První bankovní krize v éře Twitteru. V čem všem je jiná, než byly ty předchozí?

Současné problémy některých bank představují první krizi bankovního sektoru v éře twitteru, jsou ale jiné, než byly za globální finanční krize v roce 2008. V době, kdy sociální sítě umožňují bleskově šířit informace včetně spekulací a polopravd, je pro banky o to důležitější dbát na svou pověst a budovat si u klientů důvěru. Vyplývá to z názorů analytiků na serveru finanční televize CNBC.

"Toto je první bankovní krize v éře twitteru," řekl krátce po pádu švýcarské banky Credit Suisse hlavní ekonom finanční společnosti UBS Global Wealth Management Paul Donovan. Právě UBS před více než týdnem přistoupila na návrh švýcarských úřadů, aby svého menšího rivala převzala. Credit Suisse doplatila na letité problémy, které se ale netýkaly systému, nýbrž pouze této banky.

"Sociální média zvýšila význam reputace, možná exponenciálně. A to je podle mě součást tohoto problému," myslí si Donovan.

Ředitel Centra pro systémová rizika na Londýnské ekonomické škole (LSE) Jon Danielsson řekl, že ve srovnání s rokem 2008 teď sociální média poskytují větší prostor pro šíření nejrůznějších fám. "Větší využívání internetu a sociálních médií, digitální bankovnictví a podobně, to vše působí na to, že finanční systém je křehčí, než by jinak byl," uvedl Danielsson.

"Je to naprosto zásadní změna," řekla minulý týden v diskusi pořádané Ekonomickým klubem ve Washingtonu generální ředitelka bankovní společnosti Citi Jane Fraserová. Poukázala tak na rychlé šíření informací o problémech kalifornské Silicon Valley Bank (SVB), která začátkem března zkrachovala. "Objeví se pár tweetů a pak se to rozjede mnohem rychleji, než tomu bývalo dřív," dodala.

Zatímco informace se mohou rozšířit za několik vteřin, peníze lze nyní vybírat stejně rychle. Internetové bankovnictví od základů změnilo chování klientů i to, jak se nahlíží na kolaps bank.

"Před bankami se teď netvořily žádné fronty, jako tomu bylo v případě banky Northern Rock v Británii (v době finanční krize)," uvedl Donovan. "To se tentokrát nestalo, protože se připojíte on-line, párkrát kliknete a máte hotovo," řekl. Popsal tak běžnou praxi, jak se v době internetového bankovnictví dají teď peníze z banky za pár vteřin vybrat nebo převést jinam.

"Kombinace rychlého šíření informací a přístupu k finančním prostředkům tak může zvýšit zranitelnost bank," myslí si vedoucí oddělení daňové a obchodní politiky v Institutu finančních studií IFF univerzity v St. Gallenu Stefan Legge. "Zatímco dříve vyvolával paniku pohled na lidi, jak stojí ve frontě před pobočkami bank, dnes máme sociální média," uvedl Legge. "V jistém smyslu může dnes nápor na banky nastat mnohem rychleji," dodal.

Evropská unie po finanční krizi vynaložila značné úsilí na zlepšení hospodářské situace v členských zemích. Vznikly i nové instituce finančního dohledu a zavedeny byly zátěžové testy, které by měly pomoci předvídat potíže a zabránit zhroucení trhu. Podle Danielssona je proto nepravděpodobné, že by evropské banky prošly něčím tak vážným jako v roce 2008. "Financování bank je stabilnější, regulátoři si mnohem více všímají rizik a úroveň kapitálu je vyšší," řekl Danielsson.

To ale neznamená, že když je v dobré kondici bankovní sektor jako celek, je ve stejně dobré kondici každá banka. "Já nevěřím argumentu, že se v bankovním systému hromadí velké systémové riziko," řekl hlavní poradce Mezinárodní asociace kapitálových trhů Bob Parker. Podobně vidí situaci i Fraserová, když srovnávala současný bankovní systém s tím, co se stalo v roce 2008.

"Tohle není jako minule, tohle není úvěrová krize," řekla. "Tentokrát jde o několik bank, které mají určité problémy, a je lepší zajistit, abychom je potlačili hned v zárodku," dodala.

Šéf švýcarské centrální banky Thomas Jordan proto zdůrazňuje hlavně důležitost důvěry, vliv on-line bankovnictví by nepřeceňoval. "Nemyslím si, že by (internetové bankovnictví) bylo zdrojem problému. Myslím, že to byl nedostatek důvěry, důvěry v různé banky, a to pak přispělo k této situaci," řekl minulý týden na tiskové konferenci.

Podle docenta podnikových financí na univerzitě v St. Gallenu Stefana Ramelliho je důvěra v systém základním zákonem financí. "Nejdůležitějším kapitálem pro banky je důvěra vkladatelů a investorů. Pokud se důvěra ztratí, může se stát cokoli," řekl.