Podle novely zákona o pobytu cizinců může od 2. srpna 2021 poskytovat cestovní zdravotní pojištění cizincům v případě žádosti o vízum k dlouhodobému pobytu nad 90 dní nebo žádosti o prodloužení doby pobytu na území ČR v rozsahu komplexní zdravotní péče pouze Pojišťovna VZP (PVZP). Poslanci novelou chtěli reagovat na fakt, že trh s pojišťováním cizinců byl plný nekalých praktik, které ve finále vedly k dluhům u poskytovatelů zdravotních služeb za nedostatečně pojištěnými cizinci.
S tím však zásadně nesouhlasí Česká asociace pojišťoven. „Z 25 členů asociace poskytovali toto pojištění jen 4 z nich. Přesto naše asociace vnímá opatření velmi kriticky jako systémový problém, protože odstraňuje zdravou konkurenci na trhu. Myšlenka, že ke zlepšení situace na libovolném trhu dojde odstraněním konkurence, se nejen příčí zdravému rozumu, ale odporuje i principům a právu, na kterých stojí EU. Je nám líto, že minulá Poslanecká sněmovna k tomuto opatření sáhla, ačkoli se ukázalo, že problém s chybějícími úhradami nemocnicím za ošetření cizinců způsobují nepojištění cizinci, nikoli pojišťovny. Asociace je připravena k diskusi se státem o dalších opatřeních zlepšujících situaci na trhu zdravotního pojištění cizinců,“ řekl Jan Matoušek, výkonný ředitel České asociace pojišťoven.
Důvody podání stížnosti ČAP k Evropské komisi
- Novela zákona o pobytu cizinců, která letos v létě monopol zavedla, je v rozporu s ustanovením SFEU, podle kterého nemohou členské státy udělit zvláštním či veřejným podnikům výlučné právo a rozšířit již dominantnímu subjektu jeho dominanci na další trh. Existuje rozsáhlá judikatura Soudního dvora EU, ze které jasně vyplývá zákaz členským státům vytvářet lokální či národní monopoly.
- Novela znemožňuje ostatním podnikům poskytovat zdravotní pojištění cizinců v ČR, čímž také porušuje svobodu usazování a volný pohyb služeb, které jsou také součástí primárního práva EU, tedy práva mezinárodního, nadřazeného českému právnímu řádu.
- Novela také porušila evropskou směrnici Solventnost II, která upravuje poskytování pojištění v EU a z níž vyplývá, že monopoly, které rozdělují vnitřní trh pojišťovacích služeb, jsou v přímém rozporu se zájmy EU v této oblasti.
„Hlavním důvodem podání stížnosti České asociace pojišťoven k Evropské komisi je zásadní nesouhlas se zavedením monopolu, který jednoznačně poškozuje koncové klienty a vylučuje z trhu konkurenci. Takový postup státu je zcela v rozporu se soutěžním právem EU,“ doplnil Ivo Janda z advokátní kanceláře White & Case, která stížnost k Evropské komisi připravila.
Pojišťovna VZP vystoupila z České asociace pojišťoven
Pojišťovna VZP už v říjnu opustila řady členů České asociace pojišťoven.Podle předsedy představenstva PVZP Roberta Kareše PVZP chápe, že Česká asociace pojišťoven je asociací všech členských pojišťoven a není jednoduché v rámci asociace sladit tento veřejný zájem daný zákonem s ryze tržním pojetím soukromého zdravotního pojištění. Podle něj dostala PVZP novelou zákona o pobytu cizinců podruhé za úkol od zákonodárců zlepšit situaci v oblasti smluvního zdravotního pojištění cizinců. Poprvé to bylo v letech 1995–2006. PVZP tak bude činit v souladu se zákonem ve veřejném zájmu ochrany zdraví cizinců a garance úhrady zdravotnickým zařízením a bude se snažit řešit i problémy obtížně pojistitelných cizinců formou zvláštní úhrady.
„PVZP, která historicky na státní popud vznikla na smluvním zdravotním pojištění cizinců, se dlouhodobě v rámci ČAP neshodla na tom, co toto pojištění má být, jak má být provozováno a jaké tržní praktiky jsou zde únosné. Pohlížíme na toto pojištění jako na součást migrační politiky, dle příslušné evropské směrnice jako na důstojnou substituci veřejného pojištění. Bazírujeme na tom, že má sloužit primárně k úhradě zdravotní péče bez zbytečně vysokých získatelských provizi. Současně ale také vnímáme občasné problémy s obtížně pojistitelnými osobami a razíme cestu řešení – například formou zvláštní úhrady, nikoliv rozšíření veřejného zdravotního pojištění,“ uvedl před časem předseda představenstva Pojišťovny VZP Robert Kareš.
Podvodná jednání pojišťování cizinců
Už v září PVZP upozorňovala dopisem na podvodná jednání při pojišťování cizinců. Upozornění bylo adresováno České národní bance, ČAP a Ministerstvu vnitra ČR. Podle PVZP existovaly jasné důkazy o tom, že minimálně tři pojišťovny sjednávají dále pojistné smlouvy i po 2. srpnu 2021 nebo antidatují dodatky o prodloužení pojistné smlouvy do doby před 2. srpnem 2021, kdy vešla novela cizineckého zákona v účinnost. PVZP je proto vyzvala, aby nezákonného jednání okamžitě zanechaly.
„Český živnostník zaplatí do veřejného zdravotního systému pojištění na minimální hranici 28 716 Kč ročně. Z aktuální průměrné mzdy v České republice zaplatí zaměstnanec i zaměstnavatel ročně minimálně 57 168 Kč. V roce 2019 byly celkové výdaje na zdravotní péči na jednoho obyvatele za rok hrazené zdravotními pojišťovnami byly 29 033 Kč, celkové výdaje na zdravotní péči v Česku z veřejných rozpočtů byly 44 775 Kč. Před novelou bylo běžnou praxí, že cizinec, který si zakoupil komplexní zdravotní pojištění, dokázal získat roční pojistné v hodnotě 4 500 Kč, 6 500 Kč, 10 000 Kč a podobně. Nebylo zde výjimkou, kdy komerční pojišťovny nabízely zprostředkovatelům tohoto pojištění mimo PVZP provizi i více než 50 %. Jednoznačně z toho vyplývá, že ty pojišťovny a ti zprostředkovatelé, kteří nabízeli komplexní zdravotní pojištění pro cizince ve výše uvedených cenách, nemohli zajišťovat těmto klientům adekvátní zdravotní péči. Pro představu – jen základní ošetření klienta s nachlazením, předepsáním léků a zajištěním základních odběrů s následnou návštěvou stojí od 2 000 Kč do 3 000 Kč, náklady na pobyt na akutním lůžku v nemocnici činí 1 500 Kč až 2 000 Kč za den. Z toho tedy vyplývá, že péče nemohla být hrazena, a cizincům a potažmo nemocnicím vznikaly nevymahatelné dluhy," uvedla v září Halina Trsková, místopředsedkyně představenstva Pojišťovny VZP.
Zřejmý rozpor s evropským právem
Podle specialisty na pojišťovnickou legislativu a Osobnosti pojistného trhu v rámci ankety Pojišťovna roku Vladimíra Přikryla je celá situace velmi nešťastná. Pohlížíme-li podle něj na schválenou poslaneckou změnu z hlediska podmínek pojišťovací činnosti, pak je zcela zřejmý rozpor s právem EU regulujícím pojišťovnictví, zejména pak s čl. 188 směrnice 2009/138/ES (Solventnost II), které po členských státech požaduje zrušení monopolů ohledně přístupu k činnosti v určitých pojistných odvětvích. „Pojišťovny se sídlem v EU mají podle směrnice Solventnost II právo provozovat svoji pojišťovací činnost na základě povolení uděleného jim podle harmonizovaných kategorií pojištění jejich domovským dohledovým orgánem ve všech státech EU (čl. 14 až 26 směrnice), a to na základě práva usazení (čl. 49 a násl. SFEU) nebo svobody dočasně poskytovat služby (čl. 56 a násl. SFEU), tzv. jednotný evropský pas. Zavedením monopolu Pojišťovny VZP, a.s., a omezením práva sjednávat a poskytovat komplexní zdravotní pojištění cizinců pouze na pojišťovnu oprávněnou provozovat toto pojištění na území ČR, jejímž jediným společníkem je zdravotní pojišťovna, dochází k přímému porušení daných ustanovení jak Smlouvy o fungování EU (SFEU), tak i samotné směrnice Solventnost II,“ komentoval v červnu dopady celé legislativní změny Vladimír Přikryl.
„Vnitřní trh EU je v čl. 26 SFEU v bodu 2 definován jako prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v souladu s ustanoveními SEU a SFEU. Tím, že se vylučuje konkurence v dané oblasti soukromého pojištění, zajišťuje Pojišťovně VZP, a.s., která je dceřinou společností VZP, zcela nepřijatelnou konkurenční výhodu oproti jiným soukromým pojišťovnám činným v dané oblasti pojištění v souladu se zákonem č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, tak i právem EU. V tomto ohledu je naprosto neobhajitelné zdůvodnění změny snahou získat tímto způsobem vyšší příjmy mateřské společnosti pojišťovny. Ve svém důsledku by nakonec daná monopolizace mohla vést k problémům Pojišťovny VZP, a. s., s dodržením solventnostních kapitálových požadavků, neboť skokový nárůst obchodní produkce a s tím i nárůst rizikových faktorů musí nutně vést k zásadnímu navýšení těchto požadavků, které by pojišťovna nemusela splnit. To by při monopolu na dané pojištění znamenalo, že by cizinci neměli žádnou možnost splnit povinnost zdravotního pojištění,“ doplnil specialista na pojišťovnickou legislativu.
Bez jakéhokoli zhodnocení současné praxe a dopadů jsou podle Přikryla do systému soukromého pojištění naroubovány prvky typické pro veřejnoprávní pojištění. Hrozí tak, že soukromými pojišťovnami vlastněnými zdravotními pojišťovnami bude využit systém zavedený a financovaný z prostředků veřejného zdravotního pojištění. „Zde je legitimní spíše otázka, zda s ohledem na tato rizika by neměl zákon přímo zakázat zdravotním pojišťovnám nabývat účasti v soukromých pojišťovnách s cílem je vlastnit. Jen si položme otázku, z jakých zdrojů by se při 100% vlastnictví soukromé pojišťovny zdravotní pojišťovnou kryly zvýšené kapitálové nároky tak, aby soukromá pojišťovna plnila zákonem stanovené požadavky, a přitom nebyly použity prostředky z veřejného zdravotního pojištění,“ dodal Vladimír Přikryl.
Reálnou hrozbou pro ČR je vystavení přezkumu souladu předmětných změn s právem EU ze strany EK a hrozbě sankce za jeho porušení. Stejně tak hrozí, že se poškozené pojišťovny obrátí na soud se žalobou na náhradu zmařených investice všemi s tím spojenými důsledky. „S ohledem na dosavadní výsledky by se při stabilním vývoji v následujících 5 letech trvání monopolu Pojišťovny VZP, a.s., jednalo o celkový úhrn pojistného ve výši cca 4,250 mld. Kč. Pojišťovny, které by v důsledku monopolizace daného pojištění byly nuceny ukončit svoji činnost, by takto přišly o pojistné ve výši cca 3,2 mld. Kč. V tomto rozsahu lze odhadnout celkovou ztrátu pojišťoven z pojistného v rámci zavedení monopolu, se kterým původně odůvodněně počítaly ve svých obchodních plánech činnosti. Další náklady by představovaly zmařené investice do rozvoje uvedeného produktu, které již byly vynaložené. Tyto náklady lze odhadovat ve výši 30 % ročního pojistného, tj. celkově na cca 255 mil. Kč. Odhadem tak lze předpokládat, že by pojišťovny poškozené zavedením uvedeného monopolu mohly po státu požadovat náhradu ve výši kolem 3,5 mld. Kč.,“ shrnul specialista na pojišťovnickou legislativu Vladimír Přikryl.
RSS
Přebírání zpráv
