Digitální měny centrálních bank: Má to smysl?

S rostoucí oblibou kryptoměn, jako je bitcoin, a stále větší tendencí některých centrálních bank zbavit se hotovosti se nabízí otázka, zda by centrální banky neměly přijít s vlastními digitálními měnami. Ekonomové z Bank of England si myslí, že při splnění určitých podmínek by to dokonce mohlo vést ke zlepšení přerozdělování peněz centrálních bank a zefektivnění kvantitativního uvolňování.

O možnosti zavádění digitálních měn spekulují centrální banky po celém světě již několik let. I když se to může zdát jako zanedbatelný problém, který lze technicky jednoduše zrealizovat, může to mít velké důsledky pro bankovní systém a finanční stabilitu. Proto to centrální banky neberou na lehkou váhu. Jaký dopad by to tedy mělo na ekonomiku, činnost centrálních bank a měnový transmisní mechanismus?

Ekonomové Ben Dyson and Jack Meaning z Bank of England definují digitální měnu centrálních bank jako "jakýkoli elektronický peněžní závazek centrální banky, který může být použit k vypořádání plateb, případně jako uchovatel hodnoty". Měl by splňovat několik podmínek:

• Měla by být všeobecně dostupná (může ji držet kdokoli).
• Měla by nabízet úrok (s proměnlivou sazbou).
• Měla by být směnitelná za bankovky a rezervy centrálních bank takzvaně "at par" (jedna ku jedné).
• Měla by existovat na účtech spojených s reálnými osobami (ne jako anonymní tokeny).
• Mělo by být možné ji vybrat z bankovního účtu (stejně jako bankovky).

Pokud by šlo jen o alternativní měnu, která nenese úroky, o níž například uvažuje švédská Riksbank (e-krona), nemělo by to na měnovou politiku velký vliv. Ale za podmínek, které uvádějí Dyson a Meaning, byť nejde o dokonalou náhradu bankovních vkladů, může mít digitální měna vliv na objem a cenu bankovních aktiv, potažmo na měnovou politiku.

Nastavení měnové politiky

Základní podmínkou pro digitální měnu centrálních bank by mělo být to, že základní úroková sazba určená centrální bankou by sloužila jako základ pro všechny ostatní sazby v ekonomice. Představovala by nejbezpečnější způsob uchovatele hodnoty a byla by základem pro transakční služby. V tomto modelu by nikdo nepůjčoval za nižší sazbu, než kterou by dostal při úschově digitální měny v centrální bance.

Dnes to často funguje tak, že úrokové sazby u vkladů v komerčních bankách jsou obvykle nižší než základní úroková sazba. Všechny sazby v ekonomice by měly být nad základní sazbou a spready by se odvíjely od likvidity, rizika a podobně. Pohybem základní sazby by centrální banka hýbala i s ostatními sazbami a ovlivňovala by vývoj ekonomiky.

Vliv na vývoj úrokových sazeb

Všeobecně dostupná digitální měna bude alternativou k bankovním vkladům. Takže když se centrální banka rozhodne zvednout sazby na digitální měně a banky nezvednou úroky u svých vkladů, lidé budou mít tendenci přesouvat peníze právě do digitální měny (a opačně, pokud by sazby u digitální měny klesaly).

Banky by tak byly nuceny rychleji reagovat na změny sazeb ze strany centrální banky, takže vliv změn měnové politiky na ostatní sazby v systému by byl rychlejší a výraznější. Banky by mohly reagovat tím, že by se více zaměřily na termínované vklady, čímž by vliv změn měnové politiky mohly poněkud zpomalit.

Pokračování článku najdete na Investičním webu.