Křehké evropské banky se připravují na finanční tíseň v éře covidu

Začátkem roku 2020 se bankéři v celé Evropě stále ještě dostávali z poslední krize. Slabé banky v Řecku a Itálii prodávaly nesplácené půjčky a tvůrci politik směrovali veřejné prostředky do těchto křehkých institucí.

A pak přišel Covid-19, který začal působit zmatek a kupit tsunami úvěrových rizik ničící desetileté úsilí o posílení křehkého finančního průmyslu. A může rovněž podkopat i mimořádnou snahu vlád a centrálních bank o zabránění hospodářského kolapsu.

Analytici sice tvrdí, že evropský bankovní systém očekávaný šok nespláceného dluhu ve výši 300 miliard USD v příštím roce vydrží. Jsou tu ale nečekané překážky, ze kterých jsou mnozí na trní.

Například další kolo rozsáhlých karanténních opatření by podle Evropské centrální banky mohlo přilít další nesplácené půjčky za více než 1 bilion USD, což by mohlo vynést do popředí další jednání o záchraně bank.

„Budou tu banky, které budou trpět, které nebudou mít dostatek kapitálu, budou se blížit limitu kapitálu nebo budou dokonce pod ním,“ říká Thorsten Beck, profesor na London Business University. "Čisté řešení v podobě soukromého sektoru pravděpodobně nebude stačit na to, abychom se dostali z krize i se silným bankovním sektorem."

Zatím není jasné, jaké by byly škody na rozvahách bank, ale bankám, jako jsou BNP Paribas a HSBC už zvoní alarm. "Právě teď je nejdůležitější příprava a identifikace problémů," uvedl 30. září Andrea Enria, který vede divizi bankovního dohledu ECB. "Fáze, ve které se právě nacházíme, je připravit se na dopad."

Ještě před Covidem investoři vyjadřovali znepokojení nad horou dluhu, který se nahromadil v posledním desetiletí, kdy ECB snižovala výpůjční náklady na nulu a prosadila se i jako nákupčí dluhopisů poslední instance. Akcie evropských bank, které letos jako skupina poklesly o 39 %, se podle bankovního indexu Stoxx 600 obchodovaly na začátku roku za pouhé tři čtvrtiny účetní hodnoty svých aktiv. Nyní jsou pod polovinou.

BNP Paribas varovala před svou expozicí na letectví a cestovní ruch. Commerzbank, která prodala dluhopisy za účelem posílení svého kapitálového polštáře, očekává další nesplácení. Až nouzové programy skončí, „uvidíte, nakolik je oživení ekonomiky skutečně odolné a udržitelné,“ říká finanční ředitelka Commerzbank Bettina Orlopp.

„Naléhavým problémem pro banky zůstává dědictví nespácených úvěrů z doby před Covidem,“ říká Andrew Jenke, řídící partner investiční banky Alantra Partners a odhaduje, že vyřešit úvěry z pandemické éry by mohlo trvat až deset let.

Dočasná úleva

Banky již získaly několik úlev, včetně povolení ECB zanořit se do kapitálových rezerv a větší volnosti v tom, jak nakládat s půjčkami krytými vládou. Zároveň jim úřady až do konce roku zakázaly výplaty akcionářům, aby si udržely kapitál. A prezidentka ECB Christine Lagardeová pokračuje v podpůrných opatřeních. Odborníci ale tvrdí, že je jen otázkou času, než na banky dopadne realita.

„Vlády a banky udržují společnosti naživu, někdy uměle, prostřednictvím moratorií a ústupků,“ říká Reinhard Dammann, francouzský právník, který radí Evropské komisi v otázkách insolvence. V tu chvíli přicházejí investoři často označovaní jako supi.

Jen v Evropě se firmy kolektivně snaží získat 11 miliard dolarů na investice do problémových společností. Celosvětově se asi 70 fondů snaží získat dohromady 72 miliard dolarů, což je více než dvojnásobek oproti roku 2019, podle údajů Preqin. Asi 20 % z toho je vyčleněno pro Evropu.

Extrémně nízké výpůjční náklady (způsobené úrokovými sazbami ECB, které se pravděpodobně udrží pod nulou několik let) jejich palebnou sílu zvyšují. Dohody však budou i nadále záviset na lákadlech v podobě vládních nebo bankovních záruk. Prozatím pandemie do značné míry zmrazila obchod s nesplácenými půjčkami.

Pandemie už přinutila úředníky eurozóny, aby prolomili tabu společného úvěru. A problémy bankovního sektoru by je mohly přinutit k tomu, aby znovu zvážili politicky obtížné kroky. V dubnu se objevily i rozhovory o evropské bance, která by převzala nesplácená aktiva, i když okamžitě narazily na skepticismus. Nejjasnějším červeným praporem byla přímá rekapitalizace bank. Poté, co před deseti lety nalily do svých problémových bank stovky miliard eur, vlády tentokrát slíbily, že budoucí záchrana bude na investorech. V pravidlech ale nechaly otevřené dveře veřejným hotovostním injekcím, což v poslední době využila Itálie a dokonce i Německo.

Komise slíbila, že přijde s novou strategií, jak řešit nesplácené dluhy, posílit sekundární trhy a reformovat insolvenční rámce. Elke Koenig, vedoucí evropského orgánu pro jednání s bankami v úpadku, uvedla, že EU má vhodné nástroje pro řízení selhání bank a prevenci finanční nestability.

"Úřady se musí připravit na to, že se budou dít zlé věci," řekl Paul Tucker, bývalý zástupce guvernéra Bank of England, který po finanční krizi pomohl vypracovat nový globální rámec pro banky. Ačkoli by první možností pro řešení problémových bank měl být aktuální soubor pravidel (včetně ztrát pro držitele dluhopisů), jsou podle něj nutné záložní zdroje.

Na konci druhého čtvrtletí mělo podle údajů agentury Bloomberg 36 největších evropských bank nesplácené dluhy dohromady za 317 miliard eur. To se čím dál více blíží 444 miliardám eur, které měly na začátku krize v roce 2009, kdy toto číslo do roku 2015 vzrostlo na více než 1 bilion eur.

"Nedávné regulační reformy přinesly našim bankám lepší formu pro zvládnutí krize," řekla Koenig, "ale nejsou neprůstřelné."

Zdroj: Bloomberg