Jak by prezidenta vybírali lovci hlav: Hlava státu je kromě jiného také top manažerem. Jak by ze současných kandidátů vybírali headhunteři?

Pohovor s praktickými ukázkami, jak umějí řešit složité úkoly. Sestavení osobnostního profilu, který odhalí předpoklady pro výkon pozice. Či třeba sehrání „scénky“, simulující konkrétní situaci z praxe. To jsou zavedené metody lovců hlav, které by bylo možné aplikovat také při výběru nejvyššího ústavního činitele. „Je běžné, že uchazeči a uchazečky o prezidentský úřad zveřejňují svůj zdravotní stav. Jistě by nebylo na škodu zveřejnit i psychický stav. A stejně užitečné by bylo vědět, jak by obstáli ve standardním výběrovém řízení, jímž procházejí vrcholoví manažeři. Nejvyšší ústavní funkci, pod niž spadá mimo jiné i vrchní velení armády, výběr ústavních soudců či šéfa ČNB, lze jistě chápat jako funkci top manažerskou,“ říká Vladimír Kočí ze společnosti R4U, která se na vyhledávání lídrů specializuje.

Behaviorální pohovor eliminuje výmysly a sebeklamy

Jednou z nejčastějších metod lovců hlav je behaviorální pohovor. Ten na rozdíl od klasického pohovoru adepty lépe prověří a eliminuje riziko, že se budou prezentovat – ať záměrně, či bezděčně – v příliš lichotivých barvách. „Spočívá v otázkách na konkrétní události z profesní minulosti: Popište situaci, kdy jste řešili složitý problém či krizi. Vysvětlete průběh, výsledek a svou roli,“ přibližuje Vladimír Kočí. Zároveň by headhunter vytvořil osobnostní profily všech kandidátů, nejlépe s využitím odborných diagnostických metod. „Osobnostní test napoví, jaké má kandidát silné a slabé stránky, co ho motivuje, či jaký preferuje manažerský styl – zda autoritativní, demokratický či liberální.“

Prezentace případové studie

Případová studie neboli case study je další ze standardních metod při výběru manažerů. Mívá podobu vypracování úkolu, kdy je zadání pro všechny účastníky totožné, výstupem pak prezentace před týmem odborníků. V případě výběru prezidentských kandidátů by zadání samozřejmě mělo přímo souviset s výkonem funkce prezidenta. „Mohlo by jít například o vetování nových zákonů. Uchazeč si připraví a prezentuje to, jak si hodlá nastudovat ústavu a zákony, jaké si provede rešerše, ale také jak si sestaví a povede vlastní odborný tým,“ vysvětluje Tereza Černá ze společnosti R4U. Jinou oblíbenou metodou headhunterů je role play, doslova hraní role. Má podobu tematické scénky z každodenní praxe, u budoucího prezidenta například chování během státní návštěvy. „Tím zjistíme, jak zvládne vyjednávání, zda umí být asertivní, ale i nakolik zná protokol, jak by řešil nečekané situace, ale třeba i zda by zvládl vybalancovat trapasy a přešlapy,“ dodává.

Kde se vidíte za pět let? Raději se ptejme na smysl práce

Typickou otázkou, očekávanou u pohovoru, je „kde se vidíte za pět let?“. Tu už dnes ale osvícení hledači talentů nepokládají. „Místo toho se manažerů ptáme, jaké hlavní konkrétní kroky plánují v jednotlivých letech, a v čem vidí hlavní smysl a poslání své práce,“ říká Kočí. A co oblíbený formát předvolební debaty všech uchazečů? „Tomu nejvíc odpovídá tzv. assessment centrum, kdy se uchazeči několik hodin v kuse testují a diagnostikují, individuálně či skupinově, a procházejí různými modelovými situacemi. Tato metoda se ovšem užívá spíše pro nižší management. U prezidentských kandidátů by ji šlo nahradit debatou s jasně danými pravidly, při jejichž porušení by dostali žlutou, případně červenou kartu a debatu opustili.“