K většímu ústupu od dolaru ve světových rezervách ve skutečnosti nedocházelo

Podíl amerického dolaru na globálních devizových rezervách klesl z více než 70 % na konci 90. let na současných přibližně 58 %. Na stránkách VoxEU to píše Linda S. Goldberg a Oliver Hannaoui s tím, že pro řadu ekonomů jde o odraz slábnoucí dominance dolaru v mezinárodním měnovém systému. Co o tom soudí tito ekonomové?

„Po řadu let se šíří teorie o poklesu významu dolaru. Hovoří o vzestupu důležitosti eura, rostoucím významu Číny a přesunu k renminbi, o geopolitických posunech vyvolaných válkou mezi Ruskem a Ukrajinou, hrozbách finančních sankcí a dalších faktorech,“ uvádějí ekonomové. A připomínají, že centrální banky drží devizové rezervy, tedy aktiva denominovaná v cizích měnách, pro případ nutnosti zvýšit nabídku likvidity. K tomu mohou pomáhat splácet zahraniční dluhy a stabilizovat měnový kurz během náročnějších období.

Ekonomové pak na základě svého výzkumu tvrdí, že podíl dolaru na rezervách ve světě ovlivňují dva kanály. Jednak preference dolarových aktiv, ale také vývoj celkových rezerv. To znamená, že změny v globálním podílu dolaru na rezervách nemusí odrážet pouze posuny v preferencích ohledně dolarových aktiv. Podíl dolaru může měnit i změna velikosti rezerv. Co ukazují data? Ekonomové k vývoji mezi lety 2015 – 2020 zmiňují:

Země s velkými rezervami hrají v agregátním pohledu významnou roli. Rusko s počátečním zůstatkem rezerv 309 miliard dolarů a poklesem podílu dolaru o 15,5 procentního bodu přispívá ke globálnímu poklesu podílu dolaru přes kanál snížených dolarových preferencí. Nicméně Švýcarsko k poklesu tohoto podílu přispělo prostřednictvím kanálu nižšího množství celkových rezerv. „Příspěvek Švýcarska k poklesu celosvětového podílu dolaru se vyrovná nebo dokonce převyšuje příspěvek Ruska. A to i přesto, že se Švýcarsko na straně struktury portfolia přibližuje k dolaru, místo aby se od něj vzdalovalo.“

Ekonomové tedy vše shrnují s tím, že „posuny v agregátních číslech mohou odrážet rozhodnutí malého počtu velkých držitelů rezerv“. A tyto změny nemusí nutně odrážet měnící se postoje vůči dolaru. „Hnacími silami alokace portfolií i nadále zůstávají tradiční makroekonomické fundamenty: obchodní expozice vůči USA a eurozóně a měnové složení zahraničního dluhu… Celkově přitom důkazy dostupné do roku 2020 nepodporují teorii o rozsáhlém, preferencemi motivovaném ústupu od dolaru. Je ale zřejmé, že existuje malý počet velkých zemí, jejichž rozhodnutí budou i nadále významně ovlivňovat celková globální čísla, ať už bude jejich motivace jakákoli.“

Graf ukazuje vývoj podílu tzv. velké čtyřky měn na globálních rezervách a podíl dolaru a měn mimo velkou čtyřku, kterou tvoří dolar, euro, japonský jen a britská libra: