Kam směřuje letošní český státní rozpočet a kolik z toho bude na vrub vládní rozhazovačnosti?

Růst nákladů vyvolaný pandemií je ale jen malou částí celkového téměř 70miliardového meziměsíčního zhoršení: jde v podstatě jen o 4 mld. kompenzací do rozpočtů krajů a obcí, 1 mld. plateb „COVID - Nepokryté náklady“ a 4 mld. v oblasti úlev na dani z příjmů právnických osob.

Po zahrnutí všech nyní dostupných relevantních informací lze deficit státního rozpočtu pro celý letošní rok očekávat na úrovni kolem 440 mld. Kč:

Zde je ale na místě disclaimer: v aktuální politické situaci nelze vyloučit, že dosluhující vláda přesune poměrně značný objem výdajů z konce letoška do začátku příštího roku, aby snížila svůj poslední roční deficit (zároveň by tím zavařila příští vládě). V tom případě by letošní deficit mohl být nižší než výše odhadnutých 440 mld. Kč. V praxi nelze vyloučit účetní přesuny v celkovém objemu třeba i nízkých desítek miliard. 

Kolik bude letošní účet za covid? A za vládní rozhazovačnost?

Dle mých orientačních propočtů platí, že z uvedeného (očekávaného) celkového letošního deficitu bude pandemie „odpovědná“ jen za nějakých 240 mld. Kč. Bez pandemie by tedy deficit činil zhruba 200 mld. Kč. 

 Může se tak zdát, že hospodaření dosluhující vlády škodí letos českým veřejným financím skoro tolik jako pandemie. Abychom ale byli spravedliví, musíme si všimnout, že za tou dvousetmiliardovou necovidovou „sekerou“ jsou i investice.

Učiňme pro jednoduchost heroický předpoklad, že investice, které česká vláda sama dělá nebo které financuje (fondům jako je Státní fond dopravní infrastruktury, krajům, obcím a soukromým subjektům), jsou v zásadě rozumné v tom smyslu, že má smysl se na jejich provádění zadlužovat, protože budoucí výnosy z nich budou vyšší než úroky z příslušného dluhu. Za tohoto předpokladu lze rozhazovačnost vlády měřit v podobě „běžného salda“, tedy salda očištěného o investice (a o mimořádné jednorázové události, jako je loni a letos covid).

Aktuální podoba státního rozpočtu počítá pro celý letošek s „kapitálovými“ výdaji, tedy výdaji na investice, ve výši 188 mld. Kč; faktický vývoj za leden-listopad naznačuje, že by se to snad mohlo i podařit. Toto číslo ale nesmíme brát samo o sobě: nové investice musíme snížit o spotřebu kapitálu, tedy o odpisy existujících investic. Teprve tak dostaneme objem čistých investic, a tedy objem rozumného nárůstu zadlužení.

Spotřebu kapitálu počítá ČSÚ jen za vládní sektor jako celek (tj. vláda + kraje + obce a zdravotní pojišťovny), ale to pro naše orientační výpočty zas tolik nevadí, protože MF do kapitálových výdajů vlády zahrnuje i kapitálové dotace zbytku vládního sektoru (tedy krajům, obcím a ZP).

Za letošek má ČSÚ potřebné údaje jen pro první dva kvartály. Soudě podle vývoje loni a předloni lze ale předpokládat, že čisté investice vládního sektoru budou činit nanejvýš kolem 60 mld. Kč.

To by znamenalo, že skutečnou letošní rozhazovačnost vlády můžeme vyčíslit běžným saldem přibližně -140 mld. Kč. Loni to bylo -80 mld. Kč. V rajském roce 2019 bylo běžné saldo dokonce pár miliard v plusu.

Pokud ovšem máme obavu, že přinejmenším některé veřejné investice nejsou ve výše uvedeném smyslu rozumné, pak je třeba je přeřadit do běžného salda, a toto saldo tedy klesne. Například rozsah letošní rozhazovačnosti vlády by v takovém případě oproti výše zmíněným -140 mld. Kč vycházel ještě hlubší. 

Michal Skořepa, analytik České spořitelny