Záporné ceny elektřiny dorazily do Česka dříve, než se čekalo. Ohrožují další rozvoj solární energetiky a paradoxně dokládají nenahraditelnost fosilní elektřiny, včetně té z uhlí

Solární boom, jejž v Česku loni vystupňoval vpád ruských vojsk na Ukrajinu a jeho důsledky, vede letos stále častěji k záporným okamžitým cenám elektřiny. Při záporných cenách přitom výrobci elektřiny platí za to, že ji vyrábí, zatímco odběratelé dostávají peníze za to, že ji odebírají.

Záporné ceny elektřiny představují fenomén, který se v Česku poprvé výrazněji projevil letos o Velikonocích. A od té doby se objevuje prakticky při každém slunečném víkendu. Ohrožuje další rozvoj solární energetiky v ČR.  

Z důvodu probíhající masivní instalace solárních panelů a jejich zapojování do sítě dochází nyní o slunečných víkendech, kdy je poptávka po elektřině obecně slabší než ve všedních dnech, k přebytkům elektřiny. Dochází proto k vypínání části velkých solárních parků. ¨

Čili výroba elektřiny ze solárů se producentům vyplácí stále méně. Na přebytcích z fotovoltaiky se vydělává hůře a hůře, protože solární elektřiny je za slunečních dní až moc, přičemž ji na druhou stranu stále lze skladovat jen velmi omezeně a jen velmi omezeně je možné ji tudíž uchovávat pro využití v zimě nebo v čase zamračeného bezvětří.

Taková situace ovšem poznamenává zejména velké výrobce solární elektřiny. Nikoli tolik malé výrobce, výrobce na úrovni domácnosti, kteří v čase, kdy je solární elektřiny až příliš a její cena záporná, mohou zakázat poskytování vlastních přebytků solární elektřiny do sítě (tedy mohou zakázat takzvaný přetok) nebo svůj zdroj zcela vypnout.

Pokud ovšem se má vypnout velký solární park, už to zdaleka není tak bezproblémové a „levné“ jako na úrovni domácnosti. S přibývajícími solárními elektrárnami přitom stále častěji bude docházet nejen k tomu k tomu, že za svoji elektřinu nedostanou zaplaceno, ale že budou dokonce platit za to, že ji odběrateli vůbec mohou dodávat. To pochopitelně povede k tomu, že solární parky se postupně přestanu budovat, protože se už prostě nevyplatí.

Potíž tkví dále v tom, že záporné ceny elektřiny platí v době prosluněného víkendu i pro další zdroje, tedy jaderné, uhelné nebo třeba plynové elektrárny. Jenže zejména jaderné nebo uhelné elektrárny nelze jen tak, z hodiny na hodinu, vypnout jako solární park. Proto se při přebytcích vypíná – paradoxně – právě spíše solární park, produkující bezemisní elektřinu, než uhelná elektrárna, produkující elektřinu při relativně vysokých emisích.  

Solární energetika v Česku tak naráží na své technologické limity. Kvůli masivnímu solárnímu boomu uplynulých měsíců se tak děje dříve, než se čekalo. Klíčová limitace spočívá stále v tom samém. Za prosluněného dně je solární elektřiny dost – a stále více. Jenže ji technologicky nelze uspokojivě uskladnit pro dobu, kdy počasí tolik nepřeje. Pro takovou dobou je stále třeba záložních, nejčastěji fosilních zdrojů. A protože je obecně obtížnější fosilní zdroje vypnout, zůstávají spuštěné i v době, kdy je bezemisní solární elektřiny více než dost, pročež naopak její výroba musí být utlumena.

Bez uhelné a obecně fosilní elektřiny se zkrátka patrně ještě dlouho neobejdeme. Fosilní zdroje a jaderná energetika jsou totiž stále nenahraditelné coby zdroje záložní.  

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank

Okomentovat na Facebooku