Víkendář: Nová filozofie USA - lepší diktátor než anarchie?

Co by mělo být hlavním cílem zahraniční politiky největší mocnosti světa, kterou jsou nyní Spojené státy? Podle některých názorů je to vojenská síla dost velká na to, aby se jí nevyrovnala žádná jiná země na světě, a to ani koalice několika států. Jiní zase hovoří o nutnosti prosazování a obrany demokracie. Třetím možným cílem je Pax Americana, tedy získání dominantního vlivu ve světě, který ovšem nemusí mít vždy a všude demokratické základy. Jenže Spojené státy mají už nyní jednotky ve 177 zemích světa a chce se po nich, aby se angažovaly v konfliktech, které nemají žádnou přímou souvislost. George Lieberman tak na stránkách The American Conservative tvrdí, že ani tato možnost není dobrou volbou. Co tedy zbývá?

Vedle uvedených možností tu zbývá ještě jedna, která se na první pohled zdá být velmi skromná: Spojené státy by se jako nejmocnější země na světě měly snažit o minimalizaci počtu uprchlíků. Takový cíl je naprosto vzdálený veškerému uvažování amerických politiků a jejich praktické kroky měly mnohdy přesně opačný dopad. Válka ve Vietnamu vytvořila obrovskou uprchlickou vlnu, stejný efekt měly konflikty v Afghánistánu a Iráku, kde došlo k obrovské destabilizaci i v sousedních zemích. Války, které probíhaly v osmdesátých letech ve střední Americe, mají za důsledek příliv uprchlíků, kteří nyní míří do USA, a vedly i k růstu moci a vlivu drogových gangů v Jižní Kalifornii.

Nejlepším příkladem dopadů, jaké má dosavadní americká politika, jsou zásahy Spojených států v Libyi a Sýrii zaměřené proti tamním vládám, ke kterým došlo bez jakékoliv autorizace ze strany OSN. V jejich důsledku pak během pouhých dvou let došlo k politickým otřesům v západní Evropě vyvolaným přílivem uprchlíků a následným růstem vlivu populistických a protiimigračních stran.

Jaké poučení z toho všeho plyne? Pro Američany to bude znít nepřijatelně, ale jedno je zřejmé: Často platí, že jakákoliv vláda je lepší než vláda žádná. Jinak řečeno, diktátor je lepší než anarchie. Během intervencí v Somálsku například George Kennan varoval, že problémy této země pramení ze sucha, populační exploze a nefungující vlády. Z toho bylo zřejmé, že vojenský zásah nic neřeší. Lidé v Minneapolis a Oslu, kteří mají problémy se somálskými uprchlíky, nyní dobře chápou, že Kennan měl pravdu.

Někteří ideologové budou podobné závěry vnímat jako nehrdinské, ale je tu i jedna stará teorie, která je potvrzuje. V padesátých letech minulého století někteří politologové tvrdili, že nejlepším měřítkem pro hodnocení nějakého politického systému a vlády je počet lidí, kteří se z něj snaží uprchnout. Pokud bychom se tohoto principu drželi, mohli bychom získat realistické měřítko, podle kterého se dají posuzovat kroky nejmocnější země světa a dalších.