(Kurzy.cz)
Ze sekyrárny na svobodu / Zážitky kandidáta smrti (4)
Jedním, kdo se skoro zázrakem zachránili, byl Belgičan z Bruselu, Petr de Laroche, 24letý, který jako belgický dělník pracoval v Saské Kamenici. Za to, že poplival Hitlerův obraz, byl odsouzen k smrti. Byl dne 8. února 1945 (poslední poprava) okolo půl desáté dopoledne odveden z mé cely k popravě. Dovedli jej až ke guilotině a o půl šesté hodině večer se u mne objevil s hlavou na krku. Radostí mne objímal a plakal.
Zažil celou proceduru a vyprávěl toto: po odvedení z cely sňali mně pás s pouty a zamkli mne do obyčejných želízek zpředu. Odvedli mne dolů do místnosti modře vytapetované se zatemněnými okny. Tam již čekalo více obětí. V místnosti jsme stáli, nebylo tam ani lavice, stolů nebo židle. Každý dostal kus papíru a tužku, aby mohl napsat rodině poslední rozloučení. Psalo se na stěně. Jídlo žádné. Každý byl s holou hlavou, po pás obnažen, na nohou boty bez ponožek a na podrážkách přilepený lístek s číslem. Kdo byl katolík, k tomu přišel za dvě hodiny kněz, poskytl mu duchovní útěchu a dal jednu nebo dvě cigarety.
Okolo dvou hodin odpoledne objevil se státní zástupce, oznámil každému, že jeho žádosti o milost nebylo vyhověno a že bude o půl páté na něm vykonán rozsudek smrti. Místo popravy bylo v přízemí. Říkalo se mu sekyrárna.
V určenou hodinu přišli postupně pro každého dva dozorci, svázali u ruce dozadu a odváděli k popravě. Sekyrárna byla nevelká místnost, v níž byla větší šikmá plocha a na ní stála dvě ráhna se šikmým, těžkým nožem nahoře. Před tuto guilotinu postavili postavili odsouzence proti širokému prknu, na němž byly připevněny dvě rukavice-palčáky. Do těch vězeň strčil ruce, které byly ještě upevněny řemínky. Taktéž byly připevněny nohy. Prkno mu sahalo po ramena. Pak se prkno uvedlo do sklápěcího pohybu a v určitém sklonu zavadilo o péro, jež uvolnilo nůž, který usekl odsouzenci hlavu.
V jedné vedlejší místnosti byla pitevna, v druhé byly připraveny rakve, sbité z obyčejných desek. Večer se rakve odvážely neznámo kam. Rubání bylo slyšeti v přízemí v celách a jak jsem se dozvěděl, odsekli během 16 minut 20 vězňů. V Drážďanech se popravovalo měsíčně 50-60 vězňů, vesměs Čechů.
Tedy i zmíněný Belgičan stál již před sekyrou, ale v posledním okamžiku prosil dozorce (náhodou to byl člověk), aby mu přivolal úředníka od soudu, že má pro svou obhajobu důležité sdělení. Dozorce mu vyhověl, úředníci jej vyslechli, odešli k soudci a ten nařídil odložení popravy. Tím byl zachráněn.
Hlas, 20. června 1945, strana 3
Další části zde:
Z vězení do vězení (1)
V poutech do kobky hrůzy (2)
Každý týden byly popravy (3)
Poslední zprávy z rubriky Politika a události:
Přečtěte si také:
Prezentace
06.05.2024 Distributoři EG.D a Bayernwerk spustili projekt...
02.05.2024 SCHLIEGER loni zaznamenal čtyřnásobný nárůst...
Okénko investora
Petr Lajsek, Purple Trading
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Průlomové partnerství: Microsoft a Stockholm Exergi budou dekarbonizovat
Miroslav Novák, AKCENTA
Štěpán Křeček, BHS
Michal Brothánek, AVANT IS
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz
Ali Daylami, BITmarkets
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři