(Kurzy.cz)
Startup WeWork se hroutí. Spektakulární fiasko zaplatí řadový občan – a pak zvolí Trumpa
Čtyřicet miliard dolarů v luftu.
To je skoro bilion korun. Bublina splaskla, jeden z nejočekávanějších letošních
vstupů na burzu skončil spektakulárním fiaskem. Zatímco ještě začátkem roku se
americký startup WeWork mohl pyšnit tržním oceněním 47 miliard dolarů, nyní
bude rád, když jej investoři ohodnotí aspoň na osm miliard. Splasknutí bubliny
WeWork je vztyčeným prstem směrem k centrálním bankám. Ty však těžko změní
svůj dostávající kurz.
Obchodní model WeWorku není žádná
raketová fyzika. Stojí a padá ale s ultranízkými úrokovými sazbami, jež
nastavují světové centrální banky. WeWork ve 32 zemích světa, včetně Česka a
pražské budovy DRN, pronajímá kancelářské prostory. Na bázi jakéhosi
co-workingu či sdílení kancelářských prostor. To znamená, že kanceláře
pronajímá krátkodobě a intenzivněji, umí tedy posadit na menší plochu větší
počet pracovníků, než je zvykem. Díky tomu také WeWork slušně kasíruje: více
lidí na menší ploše znamená samozřejmě finanční bonus. O část tohoto bonusu se
ale WeWork musí dělat. Sám totiž kanceláře zpravidla nevlastní, ale pronajímá
si je. Zatímco však sám kanceláře podnájemníkům pronajímá krátkodobě, sám si je
pronajímá dlouhodobě. Tím se WeWork vystavuje riziku, neboť když se ekonomika
dostane do recese, a o projektíky hipsterů a mileniálů nebude zájem,
co-workingy se vyprázdní. WeWorku tedy zbydou prázdné kancly, z nichž bude
muset nadále odvádět nájem jejich skutečným majitelům. Pokud by centrální banky
nestavily své úroky jen o něco výš, do rizika jménem WeWork by nikdo nešel.
Nenechme se mýlit, lidé jako Adam
Neumann, jenž WeWork roku 2010 spoluzakládal, si z celého dobrodružství
odnesou pořádný ranec peněz. Do konce života už nemusí hnout prstem. Nad
celospolečenskou užitečností projektů jako WeWork však visí otazník. Protože
dlouhodobě ztrátové projekty nejsou z definice celospolečensky přínosné.
Otázkou však je, kdo ztráty platí.
Uvažme, že druhou stranu mince jsou
v prostředí nízkých úrokových sazeb nulově úročené celoživotní vklady
běžných lidí, třeba důchodců. Čelíme tak situaci, kdy si pár vyvolených jako
Neumann hrají s miliardami, bohatnou, i když jen nafukují bubliny a
vyhánějí ceny realit a nájmů do nebes. Ekonomové tomu říkají misalokace
kapitálu. Celospolečenský kapitál, bohatství náš všech, je tedy špatně
rozdělován, neboli právě misalokován. Špatně třeba právě proto, že hrstka lidí
bohatne díky neproduktivnímu nafukování bublin, zatímco jejich zbohatnutí ve
finále zaplatí třeba desítky milionů obyčejných důchodců, kteří budou muset
z nižší penze zaplatit vyšší nájem. Dochází k přesunu bohatství
v celé společnosti Západu, přičemž centrální banky jsou převodovou páku.
Rozevírání příjmových nůžek, které z velké míry způsobují, vede
k politické polarizaci, k volbě politického extrému, k Trumpovi
i brexitu.
Lukáš
Kovanda, Ph.D.
Hlavní
ekonom, CZECH FUND
Poslední zprávy z rubriky Akcie ve světě:
Přečtěte si také:
Prezentace
06.05.2024 Distributoři EG.D a Bayernwerk spustili projekt...
02.05.2024 SCHLIEGER loni zaznamenal čtyřnásobný nárůst...
Okénko investora
Petr Lajsek, Purple Trading
Benzín poprvé od začátku roku zlevňuje! Kam až ceny klesnou?
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Udržitelné elektromobily? Ani náhodou. Mechaniků je nedostatek a vozidla končí na vrakovištích
Mgr. Timur Barotov, BHS
Nejdůležitejší body z letošního sjezdu akcionářů Berkshire Hathaway
Miroslav Novák, AKCENTA
Michal Brothánek, AVANT IS
Ali Daylami, BITmarkets
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři