Lekce od profesora Tinbergena - Rozbřesk

Nyní už je celkem zřejmé, že ti, kteří sledovali rychlý růst měnověpolitických sazeb v posledních měsících a kvartálech s jistým mrazením v zádech či očekáváním, že "někde něco praskne", se dočkali. Překotný posun celé výnosové křivky směrem vzhůru si vyžádal oběti v podobě dvou padlých bank. Zemětřesení je přitom cítit nejen v americkém bankovním sektoru, ale například i v Evropě či Japonsku, kde se bankovní tituly ocitají pod výprodejním tlakem. Pamětníkům okamžitě nabíhají vzpomínky na dekádu a půl staré události. Současná situace ale vypadá v řadě podstatných ohledů jinak.

Předně je zde právě ona zkušenost z roku 2008 a Fed ví, co následovalo po pádu Lehman Brothers. Razantní reakce (Bank Term Funding Program), tedy neomezená garance vkladů a možnost dostat se až na rok likviditě v plné hodnotě zástavy (a nikoliv nižší tržní hodnotě např. dluhopisů) za roční OIS sazbu s 10bps marží, by měly dost výrazně omezit riziko krizí likvidity a společně odrazovat od dalších runů na banky.

I v případě, že se podaří situaci uklidnit, zůstane ve vzduchu otázka: jaké budou důsledky současných událostí? V delším horizontu například ve vzduchu visí jakýsi precedent, že i garance vkladů bez limitu na velikost je možná. Podstata tohoto opatření evidentně tkví v tom slíbit něco, co pak (snad) nebude muset být masivně aktivováno. I tak by ale najednou, podobně jako u energií v prostředí cenových stropů, mohlo být trochu více jedno, kterého poskytovatele finančních služeb klient zvolí...

Krátkodobě se pak čeká zejména na to, co Fed udělá se sazbami a jaká bude jejich terminální úroveň. Tržní sázky na další růst znatelně ochladly a například pro konec letošního roku trh čeká sazby o více než 100bps níže než před týdnem. A pro nadcházející zasedání (21.-22.3.) nyní významná část trhu čeká jejich stabilitu, přičemž většinově je v cenách obsažena sázka na růst o 25 bps (oproti 50 bps před týdnem).

Nabízí se totiž myšlenka, že razantní stabilizační opatření mají Fedu rozvázat ruce a umožnit další růst sazeb. Případné problémy ve finančním sektoru pak řešit jinými nástroji. V tomto kontextu je možná vhodné připomenout Tinbergenovo pravidlo hospodářské politiky z hloubi minulého století. To ve zkratce říká: kolik cílů, tolik nástrojů. A sazby jsou nástrojem pro ovlivňování inflace.

TRHY
Koruna
Podstatný nárůst averze k riziku v souvislosti s turbulencemi v americkém bankovním sektoru se koruně logicky nelíbí, což vedlo k jejímu oslabení nad 23,70 EUR/CZK. Přenos nákazy do Evropy, respektive konkrétně do Česka je v tuto chvíli relativně málo pravděpodobný, jak ostatně včera ubezpečovali i jednotliví členové bankovní rady (Eva Zamrazilová a Jan Procházka). Koruna však zůstane citlivá na další vývoj bankovní krize v USA, respektive celkové globální nálady. Do toho dnes přijdou na řadu i důležitá americká inflační data, která mohou zamíchat kartami co se týče výhledu na tržní sazby – ty prudce zkorigovaly nejen v USA a eurozóně, ale také v tuzemsku. Aktuálně tak peněžní trh zaceňuje do konce letošního roku pokles sazeb až na 6 %.

O poklesu úrokových sazeb na konci tohoto roku ostatně včera hovořil i Tomáš Holub, a to za předpokladu, že bude inflace na jednociferné úrovni a směřovat k 2% cíli. Sám Holub by však i nadále preferoval alespoň symbolické zvýšení sazeb jako signál odhodlanosti centrální banky v inflačním boji.

Eurodolar
Divoká jízda na splašené americké výnosové křivce vyvolaná bankovní mini-krizí způsobila výraznější volatilitu na hlavních devizových trzích, přičemž eurodolar patřil spíše k těm méně volatilním měnovým párům. Prozatím přitom platilo, že nárůst averze k riziku spíše dolaru ubližoval, neboť problémy některých menších amerických bank byly brány jako spíše lokální (amerického charakteru). To by se však mohlo změnit.

K návratu tradičního chování eurodolaru: nárůst averze k riziku => EUR/USD dolů, by mohla přispět dnešní americká data ohledně únorové inflace. Za normálních okolností by šlo o nejdůležitější vstupní údaj pro nadcházející zasedání, avšak tržní očekávání ohledně sazeb Fedu determinují primárně finanční trhy, resp. to jakým způsobem se daří zažehnat hrozbu finanční nákazy. Nicméně únorová americká inflace bude důležitá, neboť upozorní na makroekonomický problém, který stále nezmizel a centrální banka jej musí řešit. My od amerických únorových čísel čekáme poměrně vysoké hodnoty (jádrová inflace by v meziročním srovnání mohla dokonce stagnovat), což může celou situaci Fedu pěkně zkomplikovat. Trh totiž bude muset čelit tomu, že Fed si nebude moci dovolit dát pauzu ve zvyšování úrokových sazeb, což přinese nejen nárůst krátkodobých dolarových sazeb, ale i větší obavy. V takovém momentě se eurodolaru podle nás již dařit nebude.