Vykročil Trump k rozbití eurozóny? Pokud udeří na Německo obviněním z měnové manipulace, může zásadně urychlit rozkladný proces v rámci eurozóny

Trump varuje, že bude přísněji posuzovat a razantněji potírat praxi, kterou Spojené státy označují za měnovou manipulaci. Z ní podezřívají hlavně Čínu, ale také třeba Německo. Trumpova administrativa tak záhy může Berlín obvinit z toho, že uměle oslabuje svoji měnu – euro –, aby tak poskytoval nedovolený „doping“ vlastním vývozcům.

Je pravdou, že euro je slabší, než by byla bývala marka. Euro totiž stahují dolů předlužené a málo produktivní země eurozóny, jako je Itálie nebo Řecko.

Očekávanou reakcí zemí na obvinění z měnové manipulace ze strany USA je umožnění posílení měny. To je však v případě Německa problematičtější než třeba v případě Číny. Protože Německo je členem eurozóny. Umožnění posílení eura by předpokládalo vyšší úrokové sazby napříč eurozónou, které by ovšem ničivě zvedly náklady zadlužení právě již nyní předlužených zemí typu Itálie.

Zároveň ovšem může jít o Trumpovo zastřené varování Evropské centrální bance. Pokud ta bude v očekávání jeho cel na dovoz z EU preventivně příliš snižovat svoji základní úrokovou sazbu, označí Německo za měnového manipulátora tím spíše.

Německo by pak mohl čekat postih v podobě vysokých cel na jeho vývoz do USA, čímž by zprostředkovaně trpěla také Česká republika. Evropská centrální banka by tak vlastně snahou mírnit dopad možných, leč ještě nezavedených cel způsobila jejich fatické zavedení. Alespoň někde, alespoň tedy v některých zemích – těch označených za měnové manipulátory.

Navíc, Trumpova administrativa může takovýmto selektivním označením jen některých zemí eurozóny za měnové manipulátory – a souvisejícím selektivním uplatněním cel – vyvolávat asymetrické šoky napříč eurozónou a tím ji fakticky rozbíjet a likvidovat přínos eura. Ten je beztak již nyní sporný, protože makroekonomická rozdílnost členských zemí eurozóny se v době od jeho zavedení poměrně dramaticky zvýšila, i když se naopak měla – i díky právě euru samotnému – snižovat.

Trump a jeho administrativa mohou tento probíhající rozkladný proces v rámci eurozóny dále a zásadně urychlit.

Pokud totiž bude využívaní jednotné evropské měny – eura místo marky nebo třeba eura místo guldenu a podobně – vykoupeno kvůli clům fatální ztrátou konkurenceschopnosti na americkém trhu, největším na světě, euro bude jednak nutně dále vůči dolaru (a nejen jemu) slábnout a současně si některé země eurozóny, spíše ty hospodářsky silnější, mohou uvědomit, že jeho nevýhody už zřetelně převyšují jeho přínos.

Historicky platí, že měnové unie se rozpadají spíše právě tak, že je opouštějí jejich hospodářsky nejsilnější členové.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank