Největší znečišťovatel ovzduší v EU jako příklad úspěšného přechodu k obnovitelným zdrojům?

Kdo jiný by měl být pionýrem v přesunu k obnovitelným zdrojům než největší znečišťovatel ovzduší a nejbohatší ekonomika EU?

Německo hraje ve hře „na zelené energie“ hned několik důležitých rolí. Za prvé, je s odstupem největším producentem skleníkových plynů v Evropě, kdy jej marně „stíhá“ Velká Británie, která tuto hru může brzy přestat hrát.

Černé uhlí „to má za sebou“, na řadě je lignit

Za druhé, Německo má velmi ambiciózní plány snižování emisí skleníkových plynů a přesunu k obnovitelným zdrojům energie. Například, letos v dubnu byla v Německu zcela ukončena těžba černého uhlí (na druhou stranu, Německo je stále zemí EU s největším objemem těžby hnědého uhlí, toho se však Německo chce zbavit do roku 2038), energie z větrných elektráren již předčila v zastoupení na energetickém mixu energii z uhlí. V roce 2018, Německu se podařilo snížit emise skleníkových plynů o 4,5 %, což je největší meziroční pokles od roku 2008 (je otázkou, do jaké míry ovlivnilo tento vývoj teplé počasí).

Na Světovém ekonomickém fóru na to rozsekli – Německo je úspěšným příkladem

Autoři zprávy o přesunu k obnovitelným zdrojům energií, která byla prezentována na Světovém ekonomickém fóru 25.3.2019, zařazují Německo do TOP 3 zemí s nejúspěšnější politikou přesunu od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům.

I přes výše uvedené, v ambiciózních plánech Německa snížit emise skleníkových plynů o 40 % oproti hodnotám z roku 1990 mají vážné trhliny.

JP Morgan vidí pihy na kráse

Například, analytici JP Morgan ve své zprávě uvádí, že dílčí úspěchy přesunu k obnovitelným zdrojům energií jsou vykoupeny obrovskými dotacemi a rostoucí cenou pro koncové spotřebitele. Podle JP Morgan, největší výzvu pro Německo představují emise skleníkových plynů, jež nemají svůj původ ve výrobě elektřiny, tj. emise produkované v dopravě, průmyslu apod.

Dále, postup Německa je těžko aplikovatelný v dalších zemí, právě s ohledem na zátěž na veřejné rozpočty a fakt, že skleníkové plyny z výroby elektřiny se na celkovém objemu podílí cca 20 %, tj. zejména rozvíjející se země se ještě více musí zaměřit právě na dopravu, výrobu tepla, průmysl apod.

S ohledem na výše uvedené, plány Německa na „osvobození“ se od hnědého uhlí se zdají být naprosto nereálné.