Krize centrálního bankovnictví: Přežil se režim cílování inflace?

Klíčové centrální banky se v poslední době dostaly do složité situace. Inflace je pod cílem, v Japonsku a eurozóně dokonce dlouhodobě. Hospodářský růst brzdí a začíná se hovořit o recesi. Centrální bankéři se na to snaží reagovat tradičně, tedy uvolňováním měnové politiky skrze další snižování sazeb, Evropská centrální banka dokonce zvažuje obnovení nákupů vládních a firemních dluhopisů.

Centrální bankovnictví přešlo od 90. let postupně na režim cílování inflace. Prostřednictvím nastavení krátkodobých úrokových sazeb na optimální úroveň by mělo dojít na horizontu měnové politiky k dosažení požadované míry inflace, obvykle na úrovni 2 %. Zároveň by mělo dojít k pevnému ukotvení inflačních očekávání u všech ekonomických subjektů okolo tohoto cíle. Výsledkem by měla být relativně stabilní inflace na úrovni cíle.

Navíc, a to je klíčové, podle ekonomické teorie stabilní inflace přispěje k maximalizaci hospodářského růstu v dlouhodobém horizontu. Tempo růstu HDP by mělo oscilovat okolo míry růstu potenciálního produktu. Ve výsledku by měla v ekonomice panovat relativní rovnováha a stabilita klíčových makroekonomických veličin.

Nefunkční nástroj

Aktuální problém centrálních bankéřů nejvíce dokládá situace v Japonsku. Tam jsou sazby již mnoho let na nule, ekonomický růst je ovšem anemický a inflace je hluboko pod cílem. Aktuálně se zdá, že by se do podobné situace mohla dostat eurozóna, Německo je již jednou nohou v recesi. Jádrová inflace se již několik let v eurozóně pohybuje jen okolo 1 %, ačkoli měnová politika je uvolněná již řadu let (teprve loni v prosinci byl ukončen program kvantitativního uvolňování). Zdá se tedy, že ani v eurozóně již nemá tradiční měnová politika mnoho co nabídnout.

S tradiční měnovou politikou, jak je nyní prováděna, navíc hrozí vznik spekulativních bublin. Levné peníze jednak prakticky po celém světě vyhnaly ceny komerčních i rezidenčních nemovitostí do závratných výšin, a jednak je ve hře spekulativní bublina na trhu s dluhopisy.

Záporné výnosy

Celá německá výnosová křivka je v záporu, přibližně polovina portugalských vládních dluhopisů se obchoduje se zápornými výnosy, výnos 100letého rakouského vládního dluhopisu je pod 1 % a i řada firemních bondů se obchoduje se záporným úrokem. Globálně se nyní obchodují "pod nulou" dluhopisy za asi 17 bilionů dolarů, což je asi 30 % celého trhu. Bezprecedentní situace. Další uvolňování měnové politiky může případně nerovnováhy a bubliny na trzích reálných i finančních aktiv dále zvětšit.

Nedávné výroční setkání centrálních bankéřů v americkém Jackson Hole ukázalo, že se ani klíčové měnové autority nebojí přiznat, že mají o současné praxi řízení měnové politiky prostřednictvím cílování inflace pochybnosti. Zatím se přitom neobjevila žádná nová ucelená a robustní ekonomická teorie, která by mohla současný režim nahradit, snad s výjimkou moderní monetární teorie, která hlásá, že vládní dluhy nehrají roli a že je vlády mohou emitovat podle libosti tak, aby bylo dosaženo optimální míry agregátní poptávky a tempa růstu HDP. Uvidíme, co příští měsíce přinesou. Změna je možná blíže, než bychom očekávali.

Další článek: Fed, ECB a spol.: Mají ještě centrální banky sílu podporovat trhy a ekonomiku?