Elektrokolo je o dopravě, ne potu a zmožení. Slovo cyklistika si zakazujeme, říká v MakroMixéru zakladatel ekolo.cz Jakub Ditrich

Tři palčivá ekonomická témata, jeden exkluzívní host. Pohled tentokrát na prudký růst inflace, cen vstupů, chování firem i lidí a odraz do světa elektrokol. O penězích, byznyse, ekonomice a trzích s nadhledem a chytrými hosty. Přinášíme vám šestý díl podcastu Jana Bureše, hlavního ekonoma Patria Finance a Roberta Břešťana, šéfredaktora Hlidacipes.org s jejich hostem. Tentokrát je to Jakub Ditrich, zakladatel a majitel firmy ekolo.cz – prodejny, půjčovny, servisu i výroby elektrokol. Patří ke šťastnému čtyřlístku těch odvětví, kterým se v pandemii dařilo a daří? Výstupy z podcastů naleznete na Patria.cz a Hlidacipes.org a samotné podcasty ve službách Spotify, Apple Podcasts, Google Podcast či SoundCloud (nejprve na SoundCloud, následně postupně na dalších službách). Podcast MakroMixér pravidelně vybírá tři důležitá ekonomická témata, ve druhé části vyzpovídává zajímavé a chytré hosty. Zaposlouchejte se!

Na úvod šestého MakroMixéru pravidelné tři otázky na aktuální klíčová témata v ekonomice. Inflace, reakce centrálních bank na ni a národní plán obnovy.

„Inflace je tématem čím dál aktuálnějším. Výrobní ceny vyskočily na 5 procent, to je nejvyšší číslo za poslední dekádu. Zdražují kovy, dřevo, nahoru stoupají velkoobchodní ceny energie a my se budeme muset naučit s tím v nadcházejících měsících žít,“ zahajuje debatu Honza Bureš. Důležité podle něj je, jak s tématem zacházejí centrální banky a zda včas očekávání lidí i firem o dalším růstu cen přibrzdí. „Česká národní banka úrokové sazby zvýšila a guvernér Rusnok vyslal výrazně jestřábí komentář – ČNB je připravena zvyšovat sazby na každém z dalších měnových jednání. Je to důležité, aby v mezičase, kdy na inflaci působí pouze dočasné faktory, spojené s dobou koronaviru, z jiskry nevznikl plamen. Aby firmy i domácnosti nenabyly dojem, že takový růst cen bude pokračovat plynule dál a nepromítly jej do mzdových požadavků a dalších vyjednávání ve firmách či do spotřebního chování,“ říká Honza Bureš.

Třetím tématem, které promluví do dění v ekonomice, je národní plán obnovy. Do něj postupně půjde kolem 200 miliard korun a bude klíčové jeho efektivní a smysluplné nastavení. „Řada institucí je velmi kritických a já část těch kritik sdílím. Existuje riziko, že tyto peníze, které půjdou do ekonomiky, vytlačí část soukromých projektů, které by mohly být úspěšnější a produktivnější pro budoucnost české ekonomiky,“ je si vědom Honza Bureš.

Jak se i na tato témata dívá host šestého MakroMixéru? Tím je Jakub Ditrich, zakladatel a majitel firmy ekolo.cz, prodejny, půjčovny, servisu a hlavně také výroby elektrokol. Patří ke šťastnému čtyřlístku těch odvětví, kterým se v pandemii dařilo? S čím se ve svém odvětví potýká? Je a bude pokračovat velký nedostatek kol?

„Pokud máte vizi, že si koupíte jeden konkrétní produkt od jednoho konkrétního dodavatele v jedné konkrétní barvě tak ano. Já se ale snažím opakovat, že situace není tak dramatická, krám je a bude kol plný,“ zahajuje Jakub Ditrich. Platí ještě cyklus, že se kola dovezou, prodávají, před koncem sezóny zlevní a pak zase přijde nový modelový rok? „Koronavirus to promíchal, u některých značek jdou třeba až teď do prodeje letošní modelové řady. My naše nová kola uvedeme v srpnu,“ poznamenává Ditrich.

Platí pro elektrokola stejný nedostatek vstupů, jaký vidíme třeba ve světě autoprůmyslu? „Elektrokola mají také řídící jednotku a také v nich bydlí čip, dramatický nedostatek jsem ale nezaznamenal. Ano, platí, že je nedostatek všeho a nadále bude. Shimano například kvůli koronaviru znovu uzavřelo jednu z továren, velké firmy vykoupily produkci výrobců na několik let dopředu. Pozitivní je, že do takového situace na trhu přicházejí nové firmy, nová řešení, nové značky,“ říká Ditrich.

Proč antidumping moc nedává smysl

Přinesl koronavirus stejně jako v jiných odvětvích úvahy o snížení závislosti na Číně a obecně Asii? Ditrich to moc nevidí a vysvětluje, proč třeba nepokládá za úplně smysluplná antidumpingová pravidla pro dovoz elektrokol z Číny. „Ano, pochází odtamtud zhruba 95 procent hliníkových rámů nebo většina baterií. Jenže vývoj, volba komponent a designu probíhá u nás, do Číny pak zadáváme konkrétní poptávku na výrobu. Proto evropský antidumping do určité míry nedává nesmysl,“ poznamenává Ditrich. Upozorňuje, že nemálo asijských výrobců vyřešilo problém antidumpingu tím způsobem, že v zemích střední a východní Evropy koupili celé továrny. Například Portugalsko pak podle Ditricha uvedlo nové pobídky pro toto odvětví.

„Většina elektrokol, co se prodává na našem trhu, jsou dnes vyrobené v Polsku, Rumunsku, Bulharsku,“ uvádí Ditrich. Přesun výroby komponent v masovém měřítku ale nepozoruje. Přesun produkce do Evropy zkrátil životní cyklus elektrokol o dopravu, která je v současnosti komplikovaná. To je podle Ditricha „spíše špatně“ pro evropské výrobce, kteří se dříve oprávněně obávali čínské produkce.

Kam půjde trh

Jak to Ditrich vidí s dalším vývojem na trhu? „Transmise z mechanických na elektrické věci probíhá v podstatě všude, tak proč ne u kol,“ ptá se Ditrich. Prvním evropským státem, kde se prodalo víc elektrických než mechanických jízdních kol, bylo v roce 2018 Nizozemsko. V Česku, kde nejsou povinné statistiky, dosahuje produkce kolem 320 tisíc kol a loni se tu prodalo zhruba 120 tisíc elektrokol, usuzuje Ditrich na základě vlastních statistik. „Letos, mám takový pocit, to bude rozhodně víc,“ uvedl Ditrich, který vnímá elektrokola jako formu dopravy spíše než jako „cyklistiku“.

Marže na elektrokolech se v tuzemsku podle Ditricha pohybuje od 15 procent do zhruba 40 procent. Pro tuzemsko je podle něj typické, že se tu vždy prodávala drahá kola, na mechanických jízdních kolech mohla být podle jeho odhadů marže i 60 procent.

Téma cyklostezky

Přejděme na téma cyklo infrastruktury. Dokola slyšíme, že na to nejsou peníze. Jak se na téma dívá Ditrich? Na cyklostezky šly mezi roky 2013 až 2020 z veřejných peněz 3 miliardy korun, z toho 1,8 miliardy korun z fondů EU, upozorňuje Robert Břešťan. „To rozhodně není málo, ale záleží, jak se utratí,“ reaguje Ditrich. „Vždycky, když mám nějakého návštěvníka v Praze, tak se jdeme kouknout na nejdražší cyklostezku v Evropě, kde stál kilometr asi 150 milionů korun,“ říká také s tím, že o co se snaží on osobně nejvíce, jsou investice do cyklostezek na širším okraji měst. „V celé Praze je pouhých 19 kilometrů cyklostezek, které jsou oddělené od silniční dopravy, tedy ne pouze silniční pruhy pro cyklisty, které nejsou bezpečné. Většina nových dopravních staveb, ať už zahájených nebo dokončených, to zcela ignoruje a když s tím přijde projektant, tak je umlčen, protože jsou tam jiné preference,“ zaznívá také v podcastu MakroMixér.

Cyklistické ráje: Londýn, u nás Uničov nebo Hradec Králové

Svatým grálem cyklistiky je pro Ditricha Londýn. Upozorňuje na regulaci rychlosti provozu v centru na 20 mil v hodině, čímž se rychlost aut de facto vyrovná či nejméně blíží rychlosti kol. Jako další výhodu cyklo dopravy v Londýně vnímá pak právě to, že se z centra lze po cyklostezkách dostat až na okraj města. To je koncept, který podle něj chybí v Praze i Brně. Naproti tomu vyzdvihuje Hradec Králové, Břeclav a Olomoucko. „Největší podíl dopravy na kole má město Uničov, kde je to kolem 20 procent. Naproti tomu v Praze používá kolo k dopravě pouze 1 % lidí,“ uvádí Ditrich.

Také problém konfliktů mezi jednotlivými uživateli cyklostezek v Česku, ať už cyklistů, chodců nebo bruslařů, plyne právě z užívání „smíšených“ cyklostezek, říká Ditrich. Naopak na „segregované“ cyklostezce nemají jiné druhy dopravy podle Ditricha co dělat a pro konflikty tohoto typu tak není prostor.

„Je to do značné míry o pocitu z prostoru,“ říká pak ke smíšenému provozu ve městě. „Pokud někdo po městě nikdy nejel, tak bude mít v hlavě neustále ten axiom, že jízda po městě je nebezpečná. Pokud si to zkusí, a nejlépe s někým, kdo má to kolo ve městě nějakým způsobem osahané, tak výsledek může být, že o kole jako dopravním prostředku minimálně začne přemýšlet,“ myslí si Ditrich. Každý má podle něj několik stabilních tras (do zaměstnání, za zábavou), které postupem času piluje k dokonalosti. „A na těchto trasách je pak i velmi bezpečný. Je ale nutné, aby i ten člověk, který jede v autě, dal určitý životní prostor cyklistovi,“ dodává propagátor elektromobility na kole.

Zakazujeme si slovo cyklistika

Jak se dívá na ekologickou stránku elektromobility? „Je do určité míry zprofanovaná. Například baterie elektrokol jdou ale po konci životnosti zrecyklovat z 82 %.

„Stejně tak, jako si ve firmě zakazujeme slovo ekologie, tak si snažíme zakazovat pro dopravu na kole slovo cyklistika,“ říká Ditrich. „Determinuje to sport a námahu. O tom elektrokolo není. Když se dopravuju po městě, to poslední co chci, je být zpocený a zmožený,“ uzavírá.

Výstupy z podcastů naleznete na Patria.cz a Hlidacipes.org a samotné podcasty ve službách Spotify, Apple Podcasts, Google Podcast či SoundCloud (nejprve na SoundCloud, následně postupně na dalších službách). Podcast MakroMixér pravidelně vybírá tři důležitá ekonomická témata, ve druhé části vyzpovídává zajímavé a chytré hosty. Zaposlouchejte se!