Vzděláním k vyšším příjmům? Ne tak rychle...

Dalo by se čekat, že s tím, jak roste úroveň vzdělání v chudších zemích, dojde i k uzavírání mezery v příjmech mezi těmito zeměmi na straně jedné a bohatými státy na straně druhé. Guillaume Vandenbroucke a Makenzie Peake ale tvrdí, že realita takto úplně nevypadá.

Ekonomové uvádějí, že mezi lety 1870 a 2010 došlo ve všech sledovaných zemích k růstu průměrného počtu let studií. Bohatší země se přitom obecně těší vyšší úrovni vzdělání, ale země chudší je v tomto ohledu dohánějí – viz následující graf. Z něj je zřejmé, že nejvyšší počet let věnovaných vzdělání nalezneme v USA, a to v průměru kolem dvanácti. Nejnižší číslo evidujeme naopak v Mali, kde se lidé v průměru vzdělávají kolem tří let. V zemích, jako je Austrálie či Dánsko, pak počet roků od osmdesátých let klesl:

Ekonomové poukazují i na to, že v roce 1870 bylo vzdělávání nejintenzivnější v USA, Norsku a Švýcarsku, kde mu bylo věnováno asi pět let. V té době pak formální vzdělávání v chudších zemích v podstatě neexistovalo. Jak následný vývoj zapadá do teze, podle které by vyšší vzdělání mělo přinášet i vyšší příjmy a tudíž konvergenci chudších zemí k těm bohatším? Jak ukazuje druhý graf, u obou skupin zemí dochází dlouhodobě k růstu HDP, ovšem o nějakém uzavírání mezery nemůže být ani řeči.



Ekonomové poukazují například na rozdíl mezi USA a západoafrickou zemí Benin. Zatímco v USA se od roku 1970 produkt na hlavu zvýšil více než dvojnásobně, v Beninu to bylo pouze o 30 %. Jeho produkt na hlavu se přitom v roce 1970 nacházel jen na úrovni 2,5 % amerického produktu na hlavu, takže v roce 2010 už to bylo pouze 1,6 %. Růst produktu je v delším období dán zejména vývojem produktivity. Podle ekonomů výše uvedené grafy naznačují, že mezi produktivitou a HDP existuje silnější vztah než mezi vzděláním a produktivitou. Detailnější popis důvodů, proč by tomu tak mělo být, ale již ekonomové v této studii nenabízejí.

Jiná studie od ekonomů Fedu v St. Louis tvrdí, že existuje vztah mezi podílem imigrantů na zaměstnanosti ve výrobním sektoru na straně jedné a tím, jak moc je tento sektor zapojen do mezinárodního obchodu, na straně druhé. Dokumentuje to i následující graf:



Na ose x vidíme podíl imigrantů na pracovní síle ve výrobním sektoru vybraných zemí. Na ose y leží míra, s jakou tento sektor obchoduje na mezinárodních trzích. Proložená přímka podle ekonomů implikuje, že růst podílu imigrantů o 1 procentní bod odpovídá růstu obchodu (relativně k celkové produkci sektoru) o 1,16 procentního bodu.

Zdroj: St. Louis Fed