Uspokojení pohledávky nezaopatřeného dítěte na výživném z majetku třetí osoby
Jádrem kauzy bylo posouzení, zda a v jakém rozsahu může uspokojit zletilé, ale dosud nezaopatřené dítě (jakožto věřitel) svou pohledávku na výživném z majetku třetí osoby (v tomto případě babičky nezletilé), na základě rozsudku vyhovujícího odpůrčí žalobě podané v režimu § 42a zákona občanského zákoníku z roku 1964.
Stěžovatelka byla nucena vymáhat po svém otci v exekučním řízení běžné a dlužné výživné. Ten převedl v roce 2010 na svou matku členský podíl v bytovém družstvu představující jeho jediný exekučně postižitelný majetek. Matka nezletilé stěžovatelky (jako zákonná zástupkyně) se domohla na základě odpůrčí žaloby, že dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu (uzavřená mezi otcem stěžovatelky a vedlejší účastnicí) je vůči stěžovatelce právně neúčinná. Stěžovatelka proto mohla požadovat uspokojení své pohledávky přímo z toho, co odporovatelným právním úkonem z majetku otce jako dlužníka ušlo. S ohledem na tyto skutečnosti byla do exekučního řízení zahájeného (již zletilou) stěžovatelkou přibrána i vedlejší účastnice (babička stěžovatelky). Vedlejší účastnice následně navrhla částečné zastavení exekuce, a to s odvoláním dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2011, který uvedl, že předmětem exekučního řízení mohou být pouze pohledávky vzniklé stěžovatelce za jejím otcem do právní moci rozsudku nalézacího soudu.
Obvodní soud usnesením v roce 2021 tento návrh na částečné zastavení exekuce zamítl. Dřívější závěry rozsudku z roku 2011 neaplikoval. Konstatoval, že se jedná se o zcela ojedinělé rozhodnutí, nikoliv ustálenou judikaturu, a rozhodnutí je navíc vnitřně rozporné. Poukázal i na to, že v případech týkajících se vyživovací povinnosti je nezbytné aplikovat při výkladu základní zásady, které prolínají celým občanským právem, jako jsou zásada ochrany slabší smluvní strany, zásada ochrany dobrých mravů a zákazu zneužití práva. Uvedl, že stěžovatelku je nezbytné považovat za slabší smluvní stranu, neboť jeho postavení je z důvodu odkázání na výživu vedlejším účastníkem značně ztíženo. Svoji argumentaci uzavřel tím, že v případě dlužného plnění z vyživovací povinnosti je potřebné zvýšenou měrou chránit věřitele, je-li nezaopatřeným dítětem, nikoliv poskytovat zvýšenou ochranu majetku rodiče, který neplní své zákonné povinnosti. Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil a doplnil další argumentací. Uzavřel, že by přiklonění se k tomuto výkladu znamenalo rezignaci na ochranu osob odkázaných na výživu před úmyslně zkracujícím jednáním povinných a že je nezbytné, aby výklad naopak sledoval specifickou povahu výživného.
Dovolání povinné nicméně Nejvyšší soud vyhověl a usnesení obvodního soudu i městského soudu zrušil. Případ se tak znovu vrátil na počátek. Vázány právním názorem Nejvyššího soudu obecné soudy následně exekuci částečně zastavily a stěžovatelka neuspěla ani se svým dovoláním. Proto se nyní obrátila na Ústavní soud.
Třetí senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Ronovská) stěžovatelce vyhověl a případ se vrací před Nejvyšší soud.
Právní věta:
Při výkladu § 42a občanského zákoníku z roku 1964 je třeba postupovat v souladu se zásadami soukromého práva a upřednostnit výklad, který nejlépe reflektuje právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči (čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod), smysl a účel institutu odporovatelnosti, jakož i obecné právo na soudní ochranu (čl. 36 Listiny).
Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1200/23 je dostupný
zde (646 KB, PDF).
Poslední zprávy z rubriky Zákony a právo:
Přečtěte si také:
Prezentace
02.05.2024 SCHLIEGER loni zaznamenal čtyřnásobný nárůst...
30.04.2024 Tesla po špatných výsledcích roste, Meta po...
Okénko investora
Miroslav Novák, AKCENTA
Michal Brothánek, AVANT IS
Petr Lajsek, Purple Trading
Mgr. Timur Barotov, BHS
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Ali Daylami, BITmarkets
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz
?
Okénko pro podnikatele
Jitka Weiss, SNAIL TRAVEL INTERNATIONAL a.s.