Tajemství chybějící inflace. BIS navrhuje snížit inflační cíle na 0

Ekonomická teorie nabízí vysvětlení, že kromě silné agregátní poptávky čelí rozvinuté ekonomiky sérii pozitivních šoků - globalizace a technologické inovace drží ceny zboží při zemi, (ne)aktivita odborů narovnává Phillipsovu křivku a i ropa je nízko.

Monetární autority musí pečlivě vážit, jak trvalé tyto šoky jsou. Pokud zase brzy odezní, měla by je nechat být. Pokud by ale měly přetrvat dlouho, tak je musí zabudovat do svých politik a zvýšit sazby.

Centrální banky se ale podle něj dosud chovají, jako by pozitivní inflační šoky měly odejít a inflace se postupně měla vracet. Co když ale neodejdou? Globalizace a technologický rozvoj s námi ještě nějaký pátek vydrží, budoucnost ropy je také dlouhodobě dost nejistá.

De debaty se nedávno vložila Bank for International Settlements s tím, že by se centrální banky měly přizpůsobit "nové normě" a že je pravý čas snížit inflační cíl ze 2 % na 0 %. Snaha dosáhnout vyšší inflace v přítomnosti pozitivních poptávkových šoků by totiž vedla k příliš uvolněné monetární politice a tudíž k nafukování nerovnováh. Roubini k tomu dodává, že v případě příštích recesí je ekonomika zakletá na nule a centrální banka nemůže akomodovat průšvihy.

S tím ale zase nesouhlasí centrální banky a koneckonců i my. Je potřeba zachovávat si velmi mírnou inflaci pro průběžné čištění trhů - trhy se snáze pročisťují v kontextu mírně stoupajících cen, než-li v prostředí cen, které se vůbec nemění. Případné nafukování bublin na konkrétních aktivech mohou centrální bankéři ošetřovat makro-prudenčními politikami podobně jako se v současnosti ČNB snaží na realitním trhu.

I přesto, že se centrální banky nechtějí novému normálu přizpůsobit změněním cíle, přizpůsobují se mu svou trpělivostí. Tím, že inflace dlouho zůstala nízko centrální banky daly najevo, že jim neplnění cíle zas tak nevadí. Tím ale snižují inflační očekávání a výsledek je defacto podobný jako v případě snížení inflačního cíle.

Vítek Macháček