Finančním trhům vládne geopolitika (Komentář)

Hlavním faktorem, který od konce února určuje dění na finančních trzích, nejsou makroekonomická data, ale geopolitika. Vypuknutí konfliktu mezi USA a Íránem vedlo ke skokovému zvýšení cen ropy nad sto dolarů za barel, růstu cen energií, narušení dodavatelských řetězců i obavám o světový hospodářský růst. Pro země středoevropského regionu a ostatně i pro eurozónu jako celek je však pozitivní zprávou, že do aktuální energetické krize vstoupila v mnohem lepší kondici, než tomu bylo v letech 2022/2023. Energetická náročnost je se o něco snížila, úrokové sazby se nacházejí nad neutrální úrovní, takže měnová politika působí restriktivně, trh práce je uvolněnější, takže nevytváří tak silné inflační tlaky. Přímé inflační dopady blízkovýchodního konfliktu do velkoobchodních cen plynu a elektřiny by navíc měly být podle našeho odhadu ve srovnání s rokem 2022 minimální. Přesto ale vysoké ceny ropy tlačí na růst inflace na obou březích Atlantiku a s pokračující délkou konfliktu začínají narůstat i obavy o ekonomický růst.

Česká koruna na zvýšené riziko spojené s konfliktem na Blízkém východě reagovala pouze mírně. Dočasné oslabení v páru s eurem o zhruba 1 % k hladině 24,50 CZK/EUR bylo s rostoucími nadějemi na deeskalaci konfliktu již zčásti odmazáno. Částečně sice aktuálně mírnější reakci může vysvětlit postupně klesající energetická intenzita tuzemské ekonomiky, celkově se však domníváme, že vnější prostředí zůstane pro korunu negativním faktorem. To podtrhuje i předpokládané posilování amerického dolaru, který by dle prognóz Société Générale měl v páru s eurem v ročním horizontu zpevnit k hladině 1,14 USD/EUR, a to hlavně vlivem nadále robustního růstu americké ekonomiky. Úrokový diferenciál koruně také mnoho podpory nepřinese. Rozpětí mezi korunovými a eurovými tržními úrokovými sazbami se s rostoucími sázkami trhů na utažení měnové politiky Evropské centrální banky opětovně zúžilo. K jeho dalšímu zúžení by navíc mělo přispět i námi očekávané ponechání sazeb České národní banky beze změny, zatímco korunový peněžní trh zaceňuje přes trojí zvýšení klíčové repo sazby o 25 bb v letošním roce. Celkově očekáváme, že koruna může krátkodobě čelit spíše depreciačním tlakům. Na konci letošního druhého i třetího čtvrtletí očekáváme, že se bude proti euru pohybovat v blízkosti 24,50 CZK/EUR. S postupnou deeskalací konfliktu na Blízkém východě, respektive poklesem cen energetických komodit a nadále solidním růstovým tempem tuzemské ekonomiky by následně mohla mírně posílit. Zpevnění koruny ale bude s ohledem na souběžné posilování amerického dolaru pouze pozvolné.

Tržní úrokové sazby po vypuknutí konfliktu na Blízkém východě vystřelily vzhůru. Souviselo to s nárůstem inflačních očekávání v důsledku vyšších cen energií a narušení dodavatelských řetězců. Ke zvýšení delších sazeb v eurozóně však patrně přispívá rovněž uvolnění fiskální politiky v Německu. I v případě brzkého ukončení konfliktu je mimo jiné s ohledem na poškozené produkční kapacity v Perském zálivu a již pozorované dopady na inflaci návrat sazeb na předválečnou úroveň poměrně nepravděpodobný. Kratší korunové sazby by mohly mírně poklesnout v souvislosti s redukcí sázek na zpřísňování měnové politiky ČNB. Inflace sice zůstane zvýšená a nad cílem centrální banky v letošním i příštím roce, centrální banka ale podle nás – vzhledem k dočasné a nabídkové povaze šoku a zpřísnění kreditních podmínek skrze vyšší tržní úrokové sazby s delší splatností – ponechá měnově-politické sazby na současné úrovni. Delší konec korunové křivky by měl v ročním horizontu zůstat na zvýšených úrovních. Přispěje k tomu nejen zrychlení pozorované inflace, ale také uvolnění fiskální politiky u nás i v zahraničí. Celkově však nejistota spojená s dalším vývojem zůstává značná a rizika se vychylují spíše směrem ke slabšímu kurzu koruny, vyšší inflaci a tím i případnému zvýšení domácích úrokových sazeb.