/2018, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami s účinností od 1. září 2018 (viz Výměr MF č. 02/2018 uveřejněný v Cenovém věstníku 5/2018).

    Nové slevy z jízdného jsou stanoveny ve výši 75 % z plného (obyčejného) jízdného pro cestující ve věku 6 – 18 let, žáky a studenty ve věku 18 – 26 let a pro cestující starší 65 let. Všichni dopravci provozující veřejnou linkovou osobní vnitrostátní pravidelnou silniční dopravu jsou povinni nové slevy z jízdného poskytovat, pokud cestující splní podmínky pro její přiznání. Všem dopravcům jsou nové státem nařízené slevy kompenzovány prostřednictvím Ministerstva dopravy. Kompenzace nových slev se týká dopravců provozujících dopravu v rámci závazku veřejné služby v přepravě cestujících i mimo něj.

    2019

    Jízdné v osobní vnitrostátní silniční linkové dopravě je regulováno věcným usměrňováním ceny s tím, že dopravci jsou povinni poskytovat slevy pro určité kategorie cestujících.

    V rámci pravidel pro výpočet věcně usměrňovaných cen jízdného zůstal i pro rok 2019 koeficient „n“ zohledňující roční růst provozních nákladů ve výši 1,19. Pro účely výpočtu přiměřeného zisku zůstala cena vozidla ve výši 4,7 mil. Kč.

    Z důvodu přeřazení Pozemní hromadné pravidelné dopravy cestujících ze snížené sazby daně do druhé snížené sazby daně z přidané hodnoty tj. z 15 % na 10 % byly Výměrem MF č. 02/2019 s účinností od 1. 2. 2019 upraveny ceny pro propočet plného (obyčejného) věcně usměrňovaného jízdného ve veřejné linkové osobní vnitrostátní pravidelné silniční dopravě uvedené v příloze č. 7 k výměru MF.

    Výměrem MF č. 05/2019 je pro účely určení výše kompenzace slev z jízdného s účinností od 1. 1. 2020 zaveden „finanční limit“. Sleva se nově počítá z výše jízdného reálně uplatněného (tj. zaplaceného), maximálně ovšem ze „zastropované“ částky jízdného, tj. z jízdného ve výši finančního limitu definovaného Ministerstvem dopravy v metodickém pokynu.

    Podle ČSÚ se průměrná cena v roce 2019 v osobní silniční linkové dopravě snížila o 6,6 %.

    2020

    V rámci pravidel pro výpočet věcně usměrňovaných cen jízdného zůstal i pro rok 2020 koeficient „n“ zohledňující roční růst provozních nákladů ve výši 1,19. Pro účely výpočtu přiměřeného zisku zůstala cena vozidla ve výši 4,7 mil. Kč.

    V příloze č. 7 byly po projednání s Ministerstvem dopravy upřesněny druhy průkazů, kterými se prokazuje věk žáků a studentů pro státem zaručený nárok na slevu z jízdného.

    Podle ČSÚ se průměrná cena v roce 2020 v osobní autobusové dopravě zvýšila o 2,3 %.

    2021

    Jízdné v osobní vnitrostátní silniční linkové dopravě je regulováno věcným usměrňováním ceny s tím, že dopravci jsou povinni poskytovat slevy pro určité kategorie cestujících.

    V rámci pravidel pro výpočet věcně usměrňovaných cen jízdného zůstal i pro rok 2021 koeficient „n“ zohledňující roční růst provozních nákladů roku 2021 ve stejné výši jako v roce 2020, tj. ve výši 1,19. Pro účely výpočtu přiměřeného zisku i zde zůstala cena vozidla ve stejné výši jako v roce minulém – tj. ve výši 4,7 mil. Kč. Ve výměru MF č. 01/2021 u této položky byly provedeny zejména legislativně-technické změny.

    Podle ČSÚ se průměrná cena v roce 2021 v osobní autobusové dopravě zvýšila o 2,3 %.

    2022

    V roce 2022 byly nově zavedeny slevy pro invalidní osoby ve 3. stupni ve výši 50 % z plného (obyčejného) jízdného.

    V rámci pravidel pro výpočet věcně usměrňované ceny jízdného se změnila v roce 2022 (s účinností od 1. 1. 2023) výše koeficientů ve vzorcích pro výpočet přiměřeného zisku a oprávněných jednotkových nákladů:

    • koeficient „n“ zohledňující roční růst provozních nákladů se zvýšil z 1,19 na 1,29 a
    • koeficient CA (cena vozidla) se změnil z hodnoty 4,7 mil. Kč na 5,2 mil. Kč.

    V oblasti jízdného došlo v roce 2022 ke změně výše slev pro žáky, studeny a seniory ze 75 % na 50 %. Jízdné ve výši 25 % plného (obyčejného) jízdného, stanoveného dle zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (držitelé průkazu ZTP a ZTP/P), zůstalo beze změny. V roce 2022 byl také zrušen limit počtu dětí do 6 let, které se přepravují bezplatně. Tato změna byla provedena výměrem MF č. 02/2022 s účinností od 1. 4. 2022.

    V roce 2022 byly nově zavedeny slevy pro invalidní osoby ve 3. stupni ve výši 50 % z plného (obyčejného) jízdného. Tato změna byla provedena s odkazem na usnesení vlády ČR ze dne 26. ledna 2022 č. 62 o zapracování slevy na jízdném pro invalidní osoby 3. stupně a občany dalších členských států EU a ekonomicky přidružených zemí s obdobným stupněm invalidity.

    Změna byla provedena výměrem MF č. 05/2022 s účinností od 1. 7. 2022.

    Podle ČSÚ se průměrná cena v roce 2022 v osobní autobusové dopravě zvýšila o 23,0 %.

  • Osobní doprava vnitrostátní železniční

    1990

    1. 9. 1990 zvýšeno obyčejné jízdné o 100 %

    1991

    1. 1. 1991 stanoveny maximální ceny na předliberalizační úrovni.

    1992

    1. 9. 1992 maximální ceny zvýšeny:

    • pro lehátkové vozy o 67 %, tj. o 20,00 Kčs,
    • pro lůžkové vozy II. třídy o 60 %, tj. o 30,00 Kčs,
    • pro lůžkové vozy I. třídy o 37,5 %, tj. o 30,00 Kč.

    Deregulovány ceny za rezervace zvláštních vlaků.

    1993

    1. 1. 1993 zrušena kategorie dělnického jízdného.

    23. 5. 1993 zrušena regulace maximálních cen za lůžko a lehátko.

    1. 9. 1993 zvýšeny maximální ceny žákovského jízdného o 100 %.

    15. 10. 1993 snížena věková hranice žákovského jízdného pro 50 % slevu z 16 na 15 let.

    1995

    1. 4. 1995 se zvýšilo obyčejné jízdné o 60 % při současné úpravě rozpětí kilometrických pásem a vyšším zvýšení cen v kratších tarifních vzdálenostech.

    Byla zrušena regulace cen dovozného zavazadel a psů a regulace cen místenek.

    1996

    1. 1. 1996 zrušeno žákovské jízdné a nahrazeno sociálním příspěvkem.

    1997

    1. 9. 1997 se zvýšilo jízdné v průměru o 33 %. Současně s úpravou jízdného byla zrušena bezplatná přeprava důchodců nad 70 let a stanovena jednotná sleva pro důchodce na 50 % z obyčejného jízdného ve 2. vozové třídě.

    1998

    1. 7. 1998 se zvýšilo jízdné v průměru o 21,3 %, přičemž hlavní váha tohoto zvýšení směřovala do kratších vzdálenostních pásem. Při dopravě do vzdálenosti 30 km se jízdné zvýšilo o 25 % až 37,5 %, do větších vzdáleností v intervalu 1 % až 20 %.

    Současně byl zrušen rychlíkový příplatek u skupin osob, které využívaly zvláštního jízdného (důchodci, zdravotně postižení, rodiče při návštěvách dětí v ústavech sociální péče apod.).

    1999

    Beze změny.

    2000

    28. 5. 2000 bylo zvýšeno maximální jízdné v průměru o 10,7 %, přičemž obyčejné jízdné se zvýšilo o 10,9 %, jízdné pro důchodce a děti do 15 let o 9,2 % a pro zdravotně postižené občany o 11,3 %. Současně došlo k diferenciaci jízdného v závislosti na přepravní vzdálenosti.

    2001

    1. 1. 2001 byla železniční osobní doprava přeřazena z regulace maximálními cenami do volnější formy věcného usměrňování cen.

    24. 1. 2001 byl ve vnitrostátní dopravě rozšířen nárok na zvláštní jízdné pro důchodce ve výši 50 % obyčejného jízdného ve druhé třídě osobních vlaků na všechny kategorie vlaků včetně vlaků EuroCity a InterCity. Zvláštní jízdné se neuplatňuje u příplatků při použití vlaků zvláštní kvality. Ty platí i důchodci v plné výši.

    2002

    1. 1. 2002 – obyčejné jízdné zvýšeno o cca 60%

    27. 1. 2002 – zákaznické jízdné zvýšeno o cca 7%, traťové a časové jízdenky zvýšeny až o 40%

    15. 12. 2002 – zákaznické jízdné na vzdálenost 0 – 6 km a 7 – 10 km sníženo o 1,00 Kč

    2003

    Během roku 2003 provedly České dráhy (dále jen „ČD“) úpravy a rozšíření komerčních nabídek jízdného, které měly vrátit cestující na železnici. Např. k 1. 6. 2003 zavedly první z relačních slev na trase Praha – Brno. Jízdné na této trase činilo 140,00 Kč a ČD tím začaly konkurovat autobusovým dopravcům. K 1. 10. 2003 na základě průzkumu byly podmínky pro její přiznání upraveny. Další úpravy v komerčních nabídkách připravily ČD k 1. 7. 2003 (např. odbavování skupin, kilometrová banka) a k 14. 12. 2003, kdy zavedly nabídku SONE+ (jednodenní síťovku platnou v sobotu nebo v neděli až pro pět osob).

    2004

    K 1. 9. 2003 bylo v souladu s usnesením vlády č. 624/2003 zavedeno zvláštní jízdné pro žáky a studenty všech škol v ČR do věku 26 let, kteří plní povinnou školní docházku nebo se soustavně připravují na budoucí povolání ve střední, vyšší odborné nebo speciální škole v denní nebo prezenční formě studia k dojíždění z místa trvalého pobytu do místa sídla školy k účasti na školním vyučování nebo praktickém vyučování, praktické přípravě či praktické výuce a praxi.
    Žáci škol ve věku do 15 let se přepravují za zvláštní jízdné ve výši maximálně 37,5% obyčejného jízdného uplatňovaného dopravcem, žáci a studenti škol ve věku od 15 let do 26 let se přepravují za zvláštní jízdné ve výši maximálně 75% obyčejného jízdného uplatňovaného dopravcem.

    Ke 12. 12. 2003 provedly ČD úpravy některých komerčních nabídek. Cena Karty Z všech držitelů (dospělé osoby, důchodci, děti, ZTP) se zvýšila na 200 Kč, cena Kilometrické banky 2000 stojí 1 300 Kč, cena Senior pasu se zvyšuje o 100 Kč a stojí 600 Kč, ale nabídka se rozšířila také na spěšné vlaky. Zvýšila se cena předplatných čtvrtletních jízdenek z 36násobku na 40násobek zpáteční jízdenky. Naopak výhodnější je skupinová jízdenka, zpáteční slevy ve vlacích EuroCity a InterCity zlevnily o 60 Kč. Nově je zavedena bezplatná přeprava kočárku s dítětem.

    2005

    1. 9. 2005 - upraveny určené podmínky pro žákovské jízdné a nárok rozšířen i pro žáky a studenty denního studia navštěvující školu v zahraničí, tj. těmto žákům a studentům je přiznávána sleva z místa trvalého bydliště do státní hranice.

    11. 12. 2005 - ČD provedly úpravy některých komerčních nabídek. Cena Kilometrové banky se zvýšila o 100,00 Kč a stojí nyní 1 400,00 Kč, cena jízdenky SONE+ se zvýšila o 30,00 Kč a stojí 160,00 Kč. Byla ukončena platnost relační slevy ČD mezi Prahou a Brnem. Na trase Praha – Ostrava začaly ČD používat vlaky SuperCity Pendolino, ve kterých cestující zaplatí obyčejné a zvláštní jízdné SuperCity 1. a 2. vozové třídy v závislosti na tarifní vzdálenost.

    2006

    K 1. 1. 2006 byla v souvislosti s přijetím zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů, zrušena bezplatná přeprava důchodců – držitelů průkazů vydaných Ústředním výborem Českého svazu bojovníků za svobodu, Konfederací politických vězňů České republiky, Ústřední radou Svazu PTP-VTNP a Sdružením bývalých politických vězňů České republiky.

    K 10. 12. 2006 provedly ČD úpravy některých komerčních nabídek. Bylo např. upraveno zákaznické jízdné, které je nově počítáno jako sleva 30% z obyčejného, resp. zvláštního jízdného pro všechna tarifní pásma. Tato změna výpočtu zákaznického jízdného při cestování do 40 kilometrů nemá na cestující dopad, pro tarifní pásma od 41 kilometrů se projeví zvýšením ceny jízdného maximálně o cca 12%. Novinkou je zavedení jízdenky eLiška, která umožňuje cestování mezi dvěma libovolnými krajskými městy v rámci České republiky za jednotnou cenu 140,00 Kč. Tato nabídka je určena pouze pro držitele čipových In-karet/Rail plus (s aplikacemi In-zákazník, In-junior nebo In-senior) s tím, že jízdenku lze objednat a zaplatit pouze přes internetový obchod, přičemž počet jízdenek omezen.

    Další změny jsou u síťových jízdenek SONE+.

    2007

    K 1. 1. 2007 byly u žákovského jízdného upraveny určené podmínky pro trvalý pobyt žáka a studenta tak, aby na tuto slevu dosáhly i děti ve střídavé péči rozvedených rodičů, kdy dítě může prokázat pouze jedno trvalé bydliště, nebo děti cizích státních příslušníků na území ČR, kde mohou plnit povinnou školní docházku nebo se připravovat na budoucí povolání na střední nebo vysoké škole (za stejných podmínek jako občané ČR).

    K 9. 12. 2007 provedly ČD změny tarifních podmínek, které se dotkly naprosté většiny cestujících. Zásadně se změnil způsob výpočtu jízdného, zrušil se tzv. pásmový tarif, cestující platí za přesně ujetý počet kilometrů, byly zrušeny příplatky za vlaky EuroCity a InterCity.

    2008

    K 15. 6. 2008 provedly ČD změny některých obchodních nabídek, byla např. upravena cena Kilometrické banky z 1 600 Kč na 1 800 Kč, zvýšily se ceny denních síťových jízdenek, byly zrušeny některé výhodné tarify (např. byla zrušena jízdenka SC Net na vlaky Pendolino).

    K 14. 12. 2008 provedly ČD další úpravy jízdného. Ceny obyčejného jízdného každého tarifního kilometru byly zvýšeny o 2 Kč, spolu s tímto zvýšením se zvýšilo také zákaznické jízdné, které je odvozováno z cen obyčejného jízdného, cena Kilometrické banky se zvýšila o 200 Kč, zvýšila se také cena zákaznické karty vydávané na 3 roky z 600 Kč na 990 Kč.

    2009

    Na období od 21. 6. 2009 do 22. 9. 2009 připravily ČD nabídku „Léto 2009“. Letní ceny jízdného rozšířily platnost jízdenky SONE+ i na všední dny, nejen tedy o víkendy, zlevnily krajské síťové jízdenky REGIONet a všechny vnitrostátní jízdenky mezi konkrétními stanicemi byly sníženy na ceny roku 2008.

    K 13. 12. 2009 provedly ČD u některých síťových jízdenek a u akčních nabídek úpravy. Byly zrušeny síťové jízdenky Klasik, došlo k úpravě cen jízdenek In-gold. Ke změnám došlo také u nabídky ČD Net. Výraznější změny nastaly u akční časově i množstevně omezené nabídky eLiška.

    2010

    K 13. 6. 2010 zavedly ČD nový vnitrostátní tarif SporoTiket pro cestování mezi krajskými městy a nabídku eLiška, která dosud platila jen na cesty mezi krajskými městy, byla rozšířena na 113 měst. K 12. 12. 2010 zdražily ČD zpáteční jízdné o 5 % a nabídku SONE+ zvýšily o 22%.

    2011

    K 1. 2. 2011 byla na základě přijatého zákona č. 425/2010 Sb., změna zákonů o platu a dalších náležitostech představitelů státní moci, zrušena bezplatná přeprava představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců. V roce 2011 postupně ČD nabízely cestujícím různé akční nabídky. Např. od 12. 6. do 10. 12. připravily pro cestující na každý spoj SC Pendolino vybraný počet místenek za 35,00 Kč. Dále ve spolupráci s obchodním řetězcem Lidl nabídly ČD cestujícím 20 000 celodenních síťových jízdenek ČD Net za 199,00 Kč, které bylo možné využít 3., 4. nebo 5. července. Další nabídkou byla možnost využít síťovou jízdenku SONE+ v kombinaci s MHD Praha v období od 2. 7. do 10. 12. Od 1. 9. do 10. 12. na vytipovaných regionálních tratích bylo možné cestovat ve všech vlacích za zvýhodněné jízdné se slevou 25 %, popř. 50 %. Od 3. 10. Nabídly ČD Promo nabídky na trase Praha - Olomouc a do dalších měst. K 11. 12. 2011 zvýšily ČD obyčejné jízdné o 5 %. Z takto upraveného jízdného jsou standardním způsobem vypočítány ceny dalších produktů. Tato úprava jízdného byla provedena z důvodu zvýšení snížené sazby DPH z 10 % a 14 % s účinností od 1. 1. 2012. V této úpravě je zohledněna i změna sazby DPH z 9 % na 10 % (od 1. 1. 2010), která do této úpravy nebyla v cenách jízdného zahrnuta.

    2012

    U osobní železniční dopravy se v systému slev z jízdného zrušila od 1. 1. 2012 sleva ve výši 50 % pro důchodce ve 2. vozové třídě vlaků. Společnost ČD v průběhu roku nabídla cestujícím řadu komerčních nabídek jízdného. K 1. 2. 2012 jako reakci na zrušení slev pro důchodce nabídla této skupině cestujících nové slevy, od 10. 6. 2012 jízdenky zakoupené v eShopu již nejsou vázány na konkrétní vlaky. Během hlavních prázdnin nabízely ČD „Jízdenku na léto“, se kterou cestující mohli 14 dnů neomezeně cestovat vlaky ČD ve 2. vozové třídě za 990 Kč. S platností nového jízdního řádu 2012/2013 od 9. prosince 2012 zvýšily ČD jízdné o 2,5 %.

    2013

    Společnost ČD v průběhu roku nabídla cestujícím řadu komerčních nabídek jízdného. Během letních prázdnin při nákupu jízdenky v eShopu ČD byla poskytována místenka SC zdarma ve 2. vozové třídě. Zákazníci 1. třídy na lince Praha – Bohumín mezi vybranými stanicemi měli možnost při nákupu jízdenky SC Pendolino přes eShop nebo TeleTiket zakoupit si jízdenku s globální cenou, jestliže se nákup uskutečnil s třídenním předstihem před dnem odjezdu. Od 1. 9. 2013 při včasné rezervaci začaly ČD ve 2. vozové třídě nabízet ve vlacích SC Pendolino Bohumín – Ostrava – Praha – Františkovy Lázně rezervaci v ceně od 35 Kč, ve vlacích 1. vozové třídy v ceně od 100,00 Kč. S účinností nového jízdního řádu od 15. 12. 2013 byly zvýšeny ceny základního jízdného ve vnitrostátní i mezinárodní dopravě o cca 2 %. Současně byly upraveny ceny některých slevových aplikací na In Kartě – aplikace pro děti a mládež (15 – 26 let) a slevové aplikace pro seniory. O dopad ze změny daně z přidané hodnoty a inflace od roku 2010 byly upraveny ceny Víkendových síťových jízdenek, cena Kilometrové banky. Dále došlo také k úpravě cen za přepravu zavazadel a psů, pro které ceny za tyto služby byly určeny pro jeden vlak nebo jeden den, a ceny za tyto služby jsou účtovány podle projetých kilometrů.

    2014

    Od 1. 3. 2014 připravily ČD cestujícím pro pohodlné dojíždění do práce možnost zakoupení jednorázového doplatku do 1. vozové třídy k jízdence integrovaného dopravního systému platné ve vlacích ČD, a to k jízdence pro jednotlivou jízdu i k jízdence časové. Od 1. 6. 2014 ČD připravily komerční nabídku Vlak+ pro návštěvníky ZOO v Praze se slevou 25 % z ceny zpátečního jízdného. Nově nabízenou službou při příletu na pražské Letiště Václava Havla je možnost zakoupení vnitrostátní jízdenky ČD v prostorách letiště, která je také platná v Airport Expressu, až do cílové destinace v ČR. Další zvýhodněnou nabídkou je nabídka označená VLAK+letiště. Jedná se o zvláštní zpáteční jízdenku s prodlouženou platností až 30 dnů a se slevou 25 %. Jízdenku lze zakoupit z jakékoliv stanice v síti ČD až na Letiště Václava Havla. Cena zahrnuje přepravu vlakem do Prahy a návaznou jízdu přímým autobusem Airport Express mezi hlavním vlakovým nádražím a pražským letištěm. S účinností nového jízdního řádu od 14. 12. 2014 zohlednily ČD v cenách pouze dopad inflace a ceny obyčejného, zvláštního, zpátečního jízdného a traťových jízdenek byly zvýšeny o cca 1 %. Podstatnou změnou při cestování rodičů s malými dětmi je zavedení jízdenek s nulovou hodnotou pro děti do 6 let, které jsou přepravovány zdarma. Jízdné (a jednorázový doplatek) v 1. vozové třídě pro vzdálenost 121 km a více je nově vyšší jen o 30%, než jízdné ve 2. vozové třídě, dosud to bylo o 50%. S účinností nového jízdního řádu rozšířil národní dopravce pro své cestující služby a servis ČD, např. změnil věrnostní program ČD Body pro cestující registrované na eShopu ČD, rozšířil prémiové služby (balená voda a denní tisk v 1. třídě) na všechny vlaky kategorie EC/IC/Ex zpravidla v celé trase vlaku, rozšířil počet bezbariérových vlaků o 208 na 4 612, rozšířil počet spojů s přepravou jízdních kol o 242 na 6 562 a další. Rozšiřováním služeb a servisu chce dopravce přilákat nové cestující, tržby z jízdného tak chce zvyšovat novými zákazníky a jejich přepravou na delší vzdálenosti než pouhým zvyšováním/zdražováním jízdného.

    ČSÚ vykázal za rok 2014 nárůst cen osobní železniční dopravy o 1,7 %.

    2015

    Nadále pokračuje cenová regulace věcným usměrňováním ceny s tím, že dopravci mají povinnost poskytovat slevy pro určité kategorie cestujících, které odpovídají zejména potřebě těmto sociálně citlivým skupinám cestujících umožnit dostupnost tohoto druhu veřejné dopravy. V některých segmentech železniční dopravy, kde dochází ke koncentraci soutěžitelů v provozování železniční dopravy (zejména traťová relace Praha – Ostrava), přestávají věcně usměrňované ceny limitovat výši jízdného a rozhodující je nabídka konkurence. Konkurenční boj se promítá i do soutěže v poskytování komerčních slev pro určité skupiny cestujících, určité traťové relace, určité časové intervaly nebo některé společenské akce. To vše se projevuje zvyšováním zájmu po tomto druhu dopravy.
    Podle údajů ČSÚ se průměrně cena v osobní železniční dopravě zvýšila o 1,3 %.

    2016

    Jízdné v železniční vnitrostátní osobní dopravě je dlouhodobě regulováno věcným usměrňováním ceny s tím, že dopravci mají i nadále povinnost poskytovat slevy pro určité kategorie cestujících (viz výše).

    Společnost České dráhy, a.s. po dvou letech (od 11. 12. 2016) zvýšila v průměru o 0,7 % obyčejné jízdné ve všech kilometrických pásmech, tj. v pásmech od 1 km do 600 km. Konkrétně u jízdného na vzdálenost do 120 km se jednalo o zvýšení o 1 Kč, na větší vzdálenosti došlo ke zvýšení maximálně o 4 Kč. Současně byly provedeny úpravy dalších druhů jízdného, které jsou z tohoto obyčejného jízdného odvozeny, například u jízdného zákaznického, zpáteční jízdenky nebo jízdenky traťové.

    Podle ČSÚ se průměrně cena v osobní železniční dopravě zvýšila o 0,2 %.

    2017

    Jízdné v železniční vnitrostátní osobní dopravě je dlouhodobě regulováno věcným usměrňováním ceny a dopravci mají i nadále povinnost poskytovat slevy pro určité kategorie cestujících, které odpovídají zejména potřebě těmto sociálně citlivým skupinám cestujících umožnit dostupnost tohoto druhu veřejné dopravy. (viz výše).

    Národní dopravce České dráhy, a.s. upravil s účinností nového jízdného řádu od 10. 12. 2017 cenu obyčejného jízdného a z něj odvozené ceny, např. zákaznické nebo časové jízdenky o cca 2 %. V praxi to znamená, že obyčejné jízdné do 70 km stouplo maximálně o 2 Kč. Zároveň zlevnilo cestování skupin 6 a více cestujících nebo prázdninové cesty dětí.

    Podle ČSÚ se průměrně cena v roce 2017 v osobní železniční dopravě zvýšila o 1,6 %.

    2018

    Vláda dne 27. března 2018 přijala usnesení č. 206/2018 o zavedení nové slevy z jízdného ve vlacích a autobusech pro seniory, děti, žáky a studenty. V této souvislosti Ministerstvo financí vydalo novelu Výměru MF č. 01/2018, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami s účinností od 1. září 2018 (viz Výměr MF č. 02/2018 uveřejněný v Cenovém věstníku 5/2018).

    Nové slevy z jízdného jsou stanoveny ve výši 75 % z obyčejného jízdného pro cestující ve věku 6 – 18 let, žáky a studenty ve věku 18 – 26 let a pro cestující starší 65 let. Všichni dopravci provozující železniční veřejnou vnitrostátní pravidelnou osobní dopravu jsou povinni nové slevy z jízdného poskytovat, pokud cestující splní podmínky pro jejich přiznání. Všem dopravcům jsou nové státem nařízené slevy kompenzovány prostřednictvím Ministerstva dopravy. Kompenzace nových slev z jízdného se týká dopravců provozující dopravu v rámci závazku veřejné služby v přepravě cestujících i mimo něj.

    České dráhy, a.s. se změnou jízdního řádu od 9. 12. 2018 zvýšily ceny jízdného v průměru o cca 2,5 %. Na krátkých tratích si tak cestující připlatí 1 Kč. Platnost traťových jízdenek se ze 120 km rozšířila na tratě do vzdálenosti 150 km.

    2019

    Jízdné v železniční vnitrostátní osobní dopravě je dlouhodobě regulováno věcným usměrňováním ceny s tím, že dopravci mají i nadále povinnost poskytovat slevy pro určité kategorie cestujících, které odpovídají zejména potřebě těmto sociálně citlivým skupinám cestujících umožnit dostupnost tohoto druhu veřejné dopravy.

    Výměrem MF č. 05/2019 byl pro účely určení výše kompenzace slev z jízdného s účinností od 1. 1. 2020 zaveden „finanční limit“. Sleva se nově počítá z výše jízdného reálně uplatněného (tj. zaplaceného), maximálně ovšem ze „zastropované“ částky jízdného, tj. z jízdného ve výši finančního limitu definovaného Ministerstvem dopravy v metodickém pokynu.

    Podle ČSÚ se průměrně cena v roce 2019 v osobní železniční dopravě snížila o 6,3 %.

    2020

    S účinností jízdního řádu 2020/2021 od 13. 12. 2020 byly zavedeny pevné ceny tzv. „Systém jednotného tarifu“. Tento „Systém jednotného tarifu“ umožní cestujícímu bezproblémovou přepravu na síti české železnice na „jednu jízdenku“ za použití více dopravců. Postupně by se měl systém rozvíjet i na ostatní druhy veřejné dopravy v České republice.

    Povinnost zavedení tohoto systému vyplývá z novely zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně souvisejících zákonů konkrétně z jeho nového ustanovení § 7a. Podle ustanovení § 7a tohoto zákona je dopravce „při provozování veřejné drážní osobní dopravy na dráze celostátní nebo regionální na základě smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících povinen umožnit využití jím poskytovaných přepravních služeb na základě jednotného jízdního dokladu“.
    S účinností od 12. 12. 2021 byly na základě žádosti Ministerstva dopravy pevné ceny v rámci „Systému jednotného tarifu“ navýšeny o inflaci výměrem MF č. 03/2021 (příloha č. 8 k tomuto výměru).

    2021

    Jízdné v železniční vnitrostátní osobní dopravě je dlouhodobě regulováno věcným usměrňováním ceny s tím, že dopravci mají i nadále povinnost poskytovat slevy pro určité kategorie cestujících, které odpovídají zejména potřebě sociálně citlivým skupinám cestujících umožnit dostupnost tohoto druhu veřejné dopravy.

    Na základě novely vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, která nabyla účinnosti dnem 1. 10. 2020, bylo v příloze č. 6 k výměru MF č. 01/2021 vypuštěno omezení při bezplatné přepravě dvou dětí do 6 let na jedno místo k sezení zdarma.

    Podle ČSÚ se průměrně cena v roce 2021 v osobní železniční dopravě zvýšila o 0,2 %.

    2022

    S účinností jízdního řádu 2020/2021 od 13. 12. 2020 byly zavedeny pevné ceny prostřednictvím tzv. „Systému jednotného tarifu“. Systém umožňuje cestujícímu přepravu na síti české železnice na „jednu jízdenku“ u více dopravců. Postupně by se měl systém rozvíjet i na ostatní druhy veřejné dopravy v ČR. Tento způsob regulace patří mezi tzv. pevné ceny, za které jako jediné je možno danou službu pořídit.

    V roce 2022 došlo k navýšení cen o 15 % (s účinností od 11. 12. 2022 – tj. s účinností nového jízdního řádu). Další změnou v roce 2022 bylo zavedení dovozních dokladů pro psa a jízdní kolo.

    V oblasti jízdného došlo v roce 2022 ke změně výše slev pro žáky, studeny a seniory ze 75 % na 50 %. Jízdné ve výši 25 % plného (obyčejného) jízdného, stanoveného dle zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (držitelé průkazu ZTP a ZTP/P), zůstalo beze změny. V roce 2022 byl také zrušen limit počtu dětí do 6 let, které se přepravují bezplatně. Tato změna byla provedena výměrem MF č. 02/2022 s účinností od 1. 4. 2022.

    V roce 2022 byly nově zavedeny slevy pro invalidní osoby ve 3. stupni ve výši 50 % z plného (obyčejného) jízdného. Tato změna byla provedena s odkazem na usnesení vlády ČR ze dne 26. ledna 2022 č. 62 o zapracování slevy na jízdném pro invalidní osoby 3. stupně a občany dalších členských států EU a ekonomicky přidružených zemí s obdobným stupněm invalidity.

    Tyto slevy se aplikují obdobně také pro jízdné autobusové linkové dopravy a integrované dopravy. Změna byla provedena výměrem MF č. 05/2022 s účinností od 1. 7. 2022.

    V souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině byla ve spolupráci s Ministerstvem dopravy zavedena přeprava zdarma pro osoby prchající před válečným konfliktem, které směřovaly do ČR, a to během prvních dní, kdy si vyřizovaly potřebné doklady. Tato změna byla provedena výměrem MF č. 03/2022 s účinností od 1. 4. 2022 a zrušena výměrem MF č. 06/2022 s účinností od 1. 8. 2022 na základě žádosti Ministerstva dopravy, jelikož již počet osob prchajících z Ukrajiny před válečným konfliktem výrazně poklesl.

    Další pomocí osobám prchajícím před válečným konfliktem na Ukrajině bylo zavedení dopravy zdarma pro ty, kterým byl Policií ČR vydán výjezdní příkaz pro vyslovení nepřijatelnosti žádosti o udělení dočasné ochrany. Tato změna byla provedena výměrem MF č. 04/2022 s účinností od 20. 5. 2022.

    Podle ČSÚ se průměrně cena v roce 2022 v osobní železniční dopravě zvýšila o 11,3 %.

  • Použití železniční infrastruktury celostátních a regionálních drah

    1993

    1. 9. 1993 stanovena maximální cena za použití (pronájem) dopravní cesty za vlak a 1 km jízdy 176,00 Kč a dodání elektrické trakční energie za 1 km 17,00 Kč.

    1994

    1. 1. 1994 zavedena maximální cena za použití železniční vnitrostátní dopravní cesty celostátních drah.

    1995

    Beze změny.

    1996

    Maximální cena za použití železniční vnitrostátní dopravní cesty se nezměnila.

    1997

    Maximální ceny a podmínky použití železniční vnitrostátní dopravní cesty byly v roce 1997 stejné jako v roce předchozím.

    1998

    1. 1. 1998 byly zvýšeny maximální ceny za použití železniční vnitrostátní cesty celostátních a regionálních drah o 20,8 % v průměru, z toho pro osobní dopravu o 4,5 % a pro nákladní dopravu o 26,1 %.

    1999 - 2002

    Beze změny.

    2003

    1. 1. 2003 byla upravena maximální cena za použití železniční vnitrostátní dopravní cesty celostátních a regionálních drah ze třísložkové na dvousložkovou, a to na složku za řízení provozu a na složku za infrastrukturu dopravní cesty s tím, že ve vzorci pro výpočet maximální ceny za použití železniční vnitrostátní dopravní cesty byly zavedeny nové koeficienty (koeficient zohledňující hmotnost vlaku při provozování dopravní cesty, koeficient zohledňující počet činných hnacích vozidel nezávislé trakce na elektrizovaných tratích, koeficient vztahující se k počtu činných hnacích jednotek). Maximální cena je stanovena zvlášť pro nákladní vlak a osobní vlak. Takto nově stanovená maximální cena byla v průměru o cca 44% nižší ve srovnání s trojsložkovou cenou platnou do 31. 12. 2002.

    2004

    1. 5. 2004 - maximální cena za použití železniční vnitrostátní dopravní cesty je stanovena bez daně z přidané hodnoty.

    2005

    1. 7. 2005 - upraveny maximální ceny a určené podmínky za použití železniční vnitrostátní dopravní cesty. Hlavními změnami úpravy je zavedení maximálních cen s ohledem na typ tratě, kterou dopravce využívá (tj. tratě zařazené do evropského železničního systému, ostatní celostátní tratě a tratě regionální) s tím, že maximální ceny byly schváleny ve výši, která představuje zvýšení průměrné ceny pro nákladní vlak o cca 10 %. Současně se změnou maximálních cen byly zavedeny slevy pro stanovené přepravy, které jsou uváděny v prohlášení o dráze vydávaném podle zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů.

    2006 - 2008

    Beze změny.

    2009

    1. 1. 2009 – maximální dvousložkové ceny za použití železniční vnitrostátní dopravní cesty dráhy celostátní a drah regionálních pro nákladní vlak a pro vlak osobní přepravy v členění za složku provozování dopravní cesty (řízení provozu) a za složku zajištění provozuschopnosti dopravní cesty (infrastruktura dopravní cesty) byly sníženy o 20 %. Záměrem této úpravy bylo zvýšení konkurenceschopnosti železniční dopravy, která je i nadále znevýhodněna proti dopravě silniční.

    2010 - 2011

    Beze změny.

    2012

    Nové maximální ceny platné k 1. 1. 2012 byly propočteny na základě vývoje nákladů za období 2009 – 2011. Na základě požadavku Ministerstva dopravy vedeného snahou o kompenzaci snížení rozpočtu kapitoly Ministerstva dopravy na příští rok ze strany Ministerstva financí (dále jen „MF“) byl upraven koeficient znevýhodňující užití železniční cesty s elektrifikací pro dieselová hnací vozidla a to z dosavadních 7,5 % na 25 %. Koeficient zvyšující cenu pro neelektrické lokomotivy, které nesplňují emisní limity, měl dopad zejména na ostatní dopravce mimo České dráhy (ČD). U části hnacích vozidel dopravců, kteří investovali do ekologických úprav motorů, aby tyto splňovaly nové emisní limity, došlo k mírnému poklesu cen za užití dopravní cesty snížením koeficientu ze 7,5 % na 6 %.

    2013

    Nové maximální ceny platné k 1. 1. 2013 byly propočteny na základě vývoje nákladů za rok 2012 a zvýšeny o 3,3 %. Toto navýšení se dotýkalo jen cen za použití železniční dopravní cesty pro osobní dopravu. U nákladní přepravy se ceny nezměnily, což odpovídá trendu sbližování cen za použití dopravní cesty pro oba druhy dopravy. Na zvýšení nákladů mělo největší vliv zvýšení nákladů na nákup svrškového materiálu (22 mil. Kč ročně) a zvýšení nákladů spojených s provozováním infrastruktury pro osobní vlaky (30 mil. Kč). U nákladní dopravy se předpokládalo ze strany Správy železniční dopravní cesty (SŽDC) uplatňování nižších nabídkových cen oproti maximálním jako prvek posílení konkurenceschopnosti. Dále se zrušilo uplatňování sankcí pro dopravce při nevyužití objednané přepravní kapacity a případná smluvní ujednání o sankcích se staly předmětem dohody.

    2014

    Použití železniční dopravní cesty bylo na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie o žalobě Evropské komise proti Lucembursku, Slovinsku a České republice pro nesplnění jejich povinností vyplývajících ze směrnic upravujících fungování odvětví železniční dopravy s účinností od 1. prosince 2013 převedeno z regulace formou maximálních cen do formy věcně usměrňovaných cen.

    2015

    Beze změny.

    2016

    V souvislosti s přijetím Prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/909 ze dne 12. 6. 2015, o způsobech výpočtu nákladů přímo vynaložených na provoz železniční dopravy, a dále nabytím účinnosti Směrnice 2012/34/EU, o vytvoření jednotného železničního prostoru, byly určené podmínky stanovené výměrem MF doplněny o některá zpřesnění či doplnění tak, aby byly v souladu s právem EU.

    2017

    Cenová regulace platí pro dráhy celostátní, dráhy regionální a od 1. 4. 2017 i pro veřejně přístupné vlečky, pro veřejné užití veřejně nepřístupné vlečky a pro užití zařízení služeb pro účely bezprostředně související s provozováním drážní dopravy.

    2018

    V roce 2018 nebyla provedena žádná úprava pravidel regulace pro užití železniční infrastruktury celostátních a regionálních drah.

    2019

    V roce 2019 nebyla provedena žádná úprava pravidel regulace cen pro užití železniční infrastruktury celostátních a regionálních drah.

    2020

    S účinností od 1. 3. 2020 byl výměrem MF č. 02/2020 upřesněn text regulované položky v návaznosti na novelu zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů, ve které došlo k přečíslování odstavců v § 22a, které vymezují veřejné a neveřejné vlečky.

    2021

    Regulace této položky byla v roce 2021 beze změny.

    2022

    Regulace této položky byla v roce 2022 beze změny.

  • Nemovitosti hrazené z veřejných prostředků

    Nemovitosti hrazené z prostředků státu

    1995

    Cenová regulace se vztahovala jen na kupní ceny nemovitostí, jejichž cena je plně či částečně hrazena z rozpočtových prostředků státu – „z toho jen věci se sjednanou cenou vyšší, než je cena zjištěná oceněním podle zvláštního předpisu“ s odkazem na vyhlášku Ministerstva financí č. 178/1994 Sb., o oceňování staveb, pozemků a trvalých porostů. Ministerstvo financí stanovovalo maximální cenu na základě návrhu vyšší sjednané ceny, než byla cena zjištěná, který předložil kupující. Součástí návrhu bylo odůvodnění výše ceny sjednané a znalecký posudek pro cenu zjištěnou podle zvláštního předpisu.

    1999

    U maximálních cen nemovitostí, jejichž cena je hrazena ze státního rozpočtu, byl vypuštěn konec názvu položky „z toho jen věci se sjednanou cenou…“ a v textu položky bylo uvedeno, že maximální cena je cena zjištěná podle zvláštního právního předpisu s odkazem na zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku).

    2001

    Podmínky u maximálních cen nemovitostí doznaly změn v návaznosti na přijetí zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Maximální cenou byla cena zjištěná podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, pokud se neuplatnil postup podle § 12 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. V tomto případě kupující předkládal návrh na sjednání vyšší ceny včetně odůvodnění výše ceny sjednané a znalecký posudek pro cenu zjištěnou podle zákona o oceňování majetku.

    2005

    Text položky z roku 2001 (ustanovení o možnosti sjednávání vyšších cen bylo intenzivně využíváno zejména Ministerstvem dopravy, v souvislosti se stavbou pozemních komunikací - silničních obchvatů obcí, rekonstrukcí silnic I. třídy, výstavbou rychlostních komunikací a dálnic) byl v zájmu usnadnění výkupů pozemků doplněn tím, že „V případě pozemků oceňovaných postupem podle § 28 odst. 10 vyhlášky č. 540/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů, je minimální cena zjištěná těchto pozemků 50 Kč/m2.“.

    2007

    U pozemku zastavěného drahou, dálnicí a silnicí, popřípadě pozemku podle stavebního zákona určeného k zastavění některou z uvedených veřejných pozemních komunikací oceňovaného podle § 28 odst. 7 vyhlášky č. 540/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o oceňování majetku, došlo ke zvýšení i diferenciaci minimálních cen pozemků od 40 Kč/m2 pro silnice III. třídy až po 80 Kč/m2 pro dálnice a rychlostní silnice. Řešena je i minimální cena pro dráhu železniční (se zjištěnou minimální cenou 60 Kč/m2 a souběžně byly stanoveny ceny také k usnadnění výkupu pozemků pro protipovodňová opatření zvyšující ceny zjištěné na minimální uvedenou úroveň ve výši 25 Kč/m2 a 50 Kč/m2 podle druhu pozemku.

    2008

    Řešení přijaté pro rok 2007 bylo pro rok 2008 doplněno stanovením ceny pozemku pro ekologické účely, ve výši 5 Kč/m2 jako nejméně přípustné.

    2009

    U pozemků, které jsou vykupovány do majetku státu za účelem výstavby železničních drah, dálnic, rychlostních komunikací, se od 1. 1. 2009 zvýšily minimální výkupní ceny o 25 % a u silnic I. třídy o 17 %, zatímco minimální ceny ostatních pozemků pro silnice II. a III. třídy zůstaly beze změny. Minimální ceny u pozemků, na nichž budou umístěny stavby protipovodňových opatření, se zvýšily o 20 % a minimální ceny nestavebních pozemků, určených pro ekologické účely, vzrostly o 50 %. Jedná se o postupné kroky přibližující cenovou úroveň při výkupu těchto pozemků státem reálnému stavu na trhu s nemovitostmi v České republice.

    2010

    V listopadu 2009 byl přijat zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury. V zájmu zabránění možným kolizím při výkladech tohoto zákona byl s účinností od 1. 7. 2010 upraven text příslušné položky tak, že „maximální ceny podle této položky se neuplatní v případech, kdy se postupuje při sjednání kupních cen podle zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury“.

    2013

    V roce 2013 byl pouze zpřesněn text položky, kdy byl výčtově specifikován pojem „jiné prostředky státu“ v souladu s rozpočtovými pravidly. Z této regulované skupiny byly navíc od 1. 1. 2013 vyřazeny ty kupující subjekty, které se řídí zákonem č.77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, neboť se na ně zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, nevztahuje.

    2015

    U způsobu využití pozemku pro dálnice, rychlostní silnice a silnice I. třídy došlo ke spojení do jedné skupiny s jednotnou nejméně přípustnou zjištěnou cenou 100 Kč/m2. Ke sloučení došlo i u silnic II. a silnic III. třídy, kdy zjištěná nejméně přípustná cena je shodně 50 Kč/m2.

    2016

    Beze změny.

    2017

    Beze změny.

    2018

    Beze změny.

    2019

    Beze změny.

    2020

    Beze změny.

    2021

    Po provedené analýze byla regulace u nemovitostí hrazených zcela nebo zčásti ze státních prostředků s účinností od 1. 1. 2022 zrušena, protože byla shledána obsoletní.

    Vypuštění regulace této položky nemá dopad na určení ceny při úplatném nabývání majetku státem, které již dnes probíhá dle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích.

    V případech, kdy je postupováno dle zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů, a dále v případech, kdy kupujícím je subjekt, na který se vztahuje zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, nebylo možno použít omezení maximální cenou stanovenou regulací MF.

    2022

    Bez cenové regulace.

  • Nájemné z pozemků pro nepodnikatelské účely

    1995

    Maximální nájemné z pozemků nesloužících k podnikání nájemce se členilo na 3 případy užívaných pozemků. Pro první případ nájemného z pozemků, „zastavěných stavbou pro individuální rekreaci včetně přilehlých pozemků tvořících s touto stavbou funkční celek, kromě lesních pozemků“, činilo maximální roční nájemné v hlavním městě Praze 5 Kč/m2, pro ostatní obce pak 4 Kč/m2. U druhého případu, pozemků „lesních, zastavěných stavbou pro individuální rekreaci a jejím příslušenstvím“, činilo maximální roční nájemné jednotně 9,50 Kč/m2 zastavěné plochy. U pozemků „ostatních“ činilo toto maximum např. pro Prahu 5 Kč/m2/rok.

    Vymezení „podnikání nájemce“ bylo provedeno v návaznosti na platné předpisy; počtem obyvatel měst a obcí se rozuměl stav osob přihlášených k trvalému pobytu v obci k datu posledního sčítání lidu.

    1998

    U nájemného z pozemků nesloužících k podnikání nájemce došlo k zásadním změnám. První skupina nájemného z pozemků se začala členit na plochu užívanou rekreačními chatami a na plochu pozemků užívanou v zahrádkových osadách, nově s diferenciací maximálního nájemného podle počtu obyvatel v obci, a sice do 5 000, 5 000 – 50 000 a nad 50 000 obyvatel v obci. Zatímco nájemné u zahrádkových osad zůstalo zhruba v úrovni maxim výše nájmů z roku 1995, u ploch užívaných rekreačními chatami došlo ke zvýšení nájmů zhruba na dvojnásobek ceny. U druhé skupiny, chat v lesích, byla zvolena stejná diferenciace nájmů podle počtu obyvatel v obci, cena za pronájem skutečně zastavěných ploch na lesních pozemcích vzrostla v průměru na dvojnásobek.

    U pozemků „ostatních“ došlo též k podrobnější diferenciaci v členění dle výše počtu obyvatel v obci, navíc i k razantnímu zvýšení maximálního nájemného, v Praze na úroveň 30 Kč/m2/rok, tj. šestinásobné zvýšení oproti předchozímu roku. V Brně a Ostravě bylo zvýšení pětinásobné, v nejmenších obcích do 1 000 obyvatel v obci činilo zvýšení 300%.

    Počet obyvatel v obci se nově řídil publikací Statistický lexikon obcí ČR Českého statistického úřadu (dále jen „ČSÚ“).

    2000

    U výše maximálního nájemného z pozemků se změnil jen text bodu 3. této položky, tj. vymezení pozemku sloužícího k podnikání nájemce.

    2002

    Došlo ke změnám: u 1. a 2. případu užívaných pozemků (chaty, zahrádkové osady a lesní chaty) se počet skupin podle počtu obyvatel v obci zvýšil ze 3 na 5 skupin (obce do 5 000 obyvatel, 5001 – 25 000, 25 001 – 50 000, 50 001 – 100 000 a nad 100 001 obyvatel v obci a zároveň vzrostlo maximální nájemné u obcí s větším počtem obyvatel v obci. U 3. případu užívaných pozemků (tzv. „ostatních“) ke zvýšení nájmů nedošlo, ale byl precizován jmenný výčet příslušných obcí v tabulce. Poprvé se uvádí, že počtem obyvatel v obci se rozumí stav uveřejněný ČSÚ v Malém lexikonu obcí České republiky.

    2006

    U nájemného z pozemků došlo k drobnější změně – z 1. skupiny užívaných chat se vyděluje nájemné za plochy užívané v zahrádkářských osadách jako samostatná skupina „nájemného z pozemku zastavěného zahrádkářskou chatou a z pozemku s ní funkčně spojeného a užívaného v zahrádkářských osadách“, ke změnám cen nedošlo.

    2007

    U pozemků nesloužícím pro účely podnikání nájemce došlo k zásadním změnám maximálního nájemného. Změny se týkaly výše sazeb maximálního nájemného, které se výrazně zvýšily ve všech skupinách pozemků, užívaných k nepodnikání. K nejvyššímu nárůstu cen došlo u „ostatních případů“ (včetně pronájmu hrobových míst). Maximální nájemné zde bylo zvýšeno v Praze z 30 Kč/m2/rok na 85 Kč/m2/rok, v Brně a Ostravě z 20 Kč/m2/rok na 45 Kč/m2/rok, u nejmenších obcí s počtem obyvatel do 1 000 osob v obci se ceny zvýšily z 3 Kč/m2/rok na 5 Kč/m2/rok.

    2010

    Byla zavedena důležitá podmínka, a to „Nájemné z pozemků se sjednává tak, aby odpovídalo poloze pozemku v dané obci“, k dalším změnám nedošlo.

    2012

    U řady do konce roku 2011 dlouhodobě regulovaných případů přestala být cenová regulace uplatňována (chaty včetně lesních, zahrádkové osady, garáže na pozemcích jiného vlastníka atp.), zásadní změny doznalo mj. i celkové pojetí regulace. Z dlouhodobě uplatňovaných případů od 1. 1. 2012 zůstalo v cenové regulaci nadále pouze nájemné z pozemků pro veřejná pohřebiště (hrobová místa). Dále nově podléhá regulaci pouze nájemné z takových pozemků, na kterých není provozována podnikatelská činnost, kdy jde zároveň o veřejný zájem, kde je nájemné hrazeno z veřejných prostředků a pokud uvedené pozemky odpovídají pojmu veřejná infrastruktura (podle vymezení ve stavebním zákoně), přičemž k uplatnění cenové regulace je třeba splnění všech 4 uvedených podmínek. Na základě požadavků malých obcí byla též nově provedena agregace několika nejnižších skupin podle počtu obyvatel v obci tak, aby pro sjednávání výše nájemného byl dán větší prostor. V nové výši maximálního nájemného byl zohledněn navíc i cenový vývoj, protože poslední úprava cen byla provedena naposledy k 1. 1. 2007.

    2013

    Byl zpřesněn název této položky, kdy byl výčtově specifikován pojem „jiné prostředky státu“ v souladu s rozpočtovými pravidly a vymezena formulace některých ustanovení.

    2014

    Beze změny.

    2015

    Beze změny.

    2016

    Beze změny.

    2017

    Beze změny.

    2018

    Beze změny.

    2019

    Maximální ceny byly k 1. 1. 2019 navýšeny o 10,8 % s přihlédnutím k tomu, že obecně došlo ke změnám v cenové úrovni pozemků v celé ČR. Maximální ceny byly upraveny podle míry inflace.

    2020

    Cenové regulaci nájemného z pozemků veřejné infrastruktury bylo v roce 2020 podrobeno nájemné z pozemků pro hrobová místa a nájemné z pozemků, pro které platí současně tyto podmínky: pozemky jsou klasifikovány jako pozemky veřejné infrastruktury ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), není na nich provozována podnikatelská činnost, jedná se o pronájem ve veřejném zájmu a nájemné je hrazeno z veřejných prostředků.
    Maximální nájemné z pozemků veřejné infrastruktury bylo naposledy upraveno k 1. 1. 2019, kdy byly maximální ceny zvýšeny; v roce 2020 k žádným změnám nedošlo.

    2021

    Pro nájemné z pozemků veřejné infrastruktury musí být splněny současně tyto podmínky: pozemky jsou klasifikovány jako pozemky veřejné infrastruktury ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), není na nich provozována podnikatelská činnost, jedná se o pronájem ve veřejném zájmu a nájemné je hrazeno z veřejných prostředků.

    Cenová regulace nájemného z pozemků veřejné infrastruktury byla v roce 2021 beze změny.

    Nájemné z pozemků pro hrobová místa byla s účinností od 1. 1. 2021 vypuštěna z regulace formou maximálních cen stanovených Ministerstvem financí. Nově je umožněno, aby maximální ceny nájmů pozemků pro hrobová místa stanovily ve svých nařízeních obce v rámci cenové regulace hřbitovních služeb.

    2022

    Maximální ceny byly k 1. 1. 2022 navýšeny o 9,69 % s přihlédnutím k tomu, že obecně došlo ke změnám v cenové úrovni v celé ČR. Maximální ceny byly upraveny podle míry inflace.

  • Nájemné z bytu a úhrada za plnění poskytovaná s užíváním bytu

    1991

    1. 1. 1991 maximální nájemné a služby spojené s užíváním bytu na úrovni roku 1964.

    1992

    1. 1. 1992 deregulovány ceny za služby spojené s bydlením ve státních bytech, zrušení sociálních slev z nájemného;

    1. 7. 1992 nájemné ve státních bytech bylo vyhláškou FMF, MF ČR a MF SR č. 15/1992 Sb., kterou se mění a upravuje vyhláška č. 60/1964 Sb., o úhradě za užívání bytu a za služby spojené s užíváním bytu, ve znění pozdějších předpisů, zvýšeno o 100 %.

    1993

    1. 7. 1993 uvolnění nájemného sjednávaného s novými nájemci v rodinných domech, pro cizince a v nových bytech postavených bez účasti veřejných prostředků, věcné usměrňování nájemného z bytů, jejichž stavba je financována z veřejných prostředků a je povolena po 30. 6. 1993.

    1994

    1. 1. 1994 maximální nájemné zvýšeno o 40 % vyhláškou MF č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, ve znění pozdějších předpisů.

    1995

    1. 7. 1995 zvýšeno maximální nájemné (čisté) v průměru o 22,6 % podle vyhlášky MF č. 30/1995 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Byly provedeny následující změny v oblasti nájemného:

    • nájemné není regulováno při sjednávání nájmu s novým nájemcem volného bytu,
    • v rekonstruovaných a modernizovaných bytech se uplatňuje věcně usměrňované nájemné,
    • maximální nájemné za vybavení bytu může zahrnout i úroky placené pronajímatelem, pokud nové vybavení bytu bylo pořízeno z úvěru sjednaného po 30. 6. 1995,
    • v bytech LBD a v bytech nově vznikajících družstev a jiných právnických osob vytvořených nájemci se nájemné reguluje formou věcného usměrňování (pro nájemníky, kteří zůstali mimo právnickou osobu, platí i nadále maximální nájemné).

    1996

    1. 7. 1996 se v souladu s vyhláškou č. 30/1995 Sb. zvýšilo čisté nájemné v bytech s regulovaným nájemným v průměru o 25,6 %.

    S účinností od 1. 1. 1996 bylo vyhláškou č. 274/1995 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, ve znění vyhlášky č. 30/1995 Sb. ze dne 13. 11. 1995:

    • uvolněno nájemné z bytů, které jsou postaveny z hypotéčních úvěrů nebo ze stavebního spoření,
    • u nově postavených bytů s účastí veřejných prostředků se maximální limit věcně usměrňovaného nájemného změnil z dvojnásobku na trojnásobek základního nájemného včetně úpravy koeficienty každoročního zvýšení,
    • u rekonstruovaných a modernizovaných bytů se maximální limit věcně usměrňovaného nájemného ve výši dvojnásobku základního nájemného ještě upravuje o koeficienty každoročního zvýšení.

    1997

    1. 7. 1997 bylo zvýšeno maximální čisté nájemné v nájemních bytech s regulovaným nájemným v průměru o 50 %, z toho v Praze o 100 %.

    1998

    1. 7. 1998 se v souladu s výše citovanou vyhláškou č. 176/1993 Sb. zvýšilo maximální čisté nájemné v nájemních bytech v průměru o 26,6 %. Úprava maximálního nájemného byla diferencována v závislosti na velikosti obce. K nejvyššímu zvýšení došlo v Praze o 41 %, k nejnižšímu v obcích do 10 000 obyvatel o 15 %.

    1999

    Vyhláška č. 41/1999 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, ve znění pozdějších předpisů, upravila pravidla zvýšení nájemného pro období od 1. 7. 1999 do 30. 6. 2000. Proti dosud platným třem koeficientům (inflace, koeficient růstu nájemného podle velikosti obce a rozhodovacího koeficientu vlády) pro stanovení maximální výše nájemného v daném období byl zaveden pouze jeden koeficient vyjadřující průměrnou změnu cen stavebních prací v předchozím kalendářním roce.

    Koeficient změny cen stavebních prací byl vyhlášen ve výši 1,093 a tím se zvýšilo maximální nájemné o 9,3 %.

    2000

    K 1. 3. 2000 byl vyhlášen maximálně možný růst nájemného v období od 1. 7. 2000 do 30. 6. 2001 ve výši 4,9 %.

    Skutečný růst nájemného v roce 2000 byl poněkud nižší a dosáhl 4,6 %.

    2001

    K 1. 3. 2001 byl vyhlášen maximálně možný růst čistého nájemného od 1. 7. 2001 do 31. 12. 2001 nejvýše o 4 %. Půlroční interval byl stanoven na základě předpokládané platnosti nového zákona o nájemném od 1. 1. 2002.

    2002

    K 1. 3. 2002 byl stanoven maximálně možný růst nájemného v nájemních bytech v závislosti na změně indexu cen stavebních prací uplynulého roku od 1. 7. 2002 o nejvýše 4%. Současně však byla nově vymezena podlahová plocha pro propočet nájemného a umožněno při zateplení domu, které prokazatelně vede k úspoře nákladů nájemce na teplo, zvýšit nájemné ročně o 30 % z dosažené úspory. Změna výpočtu podlahové plochy bytu a možné zvýšení nájemného za 1 m2 o 4 % se promítlo do údajů Českého statistického úřadu (dále jen „ČSÚ“), dle kterých došlo ke zvýšení nájemného v roce 2002 o 8,8 %.

    2003

    Na počátku roku 2003 přetrvávala ještě platnost cenového moratoria, které vyhlásila vláda svým nařízením č. 567 s účinností od 20. prosince 2002 na dobu 3 měsíců. Cenové moratorium skončilo 19. března 2003. Protože v roce 2003 nebyl zákon o nájemném schválen Poslaneckou sněmovnou, nebylo nájemné v roce 2003 regulováno.

    2004

    V roce 2004 stále nebyla přijata Poslaneckou sněmovnou právní úprava v oblasti nájemného. Nájemné tedy nadále nebylo cenově regulováno.

    Dle údajů ČSÚ došlo v roce 2004 k nárůstu nájemného o 0,1 %.

    2005

    V prosinci 2005 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR v pořadí již třetí znění návrhu zákona o jednostranném zvyšování nájemného z bytu. V únoru 2006 projednal návrh zákona Senát a navrhl určité změny a následně tyto změny odsouhlasila Poslanecká sněmovna 14. března 2006.

    2006

    S účinností od 31. 3. byl schválen zákon č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o jednostranném zvyšování nájemného“). Podle zákona se má nájemné zvyšovat od 1. 1. 2007 po čtyři roky v průměru o 14 % ročně, ale velmi diferencovaně podle velikosti a atraktivnosti obce. Základní ceny, cílové hodnoty, maximální přírůstky, územní rozčlenění obcí a roztřídění obcí do velikostních kategorií podle počtu obyvatel a postup při vyhledávání maximálního přírůstku měsíčního nájemného pro konkrétní byt obsahuje sdělení Ministerstva pro místní rozvoj č. 333/2006 Sb., o roztřídění obcí do velikostních kategorií podle počtu obyvatel, o územním rozčlenění obcí seskupením katastrálních území, o výši základních cen za 1 m2 podlahové plochy bytů, o cílových hodnotách měsíčního nájemného za 1 m2 podlahové plochy bytu, o maximálních přírůstcích měsíčního nájemného a o postupu při vyhledání maximálního přírůstku nájemného pro konkrétní byt, které bylo vydáno na základě zmocnění ve výše citovaném zákoně.

    2007

    Dle údajů ČSÚ došlo k nárůstu čistého nájemného o 9,6 %, v tom nájemného jednostranně zvýšeného podle zákona o jednostranném zvyšování nájemného, o 17,1 % a pokles tržního nájemného o 0,3 %. Nárůst nájemného podle zákona o jednostranném zvýšení nájemného se však v Praze pohyboval podle kategorií bytů a jednotlivých městských částí mezi 18,5 % až 62,1 %. U 1. kategorie bytů od 18,5 % do 34 % a u 4. kategorie od 43,6 % do 61,2 %.

    2008

    Dle údajů ČSÚ došlo v roce 2008 k nárůstu čistého nájemného o 16,2 %, v tom nájemného jednostranně zvýšeného podle zákona o jednostranném zvyšování nájemného o 25,5 % a tržního nájemného o 2,5 %. Nárůst nájemného podle tohoto zákona se však v Praze pohyboval podle kategorií bytů a jednotlivých městských částí u I. kategorie od 21,8 % do 35 %, u II. kategorie od 30,9 % do 45,2 %, u III. kategorie od 35,8 % do 50,6 % a u IV. kategorie od 47,7 % do 63,7 %.

    2009

    Dle údajů ČSÚ došlo v roce 2009 k nárůstu čistého nájemného o 19,4 %, v tom nájemného podle zákona o jednostranném zvyšování nájemného o 27,6 % a tržního nájemného o 4,6 %. Nárůst nájemného podle zákona o jednostranném zvýšení nájemného se však v Praze pohyboval podle kategorií bytů a jednotlivých městských částí u I. kategorie od 21,8 % do 35,1 %, u II. kategorie od 31 % do 45,1 %, u III. kategorie od 35,8 % do 50,5 % a u IV. kategorie od 47,7 % do 63,8 %.

    2010

    Dle údajů ČSÚ došlo v roce 2010 (prosinec 2010/prosinec 2009) k nárůstu čistého nájemného o 8,4 %, v tom nájemné podle zákona o jednostranném zvyšování nájemného se zvýšilo o 16,8 % a tržní kleslo o 1,8 %. Růst nájemného podle tohoto zákona se v Praze pohyboval různě podle kategorií bytů a jednotlivých městských částí. U I. kategorie od 8,7 % do 19,5 %, u II. kategorie od 11,4 % do 22,6 %, u III. kategorie od 12,7 % do 24,1 % a u IV. kategorie od 15,9 % do 27,6 %.

    2011

    Dle údajů ČSÚ vykázal v roce 2011 (prosinec 2011/prosinec 2010) došlo k nárůstu čistého nájemného o 4,6 %, v tom nájemného zvýšeného podle zákona o jednostranném zvyšování nájemného o 11,8 % a tržní o 1,5 %. Růst nájemného podle tohoto zákona se v Praze pohyboval různě podle kategorií bytů a jednotlivých městských částí. U I. kategorie od 8,7 % do 19,6 %, u II. kategorie od 11,3 % do 22,6 %, u III. kategorie od 12,7 % do 24,1 % a u IV. kategorie od 15,9 % do 27,5 %.

    2012

    Dle údajů ČSÚ došlo v roce 2012 (prosinec 2012/prosinec 2011) k nárůstu čistého nájemného o 4,3 %, v tom nájemného jednostranně zvýšeného podle zákona o jednostranném zvyšování nájemného o 11,6 % a tržního o 1,0 %. Růst nájemného podle tohoto zákona se v Praze pohyboval různě podle kategorií bytů a jednotlivých městských částí. U I. kategorie od 8,7 % do 20,7 %, u II. kategorie od 11,4 % do 23,6 %, u III. kategorie od 12,7 % do 25,2 % a u IV. kategorie od 16,0 % do 28,8 %.

    2013

    Skončením platnosti zákona o jednostranném zvyšování nájemného byla k 31. 12. 2012 fakticky ukončena zbývající regulace nájemného v krajských městech a vybraných městech Středočeského kraje. V menších městech skončila tato regulace již v roce 2010. Nájemné je od roku 2013 sjednáváno čistě na smluvním principu.

    Dle údajů ČSÚ došlo v roce 2013 (prosinec 2013/prosinec 2012) k nárůstu nájemného o 1,3 %.

    2014

    Dle údajů ČSÚ došlo k nárůstu nájemného o 1,2 % (v tom družstevního o 0,5 %).

    2015

    Dle údajů ČSÚ průměrná roční výše nájemného v roce 2015 vzrostla o necelé procento (0,8 %) a roční nárůst nájemného v prosinci 2015 (prosinec 2015/prosinec 2014) byl 0,9 % (nájemné v bytech bytových družstev kleslo 0,3 %).

    2016

    Dle údajů ČSÚ průměrná roční výše nájemného v roce 2016 vzrostla o 1,2 % a roční nárůst nájemného v prosinci 2016 (prosinec 2016/prosinec 2015) byl 1,3 % (nájemné v bytech bytových družstev vzrostlo v prosinci o 0,3 %, a v průměru za celý rok 2016 zůstalo beze změny).

    2017

    Dle údajů ČSÚ průměrná roční výše nájemného v roce 2017 vzrostla o 2,2 % a roční nárůst nájemného v prosinci 2017 (prosinec 2017/prosinec 2016) byl 2,6 % (nájemné v bytech bytových družstev a SVJ vzrostlo v prosinci o 0,3 % a v průměru za celý rok 2017 se nájemné nepatrně zvýšilo o 0,4 %).

    Přehled zvyšování maximálního nájemného ukazuje následující tabulka:

    Maximální nájemné - meziroční růst v %
    Datum Meziroční změna (%)
    1.7.1992 100%
    1.1.1994 40%
    1.7.1995 průměr 22,6 %
    (od 30 % v Praze po 16,9 % v malých obcích)
    1.7.1996 průměr 25,6 %
    (od 34,3 % v Praze po 19,1 % v malých obcích)
    1.7.1997 průměr 50 %
    (od 100 % v Praze po 27 % v malých obcích)
    1.7.1998 průměr 26,6 %
    (od 41 % v Praze po 15 % v malých obcích)
    1.7.1999 průměr 9,3 %
    (diferenciace podle velikosti obce nebyla uplatněna)
    1.7.2000 průměr 4,9%
    1.7.2001 průměr 4%
    1.7.2002 průměr 8,8%
    2003 bez cenové regulace a cenového vzrůstu
    2004 bez cenové regulace 0,10%
    2005 bez cenové regulace 0,10%
    2006 bez cenové regulace 0,10%
    2007 bez cenové regulace 9,60%
    (v tom podle zákona č. 107/2006 Sb. ) 17,10%
    2008 bez cenové regulace 16,20%
    (v tom podle zákona č. 107/2006 Sb.) 25,50%
    2009 bez cenové regulace 19,40%
    (v tom podle zákona č. 107/2006 Sb.) 27,60%
    2010 bez cenové regulace 8,40%
    (v tom podle zákona č. 107/2006 Sb.) 16,80%
    2011 bez cenové regulace 4,60%
    (v tom podle zákona č. 107/2006 Sb. ) 11,80%
    2012 bez cenové regulace 4,30%
    (v tom podle zákona č. 107/2006 Sb.) 11,60%
    2013 bez cenové regulace 1,30%
    2014 bez cenové regulace 1,20%
    2015 bez cenové regulace 0,90%
    2016 bez cenové regulace 1,30%
    2017 bez cenové regulace 2,6%
    2018 bez cenové regulace 3,30%

     

    2018

    Dle údajů ČSÚ se nájemné placené nájemníky za první (hlavní) bydliště zvýšilo o 3,0 % a náklady na imputované nájemné vlastníků (tj. náklady vlastnického bydlení) v průměru vzrostly o 4,3 %.

    2019

    Bez cenové regulace.

    Dle údajů ČSÚ se nájemné placené nájemníky za první (hlavní) bydliště zvýšilo o 3,7 % a náklady na imputované nájemné vlastníků (tj. náklady vlastnického bydlení) v průměru vzrostly o 5,1 %.

    2020

    Bez cenové regulace.

    Dle údajů ČSÚ se nájemné placené nájemníky za první (hlavní) bydliště zvýšilo o 3,1 % a náklady na imputované nájemné vlastníků (tj. náklady vlastnického bydlení) v průměru vzrostly o 2,4 %.

    2021

    Bez cenové regulace.

    Dle údajů ČSÚ se nájemné placené nájemníky za první (hlavní) bydliště zvýšilo o 2,4 % a náklady na imputované nájemné vlastníků (tj. náklady vlastnického bydlení) v průměru vzrostly o 7,0 %.

    2022

    Bez cenové regulace.

    Dle údajů ČSÚ se nájemné placené nájemníky za první (hlavní) bydliště zvýšilo o 4,9 % a náklady na imputované nájemné vlastníků (tj. náklady vlastnického bydlení) v průměru vzrostly o 16,1 %.

  • Komunální odpad

    1994

    Regulován pouze odvoz tuhého komunálního odpadu a jeho zneškodňování.

    1995

    Beze změny.

    1996

    Beze změny.

    1997

    Beze změny.

    1998

    Nově regulován sběr, svoz, třídění a zneškodňování komunálního odpadu.

    1999

    Beze změny.

    2000

    Beze změny.

    2001

    Beze změny.

    2002

    Beze změny.

    Podle údajů Českého statistického úřadu (dále jen „ČSÚ“) došlo k průměrnému nárůstu cen o 8 %; v prosinci 2002 byl meziroční nárůst 9 %.

    2003

    Beze změny.

    Podle údajů ČSÚ došlo k nárůstu cen o 8,3 %.

    2004

    Beze změny.

    Podle údajů ČSÚ došlo k nárůstu cen o 6,5 %.

    2005

    Nově regulován sběr, přeprava, třídění a odstraňování komunálního odpadu.

    Podle údajů ČSÚ došlo v průměru téměř k desetiprocentnímu nárůstu cen (9,9 %); v prosinci 2005 byl meziroční index na hodnotě 109,7.

    2006

    Beze změny.

    Podle údajů ČSÚ ceny v průměru vzrostly o 1,9 % a meziroční nárůst v prosinci 2006 byl 1,7 %.

    2007

    Beze změny.

    Podle údajů ČSÚ došlo k průměrnému nárůstu ceny o 1,1 % a meziroční nárůst v prosinci 2007 byl 1,2 %.

    2008

    Beze změny.

    Dle údajů ČSÚ došlo k nárůstu cen téměř o 2% (1,8 %).

    2009

    Sběr, přeprava, třídění a odstraňování komunálního odpadu podle skupiny 20 katalogu odpadu uvedeného ve vyhlášce, kterou se stanoví Katalog odpadů. Pro určení výše nákladů na uložení komunálního odpadu na skládku bylo upřesněno množství tohoto ukládaného odpadu.

    Dle údajů ČSÚ ceny vzrostly o 1,1 %.

    2010

    Byly upřesněny určené podmínky pro zahrnování vynaložených nákladů do propočtu ceny, např. nákladů na odpisy, rezerv na opravy hmotného majetku, poplatků za ukládání odpadů na skládky podle zákona o odpadech.

    Podle údajů ČSÚ došlo k nárůstu cen o 0,5 %.

    2011

    Beze změny.

    Podle údajů ČSÚ došlo k průměrnému nárůstu cen za odpady 0,5 %, meziroční nárůst v prosinci 2011 činil 0,3 %.

    2012

    Beze změny.

    Podle údajů ČSÚ ceny v průměru vzrostly o necelé procento (0, 65 %) a v prosinci 2012 (oproti prosinci 2011) došlo k nárůstu cen o 0,7 %.

    2013

    Beze změny.

    Podle údajů ČSÚ ceny vzrostly o 11 %.

    2014

    Beze změny.

    Podle údajů ČSÚ ceny meziročně klesly o 0,5 %.

    2015

    Beze změny.

    Podle údajů ČSÚ meziroční index dosáhl hodnoty 100.

    2016

    S ohledem na trvalé změny v tomto segmentu trhu, kdy na celostátním trhu i na lokálních trzích existuje na straně nabídky účinná hospodářská soutěž mezi množstvím podnikajících subjektů nabízejících své služby obcím ve veřejných zakázkách, byla cenová regulace od 1. 1. 2017 zrušena. Obce samotné vystupují jako vlastníci nebo spoluvlastníci odpadových firem a po účinnosti novely zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, mají výrazně silnější postavení při stanovování podmínek a sjednávání cen.

    Dle údajů ČSÚ se průměrná cena za rok 2016 zvýšila o 1,1 % a hodnota meziročního indexu (prosinec 2016/prosinec 2015) dosáhla meziroční hodnoty 101,1.

    2017

    Dle údajů ČSÚ průměrná cena za rok 2017 nepatrně klesla o 0,2 % a hodnota meziročního indexu (prosinec 2017/prosinec 2016) dosáhla meziroční hodnoty 99,8.

    2018

    Dle údajů ČSÚ průměrná cena za rok 2018 se snížila o 2%.

    2019

    Dle údajů ČSÚ průměrná cena za rok 2019 vrostla o 0,8 %.

    2020

    Dle údajů ČSÚ průměrná cena za rok 2020 vrostla o 12,3 %.

    2021

    Dle údajů ČSÚ průměrná cena za rok 2021 vrostla o 4,2 %.

    2022

    Dle údajů ČSÚ průměrná cena za rok 2022 vrostla o 2,5 %.

  • Pitná voda a odpadní odvedená voda („vodné a stočné“)

    1990

    Ceny vody pitné pro domácnosti a vody odpadní odvedené z domácnosti od roku 1953 platily v nezměněné výši až do liberalizace cen 1. 1. 1991:

    • Cena vody pitné 0,60 Kčs/m3
    • Cena vody odpadní 0,20 Kčs/m3

    1991

    Od 1. 1. 1991 stanoveny maximální ceny v odlišné úrovni pro domácnosti a pro ostatní odběratele

    • Cena vody pitné pro domácnosti 1,50 Kčs/m3
    • Cena vody odpadní odvedené pro domácnosti 1,50 Kčs/m3

    (tj. zvýšení o 275 %)

    • Cena vody pitné pro ostatní odběratele 4,50 Kčs/m3
    • Cena vody odpadní pro ostatní odběratele 3,50 Kčs/m3

    (tj. zvýšení o 23 % a celkové zvýšení cca o 32 %)

    1992

    1. 7. 1992 cena vody pitné a odpadní odvedené pro ostatní odběratele deregulováno.

    1. 9. 1992 zvýšeny maximální ceny pro domácnosti:

    • Cena vody pitné 5,00 Kčs/m3
    • Cena vody odpadní 4,00 Kčs/m3

    (tj. zvýšení o 200 %)

    1993

    15. 5. 1993 přechod na věcné usměrňování cen pro domácnosti i pro ostatní odběratele.

    1994

    Věcně usměrňované ceny vody pitné a vody odpadní pro domácnosti se pohybuje v intervalu od 11 Kč/m3 do 22 Kč/m3 (tj. v průměru 15,00 Kč/m3 včetně DPH).

    1995

    Věcně usměrňované ceny byly značně diferencované a pohybovaly se u největších vodárenských společností v intervalu 14 Kč/m3 až 22 Kč/m3. U menších podniků byly odchylky až 35 % nahoru a dolů od tohoto minima a maxima.

    1996

    Věcně usměrňované ceny vody pitné pro domácnosti a vody odpadní odvedené z domácností v průměru dosáhly 18 Kč/m3. Ceny jednotlivých vodárenských společností se však od tohoto průměru odchylují v rozmezí + 50 % až - 50 %. (Šetření MF) – viz následující tabulka.

    Přehled cen vody pitné a vody odvedené odpadní
    Šetření MF: Domácnosti (v Kč/m3) Průmysl aj. (v Kč/m3)
    Prům. cena pitné vody 11,2 13,5
    (6,40 - 18,20) (8,60 - 28,50)
    Prům. cena odvedené vody 8,7 11,2
    (3,80 - 15,60) (6,70 - 29,80)
    Průměrná cena celkem 19,9 24,7

    Zdroj: MF

    1997

    Věcně usměrňované ceny vody pitné pro domácnosti se zvýšily o 19,1 %, pro ostatní odběratele o 16,3 %. Ceny vody odpadní odvedené se zvýšily o 20,6 % pro domácnosti a pro ostatní o 18,6 %.

    1998

    Věcně usměrňované ceny vody pitné a vody odpadní odvedené se v průměru zvýšily o 16,3 %. V jednotlivých oblastech však byl vývoj značně diferencovaný.

    1999

    Věcně usměrňované ceny vody pitné a vody odpadní odvedené se zvýšily v průměru o 15,4 %.

    2000

    Věcně usměrňované ceny se v průměru zvýšily o 12,7 %. Jedním z faktorů, který se promítl do nárůstu cen, bylo snížení koeficientu umožňujícího přerozdělení zisku v cenách pro ostatní spotřebitele ve prospěch udržení nižších cen pro domácnosti z 3 na 2.

    2001

    K 1. 1. 2001 byla sjednocena pravidla věcného usměrňování cen vody dodávané domácnostem s pravidly platnými pro ceny dodávek ostatním odběratelům a zrušena tak možnost uplatňování nižších cen pro domácnosti a vyšších pro ostatní odběratele.

    Ve srovnání s rokem 2000 vzrostly ceny vodného o 9,9 % a stočného o 11,9 %.

    2002

    S účinností od 1. 1. 2002 byla do pravidel věcného usměrňování cen vody pitné a vody odvedené zahrnuta možnost uplatňování dvousložkové formy vodného a stočného, a to v návaznosti na zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), který tento zcela nový způsob platby za dodanou pitnou vodu a odvedenou (odpadní) vodu zavedl.

    Podle údajů Českého statistického úřadu (dále jen „ČSÚ“) došlo k nárůstu vody pitné a odvedené o cca 7,5 %.

    2003

    Věcně usměrňované ceny vody pitné a vody odvedené se oproti roku 2002 zvýšily v průměru o 5,11%. V jednotlivých lokalitách však byl vývoj cen velmi diferencován.

    2004

    Věcně usměrňované ceny vody pitné a vody odvedené se ve srovnání s rokem 2003 v průměru zvýšily o 5,41%. Vývoj cen byl v jednotlivých oblastech velice diferencovaný.

    2005

    Věcně usměrňované ceny pitné vody a ceny odvedené vody se v průměru zvýšily v souhrnu o 4,8 %. V jednotlivých oblastech byl vývoj cen diferencovaný. Rozšiřuje se uplatňování dvousložkové formy vodného a stočného.

    2006

    Věcně usměrňované ceny pitné vody a odpadní odvedené vody se ve srovnání s rokem 2005 v průměru zvýšily v souhrnu o 4 %. Vývoj cen byl v jednotlivých oblastech velmi diferencovaný.

    2007

    Věcně usměrňované ceny pitné vody a odpadní odvedené vody se ve srovnání s rokem 2006 v průměru zvýšily v souhrnu o 6,4 %. Vývoj cen byl v jednotlivých oblastech velmi diferencovaný.

    2008

    Věcně usměrňované ceny pitné vody a odpadní odvedené vody zaznamenaly dle údajů Českého statistického úřadu (dále jen „ČSÚ“) v roce 2008 (prosinec 2008/ prosinec 2007) nárůst cen pitné a odvedené vody v souhrnu o 8,4 %. V jednotlivých oblastech však byl vývoj značně diferencovaný.

    2009

    Od 1. 1. 2009 bylo do pravidel věcného usměrňování cen pitné a odvedené vody vloženo nové ustanovení, že subjekty, které postupují podle Dohody mezi Českou republikou a Evropskou komisí na „Podmínkách přijatelnosti vodohospodářských projektů pro Operační program Životní prostředí v programovacím období 2007 – 2013“ a používají k naplnění těchto podmínek pro čerpání prostředků k tomuto účelu v nich stanovený postup pro výpočet ceny, považuje se tento postup za postup podle stanovených pravidel věcně usměrňovaných cen pitné vody a odvedené vody.

    Dle údajů ČSÚ došlo v roce 2009 (prosinec 2009/ prosinec 2008) k nárůstu cen pitné a odvedené vody o 9,2 %.

    2010

    Ceny pitné a odpadní odvedené vody byly regulovány formou věcného usměrňování cen.

    Dle údajů ČSÚ došlo v roce 2010 (prosinec 2010/ prosinec/2009) k nárůstu cen pitné a odvedené vody v souhrnu o 4,1 %. Vývoj cen byl v jednotlivých oblastech diferencovaný.

    2011

    Ceny pitné a odpadní odvedené vody byly regulovány formou věcného usměrňování cen.

    Dle údajů ČSÚ došlo v roce 2011(prosinec 2011/prosinec 2010) k nárůstu cen pitné vody o 6,2 % a odvedené vody o 5,8 %. V jednotlivých regionech byl vývoj cen velmi diferencovaný.

    2012

    Do pravidel věcného usměrňování cen pitné vody a odvedené odpadní vody byl zařazen postup pro výpočet přiměřeného zisku zajišťujícího přiměřenou návratnost použitého kapitálu. Prodávající byli povinni tento postup zajistit nejdéle do 31. 12. 2012, tedy pro zpracování kalkulací cen vstupujících v platnost v roce 2013.

    Dle údajů ČSÚ došlo v roce 2012 k nárůstu cen pitné vody o 12,0 % a odvedené vody o 10,7 %. Vývoj cen byl v jednotlivých lokalitách výrazně diferencovaný.

    2013

    Od 1. ledna 2013 jsou prodávající povinni přiměřený zisk zajišťující přiměřenou návratnost použitého kapitálu vypočítávat podle stanoveného postupu v souladu s doporučovanou evropskou praxí. Pravidla regulace cen přímo stanovují podrobný postup pro identifikaci hodnoty vloženého kapitálu a následně pro výši přiměřeného zisku, který lze uplatnit v kalkulaci ceny. Zpřesněno bylo i vymezení nájemného z infrastrukturního majetku, které lze do ceny zahrnout. Obsahuje především prostředky na obnovu vodovodů a kanalizací, investice související s rozvojem (rozšířením) vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu a na správu tohoto majetku.

    Speciální postupy vyplývající pro oblast cen z „Podmínek přijatelnosti vodohospodářských projektů pro Operační program Životní prostředí v programovacím období 2007 - 2013“ jsou pro příslušné subjekty čerpající dotace přímo zakomponovány do pravidel regulace cen vody.

    ČSÚ vykázal v roce 2013 nárůst cen pitné vody o 6,6 % a odvedené vody o 6,9 %.

    2014

    Ceny pitné vody a odpadní odvedené vody (vč. pitné vody předané a odpadní vody převzaté mezi vodohospodářskými subjekty) jsou regulovány formou věcného usměrňování cen.

    V pravidlech regulace byl zpřísněn postup prokazování zahrnutého přiměřeného zisku v nájemném, a to podle odpovídajícího podílu vloženého majetku vlastníkem. Do ceny nelze zahrnout odpisy infrastrukturního majetku nepotřebného a kapacitně nevyužitého pro výrobu a dodání (rozvod) pitné vody nebo na odvádění a čištění, popřípadě jiné zneškodňování, odpadních vod, kromě infrastrukturního majetku sloužícího prokazatelně k zajištění zabezpečenosti dodávek pitné vody a odvádění a čištění odpadní vody.

    Dle údajů ČSÚ došlo v roce 2014 k nárůstu cen pitné vody o 3,4 % a odvedené vody o 3,2 %.

    2015

    Ceny pitné vody a odpadní vody jsou nadále regulovány formou věcného usměrňování cen. Zpřesnění doznalo vymezení nájemného za pronájem infrastrukturního vodohospodářského majetku, které lze do ceny zahrnout. Obsahuje především prostředky na obnovu vodovodů a kanalizací, investice související s rozvojem (rozšířením) vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu a na správu tohoto majetku a s tím spojeného přiměřeného zisku. Pravidla regulace cen umožňují uplatňovat dvousložkovou formu vodného a stočného – dvousložková forma obsahuje složku, která je součinem ceny za 1 m3 a množství odebrané nebo odvedené (vypouštěné odpadní) vody a pevnou složku stanovenou v závislosti na kapacitě vodoměru, profilu přípojky nebo ročního odebraného množství vody. Podíl pevné složky byl s účinností od 1. 1. 2015 snížen z původních 20 % na 15 %.

    Dle údajů ČSÚ došlo v roce 2015 k nárůstu průměrné ceny pitné vody o 3,4 % a vody odvedené o 2,8 %.

    2016

    S účinností od 1. 10. 2016 byl částečně upraven způsob výpočtu pro výpočet přiměřeného zisku z velikosti objemu použitého kapitálu, kdy bylo zpřesněno vymezení nájemného za pronájem infrastrukturního vodohospodářského majetku, které lze do ceny zahrnout, tj. především prostředky na obnovu vodovodů a kanalizací, investice související s rozvojem (rozšířením) vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu a na správu tohoto majetku.

    Speciální postupy vyplývající pro oblast cen z „Podmínek přijatelnosti vodohospodářských projektů pro Operační program Životní prostředí“ jsou pro příslušné subjekty čerpající dotace již od roku 2009 přímo zakomponovány do pravidel regulace cen vody.

    Dle údajů ČSÚ došlo v roce 2016 k nárůstu průměrné ceny pitné vody o 1,3 % a vody odvedené o 4,8 %.

    2017

    Ceny pitné vody a odpadní vody jsou dlouhodobě regulovány formou věcného usměrňování cen. Regulace je povinná pro všechny vodárenské subjekty provozující veřejné vodovody a veřejné kanalizace a je dostatečně flexibilní a uplatnitelná napříč celým trhem bez ohledu na specifika každého regulovaného subjektu, jeho velikost, vlastnictví, organizační formu nebo model provozování.

    V roce 2017 bylo zpřesněno vymezení nájemného za pronájem infrastrukturního vodohospodářského majetku, které lze do ceny zahrnout. Pro posílení postavení vlastníků vodohospodářské infrastruktury (měst a obcí) bylo zavedeno pravidlo, že dělení části zisku zajišťujícího návratnost vloženého kapitálu, které je realizováno v nájemném, musí odpovídat podílu vloženého majetku vlastníkem a provozovatelem (nájemcem). V případě, že vlastník svolí, aby část kapitálu tvořila základnu pro výpočet zisku u nájemce (provozovatele), smí se toto uskutečnit pouze na základě písemné dohody o rozdělení vloženého kapitálu mezi vlastníka a provozovatele. Toto pravidlo se plně promítlo v ceně vody uplatňované od 1. 1. 2018.

    Další zpřísňující změnou bylo zrušení možnosti zahrnovat majetek vlastníka do vzorce pro výpočet zisku zajišťujícího návratnost vloženého kapitálu tvořeného provozovatelem a to pro nově uzavírané smlouvy o pronájmu (pachtu) a provozování vodohospodářského majetku po 1. 1. 2017.

    ČSÚ vykázal v roce 2017 průměrný roční nárůst cen vodného o 1,5 % a v případě stočného došlo k nárůstu o 0,9 %.

    2018

    Pravidla cenové regulace pro rok 2018 nadále akcentují posílení postavení a role vlastníků vodárenského infrastrukturního majetku (měst a obcí) při sjednávání nájemného a při participaci provozovatele na zisku odpovídajícímu návratnosti vloženého kapitálu. Nadále platí, že majetek vlastníka pro zahrnutí do základny pro výpočet zisku smí provozovatel využít pouze po uzavření písemné dohody s vlastníkem.

    Nově se v zájmu omezení administrativní náročnosti umožňuje, aby dohoda o použití majetku vlastníka pro propočet zisku platila pro delší období, pokud nedojde ke změně hodnoty předmětného majetku ± 5%. Současně se v případě dalšího využívání těchto dohod umožňuje vlastníkovi tuto dohodu vypovědět vždy do 30. 9. běžného roku. Jestliže k dohodě o použití majetku vlastníka pro propočet zisku nedojde, nemá provozovatel možnost jej do propočtu zahrnout.

    V zájmu posílení tvorby zdrojů pro obnovu vodárenského infrastrukturního majetku se do pravidel regulace (po vypuštění pro rok 2017) vrátila možnost pro společnosti, které jsou současně vlastníky i provozovateli používané infrastruktury, pokrýt v zisku i částku potřebnou podle sestaveného plánu obnovy majetku, avšak nepokrytou vlastními a cizími zdroji podle tohoto plánu.

    Od 1.9.2018 byla již stanovena pravidla regulace cen pro rok 2019.

    2019

    V pravidlech věcného usměrňování cen pro rok 2019 byly oproti roku 2018 provedeny jen nezbytně nutné změny.

    Na základě návrhu Ministerstva životního prostředí se rozšířila pravidla cenotvorby i pro projekty zařazené do financování v rámci Národního programu Životní prostředí. Došlo tak ke sjednocení pravidel mezi tvorbou cen u těchto projektů a projektů financovaných z prostředků EK v rámci Operačního programu Životní prostředí.

    V případě dvousložkové formy vodného a stočného došlo k navýšení limitu pro uplatnění pevné složky na 30 % z celkových ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku (dosavadní limit 15 %), a to pouze u vody předané (prodávané jedním vodárenským subjektem druhému vodárenskému subjektu). Změna se nedotýká cen účtovaných konečným spotřebitelům – domácnostem, kde nadále zůstává v platnosti maximální 15 % limit pro výpočet pevné složky.

    Poslední změna se týká rekolaudací dosavadních tzv. areálových vodovodů, kdy dochází k jejich změně na provozně související vodovod nebo provozně související kanalizaci, což má ve svém důsledku za následek změnu charakteru dodávky vody (dosavadní finální odběratel se mění na vlastníka provozně souvisejícího vodovodu a má právo na odběr za cenu pro vodu předanou namísto dosud uplatňované ceny pro vodu pitnou).

    2020

    Pravidla cenové regulace pro rok 2020 zůstala ve srovnání s rokem 2019 beze změny a byla vydána již v červnu 2019, aby měli vlastníci vodárenské infrastruktury i její provozovatelé dostatek času pro seznámení se s těmito pravidly a také pro přípravu vyjednávání nových cen pro rok 2020.

    Ceny pitné vody a odpadní vody jsou dlouhodobě regulovány formou věcného usměrňování cen. Cílem regulace je zajistit dostupnou cenu pro odběratele při pokrytí všech nezbytných oprávněných nákladů, které jsou s dodávkou vody a odvodem odpadních vod spojeny a také veškerých souvisejících nákladů spojených s obnovou vodohospodářské infrastruktury, s ochranou životního prostředí v souladu s požadavky evropské legislativy a zároveň umožnit generovat přiměřený zisk.

    Pravidla regulace cen zahrnovala i možnost uplatňování dvousložkové formy vodného a stočného, a to v návaznosti na zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), který tento způsob platby za dodanou pitnou vodu a odvedenou odpadní vodu zavedl. Limit podílu pevné složky byl v roce 2020 ve výši 15 % s výjimkou pitné vody předávané mezi vodárenskými subjekty, u které byl limit zvýšen na 30 %, a to zejména pro případy zaručující zajištění záložních vodních zdrojů.

    ČSÚ vykázal v roce 2020 průměrný roční nárůst cen vodného, který činil 2,9 % a v případě stočného 2,5 %.

    2021

    Pravidla cenové regulace pro rok 2021 zůstala ve srovnání s rokem 2020 beze změny a byla vydána již v září 2020 (výměr MF č. 06/2020), aby měli vlastníci vodárenské infrastruktury i její provozovatelé dostatek času pro seznámení se s těmito pravidly a také pro přípravu vyjednávání nových cen pro rok 2021.

    ČSÚ vykázal v roce 2021 průměrný roční nárůst cen vodného, který činil 4,3 % a v případě stočného 4,4 %.

    2022

    V roce 2021 byla dokončena revize regulačního rámce a byla vydána nová pravidla cenové regulace výměrem MF č. 01/VODA/2022 o regulaci cen v oboru vodovodů a kanalizací s účinností od 1. 1. 2022. Tímto právním předpisem byla vydána pravidla pro období let 2022–2026, čímž se posílí stabilita a zefektivní prostředí pro provozování vodohospodářské infrastruktury v ČR, a také v konečném důsledku zkvalitní služby pro odběratele.

    V roce 2022 byly vydány 2 novely výměru MF č. 01/VODA/2022, které obsahovaly legislativně technické změny (např. odstranění redundantních legislativních zkratek) a zavedení nového způsobu předkládání formulářů s kalkulacemi cen vody vodárenskými subjekty MF výhradně prostřednictvím webové aplikace VODA Monitor.

    V roce 2022 došlo k nárůstu cen pro vodné o 5,3 % a pro stočné o 6,4 %, ačkoli náklady spojené s energiemi rostly mnohem rychlejším tempem. Podobné tempo růstu cen za tyto služby byly i v roce 2021.

  • Mléčné výrobky pro žáky

    2004

    K 1. 5. 2004 v souvislosti se vstupem do EU, byl rozšířen seznam zboží s regulovanými cenami o položku mléčné výrobky pro žáky se stanovenými maximálními cenami.

    V těchto cenách bylo nezbytné zohlednit výši poskytovaných unijních podpor, stanovených na řadu let dopředu (nařízení Komise (ES) č. 2707/2000, resp. nařízení Komise (ES) č. 816/2004) a výši našich národních výrobkových podpor, schvalovaných každoročně s ohledem na finanční možnosti (nařízení vlády č. 205/2004 Sb.).

    2005

    Od 20. 9. 2006 nabyly účinnosti nové maximální ceny pro školní rok 2005/2006 na základě nařízení vlády č. 371/2005 Sb., kterým byly schváleny sazby národních podpor pro nový školní rok.

    2006

    K 1. 9. 2006 nabyly účinnosti nové maximální ceny pro školní rok 2006/2007 na základě nařízení vlády č. 339/2006 Sb., kterým byly schváleny sazby národních podpor pro dodávky mléčných výrobků do škol pro školní rok 2006/2007. Došlo k rozšíření dodávaného sortimentu.

    2007

    K 1. 9. 2007 nabyly účinnosti nové maximální ceny pro školní rok 2007/2008, zohledňující nové sazby národních podpor, stanovené nařízením vlády č. 211/2007 Sb. ze dne 25. července 2007. V návaznosti na diferenciaci sazeb národních podpor podle 2 druhů používané distribuce ve školách, nově zavedenou tímto nařízením vlády, došlo poprvé i k diferenciaci cen dle druhu použité distribuce. Sortiment mléčných výrobků dodávaných do škol se výrazně rozšířil.

    2008

    K 1. 1. 2008 bylo do cen mléčných výrobků, platných pro školní rok 2007/2008, nutné promítnout zvýšenou DPH, částečně byl též zohledněn i nárůst ceny mléka na trhu.

    Od 1. 2. 2008 došlo k další úpravě maximálních cen na základě změn sazeb podpor ES ze samého konce roku 2007; při té příležitosti bylo přihlédnuto i k aktuálnímu vývoji cen mléka a vlivu DPH.

    8. 9. 2008 vstoupily v platnost maximální ceny pro nový školní rok 2008/2009 respektující nové předpisy ES a nařízení vlády č. 319/2008 Sb. ze dne 20. srpna 2008, kterým došlo s účinností od 31. 8. 2008 k ukončení poskytování národních podpor. Zrušení národních podpor vedlo ke zvýšení cen u systému běžné distribuce od 1,80 Kč až 3,50 za kus a u automatů pak od 2,50 Kč až 3,70 Kč za kus. Také se i značně zúžil sortiment podporovaných mléčných výrobků, neboť valná část výrobků dodávaných do škol kvalitativní požadavky ES pro přiznání podpory pro nadlimitní obsah cukru nesplňovala.

    2009

    Seznam mléčných výrobků se stanovenými maximálními cenami pro školní rok 2008/2009 byl od ledna do června výměry MF 3x rozšiřován následně po schválení dodatečných žádostí o registrace Státního zemědělského intervenčního fondu (dále jen „SZIF“). Tyto „doregistrace“ byly umožněny nařízením vlády č. 319/2008 Sb. Ceny pro školáky byly až do konce června 2009 v důsledku zrušení národních podpor vysoké, došlo však alespoň k rozšíření sortimentu nabízených výrobků.

    K 1. 9. 2009 nabyly účinnosti nové maximální ceny pro školní rok 2009/2010, zohledňující jak sazby podpor ES, tak nově opět i sazby našich národních podpor, schválené nařízením vlády č. 238/2009 Sb. ze dne 20. července 2009. Ceny se vlivem obou podpor výrazně snížily, pozitivně působily i obecně nízké ceny nakoupeného mléka, které mlékárny kalkulovaly ve svých výrobcích pro školy; oproti červnu došlo navíc k dalšímu zpestření nabídky pro školáky o dalších 15 nových výrobků.

    2010

    K 1. 1. 2010 byl seznam mléčných výrobků s maximálními cenami pro školní rok 2009/2010 rozšířen o dodatečně nově zaregistrované výrobky SZIF k dodávkám do škol. K dalšímu rozšíření sortimentu výrobků ve školách došlo od 1. 2. 2010 výměrem MF č. 02/2010 po předchozích dalších sedmi nově schválených registracích SZIF. Tyto dodatečné registrace byly dodávajícím mlékárnám umožněny nařízením vlády č. 238/2009 Sb. ze dne 20. 7. 2009.
    Maximální ceny podporovaných mléčných výrobků pro školní rok 2010/2011 byly stanoveny výměrem MF č. 04/2010 ze dne 24. srpna 2010 s účinností od 1. září 2010. Bylo stanoveno celkem 74 maximálních cen. Ceny ve školách jsou vlivem poskytovaných podpor výrazně nižší než v běžné prodejní síti.

    2011

    Od 1. 1. 2011 se dodávky podporovaných mléčných výrobků do škol uskutečňovaly za ceny podle výměru MF č. 04/2010 ze dne 24. 8. 2010. K 1. 2. 2011 byly výměrem MF č. 02/2011 zvýšeny ceny mléčných výrobků z důvodu výrazně odlišného vývoje cen mléčné suroviny na trhu, než mlékárny předpokládaly. Maximální ceny podporovaných mléčných výrobků pro školní rok 2011/2012 byly stanoveny výměrem MF č. 04/2011 ze dne 24. srpna 2011 s účinností od 1. září 2011. Bylo stanoveno celkem 78 maximálních cen. Ceny mléčných výrobků ve školách jsou vlivem poskytovaných podpor výrazně nižší než v běžné prodejní síti.

    2012

    Od 1. 1. 2012 byly dodávky podporovaných mléčných výrobků do škol realizovány dle výměru MF č. 01/2012, kterým bylo stanoveno celkem 77 maximálních cen. Vycházelo se přitom z již dříve stanovených maximálních cen, do kterých bylo promítnuto zvýšení DPH od 1. 1. 2012. Maximální ceny pro školní rok 2012/2013 s účinností od 1. 9. 2012 byly stanoveny výměrem MF č. 03/2012 ze dne 20. 8. 2012. Ceny u běžného způsobu distribuce mléčných výrobků, který ve školách převažuje, se nezměnily. Mírně byly pouze zvýšeny ceny některých výrobků distribuovaných ve školách s použitím mléčných automatů.

    2013

    Od 1. 1. 2013 byly dodávky podporovaných mléčných výrobků do škol realizovány dle výměru MF č. 01/2013, kterým bylo stanoveno celkem 77 maximálních cen. Vycházelo se přitom z maximálních cen stanovených již dříve, s účinností od 1. 9. 2012, do kterých bylo promítnuto zvýšení DPH na 15 %. Maximální ceny pro školní rok 2013/2014 s účinností od 1. 9. 2013 byly stanoveny výměrem MF č. 02/2013. Celkový počet stanovených cen mléčných výrobků (mlék, sýrů, jogurtů, smetanových krémů atp.) se snížil na 67. Ke snížení došlo zejména proto, že jedna z dodávajících mlékáren přerušila pro školní rok 2013/2014 své dodávky do škol. K určité obměně dodavatelů i jejich výrobků jinak ale dochází každoročně. Ceny mléčných výrobků ve školách jsou vlivem poskytovaných podpor výrazně nižší než v běžné prodejní síti. Do programu bylo např. ve školním roce 2012/2013 zapojeno 2 959 škol a mléčné výrobky odebíralo cca 570 tisíc dětí.

    2014

    Od 1. 1. 2014 byly dodávky podporovaných mléčných výrobků do škol realizovány dle výměru MF č. 01/2014, kterým bylo stanoveno celkem 67 maximálních cen. Maximální ceny pro školní rok 2014/2015 s účinností od 1. 9. 2014 byly stanoveny výměrem MF č. 02/2014. Celkový počet stanovených cen mléčných výrobků (mlék, jogurtů, smetanových krémů apod.) se zvýšil na 78 položek. Ke zvýšení došlo v důsledku rozšíření dodávaného sortimentu výrobků u některých dodavatelů a schválenou registrací dalšího subjektu pro dodávky do škol. Úroveň cen u velké většiny výrobků nedoznala pro školní rok 2014/2015 oproti předchozímu roku změn, jen v některých případech bylo s ohledem na růst cen vstupů třeba cenu pro žáky zvýšit. Do programu bylo ve školním roce 2013/2014 zapojeno 3 001 škol; mléčné výrobky odebíralo cca 586 tis. dětí.

    2015

    Od 1. 1. 2015 byly dodávky podporovaných mléčných výrobků do škol realizovány dle výměru MF č. 01/2015, kterým bylo stanoveno celkem 78 maximálních cen. Vycházelo se přitom z již dříve stanovených maximálních cen od 1. 9. 2014 pro školní rok 2014/2015.

    Maximální ceny pro školní rok 2015/2016 s účinností od 1. 9. 2015 byly stanoveny výměrem MF č. 02/2015. Dodatečně pak byly stanoveny výměrem MF č. 03/2015 s účinností od 1. 11. 2015 ceny dalších 20 dotovaných mléčných výrobků, které nově zaregistroval SZIF. Ceny mléčných výrobků ve školách jsou vlivem poskytovaných podpor výrazně nižší než v běžné prodejní síti. Do programu bylo ve školním roce 2014/2015 zapojeno 3 012 škol a mléčné výrobky odebíralo cca 605,5 tis. dětí.

    2016

    Od 1. 1. 2016 byly dodávky podporovaných mléčných výrobků do škol realizovány dle výměru MF č. 01/2016, kterým bylo stanoveno celkem 97 maximálních cen. Maximální ceny pro školní rok 2016/2017 s účinností od 1. 9. 2016 byly stanoveny výměrem MF č. 02/2016 a bylo stanoveno 101 cen. Ve školním roce 2015/2016 bylo zapojeno 3 018 škol (v roce 2014/2015 to bylo 3 012 škol) a mléčné výrobky odebíralo cca 625,6 tis. dětí (v roce 2014/2015 to bylo 605,5 tis. dětí).

    2017

    Od 1. 1. 2017 byly dodávky podporovaných ochucených i neochucených mléčných výrobků do škol realizovány dle cenového výměru MF č. 01/2017, kterým bylo stanoveno celkem 101 maximálních cen. Vycházelo se přitom z již dříve stanovených maximálních cen v roce 2016 pro školní rok 2016/2017.

    Od 1. 9. 2017 jsou neochucené mléčné výrobky v rámci školního projektu dodávány žákům bezplatně.

    Celkem se do projektu „Mléko do škol“ pro školní rok 2017/2018 zapojilo 3 862 základních a středních škol s počtem 920 857 žáků. Celková podpora ze zdrojů EU a ČR činila 278 095 114 Kč.

    2018

    Nově byly k 1. 1. 2018 zařazeny sýrové výrobky z Polska, jejichž cenový návrh byl předložen v listopadu 2017. U neochucených mléčných výrobků pro školáky jsou s účinností od 1. 12. 2018 stanoveny maximální ceny pro nově uváděné výrobky schválené do školního programu a byly vyřazeny staré výrobky, které již nesplňují podmínky tohoto programu.

    2019

    Od 1. 1. 2019 byly dodávky podporovaných ochucených mléčných výrobků do škol realizovány dle výměru MF č. 01/2019, kterým bylo stanoveno celkem 105 maximálních cen.

    Uplatnění cenové regulace u těchto mléčných výrobků předpokládá nařízení vlády č. 74/2017 Sb., o stanovení některých podmínek pro poskytování podpory na dodávky ovoce, zeleniny, mléka a výrobků z nich do škol a o změně některých souvisejících nařízení vlády. Výrobky musí odpovídat stanoveným kvalitativním požadavkům. Ceny ochucených mléčných výrobků ve školách jsou vlivem poskytovaných podpor výrazně nižší než v běžné prodejní síti.

    K 1. 12. 2019 byly stanoveny maximální ceny pro nově uváděné výrobky schválené do školního projektu a vyřazeny byly staré výrobky, které již nesplňují podmínky tohoto projektu.

    2020

    Od 1. 1. 2020 byly dodávky podporovaných ochucených mléčných výrobků do škol realizovány dle výměru MF č. 01/2020, kterým bylo stanoveno celkem 105 maximálních cen.

    Uplatnění cenové regulace u těchto mléčných výrobků předpokládá nařízení vlády č. 74/2017 Sb., o stanovení některých podmínek pro poskytování podpory na dodávky ovoce, zeleniny, mléka a výrobků z nich do škol a o změně některých souvisejících nařízení vlády. Výrobky musí odpovídat stanoveným kvalitativním požadavkům.

    Ceny ochucených mléčných výrobků ve školách jsou vlivem poskytovaných podpor výrazně nižší než v běžné prodejní síti.

    2021

    S účinností od 1. 7. 2021 byla zrušena cenová regulace formou stanovení maximálních cen z důvodu zrušení ustanovení v nařízení vlády č. 74/2017 Sb., o stanovení některých podmínek pro poskytování podpory na dodávky ovoce, zeleniny, mléka a výrobků z nich do škol a o změně některých souvisejících nařízení vlády, ve znění pozdějších předpisů, na jehož základě byly maximální ceny pro ochucené mléčné výrobky pro žáky stanoveny.

    Nově budou ochucené výrobky dodávány do škol pouze v rámci doprovodných vzdělávacích opatření, která musí dodavatelé (žadatelé) povinně pořádat. Rodiče již nebudou doplácet za výrobky, protože budou hrazeny z finančního rámce pro doprovodná vzdělávací opatření. Administrativu projektu „Mléko do škol“ zajišťuje Státní zemědělský intervenční fond.

    Neochucené mléčné výrobky jsou dodávány již od školního roku 2017/2018 v rámci projektu „Mléko do škol“ bezplatně, dodavatelům jsou podle daných podmínek vypláceny podpory stanovené na jednotlivé výrobky.

    2022

    Bez cenové regulace.

  • Zdravotnictví

    1992

    1. 1. 1992 maximální ceny zdravotnických výrobků pro konečného spotřebitele, obchodní přirážky na stupni velkoobchodu, sazby taxy laborum; maximální ceny oční optiky.

    15. 4. 1992 stanovení maximální ceny jednoho bodu ve výši 0,60 Kč; maximální ceny zdravotnických výrobků podle individuálních zakázek (požadavků) pacientů vydávaných na lékařský předpis nahrazeny věcným usměrňováním cen; věcné usměrňování cen zdravotnické péče poskytované státními i nestátními zdravotnickými zařízeními za přímou úhradu.

    15. 6. 1992 veterinární výrobky přeřazeny do regulace cen věcným usměrňováním; stanovení maximálních cen při úhradách za umělé přerušení těhotenství z jiných než zdravotních důvodů.

    1993

    1. 1. 1993 zvýšení maximálních cen farmaceutických výrobků od výrobců o 17 %, protetických výrobků o 26 % a brýlových obrub o 22 %; zvýšení maximální ceny jednoho bodu z 0,60 Kč na 0,75 Kč.

    1. 4. 1993 rozšíření regulace maximální cenou na zdravotní výkony

    • hrazené orgány státní správy z prostředků státního rozpočtu,
    • orgány justice, prokuratury a policie z prostředků vlastního rozpočtu.

    1. 7. 1993 zvýšení maximálních cen všech zdravotnických výrobků v průměru o 1 % až 2 % (zavedení cel při dovozu).

    1. 9. 1993 rozčlenění maximální ceny výkonu umělé přerušení těhotenství na maximální ceny výkonů:

    • poskytovaných praktickým lékařem - gynekologem,
    • laboratorní vyšetření,
    • nemocniční péči.

    1994

    1. 4. 1994 maximální ceny farmaceutických a imunobiologických výrobků sníženy o 0,4 %.

    1995

    1. 1. 1995 byla zvýšena maximální cena jednoho bodu z 0,75 Kč na 0,80 Kč.

    1. 4. 1995 byl vydán nový „Seznam výrobků a výkonů ve zdravotnictví a optických výkonů“ s maximálními cenami výrobců a dovozců. Ceny se v průměru zvýšily o 1 %.

    U vybraných zdravotnických výrobků, u kterých došlo k největšímu nárůstu maximálních cen výrobců a dovozců, byly sníženy maximální sazby obchodních přirážek.

    1996

    1. 7. 1996 byl vydán nový „Seznam maximálních cen léků a prostředků zdravotnické techniky“ s maximálními cenami výrobců a dovozců a sníženy maximální obchodní přirážky prodejců léků, dentálních výrobků a kontaktních čoček.

    Celková cenová úroveň léků a prostředků zdravotnické techniky z tuzemska i z dovozu se zvýšila o 1,8 %.

    Ceny tuzemských léků se zvýšily o 3,3 %, zatímco ceny dovážených poklesly o 1,1 % (celkový cenový index léků 99,9).

    Ceny prostředků zdravotnické techniky se v průměru zvýšily o 6,4 %, z toho tuzemských o 12,7 % a dovážených o 3,4 %.

    Obchodní přirážka klesla u léků a dentálních výrobků z 38 % na 35 % a u kontaktních čoček ze 44 % na 41 %.

    1997

    1. 1. 1997 se zvýšila maximální cena jednoho bodu za zdravotní výkon z 0,80 Kč na 1,00 Kč, to je o 25 %. Ke stejnému datu vzrostly maximální ceny speciálních optických výkonů a oprav a údržby výrobků oční optiky o cca 8,8 %.

    1. 7. 1997 se snížily maximální ceny léků a prostředků zdravotnické techniky v průměru o 6,6 %.

    1998

    1. 1. 1998 došlo k přeřazení části léků (v převážné části nehrazených z prostředků zdravotního pojištění) z okruhu výrobků se stanovenými maximálními cenami do volnější formy věcného usměrňování cen.

    1. 5. 1998 vstoupil v platnost nový seznam maximálních cen výroby a dovozu léků a prostředků zdravotnické techniky. Cenová úroveň se zvýšila v průměru o 8,5 %, z toho u léků o 8,6 % (u tuzemských výrobků o 3,5 % a u léků z dovozu o 10, 9 %, a to především v důsledku výraznějšího uvolnění fluktuačního pásma koruny a následně jejího oslabení vůči měnám zemí dovozu) a u prostředků zdravotnické techniky o 6,8 %.

    1999

    1. 5. 1999 vstoupil v platnost nový Seznam maximálních cen výroby a dovozu léků a prostředků zdravotnické techniky. Cenová úroveň se snížila v průměru o 3,7 %, z toho u léků o 3,8 % (tuzemsko + 0,4 %, dovážené výrobky - 4,8 %) a u prostředků zdravotnické techniky o 0,6 % (tuzemsko + 4,6 %, dovážené výrobky - 3,8 %).

    1. 8. byla snížena maximální přirážka obchodu (velkoobchod a maloobchod) u léků z 35 % na 32 % z ceny výroby či dovozu.

    2000

    Na základě usnesení vlády č. 641/1999 nedošlo jako v jiných létech k vydání seznamu nových maximálních cen léků a zdravotnických výrobků a platily nadále ceny z roku 1999. Ke změnám cen jednotlivých výrobků docházelo, v souladu s usnesením vlády, pouze na základě návrhu Ministerstva zdravotnictví.

    2001

    1. 7. 2001 vstoupily v platnost nové maximální ceny léků a zdravotnických výrobků. Výsledkem oboustranných cenových pohybů konkrétních tuzemských i dovážených výrobků opakovaně dodávaných na trh bylo zachování stability celkové cenové hladiny (Index 99,8).

    Z věcného usměrňování cen byly vypuštěny veterinární výrobky a současně zpřesněna regulační pravidla.

    1. 1. 2001 se zvýšila maximální cena jednoho bodu zdravotního výkonu z 1,00 Kč na 1,10 Kč.

    Platnost maximální ceny byla současně rozšířena i na zdravotní výkony hrazené cizími zdravotními pojišťovnami z těch států, s nimiž má Česká republika uzavřené příslušné mezinárodní dohody.

    2002

    1. 5. 2002 vstoupily v platnost maximální ceny specifických zdravotních výkonů prováděných zdravotnickým zařízením na žádost orgánů státní správy (hrazené z prostředků státního rozpočtu) a dále na žádost orgánů justice, státního zastupitelství nebo policie (hrazené z rozpočtů uvedených institucí).

    1. 7. 2002 vstoupily v platnost nové maximální ceny léčivých přípravků a zdravotnických prostředků. Výsledkem oboustranných cenových pohybů konkrétních tuzemských i dovážených výrobků opakovaně dodávaných na trh bylo zachování stability celkové cenové hladiny (index 98,83).

    2003

    K 1. 8. 2003 vstoupily v platnost nové maximální ceny specifických zdravotních výkonů prováděných zdravotnickým zařízením na žádost orgánů státní správy (hrazené z prostředků státního rozpočtu) a dále na žádost orgánů justice, státního zastupitelství nebo policie (hrazené z rozpočtů uvedených institucí).

    Podle kapitoly 7 bodu 1 přílohy k vyhlášce č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění vyhlášky č. 101/2002 Sb., dochází každoročně od 1. 7. ke zvýšení minutové režijní sazby přiřazené touto vyhláškou k výkonům jednotlivých autorských odborností o průměrnou roční míru inflace za uplynulý rok, publikovanou Českým statistickým úřadem. V roce 2003 se jednalo o zvýšení minutové režijní sazby ve výši 1,8 %.

    1. 7. 2003 vstoupily v platnost nové maximální ceny léčivých přípravků a zdravotnických prostředků. Výsledkem oboustranných cenových pohybů konkrétních tuzemských i dovážených výrobků opakovaně dodávaných na trh bylo zachování stability celkové cenové hladiny (index 97,13). Což představuje snížení cenové hladiny oproti požadavkům předkladatelů o 1,3 mld. Kč (z toho snížení cenové hladiny u léčivých přípravků činí 1,2 mld. Kč).

    2004

    K 1. 5. 2004 v souvislosti se vstupem do EU byl rozšířen o další položky seznam specifických zdravotních výkonů prováděných zdravotnickým zařízením na žádost orgánů státní správy (hrazené z prostředků státního rozpočtu) a dále na žádost orgánů justice, státního zastupitelství nebo policie (hrazené z rozpočtů uvedených institucí) se stanovenými maximálními cenami.

    K 1. 7. 2004 vstoupily v platnost nové maximální ceny léčivých přípravků a zdravotnických prostředků. Po promítnutí oboustranných cenových pohybů u opakovaně dodávaných tuzemských a dovážených výrobků na český trh bylo zachování celkové cenové stability cenové hladiny (index 99,7). Ve finančním vyjádření snížení cenové hladiny oproti požadavkům předkladatelů činilo 2,3 mld. Kč, z toho u léčivých přípravků 2,2 mld. Kč.

    2005

    K 1. 1. 2005 na základě žádosti Ministerstva zdravotnictví zrušena regulace formou stanovení maximálních cen výkonů za umělé přerušení těhotenství, pokud nejde o zdravotní výkon poskytovaný na základě zdravotního pojištění bez přímé finanční úhrady pacientkou. V případě, že je výkon prováděn účastníku veřejného zdravotního pojištění, podléhají ceny za tento výkon věcnému usměrňování cen.

    K 1. 7. 2005 vstoupily v platnost nové maximální ceny léčivých přípravků a zdravotnických prostředků. Po promítnutí oboustranných cenových pohybů u opakovaně dodávaných tuzemských a dovážených výrobků na český trh došlo ke snížení cenové hladiny indexem 0,97. Ve finančním vyjádření snížení cenové hladiny oproti předchozímu období činilo 1,472 mld. Kč, z toho u léčivých přípravků došlo ke snížení o 1,364 mld. Kč. Oproti požadavkům předkladatelů činilo snížení u léčivých přípravků 2,078 mld. Kč.

    2006

    K 1. 1. 2006 zdravotní péče regulovaná maximálními cenami byla rozšířena o neodkladnou a nutnou zdravotní péči poskytovanou pojištěnci.

    K 1. 7. 2006 vstoupily v platnost nové maximální ceny léčivých přípravků, dietních potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků u dodávek od tuzemských výrobců a zahraničních dodavatelů. Výsledkem oboustranných cenových pohybů konkrétních tuzemských a dovážených výrobků opakovaně dodávaných na trh bylo snížení cenové hladiny o 3,94 %, tj. o 2,677 mld. Kč.

    Ke 2. 1. 2006 byla snížena maximální přirážka za výkony obchodu celkem za velkoobchodní i maloobchodní činnost u léčivých přípravků a dietních potravin pro zvláštní lékařské účely z 32 % na 29 %.

    K 1. 8. 2006 byla jednotná maximální přirážka za výkony obchodu celkem za velkoobchodní i maloobchodní činnost u léčivých přípravků a dietních potravin pro zvláštní lékařské účely v jednotné výši 29 % změněna na diferencovanou, která se snižuje v závislosti na skutečně uplatněné ceně léčiva od tuzemského výrobce nebo zahraničního dodavatele. U radiofarmak byla stanovena jednosložková maximální přirážka ve výši 27 %.

    2007

    K 1. 1. 2007 byly zvýšeny maximální ceny specifických zdravotních výkonů prováděných zdravotnickým zařízením na žádost orgánů státní správy a hrazených z prostředků státního rozpočtu a dále na žádost orgánů justice, státního zastupitelství nebo policie a hrazených z prostředků jejich rozpočtů.

    K 1. 2. 2007 byly do seznamu zboží s maximálními cenami doplněny maximální ceny pro zdravotní péči poskytovanou zubními lékaři a k 1. 7. 007 byly zveřejněny určené podmínky této zdravotní péče. V platnosti nadále zůstaly maximální ceny léčivých přípravků, dietních potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotnických prostředků u dodávek od tuzemských výrobců a zahraničních dodavatelů platné od 1. 7. 2006. Seznam výrobků a výkonů ve zdravotnictví a výkonů oční optiky s maximálními cenami byl do konce roku 2007 doplněn o sedm dodatků. Na žádost ministra zdravotnictví byly převedeny z maximálních cen do věcně usměrňovaných cen v průběhu roku 2007 vybrané očkovací látky.

    2008

    Zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, byl s účinností od 1. 1. 2008 změněn zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, a působnost při uplatňování a regulaci cen u zdravotních výkonů, léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely, stomatologických výrobků a zdravotnických prostředků byla převedena z Ministerstva financí na Ministerstvo zdravotnictví. Rozhodnutí o stanovení maximálních cen léčivých přípravků, potravin pro zvláštní lékařské účely podle cenových předpisů vydává Státní ústav pro kontrolu léčiv.

    2009

    Z celkového počtu obchodovaných léčivých přípravků (dále také „LP“) a potravin pro zvláštní lékařské účely (dále také „PZLÚ“) 5 736 bylo v rozhodném období (1/2009 - 12/2009)

    • regulováno maximální cenou 2 352 LP a PZLÚ,
    • regulováno ohlášením ceny původce 2 169 LP a PZLÚ,
    • neregulováno 1 215 LP a PZLÚ.

    Reálné ceny u těch léčiv, které podléhají regulaci ceny původce stanovením maximální ceny, zaznamenaly meziroční pokles o 2,11 %. Reálné ceny u deregulovaných léčivých přípravků zaznamenaly mírný nárůst o 0,78 %.

    Ceny neregulovaných léčiv meziročně klesly o 4,58 %. Lze to přičíst ustálení vývoje cen těchto léčivých přípravků oproti roku 2008, kdy naopak prudce narostly důsledkem jejich deregulace k 1. 1. 2008.

    2010

    Od 1. 1. 2010 vstoupilo v platnost v souladu se zákonem č. 362/2009 Sb., kterým se mění některé zákony o státním rozpočtu, snížení stanovených maximálních cen výrobce a ohlášených cen původce ve výši 7 % (tzv. Janotův balíček). Z celkového počtu 8 961 hrazených kódů Státního ústavu pro kontrolu léčiv (dále jen „SÚKL“) došlo k 7 % poklesu ceny u 7 248 kódů SÚKL. Vliv 7 % snížení cen se projevoval v průběhu roku 2010 velmi pozvolna, a to díky doprodeji léků za nesnížené ceny v 1. čtvrtletí 2010.

    Z celkového počtu obchodovaných léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely (6 454) bylo v rozhodném období (1/2010 - 12/2010)

    • regulováno maximální cenou 2 785 LP a PZLÚ,
    • regulováno ohlášením ceny původce 2 218 LP a PZLÚ,
    • neregulováno 1 451 LP a PZLÚ.

    V oblasti cenové regulace léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely došlo meziročně k následujícím posunům:

    • reálné ceny u těch léčiv, které podléhají regulaci ceny původce stanovením maximální ceny, zaznamenaly meziroční pokles o 5,12 %,
    • reálné ceny u deregulovaných léčivých přípravků zaznamenaly pokles o 7,54 %,
    • ceny neregulovaných léčiv meziročně vzrostly o 1,94 %.

    Naproti tomu v roce 2010 podle údajů Českého statistického úřadu (dále jen „ČSÚ“) došlo k nárůstu cen léčiv o 10,5 % (prosinec 2010/prosinec 2009), z toho léky předepsané lékařem vzrostly o 21,2 % a léky bez receptu a ostatní léčiva vzrostly pouze o 0,6 %.

    2011

    V roce 2011 došlo dle údajů ČSÚ k nárůstu cen léčiv o 10,5 % (prosinec 2011/prosinec 2010), z toho léky předepsané lékařem vzrostly o 1,6 % a léky bez receptu a ostatní léčiva vzrostly o 3,6 %. Ceny zdravotnických prostředků vzrostly v roce 2010 o 2,4 %, ceny ambulantní lékařské péče o 0,7 , ceny ústavní zdravotní péče o 42,9 % a ceny ambulantní stomatologické o 6,5 %.

    2012

    V roce 2012 došlo podle údajů ČSÚ k nárůstu cen léčiv o 10,5 % (prosinec 2012/prosinec 2011), z toho léky předepsané lékařem vzrostly o 16,8 % a léky bez receptu a ostatní léčiva vzrostly o 5,6 %.

    Ceny zdravotnických prostředků vzrostly podle údajů ČSÚ o 1,4 %, ceny ambulantní lékařské péče vzrostly o 0,8 % a ceny ústavní zdravotní péče o 1,6 % a ceny ambulantní stomatologické vzrostly v roce 2012 o 6,2 %.

    2013

    V roce 2013 dle údajů ČSÚ došlo k růstu průměrných cen léčiv o 3,1 %, z toho léky předepsané lékařem vzrostly o 3,5 % a léky bez receptu a ostatní léčiva vzrostly o 2,9 %, ceny zdravotnických prostředků vzrostly v roce 2013 o 1,9 %, ceny ambulantní lékařské péče vzrostly o 0,8 % a ceny ústavní zdravotní péče naopak poklesly o 0,16 %. Ceny ambulantní stomatologické péče podle údajů ČSÚ vzrostly v roce 2013 o 2,8 %.

    2014

    V roce 2014 dle údajů ČSÚ došlo k nárůstu průměrných cen léčiv o 4,6 %, stejný nárůst zaznamenaly i obě podskupiny, kterými jsou léky předepsané lékařem a léky bez receptu a ostatní léčiva. Průměrné ceny ostatních zdravotnických výrobků vzrostly podle údajů ČSÚ v roce 2014 o 0,1 % a léčebné a protetické prostředky o 1,8 %. Průměrné ceny ambulantní lékařské péče vzrostly o 0,4 % a ceny ústavní zdravotní péče poklesly o 46,9 %, což bylo způsobeno zejména zrušením regulačního poplatku 100,00 Kč/den za pobyt v léčebném zřízení. Průměrné ceny ambulantní stomatologické péče podle údajů ČSÚ vzrostly v roce 2013 o 4,9 %.

    2015

    V roce 2015 nebyly provedeny Ministerstvem zdravotnictví (prostřednictvím cenového předpisu nebo cenového rozhodnutí) žádné změny v oblasti cenové regulace léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely. Do některých výrobků se promítlo snížení sazby DPH z 15 % na 10 % k 1. 1. 2015.

    V oblasti zdravotních služeb byl vydán nový Cenový předpis (1/2015/DZP) o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb, stanovení maximálních cen zdravotních služeb poskytovaných zubními lékaři hrazených z veřejného zdravotního pojištění a specifických zdravotních výkonů. Cenový předpis byl upraven podle požadavků evropských právních předpisů, na základě kterého mají osoby, na které se nařízení vztahují, při regulaci cen zdravotních služeb stejné postavení jako pojištěnci veřejného zdravotního pojištění. Totéž se týká zahraničních pojištěnců ze států, s nimiž má Česká republika uzavřenu smlouvu o sociálním zabezpečení upravující oblast zdravotního pojištění. Nově se zavádí způsob výpočtu výše náhrady nákladů na akutní lůžkovou péči při čerpání hrazených přeshraničních služeb a postupu podle tzv. koordinačních nařízení.

    V oblasti zdravotnických prostředků nedošlo k významnějším změnám.

    V roce 2015 dle údajů ČSÚ došlo k poklesu průměrných cen léčiv o 5,0 %, ceny léků bez předpisu a ostatní léčiva vzrostly dokonce o 3,2 % a průměrné ceny léků na předpis naopak klesly o 15,6 %. U ambulantní lékařské péče v roce 2015 byl zaznamenán pokles o 46,8 %, což je možné vysvětlit jako následek zrušení třicetikorunových regulačních poplatků za návštěvu u lékaře. Průměrná cena ústavní zdravotní péče naopak vzrostla o 7,9 %. Průměrná cena v roce 2015 za ambulantní stomatologickou péči dle údajů ČSÚ klesla o 3,3 %.

    2016

    V roce 2016 nebyly provedeny Ministerstvem zdravotnictví (prostřednictvím cenového předpisu nebo cenového rozhodnutí) žádné změny v oblasti cenové regulace léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotních prostředků a v platnosti tedy zůstaly stejné předpisy jako v minulém roce.
    Od 1. 4. 2016 je účinné Cenové rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví 1/2016/FAR, kterým se stanoví maximální ceny stomatologických výrobků plně hrazených z veřejného zdravotního pojištění.

    V oblasti regulace cen zdravotních služeb byl pro rok 2016 vydán Cenový předpis 1/2016/DZP o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb, stanovení maximálních cen zdravotních služeb poskytovaných zubními lékaři hrazených z veřejného zdravotního pojištění a specifických zdravotních výkonů.

    Výkony zubních lékařů byly upraveny v souladu s vyhláškou č. 324/2015 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení pro rok 2015 (dále jen „úhradová“ vyhláška), přičemž došlo k aktualizaci výše maximálních cen výkonů, popř. k úpravě názvosloví u některých výkonů.
    Ani v roce 2016 nedošlo k výraznému snížení cen léčivých přípravků a některých potravin pro zvláštní lékařské účely následkem snížení DPH z 15 % na 10% s účinností již od 1. 1. 2015.

    Dle údajů ČSÚ došlo k nárůstu průměrných cen léčiv o 2,0 %, ceny léků bez předpisu a ostatní léčiva vzrostly o 1,3 % a průměrné ceny léků na předpis dokonce vzrostly o 3,1 %. V případě ambulantní lékařské péče v roce 2016 došlo k nárůstu o 1,9 %, a průměrné ceny ústavní zdravotní péče naopak vzrostly o 4,9 %. Průměrná cena za ambulantní stomatologickou péči dle údajů ČSÚ narostla o 3,3 %.

    2017

    V roce 2017 nebyly provedeny Ministerstvem zdravotnictví žádné změny v oblasti cenové regulace léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely a zdravotních prostředků a v platnosti tedy zůstaly stejné předpisy jako v minulém roce.

    V oblasti regulace cen zdravotnických prostředků nedošlo v roce 2017 k úpravě regulace a je stále platný Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví 3/2012/FAR ze dne 16. 4. 2012, o regulaci cen zdravotnických prostředků, a Cenové rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví 2/13-FAR ze dne 7. 12. 2012, kterým se stanoví seznam skupin zdravotnických prostředků s deregulovanými cenami výrobce.

    Beze změny zůstalo Cenové rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví 1/2016/FAR, kterým se stanoví maximální ceny stomatologických výrobků plně hrazených z veřejného zdravotního pojištění, které je účinné od 1. 4. 2016.

    V oblasti regulace cen zdravotních služeb byly pro rok 2017 vydány 2 cenové předpisy (Cenový předpisy 1/2017/DZP a Cenový předpis 2/2017/DZP o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb, stanovení maximálních cen zdravotních služeb poskytovaných zubními lékaři hrazených z veřejného zdravotního pojištění a specifických zdravotních výkonů ze dne 18. 11. 2016 a 5. 9. 2017). Tyto cenové předpisy specifikují, jaké zdravotní služby jsou regulovány maximální cenou, cenou věcně usměrňovanou, stanovuje maximální cenu neodkladné zdravotní péče poskytované nesmluvními poskytovateli zdravotních služeb a také stanovuje cenu bodu při čerpání neodkladné zdravotní péče mimo území ČR, v členských státech EU a dále cenu bodu při čerpání hrazených přeshraničních služeb.

    V souladu s novelou vyhlášky č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů, byla v předpisu 1/2017/DPZ stanovena maximální cena specifických zdravotních výkonů s ohledem na každoroční navýšení minutové režijní sazby. S ohledem na rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví a po konzultaci se zainteresovanými stranami byla maximální cena pro rok 2017 navýšena z 1,12 Kč na 1,14 Kč.

    ČSÚ vykázal u ambulantní lékařské péče v roce 2017 průměrný nárůst o 4,7 %, průměrné ceny ústavní zdravotní péče pak vzrostly o 2,2 %. Průměrná cena v roce 2017 za ambulantní stomatologickou péči dle údajů ČSÚ vzrostla o 5,7 %.

    2018

    Stejně jako v roce 2017 ani v roce 2018 nebyly provedeny Ministerstvem zdravotnictví žádné změny v oblasti cenové regulace léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely a v platnosti tedy zůstaly stejné předpisy jako v minulém roce. V roce 2018 nedošlo ani ke změně sazby DPH.

    V roce 2018 došlo v segmentu léčivých přípravků regulovaných obchodní přirážkou a maximální cenou k navýšení finančního objemu ke konci roku o 3,09 %. V segmentu přípravků regulovaných pouze obchodní přirážkou došlo ke zvýšení o 1,25 %. Větší dynamiku cen tak stále vykazuje segment léčivých přípravků regulovaných maximální cenou a obchodní přirážkou.

    Individuálně připravované léčivé přípravky podléhaly i v roce 2018 cenové regulaci formou věcného usměrňování, a to v rámci podmínek daných platným Cenovým předpisem.

    Celkové výdaje na individuálně připravované léčivé přípravky uhrazené z prostředků veřejného zdravotního pojištění za rok 2018 dosáhly hodnoty 3 005,8 mil. Kč, což představuje snížení výdajů oproti roku 2017 o 27,5 mil. Kč, v procentuálním vyjádření se jedná o snížení o 0,91 %.

    I nadále zůstává beze změn platný a účinný Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví 3/2012/FAR ze dne 16. 4. 2012, o regulaci cen zdravotnických prostředků a Cenové rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví 2/13-FAR ze dne 7. 12. 2012, kterým se stanoví seznam skupin zdravotnických prostředků s deregulovanými cenami výrobce.

    ČSÚ vykázal u ambulantní lékařské péče v roce 2018 průměrný pokles o 1,1 %, průměrné ceny ústavní zdravotní péče pak vzrostly o 6,3 %.

    V roce 2018 provedl Státní ústav pro kontrolu léčiv (dále jen „SÚKL“) celkem 124 cenových kontrol v oblasti léčivých přípravků, z nichž 110 kontrol proběhlo u poskytovatelů lékárenské péče (lékáren) a 14 kontrol u distributorů léčiv. Právní moci nabylo v roce 2018 celkem 39 rozhodnutí o uložení pokuty za cenové delikty v celkové výši 1 940 000 Kč.

    Beze změny zůstalo pro rok 2018 rovněž Cenové rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví 1/2016/FAR, kterým se stanoví maximální ceny stomatologických výrobků plně hrazených z veřejného zdravotního pojištění, které je účinné od 1. 4. 2016.

    V oblasti regulace cen zdravotních služeb byl pro rok 2018 vydán Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví 1/2018/DZP o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb, stanovení maximálních cen zdravotních služeb poskytovaných zubními lékaři hrazených z veřejného zdravotního pojištěni a specifických zdravotních výkonů ze dne 5. 12. 2017

    S ohledem na rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví a po konzultaci se zainteresovanými stranami byla maximální cena specifických zdravotních výkonů pro rok 2018 navýšena z 1,14 Kč na 1,20 Kč.

    Průměrná cena v roce 2018 za ambulantní stomatologickou péči dle údajů ČSÚ narostla o 6,4 %.

    2019

    V roce 2019 došlo ke změně cenového předpisu o regulaci cen léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely. Od 1. ledna 2019 nabyl účinnosti Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví č. 1/2019/FAR, ze dne 12. prosince 2018, o regulaci cen léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely. Cenový předpis byl upřesněn v oblasti osob uvádějících hrazená léčiva na trh, na které dopadá cenová regulace. Bylo umožněno, aby osoby uvádějící hrazené léčivo na trh uplatňovaly kromě ceny původce též obchodní přirážku, dodávají-li blíže specifikované léčivo přímo poskytovateli zdravotnických služeb.

    Za účelem eliminace rizika neřízeného navyšování nákladů na ústavní/lůžkovou péči zejména u velmi nákladných přípravků se do článku II. odst. 4. doplnilo, že přípravky pro vzácná onemocnění, které nejsou přípravky pro moderní terapii, podléhají vždy regulaci ceny původce a regulaci maximální obchodní přirážkou (v situaci hrazení v lůžkové péči a nehrazení v ambulantní péči). Cenový předpis č. 1/2020/CAU vyškrtl z cenové regulace věcným usměrněním ceny původce léčivé přípravky, které nemají z důvodu cenového rozhodnutí regulovánu cenu původce stanovením maximální ceny výrobce. Tyto přípravky tedy nebudou mít nově nijak cenově regulovanou cenu původce. Na případné významné nárůsty ceny původce bude u nich reagováno vyřazením jejich ATC skupiny z cenového rozhodnutí a tím pádem se jejich cena původce začne regulovat stanovením maximální ceny výrobce. Nově se upravuje rozsah výjimek pro radiofarmaka. Až na některé konkrétní výjimky platí pro všechny přípravky, u kterých je stanoven způsob regulace ceny původce věcným usměrňováním ceny, hranice přípustného meziročního růstu ceny původce maximálně o 3 %.

    V oblasti přípravků podléhajících věcnému usměrňování ceny se nově umožňuje poskytovatelům lékárenské péče uplatnit k poměrné části pořizovací ceny spotřebovaných materiálů při přípravě individuálně připravovaného léčivého přípravku až 15% obchodní přirážku k nákupní ceně léčivých látek, pomocných látek a obalů a až 25 % obchodní přirážku k poměrné části pořizovací ceny spotřebovaných registrovaných hromadně vyráběných léčivých přípravků a směsí pomocných látek při výrobě individuálně připravovaného léčivého přípravku.

    Od 1. ledna 2019 dále nabylo účinnosti Cenové rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví, 1/19- FAR, ze dne 12. prosince 2018, kterým se stanovil seznam ATC skupin, které v uvedené lékové formě nepodléhají cenové regulaci stanovením maximální ceny. Cenové rozhodnutí vymezuje okruh hrazených léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely, jejichž maximální cena, za kterou je možno je uvádět na trh (tzv. cena původce), není úředně stanovena ve správním řízení formou správního rozhodnutí o maximální ceně výrobce, nýbrž je původcem léčiva pouze nahlášena Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv podle pravidel stanovených v § 10 vyhlášky č. 376/2011 Sb.

    V roce 2019, došlo ke změně cenového předpisu o regulaci cen zdravotnických prostředků. Od 1. 1. 2019 do 31. 5. 2019 byl účinný Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví 3/2012/FAR, ze dne 16. dubna 2012, o regulaci cen zdravotnických prostředků.

    Dne 1. 6. 2019 nabyl účinnosti Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví 1/2019/CAU ze dne 22. 5. 2019, který nahradil/zrušil Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví 3/2012/FAR, ze dne 16. dubna 2012.

    Do 31. 5. 2019 platilo, že cena výrobce u veškerého zvlášť účtovaného materiálu není regulována a od 1. 6. 2019 podléhá cenové regulaci zdravotnický prostředek hrazený plně nebo částečně z veřejného zdravotního pojištění na základě předepsání na poukaz a dále zvlášť účtovaný zdravotnický materiál a přímo spotřebovaný materiál. Základem cenové regulace je od 1. 6. 2019 věcné usměrňování ceny založené v případě ceny původce na stanovení maximálního rozsahu meziročního navýšení ceny o 3 % a v případě sériových zdravotnických prostředků na stanovení maximální obchodní přirážky za výkony obchodu a distribuční činnost distributora a výdejce. V případě individuálně zhotovovaných zdravotnických prostředků (prostředků na zakázku) je uplatnění obchodní přirážky zakázáno.

    Cenový předpis 1/2019/CAU dále nově reguluje cenu původce individuálně zhotovovaného zdravotnického prostředku, jenž smí zahrnout pouze ekonomicky oprávněné náklady a přiměřený zisk.

    V oblasti regulace cen zdravotních služeb byl pro rok 2019 vydán Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví 1/2019/DZP o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb, stanovení maximálních cen zdravotních služeb poskytovaných zubními lékaři hrazených z veřejného zdravotního pojištěni a specifických zdravotních výkonů ze dne 13. listopadu 2018. Tento předpis specifikuje v oddíle A., jaké zdravotní služby jsou regulovány maximální cenou a v oddíle D. věcně usměrněnou cenou. V oddíle B. stanovuje maximální cenu neodkladné zdravotní péče poskytované nesmluvními poskytovateli zdravotních služeb a oddíle C. stanovuje cenu bodu při čerpání neodkladné zdravotní péče mimo území ČR, v členských státech EU a dále cenu bodu při čerpání hrazených přeshraničních služeb.

    ČSÚ vykázal u ambulantní lékařské péče v roce 2018 průměrný pokles o 1,0 %, průměrné ceny ústavní zdravotní péče naopak vzrostly o 5,6 %.

    V souladu s novelou vyhlášky č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů, byla v předpisu stanovena maximální cena specifických zdravotních výkonů s ohledem na každoroční navýšení minutové režijní sazby. S ohledem na rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví a po konzultaci se zainteresovanými stranami byla maximální cena pro rok 2019 navýšena z 1,20 Kč na 1,22 Kč.

    Pro rok 2019 byly upraveny výkony zubních lékařů v souladu s vyhláškou č. 201/2018 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezení.

    2020

    K 1. 1. 2019 a 1. 1. 2020 došlo ke změně regulačních předpisů Ministerstva zdravotnictví ČR. Cenové rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR 5/2020/CAU doplnilo Cenový předpis č. 1/2020/CAU a nabylo účinnosti 1. 3. 2020.

    Cenové rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ČR 5/2020/CAU stanoví seznam ATC skupin, které v konkrétní lékové formě nepodléhají cenové regulaci stanovením maximální ceny. Oproti předcházejícímu Cenovému rozhodnutí č. 1/19-FAR obsahuje Cenové rozhodnutí č. 5/2020/CAU pouze aktualizovaný seznam ATC skupin.

    Za účelem eliminace rizika neřízeného navyšování nákladů na ústavní/lůžkovou péči zejména u velmi nákladných přípravků bylo do Cenového předpisu Ministerstva zdravotnictví ČR 1/2020/CAU doplněno, že přípravky pro vzácná onemocnění, které nejsou přípravky pro moderní terapii, podléhají vždy regulaci ceny původce a regulaci maximální obchodní přirážkou (v situaci hrazení v lůžkové péči a nehrazení v ambulantní péči).

    Cenový předpis č. 1/2020/CAU zrušil cenovou regulaci věcným usměrněním ceny původce léčivých přípravků, které nemají z důvodu cenového rozhodnutí regulovánu cenu původce stanovením maximální ceny výrobce. Tyto přípravky tedy nebudou mít nově nijak cenově regulovanou cenu původce. Na případné významné nárůsty ceny původce u těchto přípravků bude reagováno vyřazením jejich ATC skupiny z cenového rozhodnutí, následně by se jejich cena původce regulovala stanovením maximální ceny výrobce.

    Nově byl upraven rozsah výjimek pro radiofarmaka. Až na některé konkrétní výjimky platí pro všechny přípravky, u kterých je stanoven způsob regulace ceny původce věcným usměrňováním ceny, hranice přípustného meziročního růstu ceny původce maximálně o 3 %. Od 1. ledna 2020 se výjimky týkají také radiofarmak obsahující 90Y, 186Re a 169Er.

    V oblasti léčivých přípravků podléhajících věcnému usměrňování ceny se nově umožnilo poskytovatelům lékárenské péče uplatnit k poměrné části pořizovací ceny spotřebovaných materiálů při přípravě individuálně připravovaného léčivého přípravku až 15 % obchodní přirážku k nákupní ceně léčivých látek, pomocných látek a obalů a až 25 % obchodní přirážku k poměrné části pořizovací ceny spotřebovaných registrovaných hromadně vyráběných léčivých přípravků a směsí pomocných látek při výrobě. Zavedení obchodní přirážky u surovin a obalů pro individuálně připravované léčivé přípravky u poskytovatelů lékárenské péče a změna z komponenty na složky bude mít za následek navýšení konečné ceny těchto přípravků.

    S ohledem na stabilitu cenové regulace se podíl léčivých přípravků regulovaných pouze obchodní přirážkou oproti roku 2018 téměř nezměnil. V roce 2020 proti roku 2019 je již patrné zvýšení podílu přípravků regulovaných pouze obchodní přirážkou.

    V roce 2020 došlo k výraznému poklesu počtu léčivých přípravků regulovaných maximální cenou, který je způsoben také zrušením úhrady (a tedy i regulace maximální cenou) u rok neobchodovaných léčivých přípravků.

    V průběhu roku 2020 nedošlo ke změně sazeb maximálních obchodních přirážek daných cenovým předpisem Ministerstva zdravotnictví 1/2019/FAR o regulaci cen léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely. Sazby i pro rok 2020 tedy platí od 1. 1. 2019, kdy došlo ke snížení 7. pásma o dva procentní body a snížení sazby v posledním pásmu také o dva procentní body.

    V případě léčivých přípravků regulovaných obchodní přirážkou a maximální cenou došlo k zvýšení průměrné ceny v posledním čtvrtletí roku 2020 o 14,53 %, kdy k navýšení průměrné ceny přispělo navýšení obchodovaných cen zejména v nejvyšším cenovém pásmu (nad 10 000 Kč).

    V případě léčivých přípravků regulovaných pouze obchodní přirážkou je při srovnání období posledních čtvrtletí roků 2019 a 2020 patrná vyšší fluktuace průměrné obchodované ceny za balení ve vyšších cenových pásmech.

    V roce 2020 nadále platila cenová regulace zdravotnických prostředků zavedená v předchozím období, tj. Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví 1/2019/CAU ze dne 22. května 2019, který nahradil Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví 3/2012/FAR, ze dne 16. dubna 2012.

    V oblasti regulace cen zdravotních služeb byl pro rok 2020 vydán Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví 2/2020/DZP, ze dne 10. prosince 2019, o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb, stanovení maximálních cen zdravotních služeb poskytovaných zubními lékaři hrazených z veřejného zdravotního pojištění a specifických zdravotních výkonů, který byl novelizován Cenovým předpisem Ministerstva zdravotnictví 7/2020/CAU ze dne 17. března 2020 a Cenovým předpisem Ministerstva zdravotnictví, ze dne 14. května 2020.

    Maximální cena specifických zdravotních výkonů je stanovena jako maximální cena a pro rok 2020 byla navýšena z 1,22 Kč na 1,30 Kč.

    U zdravotních služeb zubních lékařů došlo v návaznosti na „úhradovou“ vyhlášku (vyhláška č. 428/2020 Sb.) došlo v návaznosti na navýšení cen touto vyhláškou u všech výkonů k aktualizaci výše maximální ceny výkonu. Průměrná cena v roce 2020 za ambulantní stomatologickou péči dle údajů ČSÚ narostla o 8,2 %.

    Maximální cena pro testování metodou PCR byla zavedena v souvislosti s epidemiologickou situací a zamezení šíření onemocnění COVID-19 Cenovým předpisem Ministerstva zdravotnictví 7/2020/CAU a 8/2020/CAU. Regulace byla stanovena maximální cenou bodu ve výši 100 % hodnoty bodu stanovené ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 268/2019 Sb.

    2021

    Způsob cenové regulace upravuje Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví 1/2020/CAU ze dne 10. 12. 2019 o regulaci cen léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely a Cenové rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví 5/2020/CAU, kterým se stanoví seznam ATC skupin, které v uvedené lékové formě nepodléhají cenové regulaci stanovením maximální ceny.

    V letech 2020 a 2021 dochází k navýšení podílu přípravků regulovaných pouze obchodní přirážkou. V roce 2020 došlo oproti předchozímu roku k výraznému poklesu počtu léčivých přípravků regulovaných maximální cenou, který je způsoben také zrušením úhrady (a tedy i regulace maximální cenou) u rok neobchodovaných léčivých přípravků; v roce 2021 je již situace v porovnání s předchozím rokem poměrně stabilní.

    V průběhu roku 2020 a 2021 nedošlo ke změně sazeb maximálních obchodních přirážek daných cenovým předpisem Ministerstva zdravotnictví 1/2019/FAR o regulaci cen léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely.

    V případě léčivých přípravků regulovaných obchodní přirážkou a maximální cenou došlo k zvýšení průměrné ceny v posledním čtvrtletí roku 2021 o 2,45 %, kdy k navýšení průměrné ceny přispělo navýšení obchodovaných cen zejména v nejnižším cenovém pásmu (0–150 Kč).

    V případě léčivých přípravků regulovaných pouze obchodní přirážkou je při srovnání období posledních čtvrtletí roků 2020 a 2021 patrné snížení průměrné obchodované ceny za balení zejména v nižších cenových pásmech.

    Ke dni 1. 1. 2021 nabyl účinnosti Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví č. 1/2021/OLZP, ze dne 30. 11. 2020, o regulaci cen individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití, nahrazující Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví č. 4/2020/CAU a obsahuje aktualizované ceny (maximální) individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití a je nižší o 5 Kč za gram – nyní je maximální cena 143,75 Kč za gram.

    V roce 2021 nadále platila cenová regulace zdravotnických prostředků zavedená v předchozím období, tj. Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví 1/2019/CAU ze dne 22. 5. 2019, který nahradil Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví 3/2012/FAR, ze dne 16. 4. 2012.

    Cenové regulaci podléhá zdravotnický prostředek hrazený plně nebo částečně z veřejného zdravotního pojištění (bez ohledu na skutečnost, zda je zboží v konkrétním případě skutečně hrazeno z veřejného zdravotního pojištění nebo je plně hradí pacient) na základě předepsání na poukaz a dále zvlášť účtovaný zdravotnický materiál a přímo spotřebovaný materiál.

    V oblasti regulace cen zdravotních služeb byl pro rok 2021 vydán Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví 1/2021/CAU, ze dne 24. 11. 2020, o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb, stanovení maximálních cen zdravotních služeb poskytovaných zubními lékaři hrazených z veřejného zdravotního pojištění a specifických zdravotních výkonů. Tento cenový předpis byl novelizován Cenovým předpisem Ministerstva zdravotnictví 2/2021/CAU ze dne 4. 6. 2021.

    Maximální cena specifických zdravotních výkonů je stanovena v Cenovém předpisu 1/2021/CAU a maximální cena pro rok 2021 navýšena z 1,32 Kč na 1,33 Kč.

    U zdravotních služeb zubních lékařů došlo v návaznosti na „úhradovou“ vyhlášku (vyhláška č. 428/2020 Sb.) došlo v návaznosti na navýšení cen touto vyhláškou u všech výkonů k aktualizaci výše maximální ceny výkonu.

    Průměrná cena v roce 2021 za ambulantní stomatologickou péči dle údajů ČSÚ narostla o 8,7 %.

    V roce 2021 platilo Cenové rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví č. 6/2020/CAU vydané dne 18. 2. 2020, kterým se stanoví maximální ceny stomatologických výrobků plně hrazených z veřejného zdravotního pojištění, které nahradilo Cenové rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví 1/2019/FAR ze dne 15. 11. 2018.

    Cena bodu pro nesmluvní poskytovatele zdravotních služeb při poskytování neodkladné péče je nově stanovena jako pevná cena, tzn., není možné se od ní odchýlit, jelikož jde o cenu účtovanou v případě, že neexistuje smluvní vztah, a v takovém případě se maximální cena nejeví jako vhodná (a dosavadní maximální cena byla i nyní v praxi aplikována, jako kdyby šlo o cenu pevnou).

    Maximální cena pro testování metodou PCR byla stanovena jako maximální cena bodu ve výši 100 % hodnoty bodu a byla také zavedena maximální cena pro samoplátce v případě testování metodou PCR:

    • s účinností od 1. 1. 2021 došlo ke snížení úhrady z veřejného zdravotního pojištění u výkonu detekce nukleové kyseliny SARS-COV-2 pomocí metody PCR z 1 647 Kč na 1 310 Kč, tudíž bylo obdobně i zde navrženo snížení maximální ceny této zdravotní služby pro samoplátce z 1 647 Kč na 1 310 Kč (Cenový předpis 1/2021/CAU).
    • s účinností od 8. 6. 2021 došlo ke snížení úhrady z veřejného zdravotního pojištění u výkonů detekce nukleové kyseliny SARS-COV-2 pomocí metody PCR z 1 310 Kč na 614 Kč a vyšetření na přítomnost antigenu viru SARS-COV-2 z 351 Kč na 201 Kč, tudíž bylo obdobně i zde navrženo snížení maximální ceny těchto zdravotních služeb pro samoplátce (Cenový předpis 2/2021/CAU).

    2022

    V oblasti regulace cen zdravotních služeb byl pro rok 2022 vydán Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví 1/2022/CAU ze dne 27. října 2021, o regulaci cen poskytovaných zdravotních služeb, stanovení maximálních cen zdravotních služeb poskytovaných zubními lékaři hrazených z veřejného zdravotního pojištění a specifických zdravotních výkonů, ve kterém byla stanovena maximální cena specifických zdravotních výkonů v návaznosti na 10 % navýšení nositelů výkonů a s ohledem na každoroční navýšení minutové režijní sazby. S ohledem na rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví a po konzultaci se zainteresovanými stranami byla maximální cena bodu pro rok 2022 navýšena z 1,33 Kč na 1,52 Kč.

    V souladu s navýšením cen „úhradovou“ vyhláškou pro rok 2022 (č. 396/2021 Sb.) došlo u všech stomatologických výkonů k aktualizaci výše maximální ceny těchto výkonů. Rozdíl mezi cenou dle vyhlášky a výší maximální ceny činil 30 %.

    LÉČIVÉ PŘÍPRAVKY

    Z pohledu typu cenové regulace hrazených léčivých přípravků nedošlo k zásadní změně u počtu přípravků regulovaných maximálních cenou, tj. 5 382 přípravků, v případě regulace obchodní přirážkou pak došlo k lehkému poklesu o 295 na 3 630 přípravků.

    V průběhu roku 2022 nedošlo ke změně sazeb maximálních obchodních přirážek, nicméně v posledním čtvrtletí roku 2022 došlo o zvýšení celkové průměrné ceny zhruba o 9,4 %. K největšímu nárůstu průměrných cen došlo v cenovém pásmu nad 10 000 Kč. K nejvýznamnějšímu snížení došlo v pásmu nad 2 500 až 5 000 Kč, k poklesu došlo také v pásmu 300 až 500 Kč, v ostatních pásmech došlo ke zvýšení průměrných cen.

    INDIVIDUÁLNĚ PŘIPRAVOVANÉ LÉČIVÉ PŘÍPRAVKY

    Pro individuálně připravované léčivé přípravky platí podmínky cenové regulace věcným usměrněním ceny. Do této regulace spadají: individuálně připravovaná radiofarmaka, individuálně vyráběné transfuzní přípravky a autologní transfuzní přípravky, parenterální výživy pro domácí terapii, individuálně připravované léčivé přípravky v zařízení lékárenské péče – magistraliter a přípravky moderní terapie.

    INDIVIDUÁLNĚ PŘIPRAVOVANÉ LÉČIVÉ PŘÍPRAVKY S OBSAHEM KONOPÍ PRO LÉČEBNÉ POUŽITÍ

    Ke dni 1. července 2022 nabyl účinnosti Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví č. 3/2022/OLZP, ze dne 12. května 2022, o regulaci cen individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití, nahrazující Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví č. 1/2021/OLZP. Cenový předpis č. 3/2022/OLZP zavedl rozšíření spektra individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití o léčivé přípravky obsahující extrakt z konopí pro léčebné použití.

    Cenovým předpisem č. 3/2022/OLZP byla zavedena maximální cena extraktu z konopí pro léčebné použití ve výši 1 006,25 Kč za 1 gram navážky, kterou lze zahrnout do konečné maximální ceny původce bez DPH. Cenový předpis č. 3/2022/OLZP v tomto vychází z maximální ceny konopí pro léčebné použití ve výši 143,75 Kč za 1 gram navážky a z ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 236/2015 Sb., podle kterého platí, že „1 g extraktu z konopí pro léčebné použití je vyroben ze 7 g usušené rostlinné drogy.“.

    POTRAVINY PRO ZVLÁŠTNÍ LÉKAŘSKÉ ÚČELY

    V roce 2022 nadále platila cenová regulace léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely zavedená v předchozím období, tj. Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví č. 1/2020/CAU ze dne 10. prosince 2019, o regulaci cen léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely.

    Cenové regulaci nadále podléhá cena původce stanovením maximální ceny Státním ústavem pro kontrolu léčiv nebo věcným usměrňováním ceny postupem podle Cenového předpisu Ministerstva zdravotnictví č. 1/2020/CAU a obchodní přirážka stanovením výše maximální obchodní přirážky, přičemž u léčivých přípravků uvedených v článku II. odst. 7 Cenového předpisu Ministerstva zdravotnictví č. 1/2020/CAU je nadále regulována pouze obchodní přirážka.

    Po celý rok 2022 platilo Cenové rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví č. 5/2020/CAU ze dne 21. ledna 2020, kterým se stanoví seznam ATC skupin, které v konkrétní lékové formě nepodléhají cenové regulaci stanovením maximální ceny.

    STOMATOLOGICKÉ VÝROBKY

    V roce 2022 vešlo v účinnost Cenové rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví č. 1/2022/OLZP ze dne 7. prosince 2021, kterým se stanoví maximální ceny stomatologických výrobků plně hrazených z veřejného zdravotního pojištění, které vzhledem k novelizaci úhrad stomatologických výrobků podle přílohy č. 4 platného znění zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, s účinností od 1. 1. 2022 doplnilo předchozí Cenové rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví 6/2020/CAU ze dne 18. února 2020.

    ZDRAVOTNICKÉ PROSTŘEDKY

    V roce 2022 nadále platil Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví 1/2019/CAU ze dne 22. května 2019, který nahradil Cenový předpis Ministerstva zdravotnictví 3/2012/FAR, ze dne 16. dubna 2012. Tento cenový předpis byl s účinností od 1. února 2022 částečně novelizován cenovým předpisem 2/2022/OLZP ze dne 7. ledna 2022, kterým byly kvůli zvýšené inflaci navýšeny limity pro meziroční zvýšení cen zdravotnických prostředků z 3 % na 4 %.

    Cenové regulaci podléhal zdravotnický prostředek hrazený plně nebo částečně z veřejného zdravotního pojištění (bez ohledu na skutečnost, zda je v konkrétním případě skutečně hrazen z veřejného zdravotního pojištění nebo jej plně hradí pacient) na základě předepsání na poukaz a dále zvlášť účtovaný zdravotnický materiál a přímo spotřebovaný materiál.

  • Poštovní služby

    2005

    U vnitrostátních poštovních služeb, jejichž účelem je dodání poštovních zásilek a poukázané peněžní částky, bylo nadále uplatňováno věcné usměrňování cen. Výše těchto cen nesmí překročit stanovené nejvýše přípustné částky.

    K 1. 1. 2005 vstoupily v platnost nové maximální limity věcně usměrňovaných cen, cenová hladina vnitrostátních poštovních služeb celkem vzrostla podle údajů Českého statistického úřadu (dále jen „ČSÚ“) o 15,5 %. Např. u obyčejného psaní standardního do 20 g včetně byla nejvýše přípustná částka zvýšena z 6,50 Kč na 7,50 Kč.

    2008

    K 1. 1. 2008 proběhlo zvýšení maximálních stropů u vybraných poštovních služeb v rámci věcného usměrňování cen. U vnitrostátních poštovních služeb je dlouhodobě uplatňována regulace cen formou věcného usměrňování. Tyto ceny tvoří, v souladu s danými pravidly, přímo poskytovatel, tj. Česká pošta, s. p., která může ceny jednotlivých produktů měnit v závislosti na vývoji ekonomicky oprávněných nákladů a potřeby přiměřeného zisku. Výše věcně usměrňovaných cen nesmí u základních služeb překročit nejvýše přípustné částky stanovené Ministerstvem financí. U produktu obyčejné psaní standard byly nejvýše přípustné částky zvýšeny ze 7,50 Kč na 10,00 Kč a současně byla zvýšena hmotnost této zásilky z 20 g na 50 g. Zároveň byl počet poštovních produktů se stanovenou nejvýše přípustnou částkou snížen. Z tohoto seznamu byly vyňaty balíky, jejichž trh je plně otevřen konkurenci a většina z těchto zásilek je používána podnikatelskými subjekty a poštovní poukázka C (hotovost-hotovost), jejíž počty v důsledku rozvoje bezhotovostního platebního styku nedosahují významného počtu. Rozsah souboru poštovních služeb podléhajících obecným pravidlům věcného usměrňování cen nebyl měněn.

    2010

    K 1. 7. 2010 se zvýšila nejvýše přípustná cena pro vnitrostátní poštovní službu „dodejka“ ze stávajících 6 Kč na 10 Kč. Dne 30. 7. 2010 s účinností od 1. 9. 2010 vydal Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“) cenové rozhodnutí, kterým změnil maximální ceny vybraných základních poštovních služeb do zahraničí.

    2011

    K 1. 10. 2011 se zvýšila nejvýše přípustná cena pro vnitrostátní poštovní službu „Dodání do vlastních rukou a dodání do vlastních rukou výhradně jen adresáta“ ze stávajících 6,- Kč na 8,- Kč.

    ČTÚ vydal dne 7. 7. 2011 cenové rozhodnutí, které se týká zařazení zemí do cenových skupin u balíkové služby do zahraničí, a dne 23. 9. 2011 vydal cenové rozhodnutí, které stanoví novou maximální cenu za službu „dodání do vlastních rukou adresáta“ v zahraničí a aktualizuje zařazení zemí do cenových skupin u balíkové služby do zahraničí.

    Podle údajů ČSÚ došlo v roce 2011 (prosinec 2011/prosinec 2010) k nárůstu cen poštovních služeb o 5,7 %.

    2013

    Rozsah seznamu zboží s regulovanými cenami se v roce 2013 oproti roku 2012 změnil ve dvou případech. Z regulace věcným usměrňováním cen se vypustily ceny za vnitrostátní poštovní služby, kdy v souvislosti s novelou poštovního zákona dochází k přesunu kompetencí na ČTÚ, který ovšem v roce 2013 nevydal v oblasti poštovních služeb žádné rozhodnutí o ceně. Z novely zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o poštovních službách“) vyplývá povinnost pro držitele poštovní licence, tj. Českou poštu, s. p., poskytovat základní poštovní služby za nákladově orientované ceny. Povinnost stanovit ceny základních služeb tak, aby zahrnovaly efektivně a účelně vynaložené náklady a přiměřený zisk, je dána podle ustanovení § 33 odst. 5 zákona o poštovních službách. Povinností ČTÚ je kontrolovat tuto povinnost držitele poštovní licence a její případné porušení sankcionovat. Česká pošta, s. p., jako poskytovatel základních služeb, změnila ceny od 1. 8. 2013. ČTÚ ověřil plnění povinnosti nákladově orientovaných cen.
    Ceny poštovních služeb podle údajů ČSÚ vzrostly v roce 2013 o 8,2 %.

    2014

    Od 1. 1. 2013 přešla působnost v regulaci cen vnitrostátních poštovních služeb z Ministerstva financí na ČTÚ. V oblasti poštovních služeb v roce 2014 nevydal ČTÚ žádné rozhodnutí o ceně.

    Ceny poštovních služeb podle údajů ČSÚ vzrostly v roce 2014 o 4,5 %.

    2015

    ČTÚ v roce 2015 nevydal žádné rozhodnutí o ceně.

    Bylo ukončeno správní řízení ve věci sporu o úpravě vzájemných práv a povinností při přístupu do poštovní infrastruktury České pošty, s. p. ČTÚ v rámci správního řízení ověřil účelnost a efektivnost vynaložených nákladů České pošty, s. p. tak, aby mohly být stanoveny nákladově orientované ceny dílčích služeb v rámci přístupu k poštovní infrastruktuře.

    Česká pošta, s. p. zvýšila s účinností od 1. 2. 2015 ceny některých základních poštovních služeb. Ke zvýšení cen došlo na základě výše zmíněné zákonné povinnosti poskytovat základní služby za nákladově orientované ceny, kdy jednotkový nárůst nákladů je způsoben dlouhodobým poklesem poptávky po základních poštovních službách. Např. cena doporučeného psaní - standard se v roce 2015 zvýšila z 25 Kč na 34 Kč, cena obyčejného balíku do 2 kg se zvýšila z 52 Kč na 74 Kč. Česká pošta, s. p. dále od 1. 10. 2015 zvýšila ceny zásilek vyšších hmotnostních stupňů pro zákazníky Hybridní pošty.

    Průměrné roční ceny poštovních služeb podle údajů ČSÚ meziročně vzrostly o 7,7 %.

    2016

    ČTÚ v roce 2016 nevydal žádné rozhodnutí o ceně, ale probíhala kontrola za účelem ověření nákladové orientace cen za přístup k prvkům poštovní infrastruktury ve věci sporu, kdy ČTÚ v rámci kontroly ověřoval účelnost a efektivnost vynaložených nákladů České pošty, s. p. tak, aby mohly být stanoveny nákladově orientované ceny pro přístup k jednotlivým prvkům poštovní infrastruktury. Prvky poštovní infrastruktury, ke kterým byl požadován přístup, jsou poštovní přihrádky, dodávací schrány a související soupis úplných informací o umístění dodacích schrán a databáze adres s informacemi o adresátech, kteří požádali o dodávání na jiné než odesílateli uvedené adresy a o jejich nových adresách. Správní řízení ve věci sporu nebylo v roce 2016 ukončeno.

    Česká pošta, s. p. zvýšila s účinností od 1. 5. 2016 ceny některých základních poštovních služeb, což v zákonné lhůtě oznámila ČTÚ. Ke zvýšení cen došlo na základě výše zmíněné zákonné povinnosti poskytovat základní služby za nákladově orientované ceny, kdy jednotkový nárůst nákladů je způsoben dlouhodobým poklesem poptávky po základních poštovních službách. Například cena obyčejného psaní - standard se zvýšila z 13 Kč na 16 Kč, ceny doporučeného psaní všech hmotnostních stupňů vzrostly o 4 Kč, o 2 Kč vzrostly ceny obyčejných zásilek do zahraničí.

    Průměrné roční ceny poštovních služeb podle údajů ČSÚ meziročně vzrostly o 10,4 %.

    2017

    ČTÚ v roce 2017 nevydal žádné rozhodnutí o ceně. ČTÚ připravil v roce 2017 novelu vyhlášky č. 465/2012 Sb., o způsobu vedení oddělené evidence nákladů a výnosů držitele poštovní licence. Tato vyhláška stanoví způsob vedení oddělené evidence nákladů a výnosů, metodiku účelového členění nákladů a výnosů a jejich přiřazení včetně stanovení přiměřeného zisku a strukturu vykazovaných informací.

    Česká pošta, s.p. zvýšila v roce 2017 ceny některých základních poštovních služeb. Nejvýznamnější změnou v oblasti cen základních poštovních služeb v roce 2017 bylo zdražení obyčejných zásilek a doporučených a cenných psaní do zahraničí o 5,- Kč ve všech kategoriích a hmotnostních stupních pro všechny destinace od 1. 1. 2017. U vnitrostátních doporučených balíků a cenných balíků došlo ke zvýšení ceny o 10 Kč. Poštovní poukazy hotovost – účet (poštovní poukázky A) zdražila Česká pošta, s.p. o 1 Kč. Zvýšila se i cena dobírky (z 12 Kč na 14 Kč) a základní cena doplatného za nevyplacené či částečně vyplacené vnitrostátní poštovní zásilky z 5 Kč na 15 Kč. Další zdražení k 1. 2. 2017 a k 1. 7. 2017 se týkala zejména zákazníků hradících poštovní služby Kreditem, případně využívajících tzv. Hybridní poštu.

    Průměrné roční ceny poštovních služeb podle údajů ČSÚ meziročně vzrostly o 7,7 %.

    2018

    Vyhláška č. 404/2017 Sb., kterou se mění vyhláška č. 465/2012 Sb., o způsobu vedení oddělené evidence nákladů a výnosů držitele poštovní licence, nabyla účinnosti 1. 1. 2018 a stanovuje novou výši ziskové přirážky v aktualizované podobě pro služby podléhající povinnosti nákladově orientovaných cen (tj. základní služby a služby přístupu k poštovní infrastruktuře) a upravuje strukturu informací vykazovaných ve výsledcích oddělené evidence nákladů a výnosů držitelem poštovní licence. Zisková přirážka k ekonomicky oprávněným nákladům byla snížena z původních 8,7 % na úroveň 6,36 %.

    2019

    V oblasti poštovních služeb ČTÚ v roce 2019 nevydal žádné rozhodnutí o ceně. Ze zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů vyplývá povinnost pro držitele poštovní licence, tj. Českou poštu, s.p., poskytovat základní poštovní služby za nákladově orientované ceny. Povinnost stanovit ceny základních služeb tak, aby zahrnovaly efektivně a účelně vynaložené náklady a přiměřený zisk, je dána ustanovením § 33 odst. 5 zákona o poštovních službách.

    Od 1. února 2019 zdražila Česká pošta, s.p. o 3 Kč poštovní poukazy hotovost ? účet (typ A) a účet ? hotovost (typ B), o 5 Kč pak poukazy hotovost – hotovost (typ C, D). Ke zdražení došlo od tohoto data rovněž u listovních zásilek do zahraničí, a to u obyčejných zásilek, doporučených zásilek a cenných psaní. Zvýšení v nejnižším hmotnostním stupni do 50 g činilo u prioritních zásilek 4 Kč. Stejný hmotnostní stupeň u doporučených zásilek podražil o 13 až 14 Kč, u cenných psaní o 17 až 18 Kč. U těžších zásilek bylo zdražení vyšší. Nejvýznamnější změnou v oblasti cen základních poštovních služeb v roce 2019 byla změna systému zpoplatňování balíků. Od 1. března 2019 jsou balíky namísto stanovení ceny dle hmotnosti zpoplatňovány dle jejich největšího rozměru. Nový systém představuje v některých případech (např. u lehčích, rozměrnějších doporučených balíčků) i několikanásobné zdražení poskytovaných služeb, u méně rozměrných a těžších balíků se cena zvýšila podstatně méně, případně se i snížila.

    Průměrné roční ceny poštovních služeb podle údajů ČSÚ meziročně vzrostly o 5,0 %.

    2020

    V oblasti poštovních služeb Český telekomunikační úřad v roce 2020 nevydal žádné rozhodnutí o ceně.

    Česká pošta, s.p. zvýšila od 1. února 2020 ceny některých základních poštovních služeb, což v souladu s § 33 odst. 9 zákona o poštovních službách oznámila v zákonné lhůtě ČTÚ. Cena služby u zásilek s obchodními názvy Obyčejné psaní a Doporučené psaní došlo ke zvýšení o 7 Kč. Toto zdražení listovních zásilek se týkalo i zvýhodněných cen za podání se Zákaznickou kartou, v rámci Hybridní pošty, při úhradě cen Kreditem a při využití výplatního stroje.

    Od 1. února 2020 Česká pošta, s.p. zavedla nový, dvourychlostní, systém doručování listovních zásilek: odesílatelé si od uvedeného data mohou zvolit, zda má být zásilka doručena nejrychlejším možným způsobem, obvykle následující pracovní den po podání za vyšší (standardní) cenu nebo zda si zvolí pomalejší ekonomický režim doručení se slevou. V ekonomickém režimu mají být zásilky dodány zpravidla do druhého pracovního dne po dni podání.

    Počínaje datem 1. února 2021 Česká pošta, s.p. zvýšila o 3 Kč ceny doplňkových služeb Dodejka, Dodání do vlastních rukou a Dodání do vlastních rukou výhradně jen adresáta u zásilek vnitrostátního styku a Dodejka a Dodání do vlastních rukou adresáta u zásilek mezinárodního styku.

    U zásilek do ciziny došlo k rozdělení zásilek do Evropy na zásilky do zemí Evropské unie a mimo tyto země. Současně se zvýšila cena zásilek Obyčejná zásilka-mezinárodní, Doporučená zásilka-mezinárodní, Cenné psaní-mezinárodní v hmotnostních kategoriích nad 100 g do evropských zemí mimo Evropskou unii a u zásilek do zámoří o 11 Kč. U zásilek do 100 g a u zásilek do zemí Evropské unie zůstaly ceny zachovány.

    Ke zvýšení cen těchto služeb došlo na základě výše zmíněné zákonné povinnosti poskytovat základní služby za nákladově orientované ceny, kdy jednotkový nárůst nákladů je způsoben dlouhodobým poklesem poptávky po základních poštovních službách.

    V souvislosti s cenovou regulací ČTÚ v oblasti poštovních služeb sleduje a vyhodnocuje vývoj úrovně cen základních služeb a pravidelně přezkoumává jejich cenovou dostupnost zejména s ohledem na spotřebitelské ceny, inflaci a průměrnou mzdu. V roce 2020 toto ověřování provedl ČTÚ dvakrát.

    Průměrné roční ceny poštovních služeb podle údajů ČSÚ meziročně vzrostly o 3,3 %.

    2021

    V oblasti poštovních služeb Český telekomunikační úřad v roce 2021 nevydal žádné rozhodnutí o ceně.

    V roce 2021 Česká pošta, s.p. zvýšila ceny svých základních služeb oproti cenám platným k 31. 12. 2020 zejména následovně:
    Česká pošta, s. p. zvýšila od 1. 1. 2021 ceny některých vnitrostátních základních služeb, což v souladu s § 33 odst. 9 zákona o poštovních službách oznámila v zákonné lhůtě ČTÚ.

    Pro smluvní zákazníky – uživatele výplatních strojů, při úhradě cen Kreditem a zákazníky Hybridní pošty zvýšila o 0,50 Kč do té doby zvýhodněné ceny u služby Obyčejné psaní a o 4 Kč zvýšila těmto smluvním zákazníkům zvýhodněné ceny služby Doporučené psaní a Cenné psaní.

    Pro velké (hromadné) odesilatele snížila o 2 % poskytované množstevní slevy u služby Obyčejné psaní v pásmech od 10 mil. Kč ročního obratu podání (včetně). Od uvedeného data dále snížila velkým (hromadným) odesilatelům u služeb Doporučené psaní a Cenné psaní množstevní slevy v pásmech od 5 mil. Kč ročního obratu o 0,75 %, od 10 mil. Kč ročního obratu podání o 3 % a od 100 mil. Kč ročního obratu podání o 4 %. Pro tuto skupinu smluvních zákazníků dále zrušila do té doby poskytované množstevní slevy u služeb Obyčejný balík a Cenný balík.

    U základních služeb do zahraničí zdražila Česká pošta, s.p. od 1. 1. 2021 služby Obyčejná zásilka do zahraničí, Doporučená zásilka do zahraničí a Obyčejný tiskovinový pytel do zahraničí tím, že u těchto služeb zrušila do té doby možný levnější režim jejich podání „ekonomický“ a ponechala pouze dražší režim podání „prioritně“; dále o 8 Kč zvýšila základní ceny služby Doporučené psaní do zahraničí a ceny této služby pro zákazníky Hybridní pošty u všech doporučených zásilek adresovaných do zemí Evropské unie (dále jen „EU“) a u doporučených zásilek do váhového stupně do 100 g (včetně) do evropských zemí mimo EU.

    Od 1. 4. 2021 zvýšila Česká pošta, s.p. u vnitrostátních služeb Doporučené psaní prioritní, Doporučené psaní ekonomické, Poštovní poukázka A až D, Dobírková poštovní poukázka A a C, základní ceny a ceny pro odesilatele se Zákaznickou kartou o 5 Kč.

    Od 1. 7. 2021 došlo na základě legislativy EU promítnuté do zákona o dani z přidané hodnoty ke změně pravidel pro příchozí zásilky ze zemí mimo EU do 22 eur, které byly osvobozeny od daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“). Zásilky se zbožím pro soukromou potřebu fyzických osob do hodnoty 150 eur jsou nově celně projednávány a je jim vyměřena DPH. Limit 45 eur pro osvobození dárkových zásilek od DPH zůstal stejný, zásilky však musí být nově také celně projednány.

    Průměrné roční ceny poštovních služeb podle údajů ČSÚ meziročně vzrostly o 0,2 %.

    2022

    V oblasti poštovních služeb nevydal ČTÚ v roce 2022 žádné rozhodnutí o ceně.

    V roce 2022 Česká pošta, s.p., zvýšila ceny svých základních služeb oproti cenám platným k 31. prosinci 2021 zejména následovně:

    • Od 1. ledna 2022 snížila množstevní slevy u Obyčejných zásilek pro smluvní zákazníky a zrušila do té doby poskytované roční množstevní slevy u Doporučených zásilek pro smluvní zákazníky.
    • Od 1. února 2022 snížila slevy pro uživatele Zákaznických karet ČP při jednorázovém podání 10 a více kusů zásilek všech hmotnostních kategorií a pro uživatele výplatních strojů, při úhradě cen Kreditem a pro zákazníky Hybridní pošty.
      • U služeb Obyčejné psaní ekonomické, Obyčejné psaní prioritní, Doporučené psaní ekonomické, Doporučené psaní prioritní, poskytovaných uživatelům Zákaznických karet ČP při jednorázovém podání 10 a více kusů zásilek se cena služby navýšila o 2 Kč.
      • U služeb Obyčejné psaní ekonomické a Obyčejné psaní prioritní, poskytovaných uživatelům výplatních strojů, při úhradě cen Kreditem nebo pro zákazníky Hybridní pošty se cena služby navýšila o 5 Kč.
      • U služeb Doporučené psaní ekonomické, Doporučené psaní prioritní a Cenné psaní, poskytovaných uživatelům výplatních strojů, při úhradě cen Kreditem a pro zákazníky Hybridní pošty se cena služby navýšila o 10 Kč.
    • Od 1. února 2022 dále zdražila doplňkové služby Dodejka, Dodání do vlastních rukou a Dodání do vlastních rukou výhradně jen adresáta, a to u každé z těchto doplňkových služeb o 2 Kč.
    • Od 1. listopadu 2022 zdražila některé základní poštovní služby.
      • U vnitrostátních základních služeb Obyčejné psaní ekonomické a Obyčejné psaní prioritní došlo ke zvýšení základní ceny o 2 Kč (včetně cen pro zákazníky se Zákaznickou kartou), a to ve všech hmotnostních stupních těchto základních služeb. Ceny těchto služeb pro zákazníky s výplatními stroji, při úhradě cen Kreditem nebo pro zákazníky Hybridní pošty zdražila o 1 Kč. V návaznosti na navýšení cen těchto služeb došlo k navýšení cen u písmenových známek.
      • U vnitrostátních služeb Poštovní poukázka včetně Poštovních dobírkových poukázek došlo ke zvýšení ceny o 5 Kč, a to u všech druhů poštovních poukázek.
      • U základních služeb do zahraničí Obyčejný tiskovinový pytel a Doporučený tiskovinový pytel, došlo k výrazné redukci počtu hmotnostních kategorií, a v důsledku toho ke změnám – většinou navýšení cen těchto služeb.

    Průměrné roční ceny poštovních služeb podle údajů ČSÚ meziročně vzrostly o 0,6 %.

  • Elektronické komunikace

    1991

    1. 1. 1991 maximální ceny byly stanoveny na úrovni před liberalizací cen.

    1992

    1. 7. 1992 deregulovány ceny telefaxu.

    1. 10. 1992 podle technických možností organizací spojů zavedeny maximální ceny pro místní 6 minutové telefonické hovory (impulsy) 1,05 Kč.

    1993

    1. 1. 1993 maximální ceny zvýšeny o 5 % DPH.

    1. 10. 1993 maximální ceny telekomunikačních výkonů zvýšeny o 15 %, z toho telefonní provoz o 25 %, telegrafní provoz o 104 % a ceny služeb dálnopisu o 7 %, radiokomunikačních výkonů o 22,2 %, u pronájmu za telekomunikační vedení a okruhů maximální ceny byly sníženy o 20 %.

    1995

    1. 1. 1995 zvýšeny maximální ceny radiokomunikačních služeb a rozhlasových a televizních vysílačů a převaděčů o cca 12,1 %; sjednocena forma cenové regulace pro provozovatele ze zákona a komerční provozovatele (maximální ceny).

    1. 4. 1995 zvýšeny maximální ceny telekomunikačních služeb v průměru o 7 %, maximální ceny mezistátního hovorného se snížily v průměru o 7 %, meziměstský telefonní provoz se zvýšil o 18,8 %; maximální ceny za pronájem telekomunikačních vedení a okruhů sníženy v průměru o 20 %; telegrafní a dálnopisné služby přeřazeny do věcně usměrňovaných cen; služby vnitrostátních pošt přeřazeny do regulace formou věcného usměrňování, současně se zvýšila cenová úroveň o 21 %.

    1996

    1. 4. 1996 se zvýšily maximální ceny telefonních služeb v průměru o 3 %. Cenová úroveň ve vnitrostátním styku stoupla v průměru o 11 %, v mezinárodním styku naopak poklesla o cca 5 %. Cena impulsu pro automaticky uskutečňované hovory v tuzemsku se zvýšila z 1, 90 Kč na 2,00 Kč, to je o cca 6 %, cena za používání hlavní účastnické stanice samostatné a podvojné o cca 14 %. Současně se snížila doba trvání impulsu v místním telefonním styku pro silný provoz z 240 sekund na 180 sekund a pro slabý provoz ze 480 sekund na 360 sekund.

    Mezistátní hovorné bylo upraveno diferencovaně.

    1. 4. 1996 byly ceny za pronájem telekomunikačního vedení a okruhů a za pronájem radiokomunikačních analogových okruhů přeřazeny z cen maximálních do věcného usměrňování.

    1997

    1. 1. 1997 byly zvýšeny maximální ceny služeb rozhlasových a televizních vysílačů a převaděčů o cca 8,6 %.

    1. 4. 1997 se zvýšily maximální ceny telefonních služeb v průměru o 4 %, z toho měsíční paušální platba o 12,5 % a místní hovorné o 17,1 %, přičemž meziměstské a mezinárodní hovorné zůstalo na dosavadní úrovni. Ke stejnému datu se zvýšily věcně usměrňované ceny vnitrostátních poštovních výkonů v průměru o 27 %.

    1998

    1. 4. 1998 se zvýšila celková cenová úroveň regulovaných telekomunikačních služeb v průměru o 1,9 %, z toho maximální ceny za zřízení účastnické telefonní stanice se zvýšily v průměru o 23 %, měsíční paušál o 12,4 %, místní hovorné o 7,1 %. Pokleslo naopak meziměstské hovorné o cca 0,9 % a mezinárodní hovorné o 6,1 %.

    1999

    1. 1. 1999 se zvýšily maximální ceny telekomunikačních služeb v průměru o 3,9 %. Přitom místní hovorné se v průměru zvýšilo o cca 27 %, meziměstské hovorné se naopak snížilo o cca 7 % a mezinárodní hovorné o cca 24 %.

    V rámci uvedeného cenového pohybu se cena za užívání samostatné účastnické stanice zvýšila o 35 % (ze 100 Kč na 135 Kč) a cena tarifního impulsu při současném jeho zkrácení o třetinu pro místní hovorné a I. meziměstské pásmo o 8,3 % (z 2,40 Kč na 2,60 Kč). Pro bytové stanice byl jako částečná kompenzace zvýšených nákladů zvýšen z 10 na 15 počet zlevněných impulsů měsíčně.

    2000

    1. 1. 2000 se zvýšily maximální ceny vnitrostátních telekomunikačních výkonů v průměru o 5,2 %, maximální ceny mezinárodních výkonů naopak poklesly o 14,5 %. Celková cenová hladina se tak zvýšila pouze o 0,5 %.

    2001

    1. 1. 2001 se ceny telekomunikačních výkonů zvýšily v průměru o 6,4 %. Úpravy prováděl již nezávislý regulátor – Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“).

    2002

    1. 2. 2002 ČTÚ stanovil nové maximální ceny. Jedná se o zvýšení cenové hladiny u regulovaných telekomunikačních výkonů v průměru o 3,7%.

    2003

    Beze změny

    2004

    1. 1. 2004 z důvodu zvýšení sazby daně z přidané hodnoty u telekomunikačních výkonů z 5 % na 22 % umožnil ČTÚ navýšení stanovených maximálních cen univerzální služby o 16,2 %

    1. 5. 2004 došlo v sazbě daně z přidané hodnoty u telekomunikačních výkonů k další změně, a to ke snížení z 22 % na 19 %. ČTÚ cenovým rozhodnutím zrušil navýšení maximálních cen o 16,2 % a nově umožnil navýšení o 13,3 %. Ke stejnému datu byla při zachování výše maximální ceny za jeden impuls zkrácena délka tarifních impulsů uskutečněných z veřejných telefonních automatů a z veřejných telefonních hovoren.

    2005

    K 1. 5. 2005 byly cenovým rozhodnutím ČTÚ stanoveny nové maximální ceny za vnitrostátní a mezinárodní telekomunikační služby poskytované společností ČESKÝ TELECOM, a.s. Jednalo se nejen o oboustrannou úpravu (zvýšení i snížení) výše maximálních cen, ale i změnu struktury cen.

    Přijetím zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), přestaly být tyto výkony regulovány podle zákona o cenách.

    Dle údajů Českého statistického úřadu (dále jen „ČSÚ“) došlo k nárůstu regulovaných cen telekomunikačních služeb v roce 2005 o 14,4 %.

    2006

    K 1. květnu 2006 skončila regulace cen telekomunikačních služeb pro koncové účastníky (až na výjimky) podle zákona o elektronických komunikacích. ČESKÝ TELECOM, a.s. zjednodušil tarify, zvýšil měsíční paušál za připojení k telefonní síti, snížil ceny za minutové volání a odstranil protisoutěžní omezení u tarifu MINI. Tím došlo k další nápravě deformovaných cen křížovým financováním. Křížové financování by mělo být podle zákona odstraněno v průběhu roku 2007.

    Dle údajů ČSÚ došlo k nárůstu regulovaných cen telekomunikačních služeb v roce 2006 o 5,8 %.

    2010

    V roce 2010 ČTÚ uplatňoval cenovou regulaci na základě výsledků analýz relevantních trhů, a to u těch podniků, které byly stanoveny jako podniky s významnou tržní silou. V roce 2010 bylo vydáno 6 rozhodnutí o ceně na velkoobchodních trzích. Z důvodu regulace velkoobchodních cen došlo v roce 2010 k poklesu maximálních cen za terminaci v pevných sítích o cca 10 % a maximálních cen za terminaci v mobilních sítích o cca 30%. U služeb zpřístupnění došlo k poklesu průměrných měsíčních cen u plného zpřístupnění o 7,43 % a u sdíleného zpřístupnění o 14,45 %. V průběhu roku 2010 byla uplatněna cenová regulace i u velkoobchodních služeb pronájmu koncových úseků pronajatých okruhů. Povinnost uplatňovat nákladově orientované ceny společností Telefónica O2 Czech Republic, a.s. byla uložena již před rokem 2010. Velkoobchodní ceny za služby pronájmu koncových úseků pronajatých okruhů poklesy v roce 2010 o cca 10 %.
    ČTÚ uplatňuje cenovou regulaci pouze na velkoobchodních trzích, tedy u cen hrazených mezi operátory.

    2011

    V roce 2011 nebylo na základě analýz relevantních trhů vydáno žádné rozhodnutí o ceně na velkoobchodních trzích, ani žádné rozhodnutí nebylo zrušeno. Cenová rozhodnutí vydaná v roce 2010 uložila povinnost mobilním operátorům postupně snižovat ceny nejen v roce 2010, ale i v roce 2011. Pokles regulovaných cen byl nastaven ve třech krocích s pololetním intervalem. Díky této regulaci velkoobchodních cen došlo v roce 2011 k poklesu maximálních cen za terminaci v mobilních sítích o 34,9 %. Zákon o elektronických komunikacích dále ukládá povinnost uplatňovat nákladově orientovanou cenu za upozornění účastníka za nezaplacení vyúčtování.

    2012

    V roce 2012 se rozsah cenové regulace v oblasti elektronických komunikací proti roku 2011 nezměnil. Žádné cenové rozhodnutí nebylo zrušeno. Nově vydaná cenová rozhodnutí o ceně nerozšiřují rozsah cenové regulace, ale pouze mění výši maximálních cen předchozích rozhodnutí o ceně. Rozhodnutí o ceně vydaná v roce 2012 pokračují ve snižujícím trendu cen pro operátory a stanoví pokles regulovaných cen pro rok 2012 a 2013 ve třech krocích s pololetním intervalem. V roce 2012 došlo také k poklesu maximálních cen za terminaci v mobilních sítích z 1,08 Kč/min. na 0,55 Kč/min., tj. o 49 %.

    Ceny telekomunikací v roce 2012 podle údajů ČSÚ klesly o 0,6 %.

    2013

    V roce 2013 se rozsah cenové regulace v oblasti elektronických komunikací proti roku 2012 nezměnil. Nově vydaná rozhodnutí o ceně nerozšiřují rozsah cenové regulace, ale pouze mění výši maximálních cen předchozích rozhodnutí o ceně, případně s využitím nové metodiky vyčíslení nákladů pro stanovení regulovaných cen. V platnosti zůstávají dvě rozhodnutí o ceně vydaná v roce 2010.

    Rozhodnutí o ceně vydané v roce 2013 pro podnik s významnou tržní silou Telefónica Czech Republic, a. s. (dále jen „Telefónica“) mění maximální ceny za zpřístupnění účastnického kovového vedení nebo jeho úseku a ceny za kolokaci, které byly vydané cenovým rozhodnutím v roce 2012. U nově vyčíslených maximálních cen dochází ke změnám oběma směry. U základních jednorázových služeb zřízení plného zpřístupnění účastnického kovového vedení se snížila cena o 13 %, zatímco cena za zřízení sdíleného přístupu vzrostla o 26,4 %. Měsíční ceny zpřístupnění poklesly v průměru o 10,1 %. V případě cen kolokace došlo u měsíčních cen ke zvýšení v průměru o 1 %, i když u většiny služeb došlo spíše ke snížení cenové hladiny. Ke zvýšení ceny dochází u pronájmu kolokačního prostoru, který se zvýšil o 0,7 % a u spotřeby energie s růstem ceny o 5,2 % v návaznosti na obecný vývoj cen energií. Naproti tomu ceny pronájmů vnitřních i vnějších spojovacích kabelů poklesly v průměru o 14,4 %. Jednorázové ceny kolokace vzrostly v průměru o 4 %, a to v rozpětí od 0,9 % až do 8,1 %. Nárůst cen je ovlivněn jednak zvýšením nákladů na zajišťování jednotlivých procesů a jednak také růstem podílu složitějších a časově náročnějších procesů v souvislosti se zvyšováním přenosových rychlostí v síti.

    Další rozhodnutí o ceně vydaná na konci roku uložila povinnost mobilním operátorům postupně snižovat ceny v roce 2013. Rozhodnutí o ceně vydaná v prosinci 2012 přináší pokles maximálních cen za terminaci ve dvou krocích, a to na 0,41 Kč/min. od počátku roku 2013 z ceny 0,55 Kč/min. uplatňované v roce 2012. Od 1. 7. 2013 došlo k dalšímu snížení na 0,27 Kč/min. Zákon o elektronických komunikacích povinnost uplatňovat nákladově orientovanou cenu za upozornění účastníka za nezaplacení vyúčtování, jejíž dodržování ČTÚ kontroluje podle zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.
    Ceny telefonních a telefaxových zařízení v roce 2013 podle ČSÚ klesly o 5,6 %.

    2014

    V roce 2014 se rozsah cenové regulace oproti roku 2013 nezměnil. Nově vydaná rozhodnutí o ceně nerozšiřují rozsah cenové regulace, ale pouze mění výši maximálních cen předchozích rozhodnutí o ceně, případně s využitím nové metodiky vyčíslení nákladů pro stanovení regulovaných cen. Na dvou relevantních trzích byl rozšířen okruh operátorů, na které se cenová regulace vztahuje. V platnosti zůstává jedno rozhodnutí o ceně vydané v roce 2013, kterým byly změněny povinnosti uložené rozhodnutím o ceně vydaným v roce 2010 ve znění rozhodnutí o ceně z roku 2012. Povinnosti uložené tímto rozhodnutím o ceně budou změněny rozhodnutím o ceně, jehož vydání ČTÚ očekává v prvním pololetí roku 2015.

    Rozhodnutí o ceně vydané v roce 2014 mění maximální ceny za originaci volání, které byly vydané rozhodnutím o ceně v roce 2010. Nově vyčíslená maximální cena byla stanovena na 0,31 Kč/minutu, což oproti dosavadní praxi představuje sjednocení cen pro všechny úrovně propojení bez ohledu na rozlišení doby volání na volání ve špičce a mimo špičku.

    Dále došlo v roce 2014 k rozšíření okruhu poskytovatelů služeb terminace, na které se cenová regulace vztahuje na 24 subjektů oproti předchozí cenové regulaci, která byla uplatněna pouze u společnosti Telefónica Czech Republic, a.s. (resp. O2 Czech Republic a.s.). Rozhodnutím o ceně vydaným v roce 2014 byla stanovena jedna maximální cena 0,03 Kč/minutu pro všechny úrovně propojení bez rozlišení doby volání na volání ve špičce a mimo špičku - nově vyčíslená maximální cena představuje oproti předchozím regulovaným cenám na trhu terminace v pevných sítích výrazné snížení.

    ČTÚ v roce 2014 vydal také rozhodnutí o ceně, které uložilo povinnost mobilním operátorům sjednávat ceny za terminaci v maximální výši 0,27 Kč/minutu. Výše regulované maximální ceny se ve srovnání s maximální cenou stanovenou od 1. 7. 2013 nezměnila.

    V roce 2014 byla uložena společnosti O2 Czech Republic a.s. povinnost poskytovat službu volby a předvolby operátora za účelem umožnit svým účastníkům přístup ke službám kteréhokoliv propojeného podnikatele poskytujícího veřejně dostupnou telefonní službu.

    2015

    V roce 2015 se rozsah cenové regulace oproti roku 2014 nezměnil. Nově vydané rozhodnutí o ceně nerozšiřuje rozsah cenové regulace, ale pouze mění výši maximálních cen z předchozího rozhodnutí o ceně. Na základě analýzy relevantního trhu byly stanoveny maximální ceny společnosti Česká telekomunikační infrastruktura a.s. (vzniklé odštěpením od společnosti O2 Czech Republic a.s. v červnu 2015), které bylo uloženo sjednávat jednorázové a měsíční ceny služeb zpřístupnění účastnického vedení, prostředků a služeb nezbytných k poskytování služeb prostřednictvím účastnického vedení (kolokace) a služeb přístupu k přiřazeným prostředkům ve stanovené maximální výši. Ve srovnání s maximálními cenami stanovenými předchozími rozhodnutími došlo k mírnému poklesu stanovených maximálních cen: u všech jednorázových služeb zpřístupnění došlo k poklesu cen přibližně o 3 % a v případě jednorázových cen kolokace došlo k mírnému poklesu o 0,03 %. U nejdůležitějších služeb tj. u služby měsíční pronájem účastnického kovového vedení pro plné zpřístupnění účastnického vedení došlo k poklesu ceny o 2,2 % a u služby měsíční pronájem účastnického kovového vedení pro sdílený přístup došlo k poklesu ceny o 13,3 %. Měsíční ceny kolokace poklesly v průměru o 7,5 %, z toho u nejdůležitější kolokační služby pronájem kolokačního prostoru došlo k poklesu ceny o 13 %.

    Operátorům poskytujícím služby přenesení telefonního čísla a volby a předvolby operátora je uložena povinnost uplatňovat nákladově orientované ceny. Službu přenositelnosti telefonního čísla poskytují všichni operátoři, kteří zajišťují veřejnou telefonní síť. Povinnost poskytovat službu volby a předvolby operátora byla v roce 2015 uložena společnosti O2 Czech Republic a.s..

    Velkoobchodní ceny za přenesení pevných i mobilních čísel, u společností O2 Czech Republic a.s., T-Mobile Czech Republic a.s. a Vodafone Czech Republic a.s., se v roce 2015 nezměnily.

    Průměrné roční ceny služeb elektronických komunikací klesly o 0,8 %.

    2016

    V roce 2016 se rozsah cenové regulace oproti roku 2015 nezměnil. Bylo vydáno 29 rozhodnutí o ceně: rozhodnutí o ceně týkající se služeb terminace, kde došlo ke změně okruhu poskytovatelů služeb terminace. Nově vyčíslená maximální cena byla stanovena pro 23 subjektů, což je oproti předchozí regulaci o jeden subjekt méně. ČTÚ vyčíslil jednu maximální cenu pro službu ukončení volání v jednotlivých veřejných telefonních sítích poskytovaných v pevném místě ve výši 0,033 Kč/minuta pro všechny úrovně propojení bez rozlišení doby volání ve špičce a mimo špičku. Nová maximální cena představuje oproti předchozí regulaci (0,03 Kč/ minuta) zvýšení maximálních cen o 0,003 Kč/ minuta. Maximální cena byla nově stanovená na tři desetinná místa s ohledem na přesnější vyjádření výsledků použitého nákladového modelu.

    Dále byla vydána rozhodnutí o velkoobchodní ceně původu volání (originace), kde nedošlo ke změně okruhu poskytovatelů služeb. Byla vyčíslena jedna cena v maximální výši 0,248 Kč/ minuta, která se ve srovnání s maximální cenou stanovenou v roce 2014 snížila o 0,022 Kč/ minuta.

    Službu přenositelnosti telefonního čísla poskytují všichni operátoři, kteří zajišťují veřejnou telefonní síť (§ 34 Zákona o elektronických komunikacích). Povinnost poskytovat službu volby a předvolby operátora za účelem umožnit svým účastníkům přístup ke službám kteréhokoliv propojeného podnikatele poskytujícího veřejně dostupnou telefonní službu, která byla v roce 2014 uložena společnosti O2 Czech Republic a.s., jako podniku s významnou tržní silou na relevantním, nebyla v roce 2016 uložena žádnému podniku, neboť na základě výsledků provedené analýzy, nebyl tento trh shledán jako relevantní trh a byl zrušen.

    Velkoobchodní ceny za přenesení pevných i mobilních čísel, jejichž výši ČTÚ prověřoval v roce 2014 z hlediska povinnosti nákladové orientace u tří operátorů, a to společností O2 Czech Republic a.s., T-Mobile Czech Republic a.s. a Vodafone Czech Republic a.s., se v roce 2016 nezměnily.

    Průměrné roční ceny služeb elektronických komunikací klesly o 0,3 %.

    2017

    V roce 2017 ČTÚ nevydal žádné rozhodnutí o ceně a rozsah cenové regulace se tudíž oproti roku 2016 nezměnil.

    Cenová regulace je uplatňována na základě výsledků analýz relevantních trhů u podniků s významnou tržní silou9. S ohledem na povahu současně vymezených relevantních trhů ČTÚ uplatňuje v současné době cenovou regulaci pouze na velkoobchodních trzích, tedy u cen hrazených mezi operátory s cílem napomoci rozvoji konkurenčního prostředí a díky dostupným velkoobchodním službám napomoci alternativním operátorům nabízet konkurenceschopné maloobchodní služby koncovým uživatelům.

    Průměrné roční ceny služeb elektronických komunikací12 za rok 2017 klesly o 0,5 %.

    2018

    V roce 2018 ČTÚ vydal jedno rozhodnutí o ceně, které se týká relevantního trhu „Velkoobchodní služby s místním přístupem poskytovaným v pevném místě“ a kde došlo ve srovnání s předchozí regulací k zúžení regulovaných služeb a společnosti Česká telekomunikační infrastruktura a.s. byla stanovena povinnost sjednávat jednorázové a měsíční ceny služeb kolokace ve stanovené maximální výši a také povinnost sjednávat ceny služeb poskytovaných v rámci vysunuté kolokace a přístupu k nenasvícenému vláknu tak, aby byly stanoveny na základě zásady nákladové orientace.

    V platnosti nadále zůstávají rozhodnutí o ceně vydaná v roce 2016, kterými byly dotčeným subjektům uloženy povinnosti na dvou relevantních trzích ukončení hlasového volání - jde o 23 cenových rozhodnutí na relevantním trhu „Velkoobchodní služby ukončení volání v jednotlivých veřejných telefonních sítích poskytovaných v pevném místě“ a o 4 rozhodnutí o ceně na relevantním trhu „Velkoobchodní služby ukončení hlasového volání v jednotlivých mobilních sítích“, kterými byla stanovena maximální cena za terminaci.

    Dle údajů ČSÚ průměrné roční ceny služeb elektronických komunikací za rok 2018 klesly o 1,4 %.

    2019

    V roce 2019 ČTÚ nevydal žádné nové rozhodnutí o ceně a rozsah cenové regulace se tudíž oproti roku 2018 nezměnil. V platnosti zůstávají rozhodnutí o ceně, které ČTÚ vydal v roce 2016 a 2018.

    Jde o rozhodnutí o ceně vydaná v roce 2016 v rámci čtvrtého kola analýz relevantních trhů, kterými byly dotčeným subjektům uloženy povinnosti na dvou relevantních trzích ukončení hlasového volání na základě výsledků analýz relevantních trhů vydaných v témže roce. Jde o 23 cenových rozhodnutí na trhu č. 1 „Velkoobchodní služby ukončení volání v jednotlivých veřejných telefonních sítích poskytovaných v pevném místě“ a o 4 rozhodnutí o ceně na trhu č. 2 „Velkoobchodní služby ukončení hlasového volání v jednotlivých mobilních sítích“, kterými byla uložena maximální cena za terminaci.

    V platnosti nadále zůstává rozhodnutí o ceně vydané v roce 2018 na základě výsledku provedené analýzy relevantního trhu č. 3a „Velkoobchodní služby s místním přístupem poskytovaným v pevném místě“ vydané v roce 2017. Tímto rozhodnutím o ceně byla uložena povinnost sjednávat jednorázové a měsíční ceny služeb kolokace ve stanovené maximální výši a dále povinnost sjednávat ceny služeb poskytovaných v rámci vysunuté kolokace a přístupu k nenasvícenému vláknu tak, aby byly stanoveny na základě zásady nákladové orientace.

    Velkoobchodní ceny za přenesení pevných i mobilních čísel, jejichž výši ČTÚ ověřoval v roce 2018 z hlediska povinnosti nákladové orientace podle § 55 odst. 1 ZEK u tří operátorů, a to společností O2 Czech Republic a.s., T-Mobile Czech Republic a.s. a Vodafone Czech Republic a.s., se nezměnily.

    Průměrné roční ceny služeb elektronických komunikací za rok 2019 klesly o 1,7 %.

    2020

    S ohledem na povahu současně vymezených relevantních trhů ČTÚ uplatňuje v současné době cenovou regulaci pouze na velkoobchodních trzích, tedy u cen hrazených mezi operátory.

    V roce 2020 se rozsah cenové regulace nezměnil. ČTÚ vydal 30 rozhodnutí o ceně na dvou relevantních trzích ukončení hlasového volání (z nich jedno rozhodnutí o ceně rušilo dříve uložené povinnosti), v platnosti zůstává jedno rozhodnutí o ceně vydané v roce 2018.

    U nově vydaných 29 rozhodnutí o ceně na trhu ukončení volání v pevném místě (trh č. 1 – velkoobchodní služby ukončení volání v jednotlivých veřejných telefonních sítích poskytovaných v pevném místě) a v mobilních sítích (trh č. 2 – velkoobchodní služby ukončení hlasového volání v jednotlivých mobilních sítích) nedošlo ke změně maximálních cen za terminaci. Byl pouze změněn okruh operátorů, na které se cenová regulace vztahuje a byla prodloužena účinnost stávajících maximálních cen stanovených předchozími rozhodnutími o ceně ve výši 0,033 Kč/min. bez DPH na relevantním trhu č. 1 a 0,248 Kč/min. bez DPH na relevantním trhu č. 2.

    Vydáním jednoho rozhodnutí o ceně byly v roce 2020 jednomu subjektu zrušeny povinnosti uložené předchozí cenovou regulací, a to na relevantním trhu č. 1. V platnosti zůstává jedno rozhodnutí o ceně vydané v roce 2018, kterým byly uloženy povinnosti na základě výsledku provedené analýzy relevantního trhu č. 3a – velkoobchodní (fyzický) přístup k infrastruktuře sítě (včetně sdíleného nebo plného zpřístupnění účastnického vedení) v pevném místě, vydané v roce 2017 opatřením obecné povahy.

    Průměrné roční ceny služeb elektronických komunikací dle údajů ČSÚ za rok 2020 klesly o 3,5 %.

    2021

    V roce 2021 ČTÚ nevydal žádné rozhodnutí o ceně a rozsah cenové regulace se tedy nezměnil. V platnosti nadále zůstává jedno rozhodnutí o ceně vydané v roce 2018 na základě výsledku provedené analýzy relevantního trhu č. 3a – velkoobchodní služby s místním přístupem poskytovaným v pevném místě vydané v roce 2017. Tímto rozhodnutím o ceně byla uložena povinnost sjednávat jednorázové a měsíční ceny služeb kolokace ve stanovené maximální výši a dále povinnost sjednávat ceny služeb poskytovaných v rámci vysunuté kolokace a přístupu k nenasvícenému vláknu tak, aby byly stanoveny na základě zásady nákladové orientace.

    Do 30. 6. 2021 bylo v platnosti 30 rozhodnutí o ceně vydaných v roce 2020 na dvou relevantních trzích ukončení hlasového volání (z nich jedno rozhodnutí o ceně rušilo dříve uvedené povinnosti), kterými byly stanoveny maximální ceny za terminaci.

    Šlo o 25 rozhodnutí o ceně, kterým byly stanoveny maximální ceny na trhu č. 1 – velkoobchodní služby volání v jednotlivých veřejných telefonních sítích poskytovaných v pevném místě a 4 rozhodnutí o ceně, kterými byly stanoveny maximální ceny za ukončení volání na trhu č. 2 – velkoobchodní služby ukončení hlasového volání v jednotlivých mobilních sítích.

    Platnost těchto rozhodnutí o ceně zanikla poté, kdy dne 1. 7. 2021 vstoupilo v účinnost nařízení v přenesené pravomoci vydané Evropskou komisí, které zavedlo jednotné maximální celounijní terminační ceny za ukončení hlasového volání v mobilních i pevných sítích.

    Průměrné roční ceny služeb elektronických komunikací dle údajů ČSÚ za rok 2021 klesly o 0,2 %.

    2022

    V roce 2022 ČTÚ nevydal žádné nové rozhodnutí o ceně a rozsah cenové regulace se tudíž nezměnil. V platnosti nadále zůstává jedno rozhodnutí o ceně vydané v roce 2018.

    ČTÚ vydal v prosinci 2022 čtyři rozhodnutí, kterými uložil společnostem T-Mobile Czech Republic, a.s., Vodafone Czech Republic, a.s., O2 Czech Republic, a.s., a PODA, a.s., povinnost poskytovat službu tzv. zvláštních cen. Jedná se o cenové zvýhodnění ve výši maximálně 200 Kč/měsíc, které lze, kromě dosavadní povinnosti vztahující se na poskytování hlasových služeb v pevném místě, nově čerpat na mobilní či pevný internet, mobilní hlasové služby, případně na balíček obsahující některou z těchto služeb. Cenové zvýhodnění je určené vymezenému okruhu zdravotně postižených osob a vymezenému okruhu osob s nízkými příjmy.

    ČTÚ vydal dne 20. prosince 2022 rozhodnutí, kterým nově uložil společnosti O2 Czech Republic, a.s., povinnost poskytovat vymezenému okruhu zdravotně postižených osob přístup k dílčím službám poskytovaných nejen v pevném místě, rovnocenný s přístupem, který využívají ostatní spotřebitelé, zejména prostřednictvím speciálně vybavených koncových zařízení podle (viz § 38 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích).

    V souladu s nařízením EU 2017/920 o roamingu byly od 1. ledna 2022 do 30. června 2022 sníženy maximální velkoobchodní ceny za GB dat v roamingu v zemích EU z 3 EUR na 2,5 EUR. Od 1. července 2022 došlo v souladu s nařízením o roamingu č. 2022/612 k dalšímu snížení velkoobchodních cen za GB dat v roamingu v zemích EU, a to z 2,5 EUR na 2 EUR.

    Průměrné roční ceny služeb elektronických komunikací dle údajů ČSÚ za rok 2022 vzrostly o 0,1 %.

  • Rozhlasové a televizní koncese

    1991

    1. 2. 1991 maximální cena za rozhlasovou koncesi byla zvýšena z 10 Kčs na 20 Kčs a v případě televizní koncese pak došlo zvýšení z 25 Kčs na 50 Kčs.

    1995

    1. 4.1995 byly zrušeny maximální ceny za rozhlasovou a televizní koncesi a místo nich je od 1. 4. 1995 zákonem č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, stanoven rozhlasový a televizní poplatek (rozhlasový poplatek se zvýšil na 25 Kč).

     

  • Automobilové benziny a motorová nafta

    1991

    1. 1. 1991 věcné usměrňování cen pohonných hmot; v průměru ceny dosahovaly výše:

    • Speciál 91 C 16,00 Kčs/litr
    • Super 96 C 18,00 Kčs/litr
    • Natural 95 D 18,00 Kčs/litr
    • Motorová nafta 15,00 Kčs/litr

    1992

    V souvislosti se zrušením systému tvorby zvláštních prostředků na zajištění stability cen motorových paliv a jejich vyčerpáním na eliminaci dopadu důsledků ze zvýšení daně z obratu k 1. 9. 1992 se od 10. 9. 1992 ceny pro konečné spotřebitele v rámci věcného usměrňování cen u motorové nafty snížily o 1,00 Kčs/litr a zvýšily u benzinů Speciál a Super o 1,30 Kčs/litr a Natural o 1,10 Kčs/litr.

    1993

    1. 1. 1993 zavedení nové daňové soustavy (DPH a spotřební daně) se projevilo ve zvýšení cen benzinu:

    • Speciál 91 C 18,10 Kč/litr,
    • motorové nafty 15,40 Kč/litr

    snížení cen benzinů:

    • Super 96 C na 19,00 Kč/litr,
    • Natural 95 D na 18,40 Kč/litr.

    1. 2. 1993 další zvýšení cen v důsledku nové daňové soustavy o 0,40 - 0,50 Kč/litr.

    1. 4. 1993 stanovení maximálních cen benzinů pro konečné spotřebitele:

    • Speciál 91 C 18,50 Kč/litr,
    • Super 96 C 19,50 Kč/litr,
    • Natural 95 D 18,90 Kč/litr.

    1. 7. 1993 se záměrem přiblížit podíl odbytových přirážek v cenách úrovni obvyklé ve vyspělých státech, byly maximální ceny u uvedených druhů benzinů zvýšeny o 0,30 Kč/litr.

    1. 10. 1993 věcně usměrňovaná cena motorové nafty klesla z 15,90 Kč/litr na 15,70 Kč/litr.

    1994

    1. 1. 1994 vlivem zvýšení spotřební daně zvýšeny maximální ceny benzinů o 2 % - viz níže:

    • Speciál 19,20 Kč/litr
    • Super 20,20 Kč/litr
    • Natural 19,60 Kč/litr

    Cena motorové nafty se neměnila.

    10. 6. 1994 maximální ceny benzinů nahrazeny věcným usměrňováním cen, v průměru ceny pro konečné spotřebitele ve 2. pololetí nepřekročily do té doby platnou výši maximálních cen.

    1995

    Věcně usměrňované ceny benzinů byly v důsledku rozšiřující se konkurence různých prodejců značně diferencované. V průměru však cenová úroveň odpovídala úrovni druhého pololetí 1994.

    1996

    Vlivem rostoucích cen ropy na světovém trhu byly koncem roku věcně usměrňované ceny benzinu u čerpacích stanic o 7,5 % vyšší než v roce předchozím a ceny motorové nafty o cca 16,5 %. Podle kontrolních zjištění nedošlo při změnách cen k porušení cenových předpisů.

    1997

    K 1. 1. 1997 zrušena cenová regulace.

  • Pevná paliva

    Pevná paliva - uhlí černé energetické, hnědé, lignit, brikety, koks

    1991

    1. 1. 1991 stanoveny maximální ceny pro dodávky domácnostem a ostatním odběratelům. Příklady průměrných cen pro domácnosti:

    • hnědé uhlí s výhřevností 16,5 MJ/kg (kostka, ořech) 173,00 Kčs/t
    • černé uhlí s výhřevností 30 MJ/kg (kostka, ořech) 347,00 Kčs/t
    • koks, otopová směr 553,00 Kčs/t

    Ceny pro ostatní odběratele byly zvýšeny o 40 až 50 %. Maximální obchodní přirážka byla stanovena ve výši 40,00Kčs/t.

    1. 5. 1991 v souvislosti se zrušením dotací byly zvýšeny maximální ceny uhlí pro domácnosti o 234 %, koksu pro výrobce o 23 % a pro domácnosti o 246 %. Příklady průměrných cen pro domácnosti:

    • hnědé uhlí 579,00 Kč/t
    • černé uhlí 1 159,00 Kč/t
    • koks 1 913,00 Kč/t

    1992

    • 1. 5. 1992 zrušena maximální obchodní přirážka při prodeji uhlí a koksu domácnostem.
    • 1. 9. 1992 zvýšena maximální cena energetického prachového uhlí o 25 % bez dopadu na domácnosti.

    1993

    1. 1. 1993 zvýšeny maximální ceny pevných paliv pro domácnosti o 15 %, včetně vlivu DPH:

    • hnědé uhlí 670,00 Kč/t
    • černé uhlí 1 275,00 Kč/t
    • koks 2 104,00 Kč/t

    Ceny pro ostatní odběratele byly deregulovány, s výjimkou maximálních cen hnědého uhlí a lignitu, které se pro ostatní odběratele zvýšily o 20 %.

    1994

    1. 5. 1994 deregulace cen dodávek černého a hnědého uhlí, lignitu, koksu a briket určených domácnostem; deregulace cen hnědého uhlí pro ostatní odběratele - veškerá tuhá paliva plně deregulována.

  • Železniční vnitrostátní nákladní doprava

    1991

    1. 1. 1991 maximální ceny na předliberalizační úrovni.

    1993

    1. 4. 1993 maximální ceny nákladní dopravy zvýšeny o 26 %.

    1. 9. 1993 ceny přepravy deregulovány, což se odrazilo v 10 % vzrůstu cen; stanovena maximální cena za použití (pronájem) dopravní cesty za vlak a 1 km jízdy 176,00 Kč a dodání elektrické trakční energie za 1 km 17,00 Kč.

    Dále cenová regulace železniční vnitrostátní nákladní dopravy nepokračovala.

K článku zatím nejsou žádné komentáře.
Přidat komentář

Poslední zprávy z rubriky Energie:

Pá 10:22  Desatero obrany před energošmejdy ERÚ (Energetický regulační úřad)

Přečtěte si také:

16.04.2024Rozsah cenové regulace (16.4.2024) MF ČR (Ministerstvo financí ČR)
17.05.2023Vývoj cenové regulace v jednotlivých odvětvích MF ČR (Ministerstvo financí ČR)






Zobrazit sloupec 

Kalkulačka - Výpočet

Výpočet čisté mzdy

Důchodová kalkulačka

Přídavky na dítě

Příspěvek na bydlení

Rodičovský příspěvek

Životní minimum

Hypoteční kalkulačka

Povinné ručení

Banky a Bankomaty

Úrokové sazby, Hypotéky

Směnárny - Euro, Dolar

Práce - Volná místa

Úřad práce, Mzda, Platy

Dávky a příspěvky

Nemocenská, Porodné

Podpora v nezaměstnanosti

Důchody

Investice

Burza - ČEZ

Dluhopisy, Podílové fondy

Ekonomika - HDP, Mzdy

Kryptoměny - Bitcoin, Ethereum

Drahé kovy

Zlato, Investiční zlato, Stříbro

Ropa - PHM, Benzín, Nafta, Nafta v Evropě

Podnikání

Města a obce, PSČ

Katastr nemovitostí

Katastrální úřady

Ochranné známky

Občanský zákoník

Zákoník práce

Stavební zákon

Daně, formuláře

Další odkazy

Auto - Cena, Spolehlivost

Registr vozidel - Technický průkaz, eTechničák

Finanční katalog

Volby, Mapa webu

English version

Czech currency

Prague stock exchange


Ochrana dat, Cookies

 

Copyright © 2000 - 2024

Kurzy.cz, spol. s r.o., AliaWeb, spol. s r.o.

ISSN 1801-8688