Uvádíme na pravou míru tvrzení, že je na českých školách od 7. ročníku povinná výuka druhého cizího jazyka s 3 hodinovou týdenní dotací, kvůli závazku ČR podpisem smlouvy jako člena EU

Povinná výuka druhého cizího jazyka nejpozději od osmého ročníku základní školy byla zavedena Opatřením ministra školství MSMT-2647/2013-210. To upravuje rámcový vzdělávací program (neboli osnovy) pro základní vzdělání, do kterého je druhý jazyk povinně přidán. Více informací o osnovách, které nabyly účinnosti 1. září 2013, najdete na stránkách českého MŠMT ( http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/upraveny-ramcovy-vzdelavaci-program-pro-zakladni-vzdelavani(link is external) ). Z nich vyplývá, že:

Úprava osnov byla odůvodněna tím, že ČR nedisponuje přirozeně vícejazyčným prostředím jako některé jiné evropské státy, a připojuje se proto ke všem ostatním zemím bývalého východního bloku, ve kterých je povinná výuka druhého cizího jazyka již zavedena.
Zavedení povinné výuky druhého cizího jazyka se zakládá mj. na tvrzení učitelské veřejnosti, České školní inspekce a dalších, kteří upozorňují, že jazyková vybavenost českých žáků a studentů mnohdy neodpovídá Společnému evropskému referenčnímu rámci jazyků (o něm viz další stránky českého MŠMT: http://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/spolecny-evropsky-referencni-ramec-pro-jazyky(link is external) ).

Společný evropský referenční rámec jazyků (zkracovaný CEFR) je nezávazný dokument Rady Evropy, která je nezávislou organizací na Evropské unii.

Lži jako hodnoty LIGY LIBE

Čtenáři PRÁVA mají právo dozvědět se fakta. V komentáři „Policejní kordóny jako evropské hodnoty“ od pana Černého se bohužel dočetli lživá tvrzení. Uvádíme je tedy na pravou míru.

Zaprvé: Je nesmysl, že Evropská komise usiluje o odzbrojení slušných občanů. Zbraně může nadále vlastnit každý, kdo řádně získá zbrojní průkaz. Směrnice pouze nově definuje kategorie povolených zbraní.

Zadruhé: Je lež, že se Komise vyhýbá kontaktu s občany. Zrovna s připomínkami zástupců LIGY LIBE jsme se vícekrát seznámili osobně a řada z nich je zohledněna ve směrnici. Byli jsme však nuceni vyjádřit politování nad nenávistnou a dehonestující formou komunikace ze strany řady členů a příznivců LIGY LIBE. Nerespektovali dohody a neváhali sáhnout k manipulacím, vulgaritám, výhrůžkám či nacistickým symbolům. Jsme ochotni vést slušný dialog, avšak odmítáme hrát roli komparzistů v zinscenovaných představeních určených především jejich komunitě na sociálních sítích.

Zatřetí: Není pravda, že Zastoupení Evropské komise bylo zavřeno v pracovní době. Fungovalo normálně. Zavřeno bylo pouze informační centrum pro veřejnost. Důvodem byly obavy o bezpečnost zaměstnanců vzhledem k předchozí zkušenosti s LIGOU LIBE.

Začtvrté: Vstup nehlídaly „šiky“ či „kordóny“, nýbrž pár policistů. To pan Černý jako bývalý pplk. rozezná. Proč to tedy tvrdí? O míře ochrany rozhodla sama policie, jejíž práce si velmi vážíme. A o tom, že petenty nepřijmeme osobně, nýbrž že mají protestní nótu poslat poštou, jsme je informovali předem.

Na závěr dvě poznámky: Bezpečnost v dnešní době neurčuje pouze to, kolik lidí vlastní zbraň, ale také to, zda mají lidé přístup k informacím, nenaletí dezinformacím nebo zda mohou chodit k nezmanipulovaným volbám. Snažíme se bojovat s dezinformacemi například i tímto komentářem. Pan Černý chce prý rovněž EU, která je o volném obchodu a otevřených hranicích, a ne tu, která otravuje život direktivami. Jenže právě volný trh a otevřené hranice bez jasných pravidel hry nefungují.

Uvádíme na pravou míru šířící se hoax o povinném ručení pro dětská elektroautíčka

Žádné povinné ručení pro dětská autíčka či jiné hračky. Jde pouze o motorová či elektrická vozidla určená k přepravě. Kde hoax vznikl? Existuje směrnice z roku 2009 (pozor, dlouhý název) o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontrole povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění. Vznikla v době, kdy po chodnících ještě moc nejezdily segway a e-bikes. Dnes jich jezdí dost, a Evropský soudní dvůr mezitím vydal rozsudek, že směrnice se vztahuje i na tyto nové druhy "vozítek". Komise tudíž musí směrnici aktualizovat tak, aby rozsudky Evropského soudního dvora zohlednila. To udělala, a o jejím návrhu teď jedná Evropský parlament a zástupci členských států. A protože jde o směrnici, mají členské státy možnost si samy stanovit jednotlivá opatření. V tomto případě mohou tedy i segway, e-bikes atd. z národní legislativy vyjmout, pokud to shledají nutným. Nikdo tedy Českou republiku nenutí, aby měla ve své legislativě, že třeba na elektrické golfové vozíky musíte mít povinné ručení. Stát ale musí zajistit, aby oběti, které např. segway zraní, porazí nebo jim způsobí nějakou újmu, měly nárok na odškodnění ze strany státu, od národního garančního fondu.

26/06/2018

Naše reakce na článek MF Dnes s názvem „Focení jen se souhlasem“

Milá MF DNES!

Máme pro Tebe tip: co takhle napsat něco nového, osvěžujícího a pravdivého? Tvůj článek „Focení jen se souhlasem“ o „směrnici“ o ochraně osobních údajů (pro Tvou informaci: jde o nařízení a ne o směrnici) je totiž obsahem téměř jako okopírovaný ze starších článků z jiných médií, které navíc mezitím vyvrátili i čeští experti jako nesmysl.

Dovolíme si uvést Tvůj text na pravou míru: školy nemusí panikařit. Tečka. Nové nařízení o GDPR pro ně není žádná revoluce. Máme český zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů. A občanský zákoník. Ten říká, že rodiče musí dát souhlas s uveřejňováním fotografií svých ratolestí. Nově nesmí školy bez souhlasu rodičů uveřejnit fotografii s popiskem typu „Pepíček Vosátků dává gól“. Naopak fotky popsané „4.A hraje fotbal“ se to netýká. Obavy, že rodiče budou muset dávat souhlas před uveřejněním každé takové fotografie, jsme vyvraceli už mnohokrát, ale rádi to uděláme znovu: Nebudou! Stačí jen hromadný souhlas.

Ještě drobnost: prosím nestraš příště čtenáře tím, že školám hrozí pokuta 20 milionů eur. Víš proč? Protože to nařízení není zaměřené v první řadě na školy, ale hlavně na banky, mobilní operátory, digitální giganty a velké sektory, které zpracovávají obří množství citlivých dat. Tedy na ty, u nichž má případné zneužití dat opravdu velký dopad. Vzpomeňme na případ Cambridge Analytica.

A na závěr máme ještě jednu obecnou prosbu: prosím pomoz nám správně informovat (nejen učitele) a bránit opakování nepravdivých mýtů, které již vyvracely nejrůznější kapacity, včetně například komisařky Jourové.

Měj se hezky.

S pozdravem

Zastoupení Evropské komise v ČR

Reagujeme na lživý článek na webu ParlamentníListy.cz s názvem „EU může znárodňovat, prosadila to Jourová. Nejde o vtip“

V Evropě patří Češi mezi nejnáruživější klienty internetových obchodů. Nejvíce nakupujeme oblečení a sportovní potřeby. Rychlostí světla vznikají nové a nové e-shopy. Dle portálu Heureka.cz jich je nyní v ČR přes 40 tisíc. S nárůstem internetového obchodování ale roste i chuť podvodníků. Česká obchodní inspekce zaznamenala v roce 2017 exponenciální zvýšení počtu rizikových e-shopů, celkem jich odhalila 131. Přitom v letech 2015 i 2016 šlo o pouhé čtyři e-shopy ročně.

Tyto trendy jsou patrné i v jiných zemích EU. A protože roste také popularita přeshraničních nákupů online, je zcela normální, že vzrostl tlak Evropanů na to, aby vznikla celoevropská legislativa, která by spotřebitele chránila také v online prostředí. A tak vlády zemí EU a Evropský parlament vloni přijaly nařízení, které umožňuje národním dohledovým úřadům chránit spotřebitele bez ohledu na to, kde v EU prodejce zboží sídlí. Nově budou moci úřady společně bojovat s nelegálními či klamavými praktikami přes hranice, používat tzv. mystery shopping či omezit přístup na e-shop, pokud dojde k závažnému podvodu a bude nutno rychle zamezit jeho šíření.

A právě poslední pravidlo ¦ omezení přístupu na podvodné e-shopy ¦ je ve vašem článku lživě a účelově napadeno. Nařízení v žádném případě nenařizuje „znárodňování“ e-shopů. Jediným cílem právního textu je ochrana spotřebitele proti nekalým praktikám a podvodům. Národním dohledovým organům, což je v našem případě Česká obchodní inspekce, dává text do rukou celou řadu opatření od těch mírných jako dopis nebo výzva až po ty, které vedou k zablokování či smazání domény e-shopu v nejzávažnějších případech protiprávního jednání a podvodů, a to pouze pokud nelze sjednat nápravu jiným způsobem. Postup dohledového orgánu v případech, kdy e-shop nebude ochoten protiprávní jednání napravit, je přitom plně v rukou každého státu. A pokud dojde k zablokování domény, evropské právo dává možnost několikastupňového odvolání.

Zablokování, smazaní či přeregistrování domény jsou až ta nejzazší opatření, nicméně se využívají již dnes. Takže nejde o žádnou novinku. Zablokování či smazání domén pro nelegální praktiky je již nyní běžnou praxí.

Pro ověření pravdivosti faktů a informací o EU a evropské legislativě před jejich zveřejněním vám nabízíme naše služby, které poskytujeme všem novinářům v České republice.

Původní lživý článek naleznete zde(link is external) .

Reagujeme na komentář pana Léka o Evropském hlavním městě kultury

Maďarské město Székesfehérvár se nestane Evropským hlavním městem kultury pro rok 2023, protože člen poroty prý jejich reklamní video označil za "propagandu bílé křesťanské Evropy, všichni jsou bílí, tančí… atd." Původně jsme sice mysleli, že nebudeme plýtvat časem na vyvracení takových (pardon…) nesmyslů. Ale obrátilo se na nás pár pohoršených čtenářů s prosbou, abychom to uvedli na pravou míru. Děkujeme jim a tady jsou naše tři body:

1) Představa, že výběr města funguje jako ve středověké orientální despocii (panovníka nabídka nenadchla, pronesl povrchní komentář a uchazeče odmávl jak otravný hmyz) nemá s realitou nic společného. Jak náročné je celé výběrové řízení ví dobře např. Plzeň – Evropské město kultury 2015. Uchazeči musí splnit kritéria definovaná v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady. A před porotou důvěryhodně prokázat, že budou schopni "papírové" cíle splnit, umět vše prodat a manažersky i administrativně celý rok zvládnout.

2) Székesfehérvár v tom neuspěl. Nebo přesněji: jiná maďarská města to zvládla lépe, a proto se dostala do užšího výběru. Nic víc, nic míň. Porota k výběru mimochodem vydává koncem března zprávu.

3) Evropské hlavní město kultury je jedním z nejuznávanějších programů EU. Znamená příliv peněz i prestiž. Kromě financí z EU vzrostou příjmy z turismu – v průměru o 12 % oproti předchozímu roku. Neprofituje z toho tak jen kulturní sektor (umělci, divadla, muzea, výstavní síně), ale také restaurace, hotely, obchodníci či doprava. Je proto pochopitelné, že města, která tento titul nezískají, nemusí být spokojená. Je ale špatně, když kvůli tomu začnou šířit pomluvy. A ještě horší je, když je jako fakt přeberou prestižní české noviny.

Článek pana Léka naleznete zde(link is external) .

O EU a Africe

Reagujeme na komentář pana Miloše Balabána v Právu (18/12/2017) s názvem „Migrační pokrytectví". V něm autor říká: „Jedná se na nejvyšší úrovni zcela konkrétně o nějakém Marshallově plánu pro Afriku, o kombinaci humanitárních a vojenských opatření? Nevypadá to tak." Mýlí se.

Pan Balabán ve svém pondělním komentáři o EU říká: „Jedná se na nejvyšší úrovni zcela konkrétně o nějakém Marshallově plánu pro Afriku, o kombinaci humanitárních a vojenských opatření? Nevypadá to tak." Mýlí se. Stačilo nám zavolat a vše by se vyjasnilo. Třemi slovy: ANO, JEDNÁ, EXISTUJE. Nejmenuje se ovšem Marshallův. Jednak jeho autorem není bývalý americký ministr zahraničí Marshall (zesnul 1959) a jednak se nedoporučuje přebírat „zavedené značky". Říká se mu tedy „externí investiční plán". Celá EU včetně Česka se na něm shodla letos. Spolu s dalšími projekty tvoří přesně ten mix, po kterém pan Balabán volá: humanitárních, vojenských a (což už sice nezmiňuje, ale bez toho to nejde) ekonomických, vzdělávacích a právních opatření. Následující hromadu čísel si zapamatovat nemusíte, ale je dobré mít ji po ruce jako ukázku, co všechno EU v Africe dělá – právě i s cílem zlepšit tamní životní podmínky a omezit motivaci lidí k migraci.

Zmíněný „Marshallův plán": Cílem externího investičního plánu jsou investice ve výši 44 mld. EUR do roku 2020.
Migrace: Svěřenecký fond pro Afriku – zřízený přesně na boj s příčinami migrace (kterému ovšem samy členské státy ještě všechny slíbené příspěvky neposkytly), má mít k dispozici 3,3 mld. EUR.
Bezpečnost v Africe podporuje EU mnoha formami: od tréninku bezpečnostních složek v některých afrických zemích, přes podporu G5 – Sahelských spojených jednotek, až po 7 vojenských a civilních misí. Dosud podporovala 14 mírových operací v 18 afrických zemích a školila 30 000 lidí – vojenský, policejní a soudní personál.
Na vzdělávání jde z EU do Afriky 1,3 mld. EUR (2014-2020). Díky tomu bylo vyškoleno 15 400 tamních učitelů a na základní či střední školu mohlo chodit 8,5 milionů dětí (projekty 2013-2014).
Evropské firmy investovaly v roce 2015 do africké ekonomiky 31 miliard EUR – 36 % afrického mezinárodního obchodu se odehrává s EU. Ta je také např. hlavním partnerem v udržitelné energii – díky ní má dnes o 18 milionů více Afričanů vůbec přístup k energii.
Celkově je EU v Africe investorem, obchodním partnerem, poskytovatelem pomoci a bezpečnosti číslo 1.
Tady ještě odkaz na summit EU v Africké unie z 29.-30. listopadu 2017: https://ec.europa.eu/europeaid/african-union-european-union-summit-2017_en Vyhledat dostupné jazykové verze předchozího odkazuEN•••
Neodebíráte Právo? Zde přikládáme zveřejněný komentář:

O alkoholu a nelegálním „matroši“

Přečtěte si, kdo je pod vlivem alkoholu a „méně legálního matroše“ – autor glosy v časopise EURO! Aneb „Na pravou míru“. Reagujeme na glosu v časopisu Euro s názvem „Kde je ráj daňový“.

Víte, jak funguje nátlak ve světové ekonomické politice? My každopádně víme, kdo o tom na 100 % nemá ani páru! :-) Autor naivní glosy v časopise Euro. Dokonce ho tajně podezříváme i z toho, že při jeho psaní musel být on sám (a ne my, jak v glose naznačuje) pod vlivem alkoholu nebo jiného „méně legálního matroše“. No posuďte sami! Střízlivý novinář by se přece při takto odbyté práci musel třást o místo, no ne? Také přiznáváme, že nás moc nebaví dělat za něj jeho práci, ale co nám při „takovém matroši“ zbývá, že? :-) Takže ve třech rychlobodech:

1) Evropská komise nic, Evropská komise je tentokrát „muzikant“. Seznam hříšníků – tzv. černou listinu daňových rájů – přijali ministři financí zemí EU, včetně ČR. Onen „dotazník“ je jen zlomkem dvouleté mravenčí práce.

2) Fáze 1: zkontrolovalo se 92 zemí. Fáze 2: dvacet z nich dostalo zelenou. S ostatními EU intenzivně jednala a tlačila, aby své daňové systémy změnily. Fáze 3: výsledky zveřejnila.

3) 17 zemí dala na „černou listinu“. To jsou ty, které se k žádným změnám nezavázaly (včetně Eurem zmíněné Jižní Korey nebo Tuniska). Ostatní (např. i ony notoricky známé a Eurem citované Kajmanské ostrovy) na změnách pracují nebo se k nim minimálně zavázaly. Proto na seznamu zatím nefigurují. Pokud ale usnou na vavřínech, příští rok na něm budou. No a pak je tu 8 zemí (včetně Eurem uvedených Panenských ostrovů), které dostaly na změnu víc času kvůli ničivému hurikánu. Mají přechodně jiné starosti než daně.

Jednoduché, ne? Příště, kdyby něco, nás neváhejte kontaktovat včas! Rádi Vám veškerá fakta dodáme i předem! To aby Vaše glosy nekazily Euru pověst informovaného media.

Zde ono dílo:

Násilníci z EU? Pokorné díky diamantovému mozku REFLEXU, že si všiml. Čtěte, jak nám nahrál na smeč.

Máme radost! Harcovník českých komentátorů, pan Stoniš z Reflexu, prý „bývá ve střehu, když se spustí nějaká celosvětová kampaň, do níž se zapojí globální celebrity“. Mířil na kampaň #MeToo (svědectví lidí o sexuálním násilí). To je skvělá zpráva. Vždyť přesně k tomu celebrity v kampaních slouží. Lidé zbystří a problému si všimnou. Klidně ať kritizují, nevadí, i negativní reklama je reklama. Takže jménem obětí, moc díky! Nezlobte se, opravdu nejsme zlomyslní, ovšem Vaším výrokem, že se „konečně diamantové mozky EU začaly věnovat tématu, jež starý kontinent trápí víc než pomazánkové máslo“, jste nám nahrál na smeč. EU bojuje proti násilí (nejen na ženách) už řadu desetiletí. Nebýt peněz z rozpočtu EU, tak se například neuskutečnilo mnoho projektů namířených proti násilí na starých lidech nebo dětech. Kampani #MeToo tedy patří dík za to, že si tohoto úsilí, ač opožděně, všimly i jiné diamantové mozky v Reflexu. Na závěr ještě maličkost. Prý Vám to celé nesedí k oficiální politice Bruselu, který sem sexuální násilníky ze zemí se zvrácenými představami o roli ženy zve. To je silná káva. Tomu nevěříte ani Vy sám. EU sem žádné násilníky nezve. Snaží se poskytovat ochranu těm, jejichž život je ve vlasti ohrožený (už od konce II. světové války, neb s tím má sama neblahé zkušenosti). Polovina z nich jsou ženy. Upřete jim to? Ach, a ještě drobnost: kolik z těch prominentních a vysoce postavených hlav, které kvůli skandálu s obtěžováním teď padají v Hollywoodu a Velké Británii, patří lidem z oněch Vámi nařčených zemí? Pokud víme, tak zatím žádná. Všechny jsou domácí. Bohužel, pane Stoniši, sexuální násilí a obtěžování se neomezuje jen na některé národy. Jde napříč společností, bez ohledu na původ, vzdělání nebo příjem. EU násilí odmítá plošně a bojuje proti němu, ať už přichází od kohokoliv, domácího či migranta. Takže: ještě jednou pokorné díky, že jste, ač trochu neobratně, na problém upozornil.

Článek Reflexu najdete zde .

Propagandistická jednotka EU zdraví propagandistickou jednotku PÁRAL!

Reagujeme na nefiltr Pavla Párala o tom, že "jeden má skoro pocit, že v Bruselu působí jakási tajná propagandistická jednotka", jejímž cílem je "vytočit českou veřejnost k co největší nenávisti vůči EU". Prý řešíme tuzemák a ombudsmana, zatímco z EU odchází Velká Británie, Francie má nemocné finance, Španělsko se zmítá v křeči, o migraci nemluvě. Zjednodušeně: zabýváme se prkotinami, zatímco "Řím hoří".

Nebudete tomu, pane Párale, věřit, ale přesně ten dojem máme taky! No fakt! Akorát tedy obráceně. Že totiž jakási tajná propagandistická jednotka, jejímž cílem je šířit nenávist vůči EU, působí v médiích. Řeší rum, ombudsmana, okurky a banány, a my zatím vydáváme jeden důležitý návrh za druhým (jen heslovitě, abyste snad proboha nepřestal číst: kybernetická bezpečnost, spolupráce tajných služeb, rozvojová pomoc, obrana, energetika). Hledat o nich zmínky v médiích však připomíná práci archeologa – také jásáme, když se nám pod nánosy prachu podaří objevit střípek něčeho pravého. Čím to? Vždyť děláme, co můžeme! Pravda, neplatíme si prestižní PR agentury jako soukromé firmy, protože na ty jsou u institucí jiná pravidla. Ale naše spolupráce s novináři je v podstatě výborná. Tak jak je to možné? Napadá nás jediné vysvětlení: to Vaše! Že to má na svědomí jakási tajná jednotka. Navíc dost schopná, protože se jí úspěšně daří pokřivit místní vnímání EU. Koneckonců, Váš komentář je toho důkazem. Pamatujete, jak česká veřejnost žila hororem, že se pomazánkové máslo bude muset přejmenovat, zatímco zbytek členských států EU se soustředil na reformu bankovního sektoru, aby byl odolnější proti krizím? Vsadíme boty, že ta jednotka se nad svým husarským kouskem smíchy plácala do kolen. A jak si teprve musí mnout ruce teď, kdy u nás oplakáváme tuzemák, zatímco zbytek EU intenzivně diskutuje o své budoucí podobě a o tom, kdo v ní bude hrát první ligu.

Ale abychom nebyli nespravedliví. Víme, že Euro přináší o EU nadstandardní informace a vážíme si toho. O to víc nás zarazil Váš komentář. No nic. Co jsme si, to jsme si. Pojďme zakopat válečnou sekeru. Propagandistické jednotky odjakživa spolupracovaly, v zájmu obou, neb lépe na tom je vždy ten, kdo má přesnější informace. Nabízíme Vám tedy spolupráci. Příště se na nás rozhodně neváhejte obrátit – rádi Vám prozradíme, co je opravdu důležitá informace a co jen bublina, která má mást veřejnost.

Propagandistická jednotka ZEK (Zastoupení Evropské komise v České republice)

Konec hranolek, brambůrků, přepečeného chleba a přepražené kávy v EU? Blesk opět nezklamal zavádějícím titulkem

Reakce na článek "STOP! KVŮLI RAKOVINĚ, Evropská unie chce zakázat: brambůrky, hranolky, chléb a kávu" publikovaný v Blesku ze dne 01/08/2017.

Hlavní titulek Blesku osočující EU ze zákazu nezdravých potravin, jako hranolek a brambůrků nebo dokonce chleba a kávy, je nesmysl. Stačí se ovšem začíst do celého článku a zjistíte, že také autoři si uvědomují, že pravda je někde úplně jinde.

Evropská komise v žádném případě neplánuje zakázat výrobu či prodej výše uvedených potravin. Ve skutečnosti pouze vypracovala doporučené technologické postupy pro provozovatele potravinářských podniků, díky nimž má dojít k omezení přítomnosti rakovinotvorného akrylamidu v potravinách, jež může způsobovat rakovinu ledvin, močového měchýře a tlustého střeva.

19. července odhlasovali zástupci členských států návrh Evropské komise, jehož cílem je snížit množství akrylamidu v potravinách. Jedná se o karcinogenní látku, která se může nacházet například ve smažených brambůrcích, hranolcích, ale také třeba v chlebu, sušenkách nebo kávě. Návrh ještě projedná Rada EU a Evropský parlament.

Ve zkratce: Bude-li návrh přijat, neznamená to, že by se hranolky, brambůrky a další potraviny nesměly nadále v EU prodávat. Výrobci budou pouze muset používat bezpečnější způsoby přípravy. Stanoveny budou následně také maximální přípustné množství akrylamidu v potravinách, které budou spíše ukazatelem toho, jak jsou opatření pro snížení obsahu akrylamidu účinná.

Tisková zpráva EK(link is external)

... že prý Brusel povolí jen dvě igelitky týdně? Nesmysl, kupte si jich, kolik chcete. Co my říkáme na zavádějící titulek MF Dnes?

Reakce na článek „Brusel povolí jen dvě igelitky týdně“ publikovaný v MF Dnes ze dne 19/04/2017.

Titulek MF DNES „Brusel povolí jen dvě igelitky týdně“ je nesmysl. Prosím noste igelitové tašky i nadále podle vlastního uvážení!

Ale abyste věděli, jak na to MF DNES přišla, povíme Vám celý příběh. Nezanedbatelnou část igelitových tašek tvoří ty, které vynikají hlavně dvěma vlastnostmi: 1) protrhnou se prakticky ihned poté, co do nich něco dáte, a 2) pak jako odpadky zamořují životní prostředí. Povlávají na stromech poblíž popelnic a plavou v mořích, takže například v žaludcích 95 % ptactva Severního moře se nacházejí zbytky plastů. Mňam, co?! Vzhledem k potravinovému řetězci nezbývá než popřát „dobrou chuť“ i nám.

Brusel tedy vyslyšel volání, „ať s tím něco udělá“, a před časem uložil členským zemím (tedy, abychom byli přesní: země EU si to uložily samy schválením směrnice o obalových odpadech), že mají učinit opatření, která zredukují používání igelitových tašek do roku 2018. Ze současných zhruba 300 na osobu ročně na 90. Třeba tím, že za ně supermarkety budou žádat, dejme tomu, korunu. Jak se totiž ukázalo v zahraničí, i symbolický poplatek nás donutí přemýšlet, jestli tašku skutečně potřebujeme („přece jim nebudu platit ještě za tašku!") a jestli ji po stometrové cestě domů rovnou vyhodíme („…jsem to zaplatil, přece to nevyhodím!").

Ve zkratce: žádné drama. A žádné „dvě igelitky týdně“, protože kdo je chce platit, může si jich nadále koupit třeba pět set. Na závěr ještě taková filozofická poznámka: to je vždycky chytrých hlav po různých referendech, že politici a média nemají používat Brusel jako otloukánka, na kterého svádí kdeco.

Titulek MF DNES a výrazy jako „další bizarní nařízení z Bruselu“ jsou bohužel přesně v tomto duchu. O to víc, že samotný článek přiznává, že mnozí tato ekologická opatření vlastně vítají.

REFLEX říká, že „základní lidské právo je bránit se“. Využíváme toho a bráníme se proti jeho zavádějícímu článku

Reakce na článek „Základní lidské právo: bránit se!“ publikovaný v Reflexu č.12, str.14 z 23/03/2017.

REFLEX říká, že základní lidské právo je bránit se. Nám to však ve svém čísle neumožnil :-). Tak se proti jeho zavádějícímu článku bráníme tady.

Reflex rozvíjí úsměvnou úvahu, že "v demokratickém státě by mělo být držení zbraně základním lidským právem, protože ani sebevýkonnější policie nemůže být všude, a každý z nás denně podstupuje riziko, že ho někdo přepadne a oloupí". Nádhera! Kdo by nechtěl žít ve společnosti, kde u sebe má každý zbraň, aby pohotově střílel (a trefil!) řekněme třeba v metru kapsáře (a jen jeho!). Jak účinná je taková pohotovost ví nejlépe všichni ti, koho kdy někdo přepadl a zbil, ač měl pepřový sprej připravený v tašce (a ne v ruce s prstem na spoušti!). Ale vtípky stranou.

Tady jsou tři fakta:

1) Útoky spáchané na civilisty, ať už teroristy nebo vyšinutými jedinci, se zdaleka nedějí jen nelegálními zbraněmi, jak naznačuje Reflex, nýbrž právě i těmi legálními. Když v Bratislavě postřílel Lubomír Harman v srpnu 2010 sedm lidí a 15 zranil, bylo to legálně vlastněnou puškou vz. 58. Cílem evropské směrnice je omezit možnosti tohoto typu zločinu – střílení hlava nehlava do davu. Proto se směrnice soustředí hlavně na zásobníky: zakázány budou zásobníky nad deset výstřelů u dlouhých poloautomatických zbraní, a ty nad dvacet výstřelů u krátkých. A také zbraně se sklopnou pažbou, kterou lze lépe (a útočníci to dělají) schovat do tašky nebo pod kabát.

2) Podle Reflexu "směrnice omezuje svobodu člověka držet zbraň". Nesmysl. Kategorie lidí, která dosud mohla držet legálně zbraň, je bude moct držet i nadále.

3) Reflex volá, že "když si může někdo ilegálně opatřit zbraň, měl by mít řádný občan právo pořídit si za účelem sebeobrany zbraň také, ovšem legálně". Jasně, jsme pro. A opravdu nevíme, v čem je problém. Tohle nezakazuje ani směrnice ani české zákony.

Na varovných obrázcích na krabičkách cigaret jsou pouze fotky lidí, kteří k tomu dali souhlas (18/1/2017)

Zaznamenali jsme tvrzení pana Rudolfa Horvátha (reportáž v hlavních zprávách televize Prima ze dne 15/1/2017), podle něhož je osobou vyobrazenou na varovných obrázcích na krabičkách od cigaret.

Takových stížností k tomuto konkrétnímu obrázku přijala Komise z různých členských států již 51.

Máme plné pochopení v případě lidí, kteří se upřímně domnívají, že na obrázku je jejich rodinný příslušník, a které takový obrázek nedopatřením vystrašil. Rozhodně však prohlašujeme, že na obrázku není pan Horváth a že jakákoliv podobnost je čistě náhodná.

Z důvodu zachování soukromí nesmíme podle právních předpisů zveřejnit jména a další osobní údaje osob na příslušných fotografiích.

Ujišťujeme vás však, že všechny osoby, jež se na varovných fotografiích ke škodlivosti tabáku nacházejí, o tom vědí a poskytly písemně svůj souhlas.

Pokud by pan Horváth chtěl podat stížnost na Komisi klasickou právní cestou, jsme přesvědčeni, že ho můžeme definitivně zbavit jeho obav, a jsme v případě potřeby připraveni hájit a potvrdit naši pozici před soudem.

Neodhlížejme v neposlední řadě od skutečnosti, že tabák je nadále nečastější příčinou úmrtí, kterému lze předcházet. Varovné obrázky se v této souvislosti osvědčily jako mimořádně účinný prostředek pro prevenci kouření i odhodlání s kouřením přestat.

Otázky a odpovědi: Varovné obrázky na krabičkách od cigaret Vyhledat dostupné jazykové verze předchozího odkazuEN•••

Návrh Reflexu nás pobavil. Chce odříznout české podniky od investic z EU. Máme "ježíškovský" protinávrh zde :-) 22/12/2016

Odpověď Zastoupení Evropské Komise v Praze na článek v Reflexu "Junckerův pomník" z 22.12.2016

Reflex navrhuje zrušit Junckerův fond pro strategické investice (EFSI). Prý poskytuje záruky hlavně do velkých zemí EU na západ od nás. Tahle stížnost připomíná vtip o chlapíkovi, který si neustále stěžuje bohu, že mu nikdy nedopřeje vyhrát v loterii. Bůh to jednou nevydrží, zjeví se a řekne: "Já bych rád, člověče, ale to by sis musel nejdřív aspoň vsadit!" Žádná záludná diskriminace České republiky ze strany fondu EFSI neexistuje, peníze jdou prostě tam, odkud jde nejvíc kvalitních žádostí o projekty. Nejúspěšnější ve využívání Junckerova fondu je v poměru k HDP mimochodem Estonsko. A také například Litva, Slovensko nebo Bulharsko. Reflexu vadí i to, že žadatelé musejí splnit celou řadu podmínek. A že projekty musí být ekonomicky smysluplné. Máme tedy protinávrh: ať Reflex zřídí konkurenční fond, který bude financovat projekty, které nesplňují vůbec žádné podmínky a ani nemusejí být ekonomicky smysluplné. Lidé mu jistě utrhají ruce! Ale teď vážně: Fond EFSI funguje dobře – potvrdily to tři zprávy za sebou, včetně té od Ernst and Young. Upozornily i na pár věcí, které by se měly zlepšit, a to je dobře, protože se na tom hned začalo pracovat. Za pouhý rok existence pomohl generovat 115 miliard investic v celé EU, které by bez něj dost možná do ekonomiky nešly. A poměrně úspěšně přístupu k investicím využívaly i české menší a střední podniky. My jim do nového roku přejeme ještě víc úspěchů a rozhodně odmítáme návrh Reflexu, je od evropských peněz odříznout.

Jak je to s mývaly, raky a dalšími invazivními nepůvodními druhy a jejich seznamem?

03/08/2016

Jak je to s invazivními nepůvodními druhy (zvířata či rostliny), o kterých se v posledních dnech tak píše?
Tyto druhy nemají na daném území přirozené nepřítele a často vytlačí druhy původní.

Při šíření těchto druhů může dojít k:
- významné ztrátě biologické rozmanitosti – někdy dokonce vyhubení původních druhů;
- přenosu chorob na člověka;
- hospodářským škodám (až 12 miliard eur ročně).

K 1. lednu 2015 vstoupilo v účinnost Nařízení EP a Rady č. 1143/2014 o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů, které stanovuje základní pravidla k nejvíce problematickým invazním druhům z hlediska EU.

Nově zveřejnila Komise Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1141 Vyhledat dostupné jazykové verze předchozího odkazuEN•••, kterým se přijímá seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii. Toto nařízení vstupuje v platnost 3. srpna 2016.

V současné době se v Evropě vyskytuje přes 12 000 druhů, které jsou v přírodním prostředí nepůvodní. Přibližně 15 % z nich je invazních a rychle se množí. Účelem návrhu je reagovat na narůstající problémy, které tyto invazní nepůvodní druhy způsobují. Jedná se zejména o tyto problémy:

Ekologický problém: invazní nepůvodní druhy mohou vážně poškodit ekosystémy a způsobit vymření druhů, které jsou potřebné k udržení rovnováhy našeho přirozeného životní prostředí. Střemcha pozdní například vážně narušuje lesní ekosystémy a veverka popelavá vytlačuje veverku obecnou. Invazní nepůvodní druhy představují po ztrátě přírodních stanovišť druhou největší příčinu úbytku biologické rozmanitosti ve světě
Ekonomický problém: invazní nepůvodní druhy způsobují v Evropě každoročně škody ve výši nejméně 12 miliard EUR – ohrožují lidské zdraví (například sršeň asijská a komár tygrovaný, jejichž bodnutí může mít za následek i smrt), poškozují infrastrukturu (např. křídlatka japonská, která poškozuje budovy) a snižují výnosy v zemědělství (např. nutrie říční, která ničí úrodu).
Politický problém: mnoho členských států již nyní musí na řešení tohoto problému vynakládat značné prostředky, ale jejich úsilí není účinné, pokud má pouze vnitrostátní rozměr. Například eradikační kampaň proti bolševníku velkolepému v Belgii bude zmařena, pokud se tento druh znovu rozšíří z Francie.

Jádrem návrhu je seznam invazních nepůvodních druhů, které jsou v Unii hrozbou. Tento seznam vstupuje v platnost 3. srpna 2016 v rámci nařízení 2016/1141.

Na tomto nařízení a ochraně před invazivními nepůvodními druhy se shodly všechny členské země EU, včetně ČR. Nyní české Ministerstvo životního prostředí nařízení aplikuje do českého práva. Je však na každém členském státě, aby vytvořilo svůj plán, jak ze svého území odstranit druhy identifikované na schváleném seznamu invazivních druhů. Jeho plnění je tedy v rukou jednotlivých zemí. V tisku se v těchto dnech poukazuje na příklady v ZOO. Zoologické zahrady mohou i nadále identifikované druhy mít, pokud bude zamezeno jejich další reprodukci či úniku do volné přírody.

Možné typy intervence:

Prevence: členské státy budou provádět kontroly s cílem zabránit úmyslnému zavlečení dotčených druhů. Mnoho druhů je však do EU zavlečeno neúmyslně – jako kontaminant ve zboží nebo jako „černí pasažéři“ v kontejnerech. Členské státy budou muset učinit patřičné kroky, aby takové cesty objevily a provedly nápravná opatření.
Včasné varování a rychlá reakce: pokud členské státy zjistí šíření druhu, který je v Unii hrozbou, okamžitě podniknou kroky k jeho eradikaci.
Regulace dotčených invazních nepůvodních druhů, které se již zabydlely: pokud se druhy, které jsou v Unii hrozbou, již rozšířily, budou členské státy muset zavést opatření k minimalizaci páchaných škod.

Další informace:

Internetové stránky MŽP(link is external)

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR(link is external) (odborné informace k problematice nepůvodních, invazních druhů včetně literatury a odkazů na relevantní zdroje)

Internetové stránky Komise Vyhledat dostupné jazykové verze předchozího odkazuEN•••

A zase ty svíčky...

01/08/2016

Z výroků některých českých politiků v poslední době by čtenář mohl nabýt dojmu, že se EU chystá regulovat vosk, svíčky nebo inkousty do laserových (!) tiskáren. Jak to je ve skutečnosti?

Evropská komise nepřijala žádné rozhodnutí v tomto smyslu a ani to nemá v úmyslu.

To, co Komise dlouhodobě podporuje, je vývoj dobrovolných standardů a norem, které ovšem navrhují a schvalují sami výrobci, s pomocí Evropského výboru pro standardizaci (CEN) – který ovšem s Evropskou unií nemá nic společného. Logicky právě výrobci a obchodníci mají eminentní zájem na tom, aby se na trhu hrálo fér a obchody jim nekazili "šmejdi". Do procesu tvorby standardů jsou dále zapojeni i zástupci spotřebitelských organizací včetně prestižní celoevropské asociace ANEC, zastupující zájmy spotřebitelů v oblasti standardizace, konzultována je i Evropská komise a národní úřady.

Takovýto systém spolupráce mnoha aktérů je zárukou, že žádný hlas nebude opomenut, a není bez zajímavosti, že funguje i na jiných vyspělých trzích – např. v USA či Austrálii.

V případě svíček existují tři technické standardy, které jsou však zastaralé. Ohledně jejich modernizace proběhly technické konzultace mezi experty mimo jiné ohledně toho, jak zajistit, aby svíčky neobsahovaly nebezpečné chemické látky a netrpěly zvýšenou hořlavostí, protože tato rizika již způsobila v Evropě nejeden vážný úraz a zranění.

Standardy a normy potřebujeme proto, aby jednotný trh mohl fungovat, poctivé firmy mohly prosperovat a my měli jistotu, že výrobky, za něž utratíme své peníze, nás neohrozí na zdraví. Běžný člověk zpravidla nemá možnost poznat na první pohled případnou nebezpečnost výrobku a je tedy odkázán na testování na vlastní kůži – někdy bohužel doslova: připomeňme vánoční petardy, které trhají ruce či prsty; automobilové brzdy, které nebrzdí; nestabilní dětské židličky či dudlíky a lahvičky, které obsahují látky narušující imunitu a fungování hormonálního systému, což je obzvláště nebezpečné u malých dětí.

Všechny tyto a mnoho dalších výrobků zachycuje evropský systém včasného varování před nebezpečnými výrobky, tzv. RAPEX, kam svými hlášeními přispívají členské státy včetně ČR. Celkem loni státy Evropské unie díky společnému systému RAPEX zachytily přes 2000 nebezpečných výrobků, které neodpovídaly standardům EU. Nejčastěji se jednalo o hračky a oblečení, ale bylo mezi nimi možné najít třeba i dětské kočárky a také - svíčky.

Pojďme si říkat pravdu aneb Brusel nemůže za všechny problémy, které máme

02/07/2016

Říká se, že úspěch má mnoho otců, kdežto porážka je sirotek. Pokud vztáhneme tato slova k výsledku britského referenda o členství v EU, porozumíme lépe tomu, čeho jsme právě teď svědky napříč Evropou a v Česku zejména. Doba je vážná a je, myslím si, čas mluvit pravdu. Prezident Miloš Zeman za hlavního viníka brexitu označil EU vedenou neschopnými diletanty, ale pokud je mi známo, v tuto chvíli nemáme žádná přesná data o motivacích Britů. Víme však, že referendu předcházela leckdy lživá a nenávistná kampaň.
Obecně myslím, že není fér nasazovat Unii psí hlavu. Za dobu našeho členství padlo na její hlavu mnoho politických výroků, většina z nich však trpí jakousi vnitřní rozpolceností. Takové to: ano, ale...
Poslední dny přinesly v tomto smyslu bohatou úrodu: tak například zkratkovité bonmoty (nejen) pana prezidenta o neschopném vedení Unie a unijních normách pro inkoust do tiskáren. Máme-li však mít v Evropě společný trh, musíme mít technické normy na kvalitu a bezpečnost výrobků. Takových norem máme stovky. Když z nich vytrhnete jednu či dvě, je to sice neférové a zavádějící, ale velmi populární. Prezident přece musí vědět, jaká jsou základní pravidla společného trhu a podněcováním odporu Čechů k EU může dosáhnout jen toho, že se opět ocitneme na Východě.
Dále je tu volání ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka po tom, abychom Evropu vrátili občanům, neboť lidé hledí na Brusel jako na něco podivného. Je fakt, že řada lidí takto Unii vnímá - bohužel. Proč? Příliš často jsme svědky toho, že smysluplné projekty vyrostlé z unijní spolupráce si národní politici rádi připíšou sami. Kdežto když se nedaří, může za to… Brusel.
Pouze jako člen Unie jsme součástí společenství, které je vnímáno zbytkem světa jako lifestylová supervelmoc a jehož ekonomika - měřeno HDP - je větší než ekonomika USA. I díky EU máme my, Češi, možnost ovlivňovat řešení globálních otázek naší doby, jako je ochrana vnějších hranic Evropy, hospodářský růst či migrace.
Evropská unie je především společenstvím lidí a bylo by nešťastné a nesmírně nebezpečné vidět ji jen přes bruselské instituce. Měli bychom si Unii, a zejména po brexitu, zvlášť pečlivě chránit.

Věra Jourová

evropská komisařka pro spravedlnost, spotřebitele a rovnost žen a mužů

Glosa byla otisknuta 2. července 2016 v Mladé frontě Dnes (strana 10).

Evropská komise nerozhodla o regulaci toustovačů ani varných konvic. A ani sama rozhodnout nemohla

23/05/2016

Politika EU v oblasti tzv. ekodesignu (design, který do vývoje a návrhu produktů zahrnuje i hledisko ochrany životního prostředí) se v posledních dnech opět dostala do titulků novinových zpráv, které varují, že se Evropská komise chystá zakázat neúsporné varné konvice, fény a topinkovače.

Pravda je ovšem jiná – pomineme-li obecně platný fakt, že Komise nemůže žádná taková nařízení schvalovat sama o sobě, protože její návrhy vždy procházejí sítem Evropského parlamentu a Rady EU, v níž jsou zastoupeni příslušní ministři všech států.

Pravda je taková, že ohledně zavedení nových předpisů pro varné konvice či toustovače nepadlo – a ani není plánováno – žádné rozhodnutí. Dne 20. dubna se komisaři na svém pravidelném jednání, jež zmiňovala média, dohodli pouze na tom, že práce na dalších opatřeních bude pokračovat a že při tom budou respektovány dvě zásady:

k případné regulaci se přistoupí pouze tehdy, bude-li k dispozici dostatek důkazů, z nichž by vyplýval jednak skutečný ekonomický užitek pro výrobce a spotřebitele, jednak pozitivní dopad na životní prostředí.

návrhy v oblasti ekodesignu a energetického štítkování budou vzhledem k jejich důležitosti a přímému dopadu na občany EU vždy projednávány nejen v expertních týmech, ale i na jednáních komisařů, a to v zájmu transparentnosti.

Jinými slovy - případný návrh na zákaz prodeje konvic či toustovačů s největší spotřebou elektřiny by Komise předložila teprve v případě, pokud by z vědeckých analýz jasně a nezpochybnitelně vyplývalo, že takové opatření bude znamenat výrazný přínos a že dospět k podobným či lepším výsledkům není jiným způsobem možné.

Jak jsme již uvedli výše, poslední slovo ohledně případných návrhů by měli, stejně jako tomu bylo doposud, volení poslanci evropského Parlamentu a ministři členských států v Radě EU.

Evropská komise se dlouhodobě zasazuje o to, aby politika v oblasti ekodesignu byla realizována co nejméně zatěžujícím způsobem, a zároveň aby přinášela co největší energetické úspory. Junckerova Komise od roku 2014, kdy se ujala úřadu, podnikla kroky k tomu, aby se opatření v oblasti ekodesignu opírala v maximální možné míře o dostupná a vyhodnocená fakta a aby celý postup doprovázela větší transparentnost a silnější politická kontrola.

Stále větší prostor získává i koncepce oběhového hospodářství, v níž hraje ekodesign klíčovou úlohu.

Nová pravidla k vysavačům se osvědčila

Evropská komise vždy jasně uváděla, že cílem politiky v oblasti ekodesignu je:

1) šetřit peníze spotřebitelů,

2) dosahovat energetických úspor (a přispívat tak k opatřením proti změně klimatu),
3) podporovat inovace, díky nimž budou výrobky fungovat lépe a účinněji.

Stojí za zmínku, že těchto tří cílů bylo dosaženo v případě návrhu na odstranění energeticky náročných vysavačů z trhu, o němž psala média v roce 2014. Renomovaný spotřebitelský magazín Which nedávno předložil fakta(link is external) , podle nichž odstranění energeticky náročných vysavačů znamenalo přínos jak pro spotřebitele, kteří nyní kupují výrobky se stejným či lepším sacím výkonem, ale s menší spotřebou než dříve, tak pro výrobce, z nichž většina nová pravidla podpořila jako podnět k inovacím.

Podobně tomu bylo v minulosti u ledniček a mrazáků či televizí.

Souvislosti

Politika v oblasti ekodesignu se skládá ze dvou hlavních prvků.

Prvním z nich je směrnice o energetických štítcích z roku 2010 Vyhledat dostupné jazykové verze předchozího odkazuEN•••, podle níž mohou spotřebitelé srovnávat nejen cenu, ale i energetickou účinnost výrobků, tudíž i náklady na provoz po dobu jejich životnosti, stejně jako dopady na životní prostředí.

Druhým prvkem jsou – v některých případech a po uplynutí dostatečně dlouhého přechodného období – pravidla k odstranění energeticky obzvláště neúčinných výrobků z trhu podle směrnice o ekodesignu z roku 2009 Vyhledat dostupné jazykové verze předchozího odkazuEN•••. Existujících skladových zásob, natožpak přístrojů užívaných v domácnosti se to nijak netýká, proto nic není třeba vyhazovat.

Směrnice o ekodesignu – kromě toho, že přímo pomáhá chránit životní prostředí – poskytuje firmám předvídatelnost, pokud jde o další investice do inovativních řešení. Znamená to, že EU coby největší světová ekonomika přichází s podněty k dalšímu rozvoji. Řada důležitých zemí mimo EU ( USA(link is external) , Austrálie, Čína, Brazílie, Japonsko) má podobné zákony.

Výrobci po celém světě musí tedy ve stále větší míře splňovat podobné předpisy, aby mohli prodávat své výrobky na největších trzích. Prospívá to konkurenci a v nabídce jsou tak výrobky, jež jsou nejen stále kvalitnější, ale které také vedou k nižším fakturám za elektřinu.

Samozřejmě ani jedna z těchto směrnic nebyla nařízena „byrokraty v Bruselu“. Obě směrnice – respektive návrhy těchto směrnic od Evropské komise – prošly různými změnami a hlasováním v Evropském parlamentu, obě schválili ministři jednotlivých členských zemí v Radě EU.

Stejně tak Komise nemůže svévolně zavádět pravidla pro konkrétní výrobky, ať už jsou to vysavače, toustovače či varné konvice. Podle směrnice je v prvé řadě zapotřebí kvalifikovaná většina (jinými slovy velká většina hlasů vážených podle velikosti členského státu) expertů zasedajících ve výboru členských států. Evropský parlament a členské státy v Radě pak mají několik měsíců na to, aby danou proceduru zablokovaly. Pokud tak neučiní, Komise pak nová pravidla formálně přijme.

Pozn.: Text byl zpracován s použitím blogu Zastoupení Evropské komise ve Velké Británii

Co znamená "být evropští"

16/05/2016

Evropa čelí řadě geopolitických výzev, z nichž řada s sebou nese migraci, a navíc vyžadují, abychom konali dnes. Naše společnost však až příliš často řeší věci urgentní, a nikoliv důležité. Důležité věci tak často řešíme, až když jsou urgentní. To je i případ migrační a uprchlické krize – migrační vlna loňského roku byla nejsilnější od druhé světové války, avšak za posledních dvacet let nikoliv první. Vzpomeňme Balkán po roce 1992, Kosovo 1999 nebo severní Afriku v letech 2005–2006. Vloni se změnil zdroj, odkud do Evropy přichází nejvíce uprchlíků – ze Sýrie. Z více než 22 milionů jejích obyvatel žije kolem tří čtvrtin mimo své domovy – deset až jedenáct milionů je vnitřně vysídlených, přes 4,7 milionu lidí prchlo do zahraničí a statisíce zahynuly. Tomu se nedá říci jinak než humanitární katastrofa.
Po krizích minulé dekády přišla Evropská komise v roce 2007 s nápady, jak posílit ochranu hranic a azylový systém EU (dublinské nařízení), abychom ulehčili nejvíce exponovaným zemím. Členské státy ovšem se změnami nesouhlasily. Od té doby dochází k postupné erozi dublinského systému, zejména v Řecku a částečně v Itálii, které nesou klíčovou odpovědnost za ostrahu námořních hranic a nakládání s běženci. Proto jsme hledali další cesty. Vznikla Agentura FRONTEX na podporu ochrany vnějších hranic. Vznikla evropská azylová agentura EASO. Byly spuštěny námořní a pohraniční operace EU. V roce 2008 byla přijata směrnice o navracení osob a byla poskytnuta finanční pomoc Itálii, Řecku a Španělsku na zajištění vnějších hranic.
Loňská krize, která přinesla dramatický nárůst počtu příchozích běženců, však neřešené slabiny systému obnažila naplno. Ukázalo se, že dublinský systém je funkční v tzv. dlouhodobě "běžné" úrovni migrace (300 tisíc žadatelů o azyl za rok), ale za krize je neudržitelný. Proto před rokem Komise navrhla evropský program pro migraci, který je postupně uváděn v život a má čtyři pilíře: zaprvé, snižování motivace k nelegální migraci v zemích původu – EU např. poskytuje přes 50 procent světové rozvojové pomoci. Zadruhé, ochrana vnějších hranic, kam patří nedávné návrhy na elektronický systém kontroly vstupu a výstupu či hraniční a pobřežní stráž. Zatřetí, společná azylová politika, k níž se vztahují nové návrhy na vytvoření tzv. krizového mechanismu, a konečně posledním pilířem je legální migrace, která umožňuje kontrolovaný příjezd do EU zejména za prací či studiem.

EU chybí systém spolupráce

Je zřejmé, že přínosy z vnitřního prostoru bez hranic máme všichni, náklady však nesou jen někteří. Řadu let stovky tisíc běženců přijímají jen některé státy EU. V roce 2014 vyřizovaly 72 procent žádostí o azyl čtyři země, resp. 90 procent všech žádostí řešilo deset států EU. Ty byly do jisté doby ochotné toto břímě nést, což se ale začalo pod tíhou velikosti úkolu postupně měnit.
Vznikem Schengenu jsme odstranili vnitřní hranice, avšak nenahradili jsme je dostatečně robustními společnými instrumenty a systémem spolupráce zemí EU. V rámci budoucí společné azylové politiky musíme přijmout jak odpovědnost, tak solidaritu, jak si členské státy navzájem slíbily přímo v Lisabonské smlouvě. První místopředseda EK Frans Timmermans řekl: "Buď této výzvě budeme čelit společně, anebo jí nebudeme čelit vůbec. Což může mít hrozivé důsledky... Já se domnívám, že od začátku evropské integrace a spolupráce toto bylo jádrem toho, co znamená,být evropští‘ – že se neobracíte zády k problémům souseda, že sdílíte společnou odpovědnost pro společná řešení."
Potřebujeme nalézt novou rovnováhu a obnovit vzájemnou důvěru. Ze společného prostoru bez hranic máme prospěch všichni, nedopusťme proto, aby přestal existovat. Ve hře je však mnohem víc. V době boje proti tzv. islámskému státu a expanzivní zahraniční politiky Ruska potřebujeme soudržnou Unii více než kdy jindy.

Jan Michal

Vedoucí Zastoupení Evropské komise v ČR

Článek byl otisknut 16. května 2016 v Lidových novinách (strana 11).

Energetická unie – recept pro budoucí energetiku a silnou Evropu

02/04/2015

Ve čtvrtek do Prahy přijede místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič odpovědný za energetickou unii. Bude jednat o tom, jak tento strategický projekt EU převést z papíru do reality. A to jen krátce poté, co úvodní koncept podpořili šéfové států a vlád 28 členských států.

Jde bezesporu o klíčovou věc, protože zajištění dodávek energie, bez které se neobejde žádná domácnost ani sektor ekonomiky, je jedním ze strategických zájmů celé EU.

Energetika hýbe nejen ekonomikou, ale i geopolitikou. Používání energetických dodávek jako zahraničně-politického nástroje, bezpečnostní nestabilita v našem sousedství, volatilita cen ropy a omezené množství světových zásob surovin představují jen jednu část příběhu. Tu druhou představuje vysoká závislost EU na dovozech, která dlouhodobě roste, třebaže spotřeba energetických surovin ve vztahu k hospodářskému výstupu stagnuje. Jen za dovozy energií členské státy platí přes 400 miliard eur ročně (zhruba 2,5 násobek HDP České republiky).

Jakkoliv se energetická bezpečnost České republiky díky diverzifikaci dodávek oproti 90. létům výrazně zlepšila, vysoká závislost na dovozu ropy (3,2% HDP) a plynu (1,8% HDP 2013) činí naši ekonomiku zranitelnou vůči vnějším šokům – bezpečnostním i cenovým. Současně patří energetická náročnost české ekonomiky k jedněm z nejvyšších v EU a to i vzhledem k vysokému podílu průmyslu. Je nepochybně úspěchem, že se od roku 2000 se snížila primární spotřeba energie, ale oproti průměru EU pomaleji. To ukazuje potenciál dalších investic do energetické účinnosti české ekonomiky. Takové investice jsou často „byznysově“ zajímavé i z krátkodobého hlediska, přičemž jejich přínos je v dlouhodobém horizontu nezpochybnitelný.

Dalšími pilíři energetické unie jsou dokončení vnitřního trhu s energií (jako tzv. páté "svobody EU"), podpora nízkouhlíkové ekonomiky prostřednictvím integrace lokální energie či obnovitelných zdrojů do sítě a podpora výzkumu a inovací. Přechod k nízkouhlíkové ekonomice a svobodná volba energického mixu také znamenají možnost využívat různé technologie, včetně jaderné energie na nevyšší úrovni bezpečnosti.

Měli bychom vykročit k vytvoření tržního, předvídatelného a transparentního prostředí, v jehož rámci budou členské země koordinovat své energetické politiky. Na těchto základech panuje shoda, ale ďábel je skryt v detailu. Prvním testem bude hledání shody na detailech patnácti kroků, které Komise navrhuje. Vedle naplnění liberalizační legislativy (tzv. třetí energetický balíček) jde například o modernizaci legislativy o bezpečnosti dodávek plynu a elektřiny, další diverzifikaci dodávek plynu (jižní koridor, Středomoří, Alžírsko) nebo o dobrovolné agregování poptávky pro nákup plynu. Další návrhy směřují k transparentním dohodám členských států se třetími zeměmi o dodávkách energií či k posílení propojovací infrastruktury mezi zeměmi EU. Zda se ambiciózní záměry podaří naplnit, bude záležet zejména na odhodlání členských států proměnit stávající roztříštěný energetický sektor EU.

Komise ještě letos předloží návrhy prvních opatření a prosincovému summitu EU také průběžnou zprávu o stavu energetické unie. Že to nebude jednoduchá mise, ukazuje nejen evropská zkušenost s celou řadou národních přístupů v energetice, které se vždy nedařilo "sladit" v rámci jednotného trhu, ale také naše domácí diskuse nad léta aktualizovanou státní energetickou koncepcí. Je zřejmé, že jednoduchá řešení – například v oblasti nastavení energetického mixu, včetně rozhodování o výstavbě nových energetických zdrojů - neexistují. Veřejnost však od EU právem očekává jasná rozhodnutí, která zlepší přístup k cenově dostupné, bezpečné a „udržitelné“ energii.

Jan Michal

Vedoucí Zastoupení Evropské komise v ČR

Článek byl otisknut 1. dubna 2015 v Lidových novinách (strana 11).

Tzv. Delorsův mýtus: 80 % procent zákonů má původ v EU. Je to opravdu tak? Podle akademických zdrojů je to maximálně 30 - 40 %

19/02/2015

Text vedoucího Zastoupení Jana Michala zaslaný redakci Reflexu v reakci na článek Bohumila Pečinky.

Plné znění článku, který ve zkrácené podobě vyšel v čísle 8 časopisu Reflex na straně 5, naleznete níže.

V Reflexu č. 6/2015 Bohumil Pečinka otevřel téma pronikání právních norem do morálně kulturních témat a varuje před "strašidlem správných postojů", ovšem propojil celou řadu věcí způsobem "všechno souvisí se vším".

Jistě lze argumentovat o míře regulace v Evropské unii i na národní úrovni. V EU bychom se skutečně měli soustředit na velké věci, jako jsou integrita vnitřního trhu, mezinárodní obchod, páteřní infrastruktura nebo migrace a další, které vyžadují společná řešení. A vše ostatní řešit na úrovni členských států.

Dokladovat však mizení národní politiky údajem, že až 80 % zákonů má svůj původ v EU je tenký led, pokud ne přímo matení čtenářů. Bylo by zajímavé vědět, odkud autor čerpal tuto "informaci". Pokud je vůbec metodologicky možné takovou věc číselně kvantifikovat, tak dostupné akademické prameny uvádějí, že se tento podíl pohybuje kolem 30 % a nejvýše kolem 40 %.

Zcela pak jakákoliv čísla pomíjí nejen kvalitu, resp. význam přijaté legislativy, ale i skutečnost, že se na jejím schvalování podílejí nejen přímo volení europoslanci, ale také ministři zastupující vládu své země v Radě EU.

Autor se tedy nejspíše stal obětí tzv. Delorsova mýtu. Koncem 80. let totiž tehdejší předseda Evropské komise Jacques Delors prohlásil, že do roku 2000 bude 80 % národní legislativy evropského původu. Přestože se jeho předpověď nenaplnila, mnozí s uvedeným údajem bohužel pracují jako s faktem.

Je ovšem nutné přiznat, že na šíření tohoto mýtu se podílela i řada evropských politiků. Nicméně věřím, že Reflex nebude své čtenáře mást a uvede věc na pravou míru.

Jan Michal

vedoucí Zastoupení Evropské komise v České republice

Tlak Komise je logický, aneb jak je to se služebním zákonem

11/02/2015

Text vedoucího Zastoupení Jana Michala zaslaný redakci E15 v reakci na článek Pavla Párala.

Plné znění článku, který ve zkrácené podobě vyšel 11. února v E15 v rubrice Názory na straně 19, naleznete níže.

Dne 30. ledna se Pavel Páral ve svém komentáři Mnoho odstínů úřední stability (Ad Mnoho odstínů úřední stability, E15, 30. 1., str. 12) „obul“ do nového služebního zákona a způsobu, jakým k jeho realizaci přistupuje vláda. To druhé mi nepřísluší komentovat, nicméně hned v úvodu to „schytala“ i Evropská komise a samotný „Brusel“. Pominu populární zkratku o „Bruselu“, která jakoby naznačuje, že je nám něco vnucováno zvenčí, aniž bychom to mohli ovlivnit, třebaže nás zástupci naší vlády a čeští europoslanci již více než 10 let zastupují v orgánech EU, které schvalují evropskou legislativu. Jakkoliv je nutno respektovat kritický názor autora na fungování „Bruselu“ (EU není zmíněna), poněkud „nefér“ je paušalizace, že většina toho, co přichází z „Bruselu“, je „docela hodně vzdáleno nejen realitě života, ale také potřebám [naší] země“, neboť toto tvrzení není podpořeno argumenty. Mohu se proto vyjádřit pouze k textu dále komentovaného služebního zákona.

Za prvé, je dobře známo, že se jedná o letitý závazek ČR, a pokud jsme jej jako ČR v době vyjednávání o přistoupení k EU v roce 2003 přijali, jednalo se de facto o závazek vůči tehdejším 15 členským zemím, které Evropská komise při vyjednávání o vstupu ČR do EU zastupovala. Jednou z rolí Komise je přitom dohlížet na dodržování práva, včetně závazků členských států. Pokud ČR dosud tento desetiletý závazek nesplnila, je tlak Komise logický.

Za druhé, legislativa pro evropské fondy v novém programovém období 2014–2020, kterou schválily členské státy a Evropský parlament, výslovně vyžaduje, aby členské státy měly jasný rámec pro fungování státní správy. Některé zkušenosti z předchozího období 2007–2013 ukázaly, že právě jeho absence byla jedním ze zdrojů potíží ČR s čerpáním evropských fondů, a to nejen z hlediska možného korupčního potenciálu, ale především z hlediska efektivity čerpání alokovaných prostředků.

A za třetí, služební zákon je důležitý pro samotnou ČR, neboť efektivní veřejná správa je jedním ze základních předpokladů pro jakoukoliv účinnou politiku státu a zejména pro příznivé podnikatelské prostředí. Dotýká se tedy také konkurenceschopnosti naší země, což potvrzují i mezinárodní porovnání, např. Světového ekonomického fóra (WEF). Stejným směrem jdou i opakovaná doporučení Rady EU pro ČR v rámci tzv. evropského semestru koordinace hospodářských politik členských států.

Je proto dobře, že v ČR převažuje shoda, že takový zákon potřebujeme, a za jeho konečnou podobu je odpovědná česká politická reprezentace. Z pohledu Komise je důležité, aby splnil tři základní axiomy: posílení funkční nezávislosti státní správy (nikoliv politické, neboť státní správa plní zadání volené politické reprezentace), její profesionality a efektivnosti. Zákon o státní službě je Pavlem Páralem mimo jiné kritizován z pohledu možného „zabetonování“ neuspokojivých poměrů ve státní správě. Takové riziko nelze zcela vyloučit, nicméně požadavkem Komise či „Bruselu“ je pravý opak – vytvoření podmínek pro kvalitní veřejnou správu. V tomto smyslu je zákon pouhým předpokladem, nikoliv všelékem, který mávnutím proutku přinese ráj v podobě očekávaných změn k lepšímu. V dalších měsících a letech tak bude záležet hlavně na tom, jak se zákon a jeho smysl podaří naplňovat v každodenním životě při správě naší země. Média a veřejná diskuse k tomu mohou svým dílem přispět.

O autorovi: Jan Michal, Autor vedoucím Zastoupení Evropské komise v ČR

EU nezakázala domácí zabijačky – jitrnice budou!

23/01/2015

Český deník Blesk a jeho internetová obdoba blesk.cz v poslední době publikovaly několik článků informujících o údajném zákazu pořádání zabijaček v důsledku směrnice EU.

Tyto články obsahují nepravdivé informace. Zabijačky nejsou nijak ohroženy.

Deník Blesk v článku z 21. ledna (Co způsobila směrnice Evropské unie o domácích zabijačkách, str. 5 pražského vydání) naznačuje, že existuje jakási směrnice Evropské unie o domácích zabijačkách. Tato informace je zcela nepravdivá. Pořádání domácích zabijaček upravují zákony České republiky (zejména zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů neboli veterinární zákon). V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie v roce 2004 a následným členstvím nedošlo v právní úpravě domácích porážek prasat k žádné změně.

EU vepřové hody nezakazuje

Deník Blesk v tomtéž článku dále uvádí, že „Evropská unie nám zakázala rozdávat laskominy ze zabijačky“ a dále že „…je unií zakázáno pořádat vepřové hody jako společenskou akci...“ I tato tvrzení jsou nepravdivá. Podmínku, aby maso a orgány doma poraženého zvířete byly určeny pouze pro spotřebu v domácnosti chovatele, stanovují české zákony – současný veterinární zákon i předchozí veterinární zákony (tj. č. 87/1987 Sb. a č. 66/1961 Sb.) – už přes 50 let. Vstup ČR do EU ani unijní legislativa přijatá za dobu našeho členství žádnou změnu nepřinesla.

V rozporu se skutečnostmi uvedenými výše jsou i další nepravdivá tvrzení uveřejněná v článcích na portálu Blesk.cz. Redaktoři např. tvrdí, že „Šílená vlna nevole se zvedla proti nařízení Evropské unie, které zakazuje pořádat zabijačku pro lidi mimo vaši domácnost“ a že „Evropská unie totiž zakázala podobné věci pořádat...“ Šílená vlna nevole se skutečně možná zvedla, ovšem pouze díky nepravdivým informacím šířeným portálem Blesk.cz.

Zabijačky zakázány, halal povolen? Nikoliv.

V článku s titulkem „ Jitrnice vs. EU: Zabijačku zakázali, ale halal porážky mají zelenou(link is external) “ redaktor Blesk.cz naznačuje, že zabijačku evropské právní předpisy zakazují, zatímco rituální porážku z náboženských důvodů povolují. Skutečnost je taková, že domácí zabijačky i rituální porážky upravují výhradně zákony vnitrostátní (tzn. české).

Porážení zvířat je sice upraveno na evropské úrovni nařízením Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování, ovšem v textu nařízení (v bodu odůvodnění 18) je výslovně zmíněno, že problematika úpravy porážky pro rituální účely je ponechána na jednotlivých členských státech. Česká republika v současné době porážku pro účely náboženských rituálů (k výrobě produktů s označením halal a košer) umožňuje.

Uvedené články na blesk.cz si můžete přečíst zde:

Za zabijačku můžete schytat pokutu až 300 tisíc! Víte, že tohle se podle EU nesmí?(link is external)

Jitrnice vs. EU: Zabijačku zakázali, ale halal porážky mají zelenou(link is external)

K zabijačkám nás volají udavači! Kontroloři udělili pokuty už za 120 tisíc(link is external)

Problematice zabijaček jsou věnovány i tiskové zprávy Státní veterinární správy. I ty potvrzují, že pořádání obecních zabijaček je v rozporu se zákonem již přes 50 let.

Zabíjačky – pseudotéma?(link is external)

Poděkování za pochopení zabíjaček(link is external)

Deník Blesk jsme požádali o opravu. V sobotu 24. ledna Blesk otiskl naše vyjádření (na str. 7 pražského vydání) a reakci Ministerstva zemědělství. Svým čtenářům ale zůstal dlužen vysvětlení, proč předchozí články obsahovaly nepravdivé informace.