Německý ústavní soud zarazil plán Scholzova kabinetu utratit v přepočtu 1500 miliard korun za boj s klimatem. Německo je příliš malým emitentem, aby mohlo globální klima ovlivnit, takže soud rozumně chrání budoucí generace Němců před zadlužováním

Jak nevídané, že v Německu má zbytky zdravého rozumu alespoň někdo, totiž tamní ústavní soud. Předevčírem rozhodl zarazit plán Scholzova kabinetu využít v přepočtu 1500 miliard korun veřejných peněz na boj s klimatickou změnou. Německo je už nyní globálně příliš malým emitentem škodlivin, aby mohlo jakkoli zásadněji klima ovlivnit – byl by to boj s větrnými mlýny. Soudci z Karlsruhe správně upřednostnili blaho a životní úroveň budoucích generací a odmítli je sobecky zadlužovat generací současnou.

Jedná se o další ránu německému zelenému mámení, které je nejvíce bezohledné právě vůči dnešním dětem, a zejména těm ještě nenarozeným. Spočívá totiž v tom, že se má nyní největší evropská ekonomika v důsledku připravovat o svoji konkurenceschopnost a německé veřejné finance postupně o svoji udržitelnost. Oboje může dramaticky snížit životní úroveň dalších generací. Připomeňme, že Německo je výrazně zadluženější než Česko, o němž přitom někteří tuzemští politici už pár let tvrdí, že má rozvrácené veřejné finance, ba málem bankrotuje. A Německo je tedy podle nich v pohodě?

Kdo je na tom ještě hůř

Ne, ani Německo nemá veřejné finance v rozvratu, tím méně v bankrotu. Ale přesto se nad jeho ekonomikou nevídaně zatahuje. Němci snad i proto hledají národy, jež jsou na tom ještě hůře. Všimli si Česka. To je podle několik dní starého článku předního německého deníku Die Welt "nemocným mužem Evropy". Alespoň z ekonomického hlediska. Jako jediný ze států EU se dosud makroekonomicky nezotavilo z pandemie. Německo na tom ale není o tolik lépe a vlastně na nepříznivém stavu českého hospodářství nese zásadní podíl. Pokud je Česko "nemocným mužem Evropy", nakazilo se právě od Německa.

O snad žádné jiné zemi EU nelze tak přesvědčivě jako o Česku říci, že je z energetického hlediska 17. spolkovou zemí Německa. Takže Česko prakticky nejvíce ze všech doplácí na nezvládnutou německou energetickou transformaci, tzv. Energiewende.

Energiwende a také zelená agenda EU, které pramení z do značné míry stejného myšlenkového a světonázorového zdroje, představují klíčové důvody churavění jak německé, tak zprostředkovaně i české ekonomiky.

Vždyť třeba největší německá automobilka Volkswagen pozastavuje nábor nových zaměstnanců. Zatím ani nestanovila, do kdy má opatření trvat. Jedná se o další viditelný příznak, že německý, ba evropský autoprůmysl čelí závažné ztrátě konkurenceschopnosti. V září německá vláda ukončila dotační podporu při pořizování firemních elektrovozů. Přitom bez dotací na tom výrobci elektroaut v Německu budou ještě hůře než dosud. O čemž svědčí i nedávné oznámení Volkswagenu, že nebude stavět továrnu na baterie do elektrovozů, gigafactory, o niž usilovalo i Česko. Fialova vláda pro továrnu dokonce vyčlenila prostor dosavadního armádního letiště Plzeň-Líně.

Evropský autoprůmysl v čele s tím německým se ocitá v kleštích drahých energií na jedné straně a dusivé regulace výroby aut se spalovacím motorem v podání Bruselu na straně druhé. Za drahé energie může kromě války na Ukrajině zejména zmíněná zelená agenda EU, resp. cesta k uhlíkové neutralitě roku 2050, známá jako Green Deal. A zčásti jsou drahé energie důsledkem Energiewende, jež největší evropskou ekonomiku letos dovedla k vypnutí už všech svých jaderných reaktorů.

Čínská továrna za humny

Další problém pro Evropu, Německo i Česko představuje vzmach asijské, hlavně čínské konkurence, třeba v elektromobilitě. Největší čínský výrobce elektroaut (a po americké Tesle druhý největší na světě), automobilka BYD, postaví svůj první závod v Evropě v Maďarsku. To vše právě v době, kdy Volkswagen razantně škrtá, neboť absolutně nezachytil trend elektromobility a nedokázal zároveň v Bruselu ubránit vozy se spalovacími motory před oním zeleným mámením.

Přitom z hlediska objemu globálních emisí je jedno, zda v EU kompletně jezdí auta se spalovacími motory, nebo kompletně elektroauta. Globální emise budou plus minus stejné. Vždyť veškerá auta se spalovacími motory v EU se na globálních emisích podílejí z jednoho až dvou procent. A elektroauto je náročné na emise při výrobě a částečně i provozu, zejména je-li napájeno elektřinou vyrobenou z uhlí. Teď tedy, zdá se, budou v EU jezdit více a více elektroauta. Ovšem dost možná hlavně ta čínská.

Úpis sponzorovi Hamásu

O Německu se ještě před pár lety říkalo, že má vše – zejména energetickou a přistěhovaleckou politiku – promyšlené a že vše zvládne. Teď se na 15 let upsalo Kataru, sponzoru Hamásu, k odběru plynu, neboť si povypínalo jaderné elektrárny. Ulicemi mu pochodují masy propalestinských antisemitů, které zjevně nedokázalo začlenit. Automobilový průmysl se mu vinou nezvládnuté energetické přeměny a zelené ideologie hroutí v přímém přenosu. Číňané mu "za humny" staví svůj první evropský závod na elektroauta. Teprve po více než 30 letech plně doceníme prozíravost britské premiérky Thatcherové, jež oponovala znovusjednocení Německa. Asi již tehdy tušila, že Němci nečiní malé chyby.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank