Norsko - Energetika, příležitosti pro český export. Mapa globálních oborových příležitostí 2023/2024
Norsko, ač není členem EU, přejalo unijní klimatické závazky, a chce tak do roku 2030 snížit emise o 55 % v porovnání s rokem 1990. Stále více proto klade důraz na domácí spotřebu čisté elektřiny (například vodní elektrárny zajišťují přes 90 % výroby veškeré elektřiny v zemi). Spolu s tím poroste zájem o investice do malých vodních elektráren, větrných turbín nebo transformátorů a úložišť elektrické energie. Pokračovat bude podpora projektů pro komerční využití vodíku a pro rozvoj technologií na zachycování a skladování CO 2 .
Norsko je ropnou a plynovou velmocí, ale zároveň, podobně jako ostatní severské země, má ambici zařadit se mezi globální premianty přechodu k zelené ekonomice. Místní petrolejářský průmysl stále produkuje značné uhlíkové emise, a přestože stát investuje významné prostředky do „ozelenění“ produkce ropy a zemního plynu, bude toto odvětví ještě několik desetiletí velkým zdrojem emisí. Tento fakt se vláda dlouhodobě snaží vyvážit, a to jak projekty na zelenou tranzici ropného průmyslu, tak podporou inovativních a čistých energetických řešení. Ukázkovým příkladem je výroba elektrické energie – vodní elektrárny dnes zajišťují přes 90 % její výroby v Norsku, necelých 10 % připadá na větrné elektrárny. Navíc poptávka po elektřině bude v nadcházejících letech růst - dle expertních doporučení by Norsko mělo do roku 2030 navýšit svou produkci elektřiny o 50 %, aby uspokojilo poptávku. Norské energetické společnosti tudíž budou v nejbližších letech navyšovat produkci jak vodních, tak větrných energetických zdrojů. V Norsku se nachází zhruba 50 % kapacity evropských vodních rezervoárů pro výrobu elektrické energie a více než 1 600 vodních elektráren. Asi polovina těchto zařízení bude v následujících letech potřebovat modernizaci s očekávanými náklady v řádu desítek mld. norských korun.
Prudký rozvoj čeká také výstavbu větrných elektráren, a to jak na moři, tak na pevnině. Vláda definovala v Severním moři zóny pro rozvoj plovoucích větrných elektráren. V oblastech Utsira Nord a Sorlige Nordsjo II budou v nadcházejících letech na ploše zhruba 3 500 km2 instalovány výrobní kapacity na produkci elektrické energie o výkonu až 4 500 MW ročně. Ty by měly začít s produkcí někdy v období 2025-30. Elektřina z mořské větrné energie by měla napomoci s elektrifikací těžařských plošin (za účelem snížení emisí CO 2 ) a měla by sloužit i k výrobě čistého hydrogenu. Prozatím největší světový projekt na výstavbu plovoucích větrných elektráren Hywind Tampen byl z větší části uveden do provozu na konci roku 2022, finalizován je v roce 2023. Řada dalších podobných projektů (na moři i na pevnině) se připravuje. Vláda rozhodla, že chce do roku 2040 udělit licence pro provoz větrných parků, které budou produkovat energii o výkonu 30 000 MW. To znamená zdvojnásobení současné úrovně norské produkce elektrické energie. Při použití současných technologií to odpovídá vybudování 1 500 nových větrných turbín na moři (aktuálně jich je u NO pobřeží v provozu jen 13). Jejich výstavba má probíhat postupně během příštích 20 let. Celková rozloha nových areálů pro budování turbín bude přes 15 000 km 2 – bude tak zhruba pětkrát větší než dosud vytipované oblasti zmíněné výše a bude pokrývat asi 1 % rozlohy norských pobřežních vod.
Norsko rozvíjí projekty pro komerční využívání vodíku, který by měl výrazně přispět k omezení produkce emisí v norské nákladní silniční a námořní dopravě. Rozvíjí také technologie na zachycování a skladování CO 2 (CCS). Vysoce pokročilá je také elektromobilita, na což Norsko reaguje mimo jiné výstavbou vlastní gigafactory. Na rozvoji všech těchto odvětví bude Norsko v dalších letech úzce spolupracovat s EU (během roku 2023 obě strany uzavřou mimo jiné memorandum o spolupráci v bateriovém průmyslu či dohodu o Zelené alianci). Norsko také uzavřelo strategické partnerství s Německem ohledně spolupráce v oblasti rozvoje CCS, vodíkových řešení i offshorových větrných parků. Navíc vzhledem k tomu, že hodnotové řetězce CCS i výroby vodíku jsou velmi komplexní a v norském pojetí jsou velmi úzce propojeny s již existující ropnou a plynovou infrastrukturou na moři, existuje v tomto nově vznikajícím průmyslovém odvětví mnoho příležitostí pro firmy z oblasti strojírenství, hutnictví, logistiky a dopravy či ICT.
Rozvoj větrných elektráren a modernizace hydroelektráren pak přináší poptávku po klíčových komponentech. Patří mezi ně mimo jiné elektrické motory a generátory, elektrické transformátory, statické měniče a induktory, rotory, vodní turbíny, vodní kola a jejich regulátory, větrné turbíny a jejich součásti a podobně.
Příležitosti pro české společnosti navíc i nadále existují v oblasti těžební infrastruktury ropy a plynu. Její kontinuální modernizace přináší možnosti pro kovozpracovatelský průmysl (konstrukce, dráty, trubky, duté profily ze železa a oceli a podobně) a strojírenství (například monitorovací systémy či komponenty těžebních zařízení).
Článek je součástí projektu MZV Mapa globálních oborových příležitostí
Poslední zprávy z rubriky Makroekonomika:
Přečtěte si také:
Prezentace
06.05.2024 Distributoři EG.D a Bayernwerk spustili projekt...
02.05.2024 SCHLIEGER loni zaznamenal čtyřnásobný nárůst...
Okénko investora
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz
První měsíc 2. čtvrtletí je za námi a zlato si stále udržuje solidní pozice nad 2 300 USD / Oz
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Jak globální oteplování zatěžuje světové odvodňovací systémy?
Mgr. Timur Barotov, BHS
Diverzifikace v době koncentrovaných akciových trhů – výzkum Goldman Sachs
Miroslav Novák, AKCENTA
Michal Brothánek, AVANT IS
Petr Lajsek, Purple Trading
Ali Daylami, BITmarkets
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři