Válka jako profit

Válka jako profit

Téměř denně se setkáváme s obrazy utrpení na televizních obrazovkách - Albánci z Kosova, co ztratili své domovy, uprchlíci z Afghánistánu, kteří pěšky přecházejí vysokohorské průsmyky do sousedního Pákistánu…. Válka neznamená nic dobrého, je to jen moře utrpení, lidských a materiálních ztrát, které jsou často nenahraditelné. Ale jsou války opravdu jen a jen neštěstím?

Jak pro koho. Války nezasahují všechny stejně, nejsou pro všechny katastrofou. Zatímco jsou pošlapávána lidská práva a mnozí ztrácejí své úspory, domy, rodiče, děti a své vlastní životy, pro jiné je válka prostředkem k získání majetku či moci. Konflikty mají své každodenní vítěze a poražené. „Poražení den ze dne ztrácejí možnosti a prostředky čelit nepříznivým situacím, pro hrstku „vítězů“ jsou ale války, kdy dojde k úplnému zhroucení státních struktur, kdy právo je méně než prázdné slovo, často tou nejpříznivější situací, kterou si dokážou představit ve své cestě za mocí a penězi“, říká Ian Smillie, kanadský expert v oblasti konfliktů a humanitární asistence.

Není důležité vyhrát, ale vydělat

Ekonomické zájmy hrály ve válkách významnou roli již odedávna. Zajímání otroků a plundrování majetku patřilo po staletí k běžným praktikám. Ale se vznikem moderních armád se vedení války poněkud změnilo, a přestože známe z historie mnoho příkladů, kdy se války staly pro někoho úspěšným byznysem, v literatuře a zpravodajství o současných konfliktech téma válečné ekonomiky najdeme jen stěží. Přední britský odborník na ekonomii současných konfliktů David Keen z London School of Economics to v roce 1998 shrnul: „Ekonomické aspekty válek jsou velká neznámá a téměř nikdo je systematicky nestuduje.“ Od té doby se sice objevilo několik publikací, ale naše znalosti jsou i nadále velmi kusé.

A přesto při pohledu pod povrch věci najdeme mnoho cest, jak je někteří vydělávají na válkách. Mnoho lidí denně zakouší jedovaté ovoce občanských válek, kde cílem není vyhrát, ale pokračovat v lukrativním byznyse. Mark Duffield z university v Leedsu to popisuje: „Po konci studené války se některé charakteristiky konfliktů tak dalece změnily, že dnes můžeme mluvit o „nových válkách“. Nové konflikty mají svou vlastní logiku a racionalitu, nejsou jen bezhlavým vražděním, ale jsou lukrativní formou adaptace na globalizační procesy. Mají jiné cíle než tradiční války a jiné způsoby financování. Opravdový cíl ve válkách nemusí být zvítězit, ale nadále se podílet na ziscích z kriminálních aktivit, které probíhají pod pláštěm války.“ Tak například mezi lety 1992 a 1995 za války v Bosně fungovaly prapodivné aliance a podle některých informací kupovaly jednotky bosenských Srbů benzín a naftu od chorvatských jednotek. Podobně v Angole vedle sebe těží diamanty rebelové UNITA a vládní síly. „Představa, že cílem ve válce je zvítězit, nemusí být správná. Války jsou dnes často pouze zástěrkou pro kriminální aktivity ze kterých profitují jak rebelové tak vlády. Válka je pokračování ekonomických vztahů jinými prostředky,“ říká David Keen. Dnešní konflikty nejsou nikdy ohraničené. Jejich aktéři mají často úzké spojení s ostatním světem – nakupují zbraně, prodávají ropu, diamanty, drogy… A to jim umožňuje pokračovat ve válkách.

Jak našetřit na válku

Způsobů, jak získat prostředky na financování války je mnoho. V době studené války Sovětský svaz a Spojené státy často podporovaly „své“ státy či rebely finančně a vojensky. Mnoho konfliktů v Africe, například konflikt v Angole, v Mozambiku a v Etiopii, stejně jako středoamerické konflikty v Nikaragui a v Salvadoru byly ve skutečnosti zástupnými válkami dvou mocností. Ale konec studené války často neznamenal klid zbraní. Do mnoha rozvíjejících se zemí dále proudí zbraně, zpravidla vyrobené v rozvinutých zemích, které pak financují programy humanitární a rozvojové pomoci.

Pro pokračování válek hraje často důležitou roli nerostné bohatství. Příjmy z ropy či z prodeje diamantů financují války v Sierra Leone, v Libérii, v Súdánu či v Angole. Těchto nejkřiklavějších příkladů ekonomie válek si všimly nevládními organizacemi ze severní polokoule jako prvních, protože se na nich podílely i nadnárodní koncerny. Dnes stojí „conflict“ diamanty v centru pozornosti bezpečnostních služeb, neboť podle jejich informací teroristická organizaci Al Kajda vydělala v minulých letech miliony dolarů právě prodejem diamantů vytěžených ve válkou zmítané Sierra Leone.

Ale i tam, kde není rozsáhlé nerostné bohatství, existují cesty, jak na válce vydělat. Třeba z Čečenska bombardovaného ruskou armádou se nedostanete bez toho, že podplatíte ruské vojáky a ruských checkpointů je mnoho. Pokud ruská armáda zadrží vašeho syna, bratra či otce, možná máte ještě šanci dostat ho ven, chce to ale peníze na úplatky ruských vojáků. A zrovna tak mohou někdy matky ruských vojáků vykoupit své syny, které Čečenci zajali. A když potřebujete tank, přeptejte se u ruské armády, třeba vám ho prodají. V Čečensku, ale i na mnoha dalších místech jako třeba v Kolumbii, Afghánistánu, Indonésii či Gruzii, je jednou z možností, jak přijít rychle k penězům, zajímání rukojmích, s oblibou pak humanitárních pracovníků či novinářů ze západního světa, kteří jsou za výkupné propuštěni. V zemích střední Ameriky se etablovaly mocné drogové mafie, které pokračují v konfliktech, jež jim mohou zajistit bezpečnější prostředí pro jejich obchody s drogami. Podobně vyhovují nevyjasněné poměry ve střední Asii tamním pašerákům drog. V Kambodži zase hraje důležitou roli zběsilá těžba dřeva, která ničí místní lesy. V Súdánu se rozšířilo novodobé otroctví, kdy jsou příslušníci Dinka a Nuer kmenů z jižního Súdánu zajímáni a prodáváni na muslimský sever, obývaný jiným etnikem.

Ve státech, kde nefunguje policie a státní správa, musí lidé platit výpalné skupinám, které je „ochraňují“. Vedle toho vydělávají na válce všichni ti, kdo nabízejí něco, o co ostatní mají zájem. Mohou to být potraviny, léky, letenky či falešné doklady, které Vás ochrání od perzekuce ze strany státních úřadů či umožní utéct. Další možností, jak financovat válku, je humanitární pomoc. Humanitární organizace často dávají přednost „menším“ úplatkům na checkpointech, tak aby mohly dopravit humanitární pomoc až na místo určení. Za války v Bosně se takto dostávala do rukou srbských ostřelovačů asi třetina humanitární pomoci určené pro obléhané Sarajevo. V Somálsku mizelo podle některých pramenů více než 50 procent celkové pomoci.

Cesty, jak vydělávat na válce jsou rozličné a strategie, které mezinárodní společenství dosud vyvinulo, aby rozpoutání či prodlužování konfliktů zabránilo, jsou bezzubé. Mezinárodní sankce? Nefungují, jak by si OSN přálo. Mocné drogové mafie, rebelové ale také zbrojařský průmysl, ropné společnosti a další nadnárodní korporace mají často jiné zájmy než miliony lidí, kteří se denně musí vypořádávat s neblahými důsledky války.

Blanka Hančilová 

Uveřejněno se souhlasem serveru