ČR: Rozdíl mezi výkonem ekonomiky a mzdou zaměstnanců

Autor: Ondřej Makeš

HDP České republiky na osobu loni dosahoval 84 % průměru Evropské unie, zatímco mzdy dosahovaly jen 62 % unijního průměru, uvedly Hospodářské noviny v říjnu 2015.

Rozdíl mezi výkonem české ekonomiky a mzdou zaměstnanců je nejvyšší v Evropské unii. Tento 22% rozdíl je dle ekonoma Davida Marka způsoben nízkou angažovaností zaměstnanců v odborech, vysokým podílem průmyslu v české ekonomice a v neposlední řadě také vysokým daňovým zatížením práce. Do odborových organizací je dle OECD zapojeno v ČR pouze 13,4% zaměstnanců, zatímco v severských státech je tento podíl vyšší než 50 %. Průmysl, na rozdíl od služeb, vyžaduje mnohem vyšší podíl fyzického kapitálů. Tento kapitál tvoří budovy, stroje či dopravní prostředky. Zisk pak z mnohem větší části směřuje vlastníkům tohoto kapitálu než zaměstnancům v podobě mezd. Daňové zatížení práce je významným činitelem v této problematice, neboť čím více musí firma odvézt za pracovníka státu, tím méně ji zbude na zvyšování mezd. Daňové zatížení práce se však velmi liší případ od případu. Zatímco daňové zatížení bezdětného pracovníka je v ČR jedno z nejvyšších v OECD, zatížení rodiny se dvěma dětmi je již v průměru OECD, jak uvádí ministerstvo zahraničních věcí ve zprávě z dubna 2015.

Je třeba si přiznat, že Češi, a zejména ti v zaměstnanecké sféře, se výší zdanění přibližují severským zemím. Dle finanční situace ve státě to ale zdaleka tak nevypadá. Kde jsou ty peníze? Problém má dvě základní roviny. Stát musí zefektivnit svoje přerozdělovací funkce a omezit daňové úniky. Lidé si zase musí uvědomit, že nic není zadarmo, a že svými volebními hlasy jsou, i když nepřímo, zodpovědní za situaci naší země. Dobrým příkladem jsou třeba regulační poplatky ve zdravotnictví. Všem kvalifikovaným odborníkům je jasné, že zrušení těchto poplatků jsme opět ukročili vzad. Spoluúčast ve zdravotnictví je se svými asi 17% na jedné z nejnižších úrovní v EU a i naši východní bratři jsou zvyklí se na lékařské péči podílet téměř jednou třetinou. České zdravotnictví tak stále více strádá a i to se tedy projevuje ve vyšším zdanění práce. Někde ty peníze stát musí získat. V názorném příkladu regulačních poplatků se můžeme bavit o spodní hranici 50 Kč. Stačí se podívat na statistiky návštěvnosti ordinací a všimneme si výrazného nárůstu po jejich zrušení. Lidé si ale zrušení poplatků přáli, a tak byly politiky zrušeny. Není se tedy čemu divit.

Politická situace v České republice a tím i konvergence, tedy sbližování s EU, není důvodem k oslavě, ale pokud ji srovnáme s porevoluční historií, domnívám se, že náznaky zlepšení tam nepochybně jsou. Jen je třeba se více zajímat o dění kolem sebe a nebýt lhostejní k budoucnosti nádherné země v srdci Evropy.