Také na emise z výroby cementu se dá vyzrát, Německo může inspirovat i český průmysl

V Německu vznikne v nejbližších letech první nízkoemisní výrobna cementu, která využije pro výrobu maximum obnovitelných zdrojů a navíc zužitkuje vznikající oxid uhličitý. Na severu Německa se tak nyní poprvé úzce potkávají dva trendy – dekarbonizace tzv. hard-to-abate odvětví, u nichž je snižování emisí skleníkových plynů zvlášť složité, a zavádění technologie CCUS, tedy zachycení a využití či uložení odpadního CO2.

Ilustrační foto: Shutterstock

Jak jsme informovali už dříve, Německo stále hledá systémovou cestu pro využití oxidu uhličitého z průmyslové výroby. I přes veškeré dekarbonizační snahy budou nadále zůstávat odvětví, která nepřestanou CO2 generovat. Jedná se například o výrobu cementu. Cement samozřejmě zůstane klíčovou surovinou pro německé stavebnictví, které nyní zažívá období propadu – již poosmé v řadě meziměsíčně a pro letošní rok se počítá s poklesem 4 %. Podle všech prognóz se ale jedná o krátkodobý útlum a v dalších letech čeká německé stavebnictví růst.

NÍZKOEMISNÍ CEMENT

Jak však vyrábět bezemisní či nízkoemisní cement? Prvním krokem je nastavení energetických vstupů při výrobě, tedy zajištění dostatečných kapacit solární a větrné energie v lokalitě. Složitějším úkolem je ale zbavit se vznikajícího CO2, který se z vápence uvolňuje při zahřívání. Výroba jedné tuny cementu představuje nevyhnutelně asi 0,6 tuny uvolněného CO2. Tuto skutečnost nelze obejít žádnou technologickou inovací.

Na konci dubna byla v Lägerdorfu ve Šlesvicku-Holštýnsku za přítomnosti ministra hospodářství a klimatu Roberta Habecka slavnostně zahájena stavba první „zelené“ cementárny v Evropě. Ta bude na místě vyrůstat do roku 2029 a podpořena bude částkou 109 milionů eur ze zdrojů EU, což činí asi pětinu celého rozpočtu projektu. Investorem je chemický koncern Holcim. Projekt se zaměřuje jak na maximální využití obnovitelných zdrojů, tak na onu složitější druhou část – využití odpadního CO2. Jeho podzemní ukládání je ve Šlesvicku-Holštýnsku zatím zakázáno. Část by měla být využita pro v Německu velmi favorizovanou výrobu syntetických paliv.

OXID UHLIČITÝ ZAMÍŘÍ DO NORSKA

Zároveň se však rýsuje další možnost, co se zbylým oxidem uhličitým. V posledním týdnu se spojily síly německých a norských plynárenských společností. Přepravci plynu z obou zemí, německý OGE a norský Equinor, uzavřely v minulých dnech dohodu o spolupráci na výstavbě potrubí pro transport CO2 do Norska. Výstavba by měla probíhat v synergii s výstavbou přepravní sítě pro dovoz obnovitelného vodíku opačným směrem. Tento projekt také předpokládá investice v řádu stovek milionů eur. Je třeba uvést, že ukládání odpadního CO2 jako příspěvek k dekarbonizaci bylo zatím německou vládou vnímáno zdrženlivě, postupně jej však, s ohledem na vývoj okolností, zahrnuje do svých úvah.

PŘÍLEŽITOSTI PRO ČESKÉ FIRMY

Obě části, jak výstavba moderní cementárny včetně rozsáhlých zdrojů obnovitelné energie, tak výstavba stovek kilometrů plynárenské infrastruktury mohou být velmi zajímavými příležitostmi pro české firmy. Současně projekt ukáže, jaká řešení jsou či nejsou realistická pro český cementářský průmysl. Zájemci o moderní trendy ve stavebnictví mohou zamířit například na veletrh Haus.Bau.Ambiente., který se koná 8. – 10. listopadu v Erfurtu. Naleznou tu informace k novinkám z oblasti stavebních materiálů, stavebních strojů, zateplování a úspor energií.

Lukáš Janura, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR v Berlíně