O čtyřdenním pracovním týdnu v příštích pěti letech uvažuje jen desetina malých a středních firem, většině Čechů by se ale zamlouval

O zavedení čtyřdenního pracovního týdne, ať už beze změny mezd či benefitů, anebo se změnami, uvažuje během příštích pěti let 13 % malých a středních podniků. Ukázal to průzkum mezi jejich vedoucími pracovníky realizovaný online nástrojem výzkumné agentury Ipsos pro poradenskou společnost Moore Czech Republic. Dvě třetiny vedoucích pracovníků těchto firem přitom myšlenku kratšího pracovního týdne vnímají pozitivně. Pětina se naopak domnívá, že by takový krok firmám spíše uškodil. Druhá část průzkumu zaměřená na běžnou populaci ukázala, že kratší pracovní doba by se zamlouvala více než 60 % Čechů. Zvýšila by se podle nich produktivita a spokojenost pracovníků a rychlejší pracovní tempo by si vynahradili třídenním víkendem.

Zkrácený pracovní týden by podle návrhu, který zazněl v poslanecké sněmovně, znamenal omezení na čtyři pracovní dny s cílem zkrátit pracovní dobu z 40 na 35 hodin. Z výsledků průzkumu zadaného poradenskou společností Moore Czech Republic vyplývá, že podle téměř dvou třetin vedoucích pracovníků malých a středních podniků by se zvýšila produktivita a spokojenost zaměstnanců. Naopak více než pětina lidí na vedoucích pozicích se domnívá, že by tento krok firmám spíše uškodil. Zaměstnanci by podle nich nestihli odvést tolik práce, snížila by se výkonnost firem, a tedy i jejich výsledky. „Na otázku, zda uvažují o zavedení zkráceného pracovního týdne v příštích pěti letech, odpovědělo kladně jen třináct procent vedoucích pracovníků. Čtvrtina naopak odmítá, že by k tomu v jejich firmě někdy mohlo dojít, a polovina si není jistá,“ uvádí Petr Kymlička, partner Moore Czech Republic.

Zaměstnanci by museli více pracovat

Výzkum mezi vedoucími pracovníky také zjišťoval, zda by v jejich firmě vůbec stačily čtyři dny ke splnění všech týdenních pracovních povinností. Pětina (19,4 %) se domnívá, že ano, a to i bez nutnosti zvýšení denní produktivity pracovníků. Podle třetiny vedoucích by to ale bylo možné jen v případě zvýšení denní produktivity. A další pětina zase deklaruje, že k odvedení veškeré práce je v jejich firmě nutné nasazení po všech pět pracovních dnů. „Zhruba šestnáct procent vedoucích ovšem uvádí, že na práci v jejich firmě nestačí ani pět dnů. Do budoucna je ale nicméně pravděpodobné, že se pracovní doba bude zkracovat, a to díky vývoji technologií, automatizaci a robotizaci. Lidé se budou čím dál více soustředit spíše na činnosti s vyšší přidanou hodnotou, kde je stroje nezastoupí,“ říká Petr Kymlička.

Většina lidí by kratší pracovní týden uvítala

Z výsledků druhé části průzkumu zaměřené na běžnou populaci zase vyplývá, že většině Čechů (60 %) by se zkrácená pracovní doba líbila. A to i kdyby měli během čtyř dnů pracovat intenzivněji, aby si větší pracovní nasazení následně vynahradili třídenním víkendem. „Více než pětina dotázaných by ale kratší pracovní týden neuvítala. Důvodem je to, že si raději rozloží pracovní povinnosti do pěti dnů, které díky tomu mají klidnější. Čtyřdenní pracovní týden by tedy pro ně byl spíše stresující,“ doplňuje Petr Kymlička. A zatímco třetina (34 %) lidí pracuje 40 hodin týdně, které vnímá jako přiměřené množství času, delší dobu tráví prací téměř čtyři z deseti dotázaných. A to buď proto, že je to podle nich nutné, anebo proto, že sami chtějí pracovat déle. Méně než 40 hodin týden zase práci věnuje 27 % lidí. A to jak z důvodu, že to v jejich zaměstnání není nutné, tak i proto, že nechtějí prací trávit tolik času.

Evropané nejčastěji pracují 40 hodin týdně

V evropských zemích převládá model maximálně čtyřicetihodinové týdenní pracovní doby. Druhou nejčastější je pracovní doba s časovou dotací 48 hodin týdně, kterou využívá například Irsko, Island, Německo, Polsko či Velká Británie. Vůbec nejdelší pracovní dobu mají pracovníci v Lichtenštejnsku a Švýcarsku, a to maximálně 50 hodin týdně. Nejnižší (38 hodin týdně) mají naopak Francouzi, Dánové a Belgičané. „Čtyřdenní pracovní týden rozhodně nelze implementovat pro každou oblast průmyslu nebo všechny pracovní pozice. Obecně si to často nemohou dovolit subjekty, kde zaměstnanci musejí být pro zákazníky k dispozici,“ dodává Petr Kymlička.