Německých příjmů nedosáhneme nikdy. Protože se od nich ve skutečnosti vzdalujeme

Před několika týdny premiér s vážnou tváří tvrdil na obrazovce, že po jeho další vládě bychom dosáhli německých příjmů. I když všichni ekonomové odpřisáhli, že něco takového je zhola nemožné, a i když to premiérovi poradci následně omlouvali, že to premiér myslel jen „motivačně“, sám premiér následně několikrát uvedl, že to realistické je. Otázka německých příjmů se pak ve veřejném prostoru řešila déle, než si zasloužila, postupně však stoupala naděje, že nesmysl bude upozaděn jinými aktuálními otázkami.

12. 12. 2024 však vyšlo najevo, že 5. 12. 2024 odešel z Úřadu vlády oficiální dopis předsedovi Českomoravské konfederace odborových svazů, který ve věci „přibližování úrovně českých mezd k úrovni německých mezd“ apeluje na odbory, ať „uplatní své pravomoci při kolektivním vyjednávání s příslušnými zaměstnavateli … v soukromém sektoru“.

Úřad vlády tím dal jasně najevo, že si z nějakého důvodu myslí, že zaměstnavatelé platí málo – v opětovném přímém popření ekonomie. (Viz box.)

Dále tím Úřad vlády ukázal, že myšlenku dosažení německých platů stále neopustil, a dokonce touto myšlenkou motivuje své další oficiální kroky k ekonomickým aktérům.

Proto je potřeba na datech prokázat jednou provždy, že vidina dosažení německých platů je v podstatě chiméra. Otázka totiž nezní „jak rychle je doženeme“ – zda to bude v příštím volebním období nebo později. My se k nim totiž ani nepřibližujeme. Od začátku 21. století se od německých platů postupně dokonce vzdalujeme. A to nejen nyní v posledních letech od covidu, nýbrž dlouhodobě. Ať už byl u vlády kdokoli.

Vývoj zaostávání českých platů vůči německým

Nejprve je potřeba si ustanovit, co přesně s čím srovnáváme.

• Nestačí ujistit, že „mzdou“ zde v datech myslíme „mzdy i platy“ (neboť někteří lpí na jejich striktním terminologickém rozlišování).
• Nestačí ani upřesnění, že myslíme (jako premiér) „průměrné příjmy“.
• Myslíme tím hrubé (před daní) nebo čisté (po zdanění)?
• Jak se vypořádáme s tím, že jedny jsou v korunách a kupuje se za ně (převážně) korunové zboží, zatímco druhé jsou v eurech (na nákup zboží v eurech)?

Naštěstí na vše existují jednotná data z Eurostatu, která zaručují jednotnou metodiku. (Všechna data jsou z něj.)

Hrubá mzda podle směnného kurzu

Toto je výchozí bod, nejjednodušší srovnání – a také většinou nejdostupnější statistika. Vidíme, že podle ní mají Němci stále 2,8x vyšší průměrné mzdy než my (když si mzdy vyjádříme „ve společném jmenovateli“, tedy v eurech podle kurzu daného roku). To je samozřejmě pokrok proti začátku století, kdy to byl 7,6násobek. Ale podle dlouhodobého trendu bude v roce 2040 rozdíl stále 2,5násobný.

Hrubá mzda (EUR)

Čistá mzda podle směnného kurzu

O Německu však víme, že má vyšší zdanění mezd než ČR. Tím pádem v tom, co si lidé odnesou z práce domů, tedy v čisté mzdě, už jsme Němcům blíže. Třeba chtěl premiér slíbit nikoli hrubé, ale čisté německé mzdy. V tom případě nám zbývá naše mzdy znásobit už ne 2,8x nýbrž „jen“ 2,3x. Na začátku století jsme ztráceli 6,5násobek.

Čistá mzda (EUR)

Čistá mzda podle parity kupní síly

Ale my můžeme jít premiérovi ještě více vstříc. Třeba si uvědomuje, že Němec si za svou (čistou) mzdu kupuje převážně věci a služby v Německu (v eurech), zatímco typický Čech si za svou (čistou) mzdu kupuje převážně věci a služby v Česku (v korunách). Ale kromě Nutelly je pořád většina věcí a služeb v Německu dražší než v Česku. Na obdobný životní standard tak v Česku stačí „nižší“ čisté mzdy než v Německu. Toho si jsou ekonomové dobře vědomi, proto vyvinuli srovnání mezd podle tzv. „parity kupní síly“ (v angličtině PPP).

Když srovnáme české a německé mzdy tou pro premiéra nejoptimističtější metodou, stále nám vychází, že německé mzdy jsou 1,9x vyšší než české (v kupní síle). V roce 2040 pak budou podle dlouhodobého trendu stále na 1,6násobku.

Čistá mzda (PPP)

I když se násobky snižují, Německo trendově nedoženeme NIKDY. Jak to?

Dobrá, z toho by se mohlo zdát, že se alespoň „přibližujeme“, když se ty násobky postupně zmenšují. Ale tak matematika nutně nefunguje. Když se čtenář zaměří na přerušované čáry trendů, tak uvidí, že se ve skutečnosti čáry od sebe vzdalují! A když se vzdalují, tak k jejich protnutí nedojde NIKDY. (Když opustíme eukleidovskou geometrii, tak rovnoběžky by měly alespoň šanci se protnout v nekonečnu, ale vzdalující se různoběžky se v budoucnu neprotnou nikdy.)

Jak se mohou české a německé mzdy od sebe vzdalovat a přitom se přibližovat jejich poměry? Napoví následující grafy. Ty zobrazují stejná data jako předchozí, ale rozdíly v místě šipek jsou vyjádřeny v hodnotě, nikoli v poměru.

I když jsou německé mzdy postupně menším a menším násobkem těch českých, tak v množství peněz (nebo v korunách) se od nás vzdalují. Ať už jde o hrubou či čistou mzdu, srovnanou podle kurzu nebo podle kupní síly.

Nejintuitivněji ten rozdíl pochopíme na tom nejoptimističtějším příkladě, čisté mzdě podle kupní síly (graf vpravo dole). Obecně můžeme říci, že celou dobu nás od německých mezd dělí „zhruba“ 8 tisíc eur (ve standardu kupní síly). Někdy více, někdy méně. (A navíc ve všech srovnáních ty tisíce pomalu rostou, neklesají.) Ale pořád to jsou řádově vyšší tisíce eur. Pocit dohánění (z klesajícího násobku) tak máme jen proto, že těch „chybějících“ 8 tisíc eur tvoří postupem času relativně stále nižší část našich mezd. Protože my i Němci postupně bohatneme.

S nadsázkou můžeme říci, že s tímto trendem budeme proti německým mzdám „už navěky“ chudší o nějakých 8 tisíc eur. I za 450 let. Jen tou dobou budeme tak bohatí, že těch 8 tisíc téměř nepoznáme. Ale „stejně“ si prostě nevyděláme NIKDY.

Dotazy k výpočtům či interpretaci lze směřovat na Petra Bartoně, petr.barton@datarun.cz, 608 875 999

Zdroj grafiky: Datarun.cz