Kvantitativní uvolňování po Česku aneb jak potopit českou korunu

Singerovo uvažování pramení z jedné věci: Česká ekonomika je již čtyři čtvrtletí v recesi a domácí poptávka, zejména ta spotřebitelská, je extrémně slabá. Poptávka domácností totiž v prvním pololetí klesla meziročně o více než 3 %, ačkoli ekonomická realita tak zlá zdaleka není. Svou roli jistě hrají extrémně pesimistické domácnosti (jejich pesimismus je nejvyšší od roku 1999), stagnace trhu práce a pokles reálných mezd, ovšem ani tak nelze velký pokles spotřeby domácností v prvním pololetí 2012 vysvětlit.

Jistou měrou se na něm mohou podílet míra úspor (ovšem ta dle prozatímních dat moc nevzrostla) nebo individuální dovozy ze zahraničí, kvantifikuje se to však obtížně. Tak jako tak, ta slabost je opravdu překvapivá.

Co guvernérem Singerem zmiňované možnosti znamenají, jaká je jejich pravděpodobnost a jejich případný dopad?

1. Kvantitativní uvolňování, buď nesterilizované, nebo něco ve stylu operace Twist používané Fedem V tomto případě by ČNB za nově vytvořené peníze kupovala dluhopisy a snažila se snížit jejich výnosy za účelem snížení dlouhodobých sazeb v reálné ekonomice. Toto opatření by však v ČR zřejmě velký dopad nemělo – banky mají agregátně přebytek likvidity (u ČNB konstantně drží zhruba 400 miliard Kč), problém mají právě s nalezením protistrany poptávky.

2. Rozšíření kolaterálu v repo operacích Ani to nedává příliš smysl. Český bankovní sektor má přebytek likvidity a repo operace ČNB mají v ČR charakter sterilizačních operací. Proto nevidíme logiku pro rozšíření kolaterálu. Snad jen pro případný program selektivního dodávání likvidity pro některé (menší) banky, které se potýkají s obtížnějším získáváním likvidity.

Co dalšího může (nebo hodlá) dělat ČNB se dočtete na Investičním webu

Čtěte také: