Centrální bankovnictví pomalu selhává
V průběhu historie přes mnohé
strasti a experimenty, ekonomicko-politické uspořádání typické moderní ekonomiky
dospělo do bodu, kdy si tržní politiku diktují především 2 instituce – vláda a
centrální banka. Vláda zajišťuje setrvalý ekonomický růst a přiměřenou
zaměstnanost, centrální banka především pečuje o inflaci. Tyto dvě instituce musí
být na sobě nezávislé a je to tak ukotveno i v zákonech, aby se případně populistická
vláda nepokoušela na úkor zdraví finančního systému si zajistit hlasy štědrou
monetární politikou. Nezávislost těchto institucí fungovala relativně dobře v západních
ekonomikách a obzvlášť v dobrých časech. Ovšem nyní se ukazuje, že
centrální banka (Fed) největší světové ekonomiky pravděpodobně ztrácí svoji
nezávislost. A to je nebezpečné. Pro pochopení toho, proč se tak děje, je
potřeba pochopit, jak centrální banky samy sebe do této situace uvrhly.
Velká změna ve světové a americké
monetární politice nastala během globální finanční krize v roce 2008.
Tehdy se totiž začal ukazovat strukturální problém – klíčové úrokové sazby
centrálních bank jsou moc blízko, nebo dokonce na nule. To znamená, že bankéři
přišli o svůj primární nástroj k stimulaci ekonomiky v recesích (a
tím pádem i regulaci inflace, aby se nedostala do záporných hodnot a držela se
kolem 2% cíle). Bankéři tak přišli s do té doby kontroverzním nástrojem –
kvantitativním uvolňováním (QE, „quantitative easing“). Pokud úrokové sazby již
nelze snížit, sáhli bankéři po QE, což je jednoduše řečeno nákup především státních
a také korporátních dluhopisů centrální bankou. To je přímý hotovostní přítok
pro velké podniky a vládní instituce, který by ovšem měly časem splatit zpět
centrální bance (ano, „měly“). Tyto peněžní prostředky se vytvoří jednoduše z ničeho
a zaznamenají se na stranu pasiv centrální banky a pravděpodobně to již navždy
zůstane nesplacené, protože splácení dluhu novým dluhem se dnes velice nosí.
V dekádách po globální finanční
krizi se úrokové sazby USA po většinu doby pohybovaly na nule a z kdysi nouzového
nástroje helikoptérových peněz (QE) se stal běžný nástroj. Od té doby rozvaha
Fedu vyrostla až o 8 bilionů dolarů, přičemž většina z toho se natiskla v reakci
na pandemií Covid-19. Potřeba neustálého tisknutí peněz byla vyvolaná potřebou
držet se 2% inflačního cíle v době, kdy rostly deflační účinky v důsledku
globalizace a automatizace. Historické precedenty ukazují, že deflace může
vyústit v deflační spirálu, která vedla k nejhorší hospodářské krizi
v moderní době (1927). Proto se bankéři snaží za každou cenu deflaci
vyhnout. Běžně centrální banka v rámci QE skupuje vládní dluhopisy s delší
splatností. Tudíž díky tomu byly výnosy těchto dluhopisů udržovány uměle nízko
a vedlo to k dlouhému období prosperity v poslední dekádě. Levný dluh
a rostoucí peněžní zásoba vedla ke zvýšené ekonomické aktivitě a výraznému růstu
finančních aktiv jako jsou akcie, nemovitosti nebo dluhopisy. Problém je v tom,
že se tím fundamentálně zkracuje životnost takového systému, neboť dluh nemůže růst
donekonečna a jednoho dne se bude muset celý finanční systém rázně reformovat –
a to bude bolet. Vedlejším účinkem dluhově založeného růstu je mimo jiné i výrazný
růst nerovnosti v bohatství obyvatel, což podkopává samotné základy celého
společenství. A nakonec nespokojenost obyvatelstva se svým (ne)rostoucím bohatstvím
vede k populismu, který vede k ještě většímu zadlužování. Centrální
banky se tak sice obratně vyhnuly deflační spirále, ale nechtěně spadly do
spirály jiné – dluhové.
Kromě výše uvedeného, problém s QE je
také v tom, že umazává hranici mezi fiskální (vládní) a monetární
politikou. Moderní bankovní systém je extrémně složitý, a to mimo jiné i z důvodu
mnohých regulací, které postupem času vznikaly. Tím že centrální bankéři v rámci
QE nakupují korporátní dluhopisy (mortgage-backed securities) provádějí
stimulaci vybraných sektorů (především nemovitostního). Navíc při nákupu
státních dluhopisů se mohou centrální bankéři rozhodnout, zda nakoupí ty s delší,
nebo kratší splatností. To znamená, že napřímo ovlivňují profil splatností
dluhopisů, což je něco, co má velké dopady na finanční trhy a dříve si to
určovaly výhradně trhy a vláda. Jenže stejně tak jak monetární politika
ovlivňuje fiskální, tak i fiskální autority mohou využit tohoto mostu na to,
aby ovlivnili monetární politiku.
Výrazná stimulace v roce 2020 vedla
zcela logicky k inflaci se kterou nyní na západě dosud bojujeme. Součástí
tohoto boje je využívání opačného nástroje ke QE, tedy QT (kvantitativní utahování,
„quantitative tightening“). QT pomalu zmenšuje rozvahu Fedu a tím pádem to má
restriktivní účinky na ekonomický růst, a tedy i inflaci. V důsledku veškeré
stimulace a regulatorních požadavků vznikla situace, kdy je nyní vláda Spojených
států schopna Fedu zasahovat do rozhodování ohledně QT a navíc odčerpávat
přebytečnou likviditu, za pomocí které nyní více než kompenzuje QT ze strany
Fedu. Jinak řečeno, americká vláda po celý rok 2023 odčerpávala přebytečnou
likviditu z rozvahy Fedu (pozůstatek pandemického stimulu) a tyto peníze
využívala ke stimulaci ekonomiky. Za tímto účelem emitují především pokladniční
poukázky, čímž se také drží výnos dluhopisů s delší splatností uměle níže.
S tím se bude pokračovat i letos a už se mluví o tom, že vláda přiměje Fed
zpomalit QT, protože zásoby peněz se v této pomyslné „pokladničce“ tenčí.
Reverzní repo trh hostil před rokem přes 2,5 bilionů dolarů. K dnešnímu dni
(tedy 26. ledna 2024) je na tomto trhu již pouze 560 miliard dolarů. V tomto
odstavci je naznačen mechanismus, kterým vláda Spojených států udržuje
ekonomiku a finanční trhy USA v dobré kondici. To i přes obrovský šok výrazně
vyšších úrokových sazeb a je to také důvod, proč nenastala recese, kterou experti
tolik očekávali a pořád ještě očekávají. Výsledkem je tedy následující karikatura:
monetární politika pod kontrolou fiskálních autorit v USA.
Ve shrnutí, tržní ekonomika se pomalu přeměňuje
v centrálně kontrolovanou ekonomiku, kdy dnes každý krok centrálních
bankéřů je ostře sledován. Fiskální a monetární politika hraje na trzích a v ekonomice
čím dále větší roli a dochází k narušení nezávislosti mezi těmito dvěma
světy. To vše věští menší stabilitu trhů a ekonomik, větší výkyvy v růstu a
nejasnou budoucnost s potenciálně hořkou dohrou. Pokud se regulatorně nevynutí
tato nezávislost, budou populisté v čele vlády čím dál více využívat
monetární politiku ke svému prospěchu, tak jak se to již nyní děje ve Spojených
státech.
Mgr. Timur Barotov
analytik BHS
Pracuje na pozici analytika u obchodníka s cennými papíry BH Securities a.s., kde odpovídá za tvorbu prognóz a analýzu prostředí na kapitálových trzích s převážným zaměřením na americké trhy. Vystudoval magisterský obor financí na Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy a věnuje se investování již od počátku svých studií. Mezi jeho profesní zkušenosti se řadí i poradenství v oblasti fúzí a akvizic a projektová analytika týkající se valuací společností.
BH Securities a.s.
BH Securities je licencovaný obchodník s cennými papíry a člen Burzy cenných papírů Praha a.s. Společnost byla založena v roce 1993, krátce po vzniku kapitálového trhu v České republice.
Dnes je BHS jedním z nejvýznamnějších nebankovních obchodníků s cennými papíry na českém kapitálovém trhu a individualizované investiční služby bez změny jména či přístupu poskytuje kontinuálně již téměř 30 let.
BHS nabízí široké portfolio investičních služeb. Vedle obchodování na kapitálových trzích jsou to především správa aktiv a individuálních portfolií (asset management), fondy kvalifikovaných investorů, emise a obchodování s dluhopisy, podílové fondy či investiční zlato.
Více informací naleznete na: www.investice.cz/ nebo na: www.bhs.cz.
Poslední zprávy z rubriky Okénko investora:
Přečtěte si také:
Prezentace
30.04.2024 Tesla po špatných výsledcích roste, Meta po...
29.04.2024 Daňové přiznání lidem provětralo peněženky....
26.04.2024 Historie a vývoj vodovodních baterií: Od...
Okénko investora
Petr Lajsek, Purple Trading
Miroslav Novák, AKCENTA
Mgr. Timur Barotov, BHS
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Ali Daylami, BITmarkets
Michal Brothánek, AVANT IS
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz